TOUCH OF EVIL (1958)

Jestliže Maltézský sokol z roku 1941 klasický noirový cyklus otevírá, Dotek zla ho zase zavírá. Oba patří zároveň mezi to nejlepší, co v daném žánru vzniklo.

Shrnout děj se tentokrát moc nedá. Začíná to pátráním po původci výbuchu auta, v němž jel místní průmyslník, a snahou mexických gangsterů zbavit se návladního, který má svědčit proti jejich příbuznému. Po nějaké chvíli se film ale promění ve zběsilý zápas dvou tvrdohlavých policistů, z nichž jeden jde proti druhému legální cestou, zatímco druhý se neštítí ve snaze ho zničit naprosto ničeho.

Toho skoro slušňáka hraje Charlton Heston, překvapivě hrající Mexičana. Film jsem viděl dabovaný, takže nevím, jak mu šla španělština v originále. Heston ale nemá čas na to, hrát si na Mirka Dušína, celý film je ve spěchu a vzteklý. Je to ale Orson Welles, kdo film naprosto ovládá. Jeho postava je naprosto odpudivé, cynické, rasistické, xenofobní, prolhané, ožralé, přežrané, sadistické a chlípné prase a Welles si to užívá každou vteřinou pod nánosem obrovské masy vycpávek (až takhle tlustý nebyl). Jestli byl odporný v Tepepovi, tam to byl proti Doteku zla čajíček. Welles nejen fyzicky dominuje, kdykoli se objeví na plátně. Zajímavé je, že původně měl pouze hrát, ale Charlton Heston si ho prosadil na místo režiséra a Welles provedl i značné změny ve scénáři.

A pokud není na plátně ani Heston, ani Welles, zjistíme, že Janet Leigh už dva roky před Psychem navštívila opuštěný motel řízený nervním blbečkem, a taky se jí tam stalo leccos nepěkného. Ale její strašení a psychické týrání tady je stejně působivé jako nenadálá vražda v Psychu.

Ze začátku jsem se snažil zorientovat v ději a dlouho jsem byl docela zmatený, zvláště ze všech těch Mexičanů, co se před kamerou, jež se na chvíli nezastaví, pořád míhali znova a znova. Ale jakmile se Leighová ocitne v motelu a dojde k prvním větším konfliktům mezi Hestonem a Wellesem, na všechny nejasnosti zapomenete a nemůžete od filmu odtrhnout oči.

To vše podbarvuje výborná hudba Henryho Manciniho, asi jedinkrát opravdu noir s jazzovým soundtrackem? Zajímalo by mě, jestli se to tu hrálo už tenkrát, protože v jednu chvíli zní z rádia skladba, jejíž harmonie je takřka identická se Suchého Pramínkem vlasů.

Co ještě zmínit? Výbornou kameru, která se buď pořád hýbe a otáčí a i scény v autech byly točeny s opravdu jedoucími auty a ne před plátnem, anebo snímá obrovského brunátného Wellese z podhledu. Vedlejší roli Marlene Dietrich a maličký štěk Zsa Zsy Gabor, která nechápu, co tu dělala. A všimnete si Josepha Cottena? Dále výbornou práci s druhým plánem či dost odvážné scény naznačeného skupinového znásilnění včetně přítomnosti lesbiček.

Viděl jsem původní verzi, kterou jako vždy producenti Wellesovi sebrali a přestříhali. Existuje i restaurovaná jeho verze, takže na tu se určitě někdy v budoucnu podívám. Moje verze byla 4:3, existují verze v 16:9, takže podle toho se liší i obrázky.

Opravdu mě překvapilo, jak moc se mi to nakonec líbilo. Na to, abych to prohlásil nejlepším noirem, si to ještě musím nechat rozležet v hlavě, ale mezi to nejlepší, co jsem v žánru viděl, se to určitě řadit bude. 9/10

a.k.a. Dotek zla

Režie: Orson Welles

Hrají: Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor, Dennis Weaver, Valentin de Vargas, Victor Millan, Keenan Wynn, Joseph Cotten

Hudba: Henry Mancini
Produkce: Universal

USA 1958

CROSSFIRE (1947)

Po delší době jsem si zase udělal černý večer a volba byla tentokrát docela dobrá. Námět vypadal docela nevábně, čekal jsem nudnou vojenskou vyšetřovačku bez obvyklých noirových propriet - ale ono je to jako bránit se giallu proto, že se neodehrává ve městě.

Po bitce je zavražděn jistý Samuels a podezření padne na vojáka Mitchella, který ten den měl Samuelse vidět naposled. Vzhledem k tomu, že prvním svědkem, který na Mitchella poukáže a policii o všem informuje, je Robert Ryan, asi je nám jasné hned, že tu něco nehraje. Robert Mitchum pak hraje Mitchellova kamaráda, který se ho snaží najít dřív než policie a zjistit, jak to bylo doopravdy.

Postava člověka, který se omylem stává štvancem, setkává se s femme fatale a je celý film na dně, je tu tak rolí vedlejší. Ty hlavní obsadily jindy nevýrazné figurky policisty vyšetřujícího případ, kamaráda, který se snaží pomoci a padoucha, který obviněného křivě nařkne. Zajímalo by mě, jestli původní verze právě nebyla zejména o Mitchellovi, ale z důvodu obsazení Robertů Younga a Mitchuma došlo ke zvýraznění jejich rolí a potlačení té ústřední.

Ono to i takhle ale funguje docela dobře. Ze všech Robertů je jednoznačně největším tahounem Ryan, který je fantastický, jeho postavu slizkého antisemity musí člověk do morku kostí nenávidět, ale zároveň si přejete, aby neopouštěl plátno. Robert Young je v roli cynického policisty taky fajn, Mitchum tu ale moc na práci nemá a u jeho postavy nejvíce bije do očí, že byla zvětšena pro hvězdu. Femme fatale, jejíž prostor je taky omezen, sehrála Gloria Grahame (viz Velký zátah), a v malé roličce, kdo to je? Jestli to není medvědobijka a henryovka, sním svůj skalp s octem a cibulí, začínající Lex Barker. Jeho role je značně omezená, ale všimnete si ho, a McQueen se u něj určitě učil, jak na sebe strhávat pozornost - zatímco Mitchum úkoluje vojáky, Barker stojí uprostřed obrazu a upravuje si košili, takže se díváte na něj.

Výborná je práce kamery a hra se světlem a stínem. Jediné, co je trochu slabší, je závěr. Film má antirasistické poselství, to by vůbec nevadilo, akorát že dostaneme dlouhou didaktickou scénu, kde Young polopaticky vypráví, proč je rasismus špatně. Jasně, hned po válce asi celá řada Američanů nechápala, co byl holocaust, a proč to byl tak hrozný zločin. Takže kromě snímků z koncentračních táborů výchova působila i v populárních filmech. Z dnešního hlediska už to působí velmi pateticky. 7,5/10

a.k.a. Křížový výslech

Režie: Edward Dmytryk

Hrají: Robert Young, Robert Mitchum, Robert Ryan, Gloria Grahame, Paul Kelly, Sam Levene, Jacqueline White, Steve Brodie, George Cooper, Tom Keene, Lex Barker

Hudba: Roy Webb
Produkce: RKO

USA 1947

OIK'S REDEMPTION TOUR část 6

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

IL BOSS (1973)

Poprvé viděno: 2015

Hodnocení tehdy: 6/10

Hodnocení ČSFD: 69 %

Hodnocení IMDB: 6,9/10

Nakonec jsem to zvládl a podíval se ještě na jeden film, který jsem původně neměl v plánu. Ale vím, že se mi před lety moc nelíbil. Kdyby se mi nelíbil ani teď, ani bych ho nepřidával. Ale nakonec jsem po letech značně spokojenější.

Na vině je tehdy zhlédnutá verze, která u nás vyšla na DVD. Je totiž zkrácená asi o pětadvacet minut. Prve jsem psal, že děj je zmatený a není jasné, kdo je proti komu. Nevím už, co přesně v DVD sestřihu chybělo, ale ve verzi mající 110 minut jsem se pěkně orientoval a neměl jsem pocit zmatku.

Z původního textu: Třetí díl Di Leovy volné mafiánské trilogie (ještě Milano Calibro 9 a La mala ordina), který tu jako jediný vyšel na DVD. Mám pocit, že oproti předchozím dvěma dílům ještě přibylo akce a to už je co říct. Vlastně se v tom filmu neděje nic, než že se všichni mezi sebou vraždí. Tak tohle už v plné verzi není pravda, na DVD vystříhali celou řadu dialogových scén, včetně, jak předpokládám, většiny rolí Vittoria Caprioliho, Corrada Gaipy a Richarda Conteho. 

Pokračujme v citaci: Jeden klan vyvraždí (rukou drsného nájemného vraha Henryho Silvy) členy druhého, šéf toho druhého Cocchi tedy přísahá pomstu a unese dceru jednoho z nepřátelských bossů, dona Giuseppeho. Zatímco don Giuseppe je ochoten udělat cokoli, aby svou dceru získal zpět, nejvyšší boss Richard Conte jedná především v zájmu celé mafiánské rodiny a uloží Silvovi, věrnému služebníkovi dona Giuseppeho, aby jej v případě potřeby odstranil. Tím hraje Silvovi, který má vyšší ambice, do karet...

Úvodní masakr v pornokině byl určitě taky na DVD dost zkrácený, ne o akci, spíše o sprosté dialogy mezi mafiány. A z gangsterského filmu, nesoucího se na vlně Kmotra, je najednou jen akční vyprávěnka plná krve, výbuchů a spalování lidí zaživa. Veškerý smysl a podtext se ztratil. Na to jsem si minule stěžoval nejvíc a to mi teď v plné verzi nechybělo. Akorát tenkrát jsem ani nevěděl, že existuje.

Fernando di Leo je určitě mezi všemi tvůrci, kteří točili v žánru poliziotteschi či eurocrime, můj oblíbený. Jeho pohled na gangstery a boj se zločinem je až nihilistický, nezaklíná se levicovými ideály ani příběhem o drsném poldovi, co vykydlí všechny mafiány v boji za spravedlnost, naopak najít aspoň trochu pozitivní postavu v tomhle filmu vůbec nejde, snad až na Caprioliho, jehož komické scény film na vhodných místech aspoň trochu prosvětlují. Silva je sadistický chladnokrevný hajzl, Conte si hraje na aristokrata, ale připomíná spíše Machiavelliho Vladaře a je stejný podrazák jako pašerák Cocchi (Capponi), který si aspoň na nic nehraje. Unesené dívky nám taky záhy přestane být líto, když se ukáže, že je to zfetovaná nymfomanka. Sartana Gianni Garko se ukáže jako zbabělý kripl. V Kmotrovi sice tohle prosakuje taky, ale vše je zahaleno gloriolou rodinné cti, loajality a držení slova - což je zde odhaleno v celé nahotě jako ubohé kecy, které jdou v kritickém momentě stranou.

Oproti Kmotrovi ale film taky působí nejen agresivněji, ale občas i dost že byl dělán na koleně, máme tu celé scény, které byly natočeny na jeden záběr. Z hereckých výkonů lze vyzdvihnout právě snad jen Richarda Conteho, který se pro role mafiánských bossů narodil, a Vittoria Caprioliho. Silva v některých momentech svoji roli moc nezvládá, Garko svou snahu o Sicilana přehrává a o ostatních je skoro škoda mluvit. I když je fakt, že svou roli mohl sehrát i uřvaný italský dabing. U Claudia Nicastra jsem litoval, že to tu neběželo v sedmdesátkách a nemluvil ho Miloš Kopecký, který ho tak skvěle namluvil ve Vyšetřování skončilo - zapomeňte. Bacalovovu hudbu jsem měl tentokrát netknutou a byla fajn.

Nové hodnocení: 7,5/10

Verdikt: Spolu s ostatními díly trilogie jeden z nejdůležitějších filmů žánru, a v plné verzi za vidění stojí. Tu zkrácenou ani nezkoušejte.

a.k.a. Boss- Smrt na zakázku
Režie: Fernando Di Leo
Hrají: Henry Silva, Richard Conte, Gianni Garko, Pier Paolo Capponi, Antonia Santilli, Vittorio Caprioli, Howard Ross, Pietro Ceccarelli, Marino Masé, Claudio Nicastro, Gianni Musy, Mario Pisu, Andrea Aureli, Salvatore Billa, Omero Capanna, Pietro Torrisi, Fernando di Leo
Hudba: Luis Bacalov
Produkce: Cineproduzioni Daunia 70
Itálie 1973

OIK'S REDEMPTION TOUR část 5

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

PORGI L'ALTRA GUANCIA (1974) 

Poprvé viděno: 2008

Hodnocení tehdy: 76%  (tehdejší divná matika, ve skutečnosti tak 6/10)

Komentováno na blogu: 2009

Hodnocení ČSFD: 70%

Hodnocení IMDB: 6,3/10

"Bůh ochraňuj královnu!" "Proč? Je nemocná?"

Netradiční spencer-hillovka, kde sice jsou zdánlivě všechny ingredience, které tvoří jejich klasický film, ale přesto se nějak vymyká. Asi je to tím politicky mnohem více exponovaným příběhem, než je u téhle dvojice obvyklé.

Klasické schéma filmu s Budem Spencerem a Terencem Hillem je následující: dva rošťáci balancující na hraně zákona se setkají, proti vůli Spencera se dají dohromady a proti vlastní vůli se v sérii rvaček stanou hrdiny, kteří vyřeší nějaký problém. Tady, obdobně jako třeba v podobně exotických Dvou machrech mezi nebem a peklem, se znají od začátku, tudíž seznamovací fáze odpadá, jinak je vše ale, jak jsme zvyklí, Hill leze Spencerovi na nervy, dostává se do problémů, z nichž ho Spencer tahá za pomoci svých pěstí.

Ale zatímco Spencer a Hill vždycky nějak byli na straně slabých a utlačovaných (viz mormoni v Pravé a levé ruce ďábla). Humor v jiných jejich filmech tkvěl vždycky v tom, že slabým a utlačovaným pomohli vlastně bezděky, když sledovali vlastní prospěch, nebo proto, že se Hill snažil sbalit nějakou holku. Tady už je Hill v podstatě anarchista, snažící se vytvořit z uprchlých otroků utopickou komunu v pralese. Už jenom ta jeho cheguevarovská čapka. Hill děti poučuje, že krádež je v pořádku, pokud se krade těm správným lidem a podobně. Pořád je to naštěstí komedie, pořád je to ještě zkousnutelné, ale skoro až to působí, jako že film prošel podobnou genezí jako Velká přestřelka nebo Žoldnéř a šlo o agitku, která úpravou pro populární dvojici byla dost zjemněna. Možná to tak i bylo.

Že se film vymezuje vůči kolonialismu, otrokářství, rasismu, etnocentrismu, vykořisťování atp. je v pořádku, ale Hillova postava působí chvílemi až šablonovitě, a člověk až skoro hledá, kde je Tomas Milian nebo Gian Maria Volonté. Většinu sympatií tak získává Spencer, který s tím nechce nic mít a hraje svého obvyklého bručouna se srdcem na správném místě, který žádné velké myšlenky neřeší.

Oproti již zmíněné Velké přestřelce i Žoldnéři je ale film bohužel i dost zapomenutelný. V podstatě jsem si pamatoval jen velkou bitku v první polovině filmu, která je překvapivě dlouhá, a pak krátkou zrychlenou bitku na konci. Nic víc mi v podstatě v hlavě neuvízlo. A to tu Spencer tančí balet, Hill má pistoli vyrobenou z chleba a Spencer kouří doutníky. Takže ač Dino de Laurentiis nalil do filmu mnohem víc peněz, než je zvykem, ač Spencer i Hill jsou ve formě, ač hudba De Angelisů je perfektní, k mým oblíbeným filmům s touhle dvojicí se to nikdy neřadilo a řadit nebude.

Verdikt: Lepší, než jsem si to pamatoval, ale ne o moc.

Nové hodnocení: 6,5/10

a.k.a. Dva misionáři, Two Missionaries

Režie: Franco Rossi

Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, Jean-Pierre Aumont, Robert Loggia, Mario Pilar, Salvatore Basile, Maria Cumani Quasimodo, Jacques Herlin, Mario Erpichini, Giancarlo Bastianoni, Riccardo Pizzuti, Marcello Verziera

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Titanus

Itálie / Francie 1974