BANG BANG ALL'ITALIANA

V poslední době jsem viděl pár filmů subžánru eurospy, kam se teda kroě napodobenin Bonda a dalších špionážních záležitostí řadí vlastně leccos, včetně adaptací komiksů a dalších maskovaných hrdinů, kteří jako by vypadli ze zažloutlých ilustrovaných stránek plných bublin a křiklavých barev. Trochu mě to v poslední době začalo zajímat. Jak člověk sleduje spaghetti westerny, giallo a další záležitosti, čte o tom, sleduje dokumenty, nějakým způsobem se seznamuje s italskou popkulturou 60. a 70. let jako takovou. Takže pokud měly westerny a další obrovský úspěch ve filmu, nepokusil se někdo ždímat tento úspěch i na jiném poli? Co třeba právě komiksy?

TERENCE HILL 80

Všechno nejlepší Trinitymu, Nikomu, Kidovi, Černému korzárovi, Catovi, Johnnymu Firpovi, Lucky Lukovi, Mattovi Kirbymu, Djangovi, Mariovi Girottimu a vůbec Terenci Hillovi k životnímu jubileu. A spoustu dalších let!

 

THE MULE (2018)

Jsem hrozně rád, že Clint Eastwood tenhle film natočil. Nejen proto, že bylo skvělé vidět ho v kině, a nejen to vidět ho v kině neskutečně válet ve věku, kdy jiní čekají na smrt v LDN. Když před jedenácti lety přišlo Gran Torino, všichni věřili tomu, že jde o Clintovo sbohem hraní. Pár let jen režíroval, a pak se objevil film Zpátky ve hře. Který byl poněkud nepřesvědčivý. Skoro to vypadalo, že Clint hereckou kariéru zakončí filmem, v němž karikuje sebe sama, naštěstí je tu Pašerák... Přičemž vůbec by nevadilo, kdyby to nebyl jeho poslední film a ještě něco přišlo - ale pokud je, je dobré rozloučit se v plné síle.

Děj je na motivy skutečnéhi příběhu staříka, který na stará kolena začal pašovat drogy pro drogový kartel. Filmový děj je samozřejmě proti skutečnosti upraven - zatímco u Sullyho zůstala jména a u Paříž 15:17 si skuteční hrdinové ve filmu zahráli sami sebe, zde bylo vše upraveno a Clintův hrdina se jmenuje jinak než jeho reálný předobraz. Invencí scenáristy je rovněž i rodinné pozadí, které je důvodem Earlova chování. Earl věnoval celý život práci zahradníka a kvůli tomu přišel o svou rodinu, která ho odvrhla. Na stará kolena zkrachuje, nemá kam jít, tak se chopí šance, byť předestřené podezřelým Mexikánem. Dealeři mají ze seniora v otřískaném autě docela obavy, než zjistí, že je jako pašerák ideální. Kdo by podezíral starce nad hrobem, bělocha bez záznamu v trestním rejstříku, že by převážel kontraband?

Po stopě kartelu jde FBI představovaná Bradleym Cooperem a jeho šéfem Laurencem Fishburnem, oba jsou tu ale do počtu. Tohle je Eastwoodův film beze zbytku. Centrem je umanutý stařík, který si prostě vždycky všechno dělal po svém, a necouvne ani před naštvanými mexickými gaunery. Přestože trailer sliboval spíše temný thriller, většina filmu se nese v lehkém duchu. Clint jede nekonečnými dálnicemi se svým nákladem, prozpěvuje si se svým rádiem, cestou staví na pumpách a ve snack barech, potkává staré známé, a když ho náhodou zastaví policie, dokáže vše ukecat. Dokonce dojde na scénu, kdy boss Andy Garcia Clinta pozve do svého sídla, kde se koná večírek plný alkoholu, drog a prostitutek, přičemž dvě Clinta odvedou na pokoj! Naštěstí se nikdo nesnaží předstírat, že Clint je nějaký věčně mladý borec, takže v této scéně se shání po lécích na srdce, a vůbec když se dostane do nějaké svízelné situace, je mu jasné, že ji nemůže řešit násilím a kolikrát radši couvne. V mnohých momentech film zvážní, v některých i zdrsní, konec samozřejmě už nemůže zůstat v onom lehkém duchu první poloviny, ale přesto je film oproti trailerovým slibům mnohem příjemnějším zážitkem, než jsem čekal.

Clint si tu samozřejmě neodpustí pár nekorektních vtipů, které sedí k tomu, že jeho postava je člověk ze starých časů. Dnes ale působí jako svěží vítr. Což je sice trochu smutné, když urážky působí jako svěží vítr, na druhou stranu nic z toho "nekorektního", co Clint řekne, vlastně není míněno ve zlém, ani pozdrav "čau lesby" ani "tak já vám holt pomůžu, negři." Rýpání do mladá generace závislé na telefonech je pak dost trefné.

Nijak se nedémonizuje ani drogový kartel. Gauneři sice zpočátku pouští hrůzu, ale mnozí se v průběhu děje s Clintem skamarádí. Partičku z první garáže jsem si dokonce celkem oblíbil. Co je trochu na závadu je to, že člověk má po zhlédnutí trochu dojem, že z morálního hlediska je pašování drog celkem ok. Prostě práce s poněkud drsnějšími pravidly než jinde.

The Mule samozřejmě není Gran Torino. Ale ani to zdaleka není Trouble with the Curve. Clint tu nehraje karikaturu sebe sama, ale plnohodnotnou postavu. Až jsem kolikrát zapomněl, že sleduju Clinta Eastwooda a prostě jsem sledoval Earla. Dvě hodiny utečou jako voda, a když z rádia zrovna hraje písnička, kterou znáte, přistihnete se, že si prozpěvujete s ní i s Clintem. Zatím jsem z Eastwoodovy strany nezaznamenal žádné řeči o tom, že v Pašerákovi hrál naposled - že bychom se někdy přiště dočkali něčeho dalšího? 7,5/10

a.k.a. Pašerák
Režie: Clint Eastwood
Hrají: Clint Eastwood, Bradley Cooper, Dianne Wiest, Taissa Farmiga, Michael Pena, Laurence Fishburne, Andy Garcia, Alison Eastwood, Robert LaSardo
Hudba: Arturo Sandoval
Produkce: Warner Bros
USA 2018

LA DECIMA VITTIMA (1965)

Dystopickou budoucnost většinou autoři 20. století (i dodnes) představovali jako totalitní společnost, kde jsou lidé naprosto ovládáni, případně jako svět, kde došlo ke katastrofě a lidstvo nemůže přežít. V podání Elia Petriho vypadá dystopie úplně jinak, ale možná ještě víc zneklidňuje. Není to svoboda, o co lidé přijdou - jsou to city. Ve světě tohoto filmu nikomu na nikom nezáleží, lidé se žení a rozvádějí jako na běžícím páse, nečtou už nic než komiksy, a největší vzrušení je hra, ve které jeden musí zabít druhého. Přežije lovec nebo oběť? Nevzrušeně k tomu přistupují nejen diváci, kteří sází, ale i samotní účastníci, o jejichž život či smrt jde. A vítěz dostane ohromnou sumu peněz, a o to tu jde.

Ve hře se tak proti sobě postaví na blond obarvený Marcello Mastroianni, zmítaný zde rovnou mezi třemi ženami, z nichž ani na jedné mu nezáleží, a Ursula Andress, jejíž snad úspěšný lov dokonce bude přenášet televize. Proto je nutné dostat Mastroianniho na určené místo, aby efektně padl mrtev před Koloseem (a televizními kamerami), zatímco kompars, tanečnice i samotná vražedkyně pronášejí reklamní slogan.

Po traileru na nového Tarantina jsem dostal chuť na něco ryze šedesátkového, a tohle bylo v tomhle ohledu dokonalé. Film je sice situován do budoucnosti, ale víte, jak to chodí - budoucnost většinou oproti době výroby filmu vypadá jinak jen v detailech. Jinak z toho křičí "vyrobeno v 60. letech". Od popové Umilianiho hudby, přes masky, účesy, kostýmy, dekorace, auta, až po stylizované záběry. Oba představitelé hlavních rolí jsou ikonami 60. let, Mastroianni nezvykle blond, ale z toho si ve filmu dělají legraci přímo, Ursula Andress tu vypadá snad nejlíp, co jsem jí kde viděl, a nejen její fackovací striptýz zakončený střílející podprsenkou na začátku filmu stojí za vidění. Film se samozřejmě co se týče vztahu lovce a oběti ubírá poměrně předvídatelnou cestou, ale stejně nelze odhadnout, jak to nakonec dopadne. Leč konec je vlastně tak mnohonásobně zakroucený, že to bylo až přehnané.

V první řadě je to tedy satira na konzumní společnost, pak až všechno ostatní. Šedesátkově zábavné, šedesátkově sexy, šedesátkově cynické. Šedesátky v kostce. Mirka Spáčilová by to zakončila šedesáti procenty, za mě to bylo i lepší. 7,5/10

a.k.a. Desátá oběť, The 10th Victim
Režie: Elio Petri
Hrají: Marcello Mastroianni, Ursula Andress, Elsa Martinelli, Massimo Serato, Salvo Randone, Milo Quesada, George Wang, Jacques Herlin, Ivan Scratuglia
Hudba: Piero Umiliani
Produkce: Interfilm
Itálie / Francie 1965

SIGNUM LAUDIS (1980)

Druhá světová válka byla zásadní událostí dvacátého století, není divu, že se v ní odehrává řada filmů. První ale byla rovněž důležitá, kolik filmů z ní ale vyjmenujeme? Švejka... a Signum laudis. Příznačně právě tyto dva tvoří naprostý protipól. Švejk válku zesměšňuje, Signum laudis není k smíchu vůbec. Švejk válku dehonestuje, Signum laudis nemilosrdně odhaluje skutečné charaktery, které se v ní vyskytují. Ve filmovém Švejkovi se neumírá (knižního jsem nikdy nedočetl, takže nevím), v Signum laudis je smrt na denním pořádku.

Poselství filmu se dá shrnout epigramem Karla Havlíčka Borovského:
"Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
pán že sklouzne a sedlák si
nohu za něj zláme."
Kaprál Hoferik vidí ve válce příležitost, jak se z mizerného prodavače koní stát něčím víc. Zatímco na podřízené je jako pes, nadřízeným se snaží vetřít do přízně, přičemž to samozřejmě nedělá tak komicky okatým způsobem jako Louis de Funes. I přesto, že je mizerný velitel, a většina mužů v jeho útoku zahyne, nový velitel štábu se v zájmu morálky mužstva rozhodne Hoferika vyznamenat, a to medailí udělovanou do té doby pouze důstojníkům. Záhy je ležení napadeno, vojáci musejí odejít, a Hoferik se chápe svojí šance, jak si velení naklonit ještě více...

Snad žádná z postav není jednoznačná, a i přes na československé poměry epické válečné scény (A stačí málo, pár zákopů, hodně kouře, špína a sem tam výbuch, kterých je o dost více pouze na zvukové stopě) jde o psychologické drama několika postav, z nichž každá v krizové situaci musí ukázat svou pravou tvář. Kdo se jevil jako důstojný a tvrdý se může ukázat jako nerozhodný slaboch, kdo se jevil jako kamarád, může se ukázat jako nejcyničtější svině, které záleží jen na vlastním přežití. I Hoferik, rozhodně ne nejkladnější postava, je nakonec spíše politováníhodný, protože vlastně věci nevidí, tak jak opravdu jsou.

Vše to podporují vynikající herecké výkony snad každého. Vlado Müller dává zapomenout na Horynu i na svou vzhledovou podobnost s Budem Spencerem a vytváří životnou postavu, stejně jako Ilja Prachař, Josef Bláha, Jiří Kodet či dokonce i Pavel Zedníček v rolích důstojníků, stejně jako Jiří Zahajský či Jan Skopeček v rolích unavených otrávených vojáků.

V podstatě jsem na filmu našel jen dva kazy. Prvním, celkem pominutelným, je zbytečná okrajová podzápletka s ženou z vybombardované vsi. Druhým, poměrně horším, je Liškova naprosto nevhodná hudba. Liška uměl dělat výbornou hudbu, pokud neskládal ke komediím, jeho skladby ke Spalovači mrtvol, Hříšným lidem města pražského i tomu Majoru Zemanovi jsou perfektní. Signum laudis se zdálo jako ideální látka pro tohoto skladatele, bohužel hudba je buď moc moderní, nebo jde o příliš rozjuchanou dechovku. To jsou ale oboje celkem podružnosti. Signum laudis je poměrně přehlížený film, pokud na něj narazíte, určitě se podívejte. 9/10
PS. Film byl vyráběn na Slovensku slovenským režisérem a se slovenským hlavním hercem, ale je mluven česky.

Režie: Martin Hollý
Hrají: Vlado Müller, Josef Bláha, Ilja Prachař, Jiří Kodet, Radovan Lukavský, Pavel Zedníček, Ladislav Frej, Jiří Zahajský, Jan Skopeček, Vítězslav Jandák, Jan Pohan, Miroslav Zounar, Oldřich Velen, Jiří Krampol, Ivan Palúch, Luděk Kopřiva, Jana Břežková
Hudba: Zdeněk Liška
Produkce: Ústřední půjčovna filmů Praha
ČSSR 1980