THE SEARCHERS (1956)

Napoprvé jsem čekal něco trochu jiného, nemilosrdnou vyvražďovačku Indiánů s hláškujícím ultradrsňákem Waynem. Což jsem nedostal. Napodruhé v televizi jsem to nedokoukal, už ani nevím proč. Takže jsem to měl v paměti jako nic moc western, který je jakousi záhadou považován za legendární. V USA dokonce za jeden z nejlepších, neřku-li dokonce TEN nejlepší. Cože? Pche. A teď jsem nějakou záhadou dostal chuť se na to znovu podívat. A šel jsem na to tentokrát jinak. Už jsem věděl, že to není nemilosrdná vyvražďovačka Indiánů, takže jsem se tentokrát rozhodl jít na to tak, jak asi člověk na Fordovy filmy chodit má. Přes postavy. Tady zvláště přes Waynova nesmiřitelného rasistu. A tentokrát už se mi to docela líbilo.

Já jsem nečetl Moby Dicka, ale předpokládám, že nějaká spojitost by se tu dala vysledovat. Muž, který jde zabít děsivou příšeru (zde Komanče), a už nejde ani o spravedlnost, ani za odplatu za jeden zločin, jde o posedlost, o osobní hrdost, o šílené pronásledování, v němž na konci ani nemůže stát vítěz. Zvláštní je, jak je Ethan Edwards představen v prologu, aniž by o sobě cokoli řekl. Stačí pohledy, náznaky, interakce s ostatními postavami. Stejně tak je výborná scéna přepadení Edwardsovy rodiny Komanči, kdy všichni dělají, jako že se nic neděje. Pravda, je pak trochu přehnaná (matka řvoucí na dcerku, běžící se schovat), ale i tak je dost působivá. A detail, že pánu domu odhalí nebezpečí odlétající ptáci, převzal o dvanáct let později Sergio Leone.

Zajímavý je i způsob vyprávění. Zpočátku sledujeme děj lineárně a vypadá to, že vše se odehraje v řádu několika dní. Následuje krátká scéna v zimě, a pak se přesuneme o dva roky dopředu, kdy se Edwards a Martin na chvíli vrátí. Chvíli je opět sledujeme lineárně, a pak se zase přeskočí a další část příběhu je nám vyprávěna prostřednictvím dopisu. Po dočtení dopisu už se pokračuje zcela lineárně až do konce.

Trochu problém by někdo mohl mít s tím, že ten film skutečně je nepokrytě rasistický. Ford sice straní spíše Jeffreymu Hunterovi, který nezastává stanovisko, že unesená Debbie už není právoplatná členka bílé společnosti, ale Indiánka, a jako taková zaslouží zemřít, zacházení s jinými postavami je ale zcela rasistické. Viz rádobyvtipná scéna s Martinovou vnucenou squaw, nebo vůbec to, že všichni Indiáni jsou i tak vnímáni jako vraždící monstra. A Mexičani pro změnu jako podlidi. Hlavního náčelníka pak hraje pro jistotu modrooký běloch... Čili jeden rasista se snaží moralizovat nad ještě horším? Těžko říct. Ještě tragičtější mi připadá, že sám představitel hlavní role film evidentně nepochopil a ještě po své roli pojmenoval syna.

A co si Ford neodpustil, jsou vedlejší komické postavy. Kupodivu z nich byl bláznivý Hank Worden na zabití asi nejméně. Horší je to s Verou Milesovou v roli Martinovy dívky, která je jako vždy nafrněná, věčně uražená a poučující. No a vrchol přijde na závěr v podobě vojáka - zelenáče, který tentokrát bohužel Warda Bonda do míst, kam slunce nesvítí, skutečně bodne. Nejsou tu ale až tak často, aby rušily nějak extra. Většina filmu stojí na nenávistném Waynovi a jím neustále ponižovaném Hunterovi, což je dobře.

Monument Valley je tu konečně barevné a využito beze zbytku a dokonale. Škoda, že to tenkrát nešlo i bez použití ateliérů namaskovaných jako volná příroda. Kamera (VistaVision) je výborná. S hudbou je to těžší. Občas mi vadila, hrála až moc často. Ale na některých místech byla skvělá. Takže, celkově, o tom, jestli je ten film mezi nejlepšími, by se dalo polemizovat. Mezi moje nejoblíbenější se určitě neřadí. Ale určitě je to zajímavej film a každý, kdo má rád westerny, by ho měl vidět. 7,5/10

a.k.a. Pátrači, Stopaři
Režie: John Ford
Hrají: John Wayne, Jeffrey Hunter, Vera Miles, Ward Bond, Hank Worden, Nathalie Wood, Henry Brandon, Ken Curtis, Harry Carey Jr., Lana Wood
Hudba: Max Steiner
Produkce: Warner Bros
USA 1956

TOČR - FAMOUS WESTERN FILM MELODIES

CD, které dodnes máme někde doma, má jiný obal, ale nenašel jsem obrázek

Dosud jsem tu psal jenom o deskách, které se mi líbí. Dnešní deska je z jiného těsta. Z dnešního pohledu je vlastně příšerná. Jedná se o nové nahrávky melodií z tradičních westernů a to s polovičním orchestrem a divným aranžmá, které některé melodie vyloženě zohavuje. Přesto však tahle deska měla pro mě v určité době docela význam.
Je to asi deset let, ještě jsme neměli připojený internet (docela pozdě jsme si ho nechali připojit) a jediné westerny, které jsem znal, měl natočené na kazetě a pořád na ně koukal, byly Vinnetou (tam jsem měl nahranou tu klasickou čtyřku a Údolí smrti, nic víc) a Limonádový Joe. Z dalších westernů jsem měl povědomí snad jen o existenci filmů Sedm statečných a možná Tenkrát na Západě a V pravé poledne. Ty jsem ale neviděl. U těchhle věcí člověk musel tehdy počkat, až budou v televizi, a ani tehdy je nemusel chytit, když běžely. Bez internetu jsem neměl šanci ani zjistit, jestli něco dalšího existuje, ani sehnat hudbu z Vinnetoua, která se mi líbila. A pak jsem našel doma tohle CD, které jsem pak poslouchal docela často. Dokud jsme si krátce potom nepořídili internet, navíc v té době ČT začala vysílat jeden ze svých westernových cyklů, kde odvysílala několik filmů, jejichž hudba se na tomto CD nacházela. Tehdy jsem poznal originál a náhražka přestala stačit.
Když člověk některé nahrávky porovná, orchestrace je hrozně chudá. Asi nejvýraznějším nástrojem je baskytara, pár smyčců, které jsou možná ale nějak upravené, několik málo žesťů, bicí souprava, sem tam v některých skladbách další nástroje jako kytary, foukací harmonika, flétny. Přesto za minulého režimu, kdy byla nahrávka pořízena, bylo zrovna tohle jediným způsobem, jak si oživit slavné melodie, které člověk mohl jednou za život slyšet originálně v kině, pokud nešlo o vyslovené hitovky jako Sedm statečných či Vinnetou, které se poměrně pravidelně objevovaly i v televizi. A některým lidem, jako třeba mě, to muselo stačit ještě patnáct let po revoluci. No, stejně jsem tehdy drtivou většinu těch melodií ještě neznal. A tohle byl docela fajn způsob, jak se seznámit.
Co tu tedy najdeme? Desku otvírá pomalejší a chudší úvodní melodie z Velké země, hraná sólově na harmoniku. kytaru či trumpetu. Následuje Newmanova How The West Was Won (u tohohle filmu pochybuju, že se tu před rokem 1989 promítal), Morriconeho Harmonika (pojmenovaná prostě Tenkrát na Západě), ta je zase zrychlená, a ty bicí jsou naprosto příšerné. Od Morriconeho se vzápětí dočkáme i znělky z Pro pár dolarů navíc (to se tu určitě taky nepromítalo), místo pískání smyčce, místo elektrické kytary sólově nějaké cembalo či co, to zní docela zajímavě - není to ale synťák? Zase je to strašně zrychlené.
Skladba číslo pět je mým kandidátem na nejhorší předělávku vůbec. Jonesova a Felicianova Ole Turkey Buzzard z Mackennova zlata bez zpěvu a tak strašně ucouraná, že mě až zaskočilo, když jsem Mackennovo zlato viděl, jak je ta písnička ve své původní verzi skvělá. Zavírá to, a teď pozor, coververze Montenegrovy coververze Morriconeho geniální ústřední melodie z Hodného, zlého a ošklivého (to se tu taky určitě nepromítalo, aspoň myslím). Taková lážo plážo písnička ke kafíčku z toho je. Následuje Bernsteinova hudba ze Sedmi statečných, která je ale zaranžovaná na druhou stranu líp než hudba nově nahraná k dabingu ČST k filmu. Následuje další nudná pomalá verze původně zpívané písně, Don't Forsake Me My Darling z filmu V pravé poledne. Přitom ten bubínek, kytara a tahací harmonika spolu s Ritterovým hlasem ve filmové verzi jsou dokonalé.
Další melodie je z filmu The Fastest Guitar In The West, jmenuje se Rollin' On. Film tu dodnes neběžel, původní píseň zpívanou Royem Orbisonem moc neznám, takže tahle coververze se mi dodneška docela líbí. Tiomkinovy Green Leaves of Summer z Alama (pochybuju, že i to se tu promítalo) jsou až na toho bubeníka skoro shodné s verzí použitou v úvodních titulcích Hanebných panchartů. Teď konečně Vinnetou, a na závěr opět předělávka písně z filmu Na sever Aljašky. Tohle docela jde.
Z dnešního pohledu je to spíše podivná relikvie. Podivně zaranžované slavné melodie, které se v nejlepším blíží původní orchestraci, pokud vybočí do něčeho vlastního, tak jsou příšerné. Ale ve své době to asi svoji službu udělalo. Stejně jako spousty coververzí zahraničních hitů, které by tu jinak ke slyšení vůbec nebyly (v těchhle případech se ale leccos povedlo a mnohé české covery mám radši než originály - a některé jsou snad i lepší. Třeba Boty proti lásce zpívá Přenosilová desetkrát líp než dcera slavného otce Nancy Sinatra svoje These Boots Are Made For Walkin'). Tohle není ten případ. Tohle mnohdy adaptuje práci géniů. V chudičkém provedení.
PS. Všechno se to dá najít na youtube.

MILLION DOLLAR BABY (2004)

Nijak okázalý, nijak velkolepý, přesto film vyhrál Oscara, a jde i o druhý film, který Clintovi přinesl Oscara za režii a nominaci jako herci. Což je co říct, protože narozdíl od tradičních oceněných filmů, které už tím, jak jsou udělané, o ceny žebrají, tenhle je vážně moc dobrý. První půlka vypadá poměrně obyčejně, byť je dost zábavná. Stárnoucí trenér boxu a jeho kámoš, bývalý přeborník, už spíše jen dožívají a trénují zoufalce, kteří nemají šanci nikam to dotáhnout. Jednoho dne se objeví Maggie. Je už na začátečnici stará, je stejně ztracená jako Frankie a Eddie, ale je odhodlaná vrhnout se na dráhu boxu. Frankie se nechá přemluvit, aby ji trénoval, a po nějaké době začne mít Maggie úspěch. Ale tohle není Rocky, není to film o triumfu jedince, ale jde o něco, co Clintovi jde a vždycky šlo, o vztah mezi dvěma lidmi, kteří, byť odlišní, k sobě postupně najdou cestu (pokud jste film dosud neviděli, což napravte, tak se neděste, samozřejmě nejde o romanci mezi sedmdesátiletým Eastwoodem a třicetiletou Swankovou). Což se ukáže i po zvratu v půlce filmu, odkdy se příběh začne odvíjet jinak. Nevím, co ještě dodat, jak už jsem napsal, pokud jste tenhle film ještě neviděli, napravte to. 9/10

Režie: Clint Eastwood
Hrají: Clint Eastwood, Hilary Swank, Morgan Freeman, Anthony Mackie, Jay Baruchel, Mike Colter, Lucia Rijker, Brían F. O'Byrne, Margo Martindale, Riki Lindhome, Michael Peña
Hudba: Clint Eastwood
Produkce: Warner Bros
USA 2004

THE OUTLAW JOSEY WALES (1976)

Zabili mu ženu a dítě, spálili dům. Pak ještě vyhráli válku. Ale on se vzdát nehodlá...

Když jsem si Joseyho nedávno zopakoval, a pak se nad ním zamyslel, došlo mi, jak všechny westerny režírované Clintem Eastwoodem vlastně reflektují nějaký klasický western a převracejí ho naruby. Nejzjevnější je to v případě Bledého jezdce, což je vlastně Shane. Tuláka z širých plání jsem dešifroval nikoli jako remake Django il bastardo, jak se po internetu běžně tvrdí, ale jako převrácenou verzi V pravé poledne. U Nesmiřitelných jsem si zatím na žádný konkrétní film nevzpomněl, ale třeba mě něco napadne, až si je po letech zopakuju. A Psanec Josey Wales podle mého názoru reflektuje Fordovy Pátrače. Clint Eastwood je stejně jako John Wayne drsný muž, který o všechno přišel a je vlastně vyděděncem ze společnosti. A přestože se v průběhu filmu naskýtá možnost se zařadit, pořád je tu přízrak minulosti, který ho pronásleduje. U Wayna to byli Komanči, které prostě musel všechny dostat, u Clinta je to patrola Redlegs, která spíše žene jeho... nebo je on nechává hnát za sebou a vybírá místo závěrečného střetu? Nicméně ačkoli začíná jako samotář, proti své vůli kolem sebe vytvoří v průběhu cesty jakousi rodinu. Tu napřed tvoří starý upovídaný Indián, pak se přidá mladá Indiánka, a nakonec dvě přistěhovalkyně, které byly přepadeny comancheros. I tak ale není schopen se normálně zařadit do společnosti.

Samozřejmě se tu nechci rozepisovat jenom o tom, v čem ten film reflektuje Pátrače. To už udělali jiní. K celému filmu asi tolik: Chybí mi tam nějaký promyšlenější děj. Celé je to vlastně jenom sled situací. Když je potřeba akce, vždy se objeví někdo, kdo si chce nahrabat na tom, že zabije Joseyho Walese, když je potřeba ztemnit, objeví se fanatický Bill McKinney hádající se s "Jidášem" Johnem Vernonem ("Já myslel, že skončíme tím, že zabijeme Walese." "Konání dobra nikdy nekončí!"). (Což mi teď najednou připomnělo jistý film, v němž policisté neúnavně z důvodů spíše osobních honí muže, který je všechny dostane, a rovněž je zde postava, která na pátrání spolupracuje, ale pořád policisty varuje, že ten člověk je na ně příliš nebezpečný. Ano, správně, je to Rambo. Mimochodem Bill McKinney byl i tam.) Celý film jenom tak plyne, situace střídá situaci a nakonec se očekávatelně střetnou. Byť, pravda, tentokrát už Josey není sám.

Mezi Clintovými westerny bych i tak tento řadil na jedno z předních míst (z amerických možná na druhé, možná dokonce první místo, dlouho už jsem neviděl Dva mezky pro sestru Sáru). Některé scény jsou skvělé, Clintova postava je dobře napsaná (originál je nutnost, teď už uznávám, Josey má poněkud speciální slovník, tohle dabing vždycky zakryje), jeho plivání na cokoli okolo je skvělé :) Navíc všude plno známých tváří, které lze vidět v mnoha Clintových filmech z této doby (McKinney, Vernon, Sam Bottoms, Len Lesser, John Russell, John Mitchum a poprvé se tu objevuje Sondra Locke). Obsazení Chiefa Dana George je pak trefou do černého. S čím mám ještě problém, je Fieldingova hudba, která se občas vyloženě nehodí. Ale líbí se mi, že ač je film zdánlivě o pomstě, nakonec je spíš o odpuštění, přátelství a míru. I přes to, že tu Clint zabije snad nejvíc lidí ze všech svých filmů a nosí u sebe hned čtyři bouchačky.  7,5/10

a.k.a. Psanec Josey Wales
Režie: Clint Eastwood
Hrají: Clint Eastwood, Chief Dan George, John Vernon, Bill McKinney, Sondra Locke, Paula Trueman, Geraldine Keams, Sam Bottoms, Matt Clark, Will Sampson, Len Lesser, John Russell, John Davis Chandler, Joyce Jameson, John Mitchum, Woodrow Parfey, Richard Farnsworth, John Quade
Hudba: Jerry Fielding
Produkce: Warner Bros
USA 1976

CLINT EASTWOOD 86

Všechno nejlepší největšímu borci, který ještě letos uvede svůj další film :)