CONDENADOS A VIVIR (1972)

Další skládačka do inspirace pro Tarantinových Osm hrozných. Žádná kladná postava, mrazivé hory, každý každého nenávidí, nikdo nikomu nevěří a každý má důvod zabít všechny ostatní. Problém je samozřejmě v tom, že nemůžou, protože mají jen jednu pistoli a jednu mačetu. Na druhou stranu, jaká je to pro osm brutálních vyvrhelů (v což počítám i strážce) překážka...

Problém filmu je ovšem taky v tom, že jednak bylo strašně málo peněz, takže spoustu věcí neuvidíme (například vlak), jednak se všechny postavy slévají dohromady a člověk si zapamatuje jen rozdílné obličeje. Ano, Antonio Iranzo je ten největší hnusák, vždyť má srostlé obočí. Ano, José Manuel Martín by zase rád znásilňoval, to už je u něj taková tradice. Zbytek postav je si ale poměrně dost podobná, a jakmile opustí, většinou s nějakým gore efektem, scénu, už si na jejich tváře prakticky ani nevzpomenete. Stejně tak postava Emmy Cohenové je pasivní, takřka němá, a herečka tu kromě vystrašeného pohledu velikých modrých očí a letmého ukázání poprsí nic víc na práci nemá. Jediné, co se tak dá ocenit opravdu, je nevypočitatelnost. Netušíte, kdo to přežije, kdo odejde první, a vlastně to ani nikomu nepřejete. 

Co film proslavilo, jsou gore efekty. Podobnou porci násilí bychom našli v řadě dalších westernů, ale mozky vylétávající z rozstřelených hlav, usekávání ohořelých končetin nebo střeva vypadávající z rozřezaných břich v jiných westernech nenajdete. A vlastně... to ničemu nevadí. Neměl jsem pocit, že jsou ty gore efekty opodstatněné a jejich jediným účelem je prostě šokovat. Kromě toho ty efekty mají asi takovou úroveň, jako kuřecí stehno zalité kečupem, které je v Naschyho filmu vydáváno za vyrvané srdce. Což mi připomíná, že mi tu Paul Naschy chyběl. Místo něj ale dostaneme špagetového klasika Claudia Undariho, který mi tu vzhledem trochu připomínal Charltona Hestona.

Atmosféru to má, to nemohu popřít. I přes opakování stále těch samých situací, zvlástě na konci, nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil. Uvažoval jsem přece jen o vyšším hodnocení, ale úplný konec to zhatil. Nevím, jestli to takhle neusekli američtí distributoři, ale vzpomněl jsem si u toho na skeč z Monty Pythona, a to prostě není dobře. 6,5/10

a.k.a. Cut-Throats Nine, Bronson's Revenge

Režie: Joaquín Luis Romero Marchent

Hrají: Claudio Undari, Emma Cohen, Antonio Iranzo, Alberto Dalbés, Manuel Tejada, José Manuel Martín, Ricardo Díaz, Carlos Romero Marchent, Lorenzo Robledo, Dan van Husen

Hudba: Carmelo A. Bernaola

Španělsko 1972

SPAGVEMBER 2021

Tak jo. Hororový speciál se mi do konce dotáhnout nepodařilo, a že se pouštím hned do ještě ambicióznějšího projektu? No, loni jsem zvládl 23 filmů během celého měsíce, letos si ani zdaleka nemyslím, že bych to dotáhl takhle vysoko. Ale proč to nezkusit. Nadšení do hororového speciálu vyprchalo ve dnech, kdy jsem neměl čas, a tou dobou jsem se naopak nadchl do zopakování spousty různých špaget. Samozřejmě zkusím i něco nového, ale mám toho na opakování dost. A právě jsem třeba objevil existenci filmu, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl.

Tento týden navíc slaví 100 výročí narození Charles Bronson. Že už jsem všechny spaghetti westerny s ním viděl? No, tak zařadíme i filmy, které přímo spaghetti nejsou, ale mají nějakou návaznost. Loni jsem se hodně pouštěl do Lee Van Cleefa, letos to vidím hodně na Gemmu.

 

1. Podivné dědictví (1972) (1.11.)

Klasika, ale už se mi trochu okoukala. Pět let jsem ji neviděl, a stejně si to pořád pamatuju scénu za scénou, slovo od slova. Budu muset dělat delší pauzu.

2. Django (1966) (2.11)

Další klasika, tentokrát mi padla do nálady trochu víc.

3. Companeros (1970) (6.11.)

Pár dní jsem musel vynechat, tak snad to doženu.

 

4. Cut-throats Nine (1972) (6.11.)

Článek bude. 

5. His Name Was Holy Ghost (1972) (7.11.)

Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) (8.11.)

Další klasika, která se dá vidět vždycky.

 

7. Seven Dollars on the Red (1966) (9.11.)

Článek bude. 

8. Ať žije Django! (1968) (11.11.)

Ani nevím, kolikrát už jsem tohle viděl - dokud jsem měl prakticky vyjma Leoneho a trinityovek ze špageťáků jen tohle a Dnes já, zítra ty!, koukal jsem na oba pořád dokola a těšil se, až někdy uvidím spoustu dalších spaghetti westernů s podobnou atmosférou. A ono jich zas tolik není.. Jinak Terence Hill tu chvílemi vážně vypadá naprosto stejně jako Franco Nero.

9. A Stranger in Town (1967) (12.11.)

Čím víc spaghetti westernů vidím, tím víc u tohohle žasnu, jak se za pár kaček a s naprosto minimalistickým scénářem dá natočit tak atmosferický a zábavný film.

10. Důvod žít a zemřít (1972) (14.11.)

Teď už na tom vidím řadu chyb, od dost pomalé a rozvláčné režie, přes unylé výkony většiny herců, scénář děravý jako ve filmu zmíněný ementál, až po samotnou premisu sedmi chlapů, kteří postřílí celé cca dvoustovkové osazenstvo pevnosti. Ale jako úplně nejnudnější pasáž se mi zdál úvod. Možná bylo od tvůrců amerického sestřihu vlastně chytré, že ho ustřihli a začali až v samotné pevnosti s popravami. Od té chvíle jsem se už díval celkem se zájmem a občas, zvláště při Spencerově působení v pevnosti, i s napětím.

11. Sabata (1969) (15.11.)

Díky společnosti Eureka za výborný Blu ray boxset - ne tak vymazlený, jako ten sartanovský od Arrow, ale i tak pěkný. Takže čísla 11, 12 a 13 budou Sabatovky, a dost možná je dám všechny ještě dneska.

12. Sbohem, Sabato (1970) (15.11.)

K tomuhle v podstatě už nic nového asi napsat nemůžu, jen, že mě štve, jak anglická verze zprznila Nicolaiovu hudbu.

13. Návrat Sabaty (1971) (15.11.)

Kdyby to nebyl třetí díl Sabaty, asi už bych na něj nekoukal nikdy.  Žel, třetí díl to je, a tak jsem ho zase protrpěl. Děj nedává smysl, pobaví jen máloco, a drží to už jen sám Lee Van Cleef. A i ten má paruku.

14. Trumfové eso (1968) (16.11.)

Patnáct let jsem snil o tomhle okamžiku. Patnáct let. Každou noc. A vždycky tam hrála hudba. V mojí představě hrály smyčce pomalej, roztouženej waltz. Já potřebuju hudbu.

15. Captain Apache (1971) (17.11.)

Článek bude.

16. Don't Wait, Django, Shoot! (1967) (20.11.)

Dva dny jsem zase musel vynechat, ale zítra plánuju menší gemma-fest, tak to snad doženu aspoň trochu. Tohle je natahované až běda, ale z Mulargiových westernů je to asi nejlepší, už jen díky Rassimovovi, který je rozhodně lepší hrdina než Steffen.

17. Arizona Colt (1966) (21.11.)

Viděno v plné dvouhodinové verzi, a popravdě, líbilo se mi to o dost víc než napoprvé. Nevím, jestli za to může jen předchozí zkrácená verze, nebo jestli mi to teď nějak víc sedlo, naposledy jsem to viděl kdysi dávno a okolnosti si nepamatuju. Jediné, s čím mám pořád problém, je představitelka hlavní hrdinky. Původně ji měla hrát Ida Galli, ale francouzská koprodukce trvala na francouzské herečce.

18. Fort Yuma Gold (1966) (21.11.)

Další Gemma, kterého jsem naposled viděl před lety, a dost mě to bavilo. Jasně, je to naivní, ale pořád se něco děje. Záběry na krajinu jsou v HD verzi dechberoucí.

19. The Long Days of Vengeance (1967) (22.11.)

U tohohle jsem se ale už ani napodruhé moc nepobavil, i přes nezkrácenou a kvalitnější verzi. Jinak zaujalo mě, v kolika filmech Gemma uteče nebo je propuštěn z basy či zajateckého tábora.

20. In a Colt's Shadow (1965) (27.11.)

Pár dní jsem zase musel vynechat, ale jsem teda na dvacítce. Článek bude.

21. Kapsy plné dynamitu (1971) (28.11.)

Tentokrát jsem si film pustil z Blu Raye s komentářem Christophera Fraylinga. Spousta zajímavých informací.

22. Pistole pro Ringa (1965) (29.11.)

Opět jsem si film pustil s komentářem na Blu Ray. Na Fraylinga to nemělo, ale pár zajímavých věcí jsem se dozvěděl.

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Companeros 

(nominace Kapsy plné dynamitu, Django, Trumfové eso, Velká přestřelka)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Sergio Corbucci, Sergio Sollima, Giuseppe Colizzi)

Nejlepší herec v hlavní roli: Rod Steiger (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Bud Spencer, Eli Wallach, Franco Nero, James Coburn)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Yanti Somer (Podivné dědictví) 

(nominace Rada Rassimov, Sophie Daumier, Pilar Velazquez, Iris Berben)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eduardo Fajardo (Django)

(nominace Fernando Rey, Fernando Sancho, Kevin McCarthy, Romolo Valli) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Arizona Colt)

(nominace Nieves Navarro za více filmů, Emma Cohen) 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Kapsy plné dynamitu)

(nominace Bruno Nicolai, Armando Trovajoli, Francesco de Masi, Gianfranco Reverberi) 

Nejlepší souboj: nůž vs pistole (Velká přestřelka)

Nejlepší přestřelka: Django a jeho překvapení v rakvi (Django)

Nejlepší pohledy: Lee Van Cleef (Sabata)

Nejlepší využití minimálního rozpočtu: A Stranger in Town

Nejlepší kulomet: Django

OIK'S HAUNTED PALACE část 6

Frankenstein už je tu v tomhle speciálu potřetí, ovšem tentokrát zase jinak.

YOUNG FRANKENSTEIN (1974)

Humor Mela Brookse úplně nevyznávám. Spaceballs se mi napodruhé moc nelíbily, Žhavá sedla jsem sice po letech trochu vzal na milost, ale pořád je tam hodně hlušiny. Tady se to ale celkem povedlo. Možná za tím je spolupráce na scénáři s Genem Wilderem. Možná to, že se povedlo vytvořit atmosféru universalovských hororů takřka dokonale. Možná hvězdným obsazením.

Mladý Frankenstein paroduje všechny původní universalovské Frankensteiny tím, že se do Transylvánie (kde je jediné nádraží a z nějakého důvodu se tam mluví německy) vrací vnuk původního vědce. Ten napřed pokusy svého předka odmítá a distancuje se od něj i jinou výslovností svého jména, ale po setkání se záhadnými pomocníky, které má k ruce (šilhavý Igor s přemisťujícím se hrbem, krásná Inga, děsivá bába Bücherová, po vyslovení jejíhož jména se plaší koně) je v noci oosednut duchem svého děda a pustí se do zopakování jeho činu. Netrvá dlouho a sestrojí monstrum, které se ale nechová podle očekávání...

Na jednu stranu jsem se u toho hodně zasmál. Na tu druhou je tohle spíš hororová komedie než přímo parodie, protože tu atmosféru se podařilo vytvořit takřka až příliš věrně. Kdyby se z toho vynechaly vtipy, dalo by se to brát vážně jako další film ze série o Frankensteinovi. Na to, že to má být parodie, a tudíž postavené na hlavu, jako by si Brooks s Wilderem vzpomněli až na konci, ten je postavený na hlavu. Předtím nás rozesmějí spíš drobnější vtípky a nenápadnější gagy, ale scény oživení nebo některé scény s monstrem vyvolávají docela napětí. Drobky typu policista s dřevěnou mechanickou rukou nebo muzikálové číslo jako by z toho všeho vystupují.

Gene Wilder si hlavní roli pro sebe napsal a hraje ji dobře, kdo je pro mě ale naprostým králem filmu, je Marty Feldman, který je naprosto boží. Teri Garr skvěle přihrává v roli nadšené naivní asistentky, stejně jako Cloris Leachman v roli upjaté Frau Bücher. Monstrum hraje impozantní Peter Boyle, roli nadržené snobské snoubenky nemohl Brooks svěřit nikomu jinému než Madeline Kahnové, a jako překvapení se v roli slepého mnicha objeví Gene Hackman, namaskovaný skoro k nepoznání. 

Co dál vyzdvihnout, výbornou atmosferickou hudbu, skvělé kulisy, kameru, všechno to do puntíku vypadá jako universalovské horory 30. a 40. let. Škoda snad jen několika pubertálních vtipů, které si Brooks tentokrát mohl odpustit. Na absolutní hodnocení to není, ale 8/10 si Mladý Frankenstein zaslouží určitě.

a.k.a. Mladý Frankenstein

Režie: Mel Brooks

Hrají: Gene Wilder, Marty Feldman, Peter Boyle, Cloris Leachman, Teri Garr, Kenneth Mars, Richard Haydn, Gene Hackman

Hudba: John Morris
Produkce: 20th Century Fox

USA 1974

OIK'S HAUNTED PALACE část 5

Už skoro konec měsíce, a teprve pátý film... no uvidím, kolik ještě stihnu. Byl jsem silně zaneprázdněn, a navíc už se strašně těším na spagvember, takže do hororů se nějak moc nehrnu. Zkusím po tomhle ještě aspoň dva. A asi bez většího překvápka.

 

THE LITTLE SHOP OF HORRORS (1960)

Už jsem tu psal o remaku, tak jen stručně. Děj tohoto filmu je prakticky stejný, jen s menšími odlišnostmi. Rovněž tento film je komedie, a povětšinou celkem vtipná. Děj se tedy točí kolem malého krachujícího květinářství v chudinské čtvrti, které vede hamižný židovský majitel, spolu s tupou prodavačkou a ještě tupějším a zcela neschopným poskokem. Ten ale dokázal vypěstovat zvláštní květinu, která však nepotřebuje k růstu vláhu, ale něco zcela jiného...

Roger Corman film vytvořil zcela na koleně v naprosto šílených podmínkách - kvůli sázce se točilo pouze dva dny a jednu noc. To, že vše bylo natočeno velmi lacině, je dobře znát, ale filmu to vlastně tolik neškodí. Jasně, obchod třeba uvidíme pokaždé ze stejného úhlu. Spousta scén je natočena v dlouhých celcích. Vlastně mě překvapilo, kolik různých prostředí v tom vůbec je.

Slabší je to s herci. Ti se typově do rolí hodí, ale samozřejmě je to partička, kterou měl Corman rychle a levně k dispozici, takže žádná extratřída. Hlavní hrdina vypadá jako Jan Tříska. Nejvíc ze všech mě bavil Dick Miller jako zákazník, který kytky jí a ještě si k nim nosí kořenky. Epizodku masochistického pacienta tu ztvárnil mladý začínající Jack Nicholson. 

Když obě verze srovnám, mladší má o něco lepší obsazení, mnohokrát lepší triky, ale zas spoustu otravných písní a příšerný patetický závěr. Starší má konec taky slabý, jako by Corman a scenárista netušili, jak to celé vlastně zakončit. Jejím pozitivem je, že je kratší, poměrně zábavná, má pár vtipných vedlejších postav zákazníků, ale působí jako televizní inscenace s ochotníky z horní dolní. Na masožravky teda nejlíp za Adélou, která ještě nevečeřela. 6/10

a.k.a. Malý obchod hrůz

Režie: Roger Corman

Hrají: Jonathan Haze, Jackie Joseph, Mel Welles, Dick Miller, Jack Nicholson

Hudba: Ronald Stein, Fred Katz
Produkce: AIP

USA 1960

OIK'S HAUNTED PALACE - část 4

No a když jsme tu měli hammerovského Draculu, proč se nepodívat i na hammerovského Frankensteina.

 

FRANKENSTEIN MUST BE DESTROYED (1969)

V případě této série jsem sáhl až po pátém dílu, ale série na sebe opět zjevně nenavazuje, s výjimkou prvních dvou filmů, takže to je asi jedno. Tak jako je Lee spjatý s krvežíznivým upírem, tak je i Cushing spjatý se šíleným vědcem, který vytváří umělé lidi. Zde je ovšem formule trochu proměněná, možná ale o to zajímavější.

Pokus dr. Frankensteina je totiž na začátku prozrazen, takže náš baron prchá. Robustní buldočí komisař a jeho asistent Čáryfuk Bayldon jsou mu sice na stopě, ale to neznamená, že by ho skutečně mohli ohrozit. Frankenstein se ukryje v malém penzionu, který vede jedna z předních hammerovských ženských hvězd, Veronica Carlsonová. Ta se schází s podezřelým lékařem z místního blázince, který, byť pro dobré účely, kšeftuje s drogami, které ve svém ústavu krade. Vzhledem k tomu, že Cushing se právě do tohoto ústavu potřebuje dostat (a pak samozřejmě zase ven), není nic snazšího, než roztomilý  páreček začít vydírat a tím donutit, aby se stali součástí jeho šíleného plánu na úspěšnou transplantaci mozku.

Máme už konec šedesátých let, takže film povážlivě zdrsněl - krev tu stříká proudem, nejbrutálnější záběry typu rozřezávání hlav při operacích jsou sice zakryté, ale to spíše z technických než etických důvodů. Rovněž je kladen důraz nejen na půvabnou tvář Carlsonové, ale i na její vnadné tělo, a z důvodu potřeby natáhnout mladé publikum se dočkáme i znásilňovací scény. Na té je znát, že ji na nátlak produkce tvůrci doplnili až v půlce natáčení, protože v dalším ději jako by se nic nestalo. Na druhou stranu, divák nemrava se nedočká ničeho víc než pohledů do naditého výstřihu a jen velmi lehce průsvitné noční košilky. Na konec šedesátek poukazuje i beatlovský účes Simona Warda.

Ze začátku mi to připadalo poměrně nevzrušující a průměrné. Ovšem v druhé polovině, zvláště po tom, co se přestali prakticky úplně objevovat nevhodně komičtí poldové, děj náležitě zhoustl. S hodnocením půjdu ale výš hlavně pro skvělé finále, které je správně neúprosné, apokalyptické a fascinující. 7/10

Režie: Terence Fisher

Hrají: Peter Cushing, Veronica Carlson, Freddie Jones, Simon Ward, Thorley Walters, Geoffrey Bayldon, Jiří Pravda

Hudba: James Bernard
Produkce: Hammer

Velká Británie 1969