Když bylo oznámeno, že se probudí Roden, čekal jsem, že se odněkud vynoří Karel. Místo toho se objevil nějakej obrovskej pták.
SAN DAIKAIJU: CHIKYU SAIDAI NO KESSEN (1964)
Pátý díl série nemá Godzillu v názvu, ale může se plést s daleko pozdějším filmem Godzilla vs. King Ghidorah, protože o to přesně jde. Nemáme už tu souboj lidi vs. Godzilla, ani jedno monstrum vs. Godzilla, ale čtyři monstra proti sobě! A taky tu máme politický komplot proti dědičce trůnu z malé země. A mimozemšťany. A je toho i na těch 95 minut prostě moc.
Než se rozjede děj, dlouho to trvá. Linek je spousta, a než se všechny začnou odvíjet a než se začnou splétat dohromady, tak uběhne prakticky půl filmu. Takže zhruba prvních pětadvacet minut je kompletně bez monster, přičemž Mothra, obří housenka, které slouží dvě miniaturní pop zpěvačky, jejichž píseň si vyslechneme dokonce dvakrát (!), se napřed stejně jen mihne, a o monstrech to začne být, až se teprve asi po třiceti třech minutách objeví Rodan (obří pískající pták) a po čtyřiceti konečně Godzilla. Po padesáti se konečně vylíhne dlouho očekávaný King Ghidorah, trojhlavý drak chrlící elektrické paprsky či co.
Nicméně pozitivem je, že tentokrát nejsou z lidí ve středu dění dva komičtí blbečci z televize, ale vcelku normální postavy policisty, který má chránit princeznu, která přiletí do Japonska, jeho sestra novinářka, princezna, kterou ovládnou Venušané a ona se změní v proroka hlásícího příchod monster, a nakonec i nájemní vrazi, jejichž úkolem je princeznu zabít. Jasně, i takhle to zní praštěně, ale dá se na to koukat. Jen je tu problém, že tyhle dvě linky prakticky moc nejdou dohromady. Když se něco začne zajímavého dít kolem vrahů a princezny, tak v tu chvíli nám tam střihnou Rodana nebo Godzillu nebo King Ghidoru. A když se už objeví, dlouho netrvá a jsme zpátky u lidí.
Trochu problém je, že King Ghidorah je popisován jako totální zkáza, proti které jsou Godzilla i Rodan čajíček, a tudíž se ti dva musí spolu s Mothrou proti Ghidorovi spojit. Jenže samotné monstrum se vylíhne někdy za půlkou, a když ho konečně uvidíme pořádně v ráži, je to už ve chvíli, kdy se jedná, jak ho zničit. Policie nám evakuuje lidi z oblastí, kde útočí King Ghidorah, ale vlastně dlouho pořádně nevíme, proč, co tak strašného dělá. Je fakt, že se dočkáme, a že dá King Ghidorah třem ostatním monstrům dost zabrat.
Scény zápasů mi přivodily nejeden záchvat smíchu. Tancující chlapi v oblecích házející po sobě šutry, jako by to byly míče, to je dobrá zábava. Z loutek je asi nejlépe nakonec udělána Mothra, z monster jako jediné nějaké sympatie vzbudí náš starý známý Godzilla. Co se týče ostatnách triků, ještě mě pobavilo, jak jedna postava chytila "kámen", co na ni spadl, a skočila s ním do rokle, jako že ji tam srazil. Takže trochu nechtěná komedie v tomhle.
Herci se mi ze začátku pletli jeden s druhým, a divím se, že mi došlo, že prorok je princezna, hned, jak se objevil. Někteří jsou si až moc podobní. Na druhou stranu, sice jsem si to musel zkontrolovat, ale poznal jsem, že psychiatra hraje Takashi Shimura, což je v podstatě mrhání talentem...
Vzhledem k tomu, jak už je zase dlouho, co jsem nějakou Godzillu naposled viděl, asi už nejsem schopen srovnat, jestli je lepší Godzilla 1985 nebo tohle. Ale řekněme, že ohodnotím-li je stejně, asi to žádný rozdíl dělat nebude. Srovnat se stejně navzájem moc nedají. 6/10
a.k.a. Ghidrah, the Three-Headed Monster
Režie: Ishiro Honda
Hrají: Godzilla, King Ghidorah, Mothra, Rodan, Takashi Shimura a další
Hudba: Akira Ifukube
Produkce: Toho
Japonsko 1964
