CLAUDIA CARDINALE 80

Všechno nejlepší!

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA IV: JESTLI SE ROZZLOBÍME, BUDEME ZLÍ

The Show With No Name je tu po kratší době než dříve zase zpátky, tentokrát na téma jediného filmu - Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. I tak se ale můžeme při pokecu dostat k netušeným tématům a probírat třeba pokusy Jiřího Krampola o dabing Funèse či hraní jako Belmondo. Souběžně s podcastem probíhá závod pivopárkový.
Pokud vás něco zajímá, nebo máte nějaký nápad, o čem bychom měli mluvit, nebo chcete, abychom vás v příštím dílu zmínili, napište tady nebo na Facebook, nebo použijte dopisovací kolonku v bočním panelu.
Tématem příští epizody bude Indiana Jones, takže zítra k tomu udělám anketu o nejoblíbenější díl.

IL DOLCE CORPO DI DEBORAH (1968)

Giallo založil Mario Bava svými dvěma filmy z let 63 a 64. Giallo proslavil Dario Argento Ptákem s kříšťálovým peřím roku 1970. Debořino sladké tělo je takovým mezičlánkem - filmem, který ignoruje Bavu, ale předznamenává celou spoustu dalších giall, která během dalších let vznikla. Ostatně už po tomto filmu začaly vznikat podobné, často právě s Carroll Bakerovou v hlavní roli.

Bohužel, Tělo je i z těchto čtyř startovních snímků jednoznačně nejslabší. Ani by nevadilo, že tu tentokrát nemáme žádného maníka v černém a spoustu vražd, problém je, že v celém filmu se neděje zhola nic, a zápletka nedává příliš mnoho smyslu. Nechci spoilovat, takže to neupřesním, ale námět je hodně podobný dalším několika giallům, na kterých se rovněž podílel scenárista Ernesto Gastaldi. Všechna pak vycházejí ze skutečného případu, který otřásl Itálií na přelomu 50. a 60. let. Tahle vědomost mě přivedla k tomu, že (protože v giallu nikdy nic není tak, jak se zpočátku zdá) jsem zatraceně rychle uhodl pointu, a pak jsem jen čekal, až se potvrdí naprosto všechna moje podezření.

Děj se točí kolem mladého novomanželského páru, Švýcara Marcela (Jean Sorel) a Američanky Deborah (Carroll Baker). Ti přijedou na líbánky do jeho rodné Ženevy, záhy se však setkávají s jeho bývalým přítelem Philippem (Luigi Pistilli), který jim oznámí, že Marcelova bývalá přítelkyně Suzanne (Ida Galli) spáchala sebevraždu, z čehož viní Marcela. Otřesený Marcel pak vypráví Deboře, jak se se Suzanne hrozně milovali, ale on rozhodl odjet a osamostatnit se, aby jí mohl splatit dluh. Snaží se zjistit, co se vlastně stalo, avšak brzy začne Deboře kdosi vyhrožovat po telefonu a navíc to v Suzannině bývalém opuštěném domě vypadá, jako by tam strašilo. Novomanželé odjedou na Riviéru, ale kam se hnou, tam jakoby se přízrak minulosti táhl za nimi...

Jak už sami vidíte, nepůsobí to nijak chytře. Většinu filmu pak sledujeme Sorela a Bakerovou, jak se milují, jak tančí, jak se válí v posteli, jak se sprchují, jak se opět, znovu a zase milují... A v jejich případě tak nějak není na co koukat, protože ač oba jsou pohlední, tak zároveň jsou tak mělcí, že na nich není špetka čehokoli zajímavého. Pistilli nemá moc příležitosti vyniknout a zaujmout svým děsivým ksichtem, a krásná Ida Galli je promarněna v roli mrtvé milenky. Zajímavostí je role George Hiltona, který vypadá, jako by se sem vloupal z nějakého westernu a ve společných scénách ústřední pár zcela přehrává.

SPOILERY Ok. Takže pokud vám už došlo, v čem tkví pointa, ač jsem se snažil nic nenaznačovat, nedivím se. Je to vážně průhledné. Nenapíšu to sem, kdyby náhodou, ale srovnám to s dalšími dvěma filmy, které to připomíná - Forbidden Photos of a Lady Above Suspicion a The Strange Vice of Mrs. Wardh. Pokud jste oba filmy viděli, a asi i tenhle, pokud tento odstavec čtete, víte, že pointa je ve všech stejná. V obou je plán příliš složitý, stejně jako zde, ve všech třech je až moc náhod. Mrs. Wardh je z nich nejlepší, neboť i když na scéně není vrah, pořád se něco děje, a Edwige Fenech umí zaujmout tak, jak se to Carroll Baker vůbec nepodařilo. Stejně tak Hilton je lepší než Sorel, přestože zrcadlovým Sorelem je ve Wardh spíše Mendoza. Vlastně jsem si říkal, že Dolce Corpo je Wardh optikou Mendozovy postavy. KONEC SPOILERŮ

Deborah je krásně natočené, ohudebněné (Nora Orlandi) a zabalené nic. Pokud chcete podobný film v lepším a zábavnějším podání, a s lepším obsazením, volte The Strange Vice of Mrs. Wardh. Tam je vlastně totéž, co tady, s mnoha zábavnými a napínavými scénami, máte tam vraždy, máte tam kozy (tady se sice objeví taky, ale jak u Carroll, tak u Idy to vypadá spíš jako nehoda), máte tam Edwige Fenechovou, Ivana Rassimova. A pokud chcete Pistilliho a Galliovou, jsou o film vedle, v The Case of the Scorpion's Tail. (Byť tam to Idě nesluší zdaleka tolik. Ale vlastně má víc prostoru.) Se Sorelem vám neporadím, Bakerová nejlíp v úplně jiném žánru a zemi, ve Velké zemi. Tomuhle se snad radši vyhněte - jen pro kompletisty. 5/10

Klub s komiksovou výzdobou

a.k.a. The Sweet Body of Deborah
Režie: Romolo Guerrieri
Hrají: Carroll Baker, Jean Sorel, George Hilton, Luigi Pistilli, Ida Galli
Hudba: Nora Orlandi
Scénář: Ernesto Gastaldi, Luciano Martino
Produkce: Variety Film
Itálie / Francie 1968

KOMMISSAR X - DREI GRÜNE HUNDE (1967)

Jeden z desítek klonů Jamese Bonda, které vznikaly v Evropě v šedesátých letech (ve Francii OSS 117, v Itálii bezpočet tajných superagentů, v Německu Jerry Cotton a konečně i Kommissar X), v němž se o roli hrdiny překvapivě dělí hned dva borci najednou. Titulního Komisaře X alias agenta Joea Walkera, o němž nám zasněně pěje pod titulky každého dílu zpěvačka, ztvárnil Ital Tony Kendall, nám všem asi nejznámější jako inspektor Rey z Policajta nebo rošťáka, zatímco jeho spojence a kamaráda kapitána Rowlanda hraje Brad Harris. Společně řešili šest nebo sedm filmových případů (na motivy knih)... Tenhle je tuším čtvrtý v pořadí.

Děj má natolik složitou zápletku, že jsem ji při vší snaze zcela nepostřehl. Každopádně jde o gang pašeráků drog sídlící v Turecku, který má zálusk na zásilku LSD, kterou Rowland z nějakého důvodu přivezl americkému konzulovi (?). Rowland má ale eso v rukávu, navíc Walker provádí paralelně vlastní vyšetřování. Banda, představovaná především Herbertem Fuxem s holzmannovským kloboučkem, obrovitým kulturistou Samsonem Burkem a sexy mrchou Sabine Sun, se jim ale oběma dostane na stopu. Švarnému Walkerovi sice udatně pomáhají četné lepé děvy, ale ty se gangsteři záhy snaží coby nepohodlné svědky odpravit. Jsou to packalové - asi půl filmu se neúspěšně snaží oddělat jednu holku, kterou napřed zdrogují, strčí ji Walkerovi nahou do postele a pak už jde jen o to vystřelit, což se v různých situacích Walkerovým přičiněním ne a ne povést. Zásluhou šikovného rybáře, který umí devatero řemesel včetně špionáže, boje a stopování ale Walker a Rowland skrýš gangsterů najdou...

On je ten děj zamotaný a blbý, ale stejně stojí na akčních situacích, kterých je dostatek. Pořád se někdo s někým pere (film tím prakticky začíná), někdo někoho pronásleduje, a když už jsou hlavy omlácené, je tu dostatek pěkných děvčat, na kterých může ulpít vilné oko divákovo. No a nejsou to jen tak nějaká děvčata, ale na Němku netypicky krásná Christa Linder, sexy Francouzka Sabine Sun a především naše Olinka Schoberová, která tu sice má nepříliš slušivou tmavou paruku, ale to je jen malá piha na kráse.

Tony Kendall i Brad Harris jsou tu docela fajn a coby agenti mě bavili víc než coby kovbojové. Harris sice není herec, ale překvapivě jsem si, zvláště ke konci, říkal, že by býval mohl být fajn v komediích. Oba tu mají příležitost předvést se především v akci, v tom film zná míru. V čem, zvláště ke konci, míru nezná, jsou pokusy o humor. Není jich moc, ale občas mi přišlo, že režiséra na place prostě napadlo něco, co mu na místě přišlo jako hrozná prča, tak to tam vrazil, aniž by se to tam hodilo. Ostatně rejža tam do role onoho maestra rybáře vrazil i sám sebe. Vtipné je, že vedlejší mlátičky hrají italští kaskadéři Sal Borgese, Vincenzo Maggio nebo Jeff Cameron, pozdější dvorní herec Fidaniho kumpanie. Ovšem každý z nich v tom hraje asi deset rolí a skoro v každé zemřou! Zvláště v závěrečné přestřelko-honičko-bitce mezi skalami je to vtipné. Jeff Cameron střílí coby voják a chvíli na to to koupí jako beduín. Ani bych se nedivil, kdyby zabil sám sebe. Ještě jsem chtěl zmínit podivný střih uprostřed závěrečné bitky, v níž se Harris a Burke perou uprostřed pouště a najednou vletí do nějakého chrámu. Tam kus chyběl, nebo si režisér myslel, že si toho nikdo nevšimne?

Tohle jsou skutečně Kendall a Harris

Je to naivní a chvílemi pitomé, ale fajn je, že na nic si to nehraje a nebere se to vážně. Tvůrci dobře věděli, že diváci chtějí akci, drsný svalnatý chlapy, velký auta, exotické lokace a holky v minisukních, a všeho nabídli dostatek. Možná se k sérii s nějakým dalším dílem vrátím. Teď jenom vyhnat z hlavy tu písničku. Áj ájáj ououououou ájlavjů Džou Volkr... 6,5/10

a.k.a. Death Trip, Kill Me Gently, Soft Kill
Režie: Rudolf Zehetgruber, Gianfranco Parolini
Hrají: Tony Kendall, Brad Harris, Olga Schoberová, Christa Linder, Sabine Sun, Herbert Fux, Samson Burke, Rudolf Zehetgruber, Jeff Cameron, Sal Borgese, Vincenzo Maggio
Hudba: Francesco De Masi
SRN / Itálie / Francie / Libanon 1967

JEAN-PAUL BELMONDO 85

85. narozeniny dnes slaví francouzská herecká legenda Jean-Paul Belmondo. Všechno nejlepší!