TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974-79)

Zatímco Hříšné lidi města pražského, Dobrodružství kriminalistiky či Malý pitaval z velkého města znám od raného dětství, tohle jsem viděl poprvé až teď. Když jsem byl malý, naši na Zemana nekoukali, protože "je to hnusná propaganda". Kdysi už jsem se chtěl třeba na Studnu či Mimikry podívat, ovšem nakonec jsem odolal. I přes to, že vznikly propagandisticky nechutnější věci (třeba Gottwald), Zeman je asi to nejkontroverznější, co tady za normalizace vzniklo. Komunistická doktrína zabalená do atraktivní detektivní podoby. Jak to tedy je? Je to skutečně tak nechutné komunismem prolezlé dílo, nebo je to profesionálně natočený krimiseriál, do kterého jen v posledních dílech byla nacpaná normalizační politika, jak tvrdí fanoušci a i sami herci (Brabec, Jelínek)?

A je správně. Najde se pár celkem nevinných detektivních dílů, které pak jsou asi na úrovni těch slabších epizod Hříšných lidí. Nicméně hlavním záměrem seriálu bylo zmapovat dějiny komunistické vlády od války do sedmdesátých let. Proto ta forma co díl, to rok. Je nutno v každém dílu představit třídního nepřítele, vymezit se proti němu a ukázat divákům, jak je nebezpečný. V dílech s agentem Bláhou se pak nádherně ukazuje paranoia systému - kdo není s námi, je proti nám. Západ nemá jinou starost, než plánovat akce, kterými zákeřně zničí socialismus. Nicméně zatímco východní rozvědky jsou jednotné, na západě bojují proti sobě i Britové, Američané a další. CIA je spřažena s nacisty, což jsou vlastně i všichni Němci, kromě východních, kteří za války stříleli do vzduchu a tak podobně.

Snaha překroutit historii je pak v některých epizodách naprosto směšná, lidé jsou podle seriálu v socialismu spokojení, komunisté vedou stát demokraticky. Padesátá léta byla zlatá doba, policie si mohla dupnout na každého, kdo byl proti, byl smeten, ovšem v šedesátých nastal bordel a ten je v posledních dílech třeba napravit. Poslední díl však odhaluje, že to bude velice těžké, situace už je nepřehledná. Čili komunisté zde přiznávají, že buzerují lidi, a že v sedmdesátých letech už se jim to dost vymykalo z rukou.

Co se týče té řemeslné stránky, taky to není žádná sláva. Zákony detektivky jsou tu porušovány, v mnohých případech, vlastně ve většině, buď o žádný kriminální případ vlastně nejde, nebo SNB vlastně nic nevyřeší. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí a divákovi ukradení. Psychologický vývoj hlavních postav je odbytý, ba žádný. A co se týče techniky, i v době vzniku u nás byly natočeny lepší kriminální filmy než tohle. Akční scény nemá cenu srovnávat se světem, ovšem i v některých soudobých českých filmech byly mnohem lepší. Tady se nám režisér úzkostlivě bojí ukázat mrtvolu, takže nálezy vypadají tak, že někdo dlouze někam hledí a pak střih a je tam policie a záchranka. Bitky jsou směšné, a pokud dojde na honičku, je naprosto nevzrušivá. Takže to hledisko "ze začátku výborné detektivky, ovšem později trocha té propagandy, která je ale stejně všude, takže vo co gou" vůbec neobstojí.

(číst dál)

IL MOMENTO DI UCCIDERE (1968)

Dva parťáci Lord a Bull přijíždějí do malého města, kde hledají soudce Warrena, který pro ně má práci. Ve městě, které ovládá rančer Forrester se svým synem, se však všichni bojí cokoli říct, soudce zmizel a nikdo o něm neví. Když se, přes všechny nástrahy, podaří Lordovi a Bullovi soudce najít, oznámí jim, že jde o skryté zlato z války, o němž však ví jen zmrzačená dcera Forresterova bratra. Tu nyní její bratranec vězní...

První Carnimeův samostatný western jako by předznamenával všechno, co režisér později dovede k dokonalosti ve svých filmech se Sartanou. Zapletený příběh s bohatstvím na konci, spousta vrahů, kteří se hrdinu snaží dostat, lidé s tajemstvím a záhadný hrdina, který se vším proplouvá zcela nad věcí. Už tady se coby hrdina objevuje George Hilton, a takhle ho mám ve westernech asi nejradši. Nicméně hrdina tu není sám. Carnimeo se tu zjevně inspiroval Colizziho filmem Bůh odpouští, já ne! a podle vzoru ještě ne úplně dvojice Hill - Spencer přidal Hiltonovi jako parťáka rovněž zavalitého siláka, zde představovaného Walterem Barnesem. Nicméně zatímco Spencer a Hill si ve svých filmech vždy byli tak nějak rovni a nelze říct, že by Spencer byl Hillovým poskokem či naopak, Barnes je přesně tím. Mnohokrát se o něm ve filmu mluví jako o "andělu strážném", a jak se o Lordově charakteru nedozvíme skoro nic, o Bullovi vůbec nic. Prostě tam je s brokovnicí a skoro nemluví. O rok později ve svém prvním Sartanovi se Carnimeo vlastně pokusil postavit vedle Garka podobnou postavu rovněž, tam představovanou Frankem Wolffem, ale pak už tento model opustili.

Hlavního padoucha pak hraje Horst Frank, což je výborná volba. Což mi připomíná, že už jsem s ním vlastně viděl všechny spaghetti westerny. Jinak se moc známých tváří v obsazení neobjevuje, kamenná tvář Pietra Ceccarelliho ovšem potěší. Ovšem co nepotěší je, že film není zrovna nejzábavnější. I přes dostatek akce se docela táhne, a byť některé scény působí zajímavě (například prostředí jatek), tak vlastně vyšumí a vše se vyřeší klišovitě, tak, jak to bezpečně známe odjinud. Asi to bude i nepropracovaností hlavních postav, o kterých, jak jsem naznačil, nevíme skoro nic. Z letargie tak člověka vyruší snad jen dvě poměrně násilné scény, jedna, když se Frank cvičí ve střílení, přičemž jako terč používá černého otroka (nicméně nestřílí do něj, ale kolem, aby se bál), druhá, když banda přepadne invalidní dívku a cloumají s ní na vozíku po celé místnosti a hrozí jí znásilněním. Pochválit by šla hudba, včetně pěkné ústřední písně, a rozhodně kamera Stelvia Massiho, kterou mi však kazil ořez do 16:9 a vůbec mizerná kopie. 6,5/10

a.k.a. The Moment to Kill
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: George Hilton, Walter Barnes, Horst Frank
Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Euro International Film
Itálie/SRN 1968

ROBERT VAUGHN 1932 - 2016

Dneska je toho nějak moc. Napřed "Servil" Štancel, pak Leonard Cohen, Karel Hlušička a teď ještě Robert Vaughn. Teď už Stateční vymřeli :(

MALÝ, UNAVENÝ A SESTŘÍHANÝ

Dnes se opět podíváme na jeden z westernů se Spencerem a Hillem, které u nás běžely poněkud v kratší podobě. Dlužno říct, že to není chyba českých distributorů, několik různých verzí vyšlo i v samotné Itálii. Podívejme se na ně.
1) Kinosestřih (118 minut) - verze, která pravděpodobně běžela v Itálii v kinech, u nás pak běžela v 90. letech na VHS a posléze v televizi. Verze, kterou jsem viděl první.
2) Německá verze (126 minut) - obsahuje několik scén, které v žádné jiné verzi nejsou. Proč jsou jen v německé, těžko říct. Docela bych si tipnul, že to bude jako s Hodným, zlým a ošklivým, 126 minut byla původní verze při premiéře a do následné distribuce všude ve světě byl film zkrácen.
3) DVD sestřih (108 minut PAL, tzn. 113 minut při rychlosti 23,976 fps) - zatímco v USA vyšel film na DVD v kinoverzi, italské DVD bylo ještě zkráceno o cca 5 minut. Tato verze vyšla na DVD i u nás - jak jsem ji viděl, hned jsem měl pocit, že tam něco bude chybět. Střihy nejsou nijak zásadní, ale zamrzí. Narozdíl od Pravé a levé ruky ďábla nejsou vystřiženy celé scény, ale většinou jen části, někdy třeba jen pársekundové.
(číst dál)

ENNIO MORRICONE 88

Evviva il Maestro!