GOODFELLAS (1990)

Filmy Martina Scorseseho mám v merku už hodně dlouho, ale dostal jsem se k nim až teď. Ted doufám, že budu moct použít to množné číslo, protože jsem zatím viděl, co vím, jen tenhle. Jeden z nejproslulejších jeho filmů, čekal jsem tedy naprostou pecku. No, to se úplně nesplnilo.

Hlavní problémy s filmem Goodfellas (nebudu používat ten stupidní překlad Mafiáni) mám tři:
1. Hlavní představitel Ray Liotta
2. Neustálé komentování vypravěčem Liottou
3. Nevyváženost dějových linek.

1. Jednička se váže ke všemu. Ray Liotta rozhodně není špatný herec. Jenže působí v této roli dost arogantně a nesympaticky. Což sice na jednu stranu lze pochopit, protože jeho postava je amorální sráč. Na druhou stranu, ani jsem mu nepřál, aby se ze svých průserů dostal, a kdyby ho někdo v půlce filmu kdekoli oddělal, bylo by mi to jedno. Třeba by tam aspoň bylo více De Nira a Pesciho, kteří jsou naprosto boží. Zvláště všechny Pesciho scény stojí za to. De Niro řekne za celý film tak dvacet slov? Ale víme, že on tolik mluvit nepotřebuje. Jenže bohužel, ač je psaný v titulcích první, jeho role je vedlejší.

2. Já nemusím vypravěče ve filmech, a zvláště vypravěče, kteří nám řeknou i to, co není úplně nutné. A tady bohužel Ray Liotta odvypráví skoro celý film, a občas se přidá i jeho manželka. A občas zbytečně. Působilo to na mě trochu jako zrychlení něčeho mnohem většího, co se muselo vejít do dvou a půl hodiny.

3. A právě dějová linka Henryho Hilla, jeho manželky a milenek mi nepřipadala tak zajímavá, aby se jí musel věnovat takový prostor. Moc nepříliš zajímavých postav na úkor toho De Nira, Pesciho, Sorvina a jejich akcí. Celý film je navíc Henry Hill vykreslován jako soběcký hajzlík, který podvádí každého - manželku, svého bosse a nakonec úplně všechny. Proč mu mám přát, aby z toho vyšel živý? Narozdíl od Josepha Valachiho, jehož zrada byla ve filmu s Bronsonem zobrazena jako nutnost, protože byl nespravedlivě obviněn, Henry Hill se do svého průseru i ve filmu dostal sám. Sympatičtější postavou je i cholerický psychopat Pesci.

Objektivně je ale Goodfellas velice dobrý film. Obsazení je, až na hlavní roli, vynikající, film i přes svou délku svižně ubíhá, má vynikající soundtrack, je úžasně natočen i sestříhán. Možná jsem taky čekal něco jiného, podle názvu jsem si myslel, že v centru dění bude trojka De Niro-Liotta-Pesci, ne Liotta a jeho manželka, jejíž představitelka mě taky moc nezaujala. Jsou scény, které jsou legendární (prakticky všechny s Pescim), z těch z manželské linie mě oslovila snad jen ta, kde se manželka snaží Hilla zabít. 7,5/10

a.k.a. Mafiáni (fuj)
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Ray Liotta, Robert De Niro, Joe Pesci, Lorraine Bracco, Paul Sorvino, Mike Starr, Frank Vincent, Chuck Low, Samuel L. Jackson
Produkce: Warner Bros
USA 1990

COMING SOON... OD 80. LET

Našel jsem pár (řekněme více) plakátů, kterými filmové společnosti oznamovaly vznik nových filmů, případně s jejich pomocí získávali peníze prodejem distribučních práv, ještě než filmy vůbec vznikly. Co se týče společnosti Cannon, je to kapitola sama pro sebe a o tom někdy příště, dneska se podíváme na jiné společnosti.

 

 Zatímco Cannonball jako Cannonbal Run vznikl, The Texans Sama Peckinpaha bohužel ne.

 Kanibalské děti od Deodata a LamBavy?

 Útěk z New Yorku. Snake tu vypadá spíše jako Burt Reynolds.

 Kirk Douglas jako Trautman. Nene, bude muset stačit Crenna.

 Frankenstein George A. Romera! Taky nevznikl...

 Klaus Kinski a Harvey Keitel v jednom filmu! Režírovat měl někdo neznámý, no, kdo ví, co by z toho vylezlo.

 Sybil Danning, její fotka z jiného filmu a plány na akčňák, co nevznikl. Až později měla L.A. Bounty.

 Tohle vypadá na devadesátky - Lolita vznikla, u Manthattan Ghost Story nevím, ale už tehdy měl být Rambo IV a dokonce Spider-man Jamese Camerona!

 Tohle vzniklo, kdopak ví, jak se to nakonec jmenuje?

 Lucio Fulci a Nibelungové! To by mě zajímalo!

A tohle vypadá na původní název filmu, z nějž se stal Zombi 2.

GIU LE MANI... CAROGNA! (1972)

V posledních letech mívám pocit, že už mě mezi spaghetti westerny čekají jenom průměry, jako filmy s Anthonym Steffenem či Peterem Lee Lawrencem, nebo vyložené průjmy, jako byl The Executioner of God. Mezi těmi horšími věcmi se ale může najít, ale jen výjimečně, něco, co člověka i přes svou znatelnou nekvalitu pobaví víc než ten předvídatelný a stále stejný Steffen.

Po zhlédnutí prvního Fidaniho spaghetti westernu jsem měl pocit, že jsem viděl dno. Po zhlédnutí filmů lidí, jako byli Lattanzi či Crea mám pocit, že Fidani mezi tím šrotem patří mezi ještě to lepší, co se dá vidět. Ano, jeho filmy jsou hloupé. Ano, jeho filmy jsou laciné. Ano, jeho filmy jsou často nudné. Ovšem jestli Fidani něčím neztrácel čas, tak kecáním, a posílal postavy do jedné akce za druhou. Často kvůli penězům teda hlavně do ježdění na koních. Ale často se u něj taky objevují scény, které jsou tak mimo, až stojí za vidění.

Django Story má jednu ohromnou výhodu. Vzhledem k tomu, že film je částečně ssestříhán ze starších děl mistra Luckyho Dickinsona a.k.a. Milese Deema a.k.a. Dicka Spitfirea, minimálně se tu, aspoň první hodinu, jezdí na koních, zato se kvůli všem možným příčinám neustále někdo pere nebo střílí. A příčinou může být třeba to, že Django vleze do domu a hned jednu schytá. Nekecám. A můžeme se tu tak dočkat toho, že Celso Faria postupně sehraje hned tři role, Benito Pacifico hraje dvojčata a pere se sám se sebou, nebo se aspoň mění záběr od záběru kvalita obrazu. Můžeme tu vidět podivně zařazené scény z jiných Fidaniho filmů, kde taky nedávaly smysl.

Děj je prostý. Mladý Bill Hickock (!)  se setkává se starým Djangem (Hunt Powers), který mu začne nad hromadou jídla vyprávět historky ze života. Ty vypadají tak, že pomocí archivních i nových záběrů vidíme padoucha/y, který terorizuje okolí, pak se v půlce objeví Django, chvíli se jen tak ochomýtá kolem, a pak dojde k souboji. V rolích padouchů se pak vystřídají všichni Fidaniho obvyklí podezřelí, Benito Pacifico, Dino Strano a Gordon Mitchell. Bohužel, Mitchellova část je nejslabší. Na konci už byl potřeba nový materiál, a tak se po hodině začne hlavně jezdit a pak dojde ke krátké přestřelce v lomu.

Django Story má samozřejmě k dobrému filmu hodně daleko. Z Fidaniho filmů bych ho ale doporučil nejvíc, protože je v něm úplně všechno a v nahuštěnější podobě. Jsou tu i všichni jeho běžní spolupracovníci, s výjimkou Jeffa Camerona, kterého ale asi nikdo nepostrádá, a Simonetty Vitelli, která se ale přece jen mihne v jedné scéně ze staršího filmu. Sám Fidani se taky objeví hned dvakrát, přičemž ano, je tu znovu jeho totálně mimo scéna z jednoho ze dvou crossoverů Djanga a Sartany. Rovněž Goriho hudba je archivní. Jediné, co tu tak je nové, jsou asi scény s šedivým Huntem Powersem s knírem. Nemůžu film doporučit nikomu, kdo není skutečně znalec žánru nebo masochista, ale nakonec jsem se u něj celkem pobavil. Chvílemi. 5,5/10

a.k.a. The Ballad of Django, Down with Your Hands... You Scum!, The Django Story
Režie: Demofilo Fidani
Hrají: Hunt Powers, Gordon Mitchell, Dino Strano, Gerardo Rossi, Benito Pacifico, Benito Pacifico, Celso Faria, Celso Faria, Celso Faria
Hudba: Lallo Gori
Itálie 1972

IL GIUSTIZIERE DI DIO (1973)

Dno spaghetti westernů je čím dál hlubší a hlubší. Fidaniho filmy jsou často aspoň tak blbé, až jsou zábavné, ale umělci jako Gianni Crea či Franco Lattanzi ukázali, že může být daleko hůř. FIlm je naprostá amatérská nuda, do které na dva dny natáčení sehnali Williama Bergera, aby se sem tam ukázal, prošel, nebo řekl jednu dvě věty. Režisér film protahuje nejnemožnějšími způsoby, od dlouhých statických záběrů ježdění sem tam, přes dlouhé panoramatické záběry na lom, až po zoomy na naprosté nesmysly. Hlavní postavou rozhodně není Berger v roli mstitele, který za celý film nevystřelí, ale spíš jeho tlustý poskok, který nemá žádnou osobnost. Dlouho sledujeme nesmyslné dialogy mezi postavami, které nám nic neříkají, aby pak tyto postavy náhle zmizely z děje a objevily se zase za půl hodiny. Totéž se týká i padouchů. A aby toho nebylo málo, dostaví se naprosto nevtipný humor, vrcholící tlustou bábou, již se poskok pokusí znásilnit! Ach jo, jak hluboko se dá ještě klesnout... Aspoň tu nebyly záběry z jiných filmů. Jen hudba z prvního Sartany, přičemž půlku filmu hraje jedna krátká smyčka. 1/10

a.k.a. The Executioner of God
Režie: Franco Lattanzi
Hrají: William Berger, Donald O'Brien, George Wang, Nuccia Cardinali
Hudba: Piero Piccioni (určená pro jiný film)
Itálie 1973

UNA BARA PER LO SCERIFFO (1965)

Kvůli pracovním i jiným záležitostem jsem v posledních čtrnácti dnech neměl čas se podívat na jakýkoli další film. Když jsem si konečně čas udělal, volba padla na tuhle Steffenovku, kterou už jsem chtěl vidět dlouho. A dopadlo to přesně tak, jak jsem čekal.

Tonda tu hraje opět drsného muže s malým kloboukem posazeným nakřivo, který se chce pomstít. Problém je, že neví přesně, komu, jen ví, že někomu z bandy nebezpečného Lupe Roja. A tak se rozhodne do bandy proniknout a svého hledaného vypátrat. Jaká je jeho pravá identita a co o něm ví rančer z nedalekého městečka? A kdo z bandy je ten, koho Steffen hledá?

Ze začátku mě to celkem bavilo. Děj filmu je jednoduchý a snadno předvídatelný, ale akce stíhá akci. Celkem se mi líbila scéna přijímání Steffena do bandy, či spíše ten nápad, provedení bylo taky podle šablony Jenže v druhé polovině už byl děj tak moc předvídatelný, že mě to začalo nudit. Závěr není špatný, ale už to nedokáže zvednout.

Steffen je tu stejný jako všude, takže ho nebudu komentovat. V jednom ze svých prvních špageťáků se tu objevuje Eduardo Fajardo s blond přelivem, ne jako šéf bandy, ale jako psychopatický zloduch, v roli, v které by člověk čekal Kinského. No, Fajardovi seděli spíš ti šéfové. Jako dobrosrdečný farmář se tu objevuje George Rigaud, máme tu pár celkem pohledných, ale vlastně mezi sebou snadno zaměnitelných žen. V jednéé z rolí banditů se objevil herec Arturo Dominici, dost mi povědomý, než jsem si vzpomněl, že jsem ho nedávno viděl jako oživlou mrtvolu v Masce démona.

V první půlce jsem si říkal, že tohle je lepší než většina steffenovek ze stejné doby, ale nakonec to spadlo do stejného šedivého špagetového průměru, jako jsou ty ostatní. Aspoň je to tu čisté dobrodružství a ne melodrama, jako u většiny ostatních. 6/10

a.k.a. A Coffin for the Sheriff, A Lone and Angry Man
Režie: Mario Caiano
Hrají: Anthony Steffen, Eduardo Fajardo, Arturo Dominici, Armando Calvo, Frank Braña, George Rigaud, Luciana Gilli, Lucio de Santis
Hudba: Francesco de Masi
Produkce: Nike Cinematografica
Itálie / Španělsko 1965