THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXI - PŘÁNÍ SMRTI 3

A jsme konečně zpátky s plnou epizodou The Show With No Name, v plném počtu, a pobavíme se o Přání smrti 3! Nabijte raketomety a pusťte se s námi do toho!

THE SHOW WITH A NAME - DJANGO A JEHO (NEOFICIÁLNÍ) SEQUELY

Když má člověk nohu v sádře, má čas na spoustu věcí... Takže je tu další SWAN, tentokrát na staré dobré spaghetti westernové téma.

THE RIDE BACK (1957)

Jak nejlépe skočit do nového roku než s westernem? Anthony Quinn a William Conrad nejsou Jake a Tlusťoch, ale Bob a Tlusťoch, a rozhodně nejsou správná dvojka na straně zákona. Námět je silně podobný westernu 3:10 to Yuma ze stejného roku, a právě tento film nejspíš způsobil, proč tenhle je zapomenutý. Hvězdný tahák Ford-Heflin, a popravdě i napínavější děj totiž určitě přilákali více diváků než Anthony Quinn a jeho psychologie.

Máme tu šerifa, který se vydává do Mexika přivézt zpět do Států hledaného zločince. Ten se ale v Mexiku zabydlel, je tu velmi oblíbený a všichni ho brání, aby ho šerif nemohl odvézt. Sám Quinn ale všechny svoje pomocníky odvolává zpět, přesvědčen, že proti slabošskému šerifovi to zvládne. Šerif a jeho vězeň se vydávají na dlouhou cestu, během které se odhalí jejich charaktery a divák se ptá, kdo je vlastně ten dobrý a kdo ten špatný. Tohle všechno už jsme ve westernech viděli, netvrdím, že lépe. Upřímně, Hrob plný dolarů má taky podobný námět. I tak je Dlouhá cesta zpět díky charakterům film, který za vidění stojí.

Bohužel, hrozba, kterou musejí během cesty hlavní postavy řešit, je banda ožralých Apačů, což působí strašně náhodně. 3:10 to Yuma mělo aspoň psancovu bandu, odhodlanou šéfa z maléru vysekat. Tady Quinnovi spojenci, nijak zvlášť nebezpeční, mizí po překročení hranice, a dál už tu máme Apače, psance, který se hodlá za každou cenu osvobodit, šerifa, který ho hodlá za každou cenu dopravit na místo, a němou holku, přeživší indiánského masakru, kterou musejí vzít s sebou.

Námět trochu připomíná i Boetticherovy filmy se Scottem, ale Scott by určitě nemohl hrát tak zajímavou postavu, jakou hraje Conrad. Měli bychom správného mlčenlivého šerifa, který nás nepřekvapí, a proti němu ukecaného Quinna. 

Zajímavé je, že film vyrobila společnost Roberta Aldriche, ale on sám nerežíroval. Ne, že by Allen H. Miner odvedl špatnou práci, ale možná by to Aldrich sám odrežíroval ještě líp. Černobílá kamera v tomhle případě je na svém místě, velká část děje se stejně odehrává v noci. Zajímavé také je, kolik dialogů je v první polovině španělsky, a hrdina španělštině nerozumí. To by si s Waynem netroufli.

Tyhle psychologizující westerny konce 50. let nejsou špatné, zároveň ale jasně ukazují, proč v šedesátkách tolik uspěly spaghetti westerny. Diváci prostě chtěli vidět divoké přestřelky, honičky, přepadení vlaků a dostavníků, a ne dva ne moc sympatické balíky jak na sebe řvou. Dlouhá cesta zpět stojí za vidění, ale člověk musí vědět, co může a nemůže čekat. 7/10

a.k.a. Dlouhá cesta zpět

Režie: Allen H. Miner

Hrají: Anthony Quinn, William Conrad, Lita Milan, Victor Millan, Jorge Trevino, Ellen Hope

Hudba: Frank de Vol
Produkce: United Artists

USA 1957

2023: THE DAWN OF MANKIND

 

Rok se zas s rokem sešel a my se ohlížíme za tím minulým, který stál za... pěkné kulové. Já ho docela dost promarodil, spousta lidí se ocitla bez domova a na útěku před šílenou válčící mocností, a tady na blogu to bylo taky takové dost nevyrovnané.

 

Leden se nesl ve znamení příšer, konečně jsem dodělal japonský monstrózní speciál, to bylo fajn. V prvních měsících se mi vůbec docela dařilo dělat ty speciály s osobnostmi, i když zvolené filmy většinou nestály za moc. Se Sybil Danning jsem vůbec viděl asi tak jeden kvalitní film celkově a s Edwige Fenech jsem to dobré prostě už viděl. Sean Connery tak přinesl zlepšení, v červnu jsem dokonce dal dohromady další celotýdenní speciál, opětovně na téma giallo, což ale bylo hlavně díky tomu, že jsem na docela dlouhou dobu onemocněl.

Letní měsíce se nesly v celkem spaghetti westernovém duchu, splnil jsem si sen a podíval se do míst, kde se natáčely moje nejoblíbenější filmy. Akorát jsem po návratu zapomněl pokračovat v sérii o městečkách, ač pár dalších, která jsem sice neviděl, připravených mám. A viděl jsem naživo jednu lokaci, o které jsem tu taky nepsal.

Celá tato nálada mě přiměla udělat spaghetti westernový měsíc ze září, jenže člověk míní, pánbůh mění, musel jsem v proběhu měsíce na oční operaci, která mě na pár dní vyřadila, a pak už jsem koukal jen na Vinnetoua. Hororový speciál se celkem povedl, ale v listopadu už jsem zase tak nějak usnul. Ale je fakt, že hodně koukám na starou dobrou klasiku.

K létu jsem vynechal ještě jeden návrat po letech, a to k filmu noir. Díky podcastu jsem konečně viděl Shawshank a v něm ukázku z Gildy. Na tu jsem se pak i podíval, a pak na pár dalších noirových klasik, které se mi většinou líbily, a až bude dle seznam nejlepších filmů roku, tak budou asi dominovat. No a dohnal jsem ještě aspoň dva další filmy, které bývají označovány jako nejlepší vůbec, 2001 jsem dokonce viděl ve zpočátku plném, posléze se zvolna vyprazdňujícím kině. Kdybych měl vybrat z těch "nejlepších" filmů ten, který se mi líbil nejvíc, bude to asi Občan Kane, o kterém jsem tu nakonec ani nenapsal. Ani jeden z nich ale není "nejlepší." Co čert nechtěl, uznávaný časopis, jehož jméno teď nevím, letos vydal po deseti letech aktualizovaný žebříček nejlepších filmů všech dob dle hlasování kritiků a filmařů, a vavříny velmi překvapivě získal belgický film Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel. Nikdy jsem o tom neslyšel, netuším, zda třeba vůbec je v knize 1001 filmů, které musíte vidět? A i sami filmaři (např. Paul Schrader) se dost silně ozvali proti prvenství tohoto filmu, které je řízeno spíše politickou objednávkou (natočila to žena o ženě) než skutečnou kvalitou. No, já na to koukat určitě nebudu.

Jeanne kdo?

Moc letos nebylo nefilmového obsahu, knih, hudby atp. Tak třeba v příštím roce, kdy snad znovu rozjedu i speciály osobností. Už dlouho se chystám na Rogera Moorea, tak snad v lednu.

The Show With No Name ale vstala z mrtvých a v posledních měsících jí přibyl levoboček zvaný The Show With A Name, který je kratší a většinou jen se mnou.  Díl o Přání smrti 3 by měl v lednu už konečně skutečně vyjít, brzy poté následovaný dílem na neurčené téma, a v únoru či březnu snad konečně Mys hrůzy.

No a jdeme na statistiky:

 

THE SHOW WITH A NAME - SMRTONOSNÁ PAST

Další díl kratší vedlejší série, tentokrát i s Tomášem a navíc i se speciálním zvířecím hostem. Řeč je ale o naprosté vánoční klasice.