SHOCKTOBER SPECIAL část 3

 

A teď pro změnu něco, co jsem dokoukal a bavilo mě to už od začátku.

DAWN OF THE DEAD (1978)

Svět zachvátila zombie apokalypsa a vše se hroutí, komunikace, zásobování, běžný život se změnil v boj o přežití - a jakou má vlastně cenu? Kdo může, utíká, přežije jen ten nejsilnější. Shodou náhod se dá dohromady nesourodá čtveřice tvořená dvěma televziními redaktory a dvěma vojáky, z nichž jeden je i tak na útěku před zákonem, jelikož při akci zastřelil svého rasistického kolegu, který začal každého vraždit na potkání. Čtyři doslova z apokalypsy utíkají v kradeném vrtulníku, ale dochází jim palivo, oživlé mrtvoly jsou dočista všude a snad jedinou ochranu skýtá obchodní centrum, které je sice napřed třeba vyčistit od nemrtvých, ale následně se v něm snad dá přežít. Jakou má ale takový život cenu? A má vůbec cenu do něj přivést nový život?

Film byl očividně vyroben hodně levně, i když s větším rozpočtem než předchozí Romerův film Noc oživlých mrtvol (toho jsem kdysi kus viděl, ale dodnes se k němu nevrátil). Nějak moc to ale nevadí. Většina děje se točí kolem hlavní čtveřice, která je vyprofilovaná jednoduše, přesto zajímavě, a pak haldy oživlých mrtvol, které dost možná hrají pořád ti stejní herci - mám pocit, že Toma Saviniho jsem zahlédl jako nemrtvého hned několikrát, a pak se ještě objeví jako živý, a jako vždycky je jednou z nejzábavnějších postav ve filmu. Trochu děsivé je tedy i to, že většinu nemrtvých hrají poměrně mladí lidé. Ve městě se evidentně umírá brzo.

Zombie nevypadají tak shnile jako u Fulciho, vlastně jsou to jen lidé matření modrým krémem, ale funguje to dobře. Jen tedy trochu jsem měl, skoro až do závěru, pocit, že zase tak nebezpeční vlastně nejsou. Zvláště v jedné scéně, která se změní skoro až v komedii, působí dost neškodně. Dostaneme potom pořádnou porci šokující brutality, ale něco takového přece jen mohlo přijít už někdy v první polovině, aby to fakt nevypadalo, že pokud se kolem nich rychle proběhne, nebo se odstrčí, jste naprosto v pohodě. 

DVD, které tu vyšlo, na obalu inzeruje jen český a maďarský dabing, ale je tam naštěstí jak anglický zvuk, tak titulky. Překladatel je tedy evidentně psal z odposlechu dabingu, a to foneticky, takže se podle něj hlavní postavy jmenují Pýtr, Rodžer, Stývn a Fren. Ou maj gád. Jinak na DVD je plná 140 minut dlouhá verze, což působí na nízkorozpočtový film mamutím dojmem. A je to delší, než by to být muselo. Předpokládám, že z kinoverze šly pryč především ty nejbrutálnější záběry, zatímco osobně bych stříhal trochu jinde. Po hodině mi totiž přišlo, že už to začíná být trochu monotónní, takže asi bych za sebe zkrátil akci s náklaďáky a některé scény ze středu filmu, kdy se zdánlivě nic moc neděje. 

Vzhledem k tomu, že Romero ke spolupráci přizval Daria Argenta, udělal Argento pro Itálii vlastní sestřih, který má necelé dvě hodiny. Plná verze, kterou jsem viděl, je ale vlastně ne úplně dokončená, což se pozná i tím, že přestože hudbu složili Goblini ve spolupráci s Argentem, Romero zde použil většinu skladeb z archivní hudby (jedna skladba se už dříve objevila v Monty Python a svatý grál). Půvoní a archivní hudba jdou ale od sebe docela dobře rozeznat a obojí k filmu většinou sedí - tedy Goblin vždycky, archiv povětšinou. Třeba ta závěrečná cirkusová skladba je fajn. Sestřihů je opět bambilion, třeba jen Němci mají tři, takže to rozebírat nebudu. Italská verze se jmenovala Zombi, proto se Fulciho film jmenuje Zombi 2.

Úsvit mrtvých je klasika. Sice jsem ji asi měl vidět v jiné verzi a třeba bych byl nadšenější, ale i tahle byla dost dobrá. Kromě toho, že jde o boj s oživlými mrtvolami, tu máme i několik zajímavých podtémat, včetně toho, že mezi zombíky v nákupním centru a běžnými zákazníky obchoďáků dnes není zase takový rozdíl. 8/10

a.k.a. Úsvit mrtvých

Režie: George A. Romero

Hrají: David Emge, Ken Foree, Scott H. Reiniger, Gaylen Ross, Tom Savini

Hudba: Goblin, Dario Argento, archiv
Produkce: United Film Distribution Company, Titanus

USA / Itálie 1978

SHOCKTOBER SPECIAL část 2,5

THE BAT (1959)

Ani to nebudu označovat jako film recenzi, protože jsem to vzdal poměrně brzo. Začátek je jako z nejhoršího ukecaného televizního seriálu, kde sledujeme z dálky pár nezajímavých špatných herců, jak si povídají o něčem, co nás ani vlastně nezajímá. Žádné záhady se ani nekonají, v první scéně se ze špatných dozvíme, že chybí peníze v bance, v další si dvě postavy o této loupeži a jak ji zamaskovat vyprávější ještě v horších dialozích, jako by se nechumelilo. Šílená nuda, žádná atmosféra, ani Vincent Price to nemůže zachránit. Fakt jsem to vzdal a radši se s Pricem podívám na něco jiného.

SHOCKTOBER SPECIAL část 2

Ženám nikdo nerozumí. A kdo říká, že ano, rozumí jim ze všech nejméně.

CAT PEOPLE (1942)

Clark Kent sbalí v zoo záhadnou cizinku s nejasnou minulostí, pronásledovanou legendami své staré vlasti. Zpočátku snad šťastné manželství kalí tři věci - její paranoia, frigidita a fešanda z jeho kanceláře. Když nepomůže ani psychiatr, je načase se pomstít pořádně. Ba ne, dost jsem to zlehčil, ale v zásadě je tohle příběh. Čekat od hororu z roku 1942 hodně nervydrásajících a násilných scén by bylo pošetilé, i přes každodenní hrůzy války lidi v kině vyděsily věci, které dnes najdete běžně na Déčku. Pomalu se tu buduje atmosféra a z milostného dramatu se pomalu stává psychohoror s několika dost dobrými atmosférickými scénami.

Hrdinka Irena si zpočátku získá divákovy sympatie, ale postupem filmu je ztrácí a začne z ní jít regulérně strach. To náš hrdina, ač podobný Christopheru Reevovi, pojmenovaný Oliver Reed, působí dost nesympaticky už od začátku a vlastně jsem si přál, aby on tenhle film nepřežil. I kamarádka z kanclu ve chvíli, kdy začne do Olivera dělat, jakékoli sympatie diváka ztrácí, a to je možná jedna slabina filmu, vlastně v něm není nikdo, komu bychom přáli, aby to s ním dobře dopadlo. Naštěstí v tuhle chvíli atmosféra silně zhoustne a naopak si začneme přát, aby to dobře nedopadlo s nikým.

 

Vzhledem k mizivému rozpočtu tu nejen nenajdeme žádné známé tváře, kulis je pár, ale ani nebylo dost na triky. Což je ale vlastně plus. Neviděné zlo je hrozivější, než kdyby nám ukázali nějakou lacinou masku. Takhle slyšíme zvuky vidíme stíny, ale nikdy akci. A představivost pracuje.

 

Když Kočičí lidi srovnám s universalovskými horory téže doby, Universal asi víc nadchne klasického fanouška, ale ty filmy jsou řemeslně i jinak na dost nižší úrovni. U některých scén v Kočičích lidech mi skutečně nebylo úplně příjemně v očekávání toho, co se může stát, zatímco bitky mezi Frankensteinovým monstrem a vlkodlakem jsou vedle toho k smíchu. Jacques Tourneur rok po tomhle natočil film I Walked With a Zombie, a určitě od toho nečekám klasickou lekačku s nemrtvými.

Na závěr bych shrnul, co jsem se z filmu dozvěděl:

1. Cizinci, zvláště z východu Evropy, jsou divní.

2. Psychiatři jen předstírají, že rozumí problémům svých pacientů.

3. Žárlivá žena je horší než morová rána.

7/10

a.k.a. Kočičí lidé

Režie: Jacques Tourneur

Hrají: Simone Simon, Kent Smith, Tom Conway, Jane Randolph

Hudba: Roy Webb
Produkce: RKO

USA 1942

ANKETA SWNN

 

Anketa skončila. Díky všem, kteří zahlasovali. Dlouho to vypadalo na vítězství Mysu hrůzy, ale nakonec ho dost výrazně předběhlo Přání smrti 3 (11 hlasů). Takže nejdřív uděláme to, následovat bude Mys hrůzy (6 hlasů). Zbylé tři filmy nedostaly žádný hlas, takže pořadí bylo stanoveno následovně: třetí bude Trainspotting, čtvrtý Big Lebowski a páté Kam orli nelétají.

SHOCKTOBER SPECIAL část 1

Začínáme další, ani už nepočítám kolikátý, hororový speciál... Tak snad letos víc než 6 filmů.

DRACULA A.D. 1972 (1972)

První pokus přesunout Drákulu do dvacátého století nedopadl zase tak strašně, jak jsem se bál. Je to především díky tomu, že po několika dílech, kde zářil pouze a výhradně Lee, se vrátil i Peter Cushing do role Van Helsinga. Tedy, do rolí dvou Van Helsingů. A ani jeden se nejmenuje Abraham.

Začínáme v roce 1872, kde zničehonic sledujeme bitku mezi Drákulou a Lawrencem Van Helsingem. V londýnském Hyde Parku. Na jedoucím kočáře. Drákula je probodnut loukotí jednoho z kol, Van Helsing záhy umírá na následky zranění. Přijíždí neznámá postava, která ukradne Drákulův prsten a sebere část jeho ostatků do lahvičky. Během titulků už se přesouváme o sto let dopředu, a přestože je nám slíbeno, že v hlavních rolích hrají Christopher Lee a Peter Cushing, docela dlouho strávíme na jakési oslavě s hipíky, rockovou skupinou a párečkem nepříliš zdařile píchajícím pod klavírem. Člověk má spíš pocit, že se ocitl v nějakém italském giallu. Po nějaké chvilce se ukáže, že hipísačka s nejdivněji ostříhanými vlasy je vnučkou profesora Lorrimera Van Helsinga, vnuka toho z prologu. Také ho hraje Peter Cushing, ale zatím se objeví jen krátce. Partička pod vedením záhadného Johnnyho Alucarda se totiž ve zrušeném kostele na předměstí rozhodně provést satanský obřad! A ukáže se, že Johnny měl úplně jiné plány, když se během obřadu vytasí s lahvičkou s Drákulovými ostatky a jeho prstenem, a následně Drákulu přivede zpět k životu.

S Bramem Stokerem to nemá společného nic. Partička hipíků je poměrně nesympatická. Lee je opět jen hostující hvězdou. Přesto film docela baví a hodinka a půl uteče jako voda. I přes nesympatičnost hipíků to aspoň nejsou taková dřeva jako herci ze Scars of Dracula, Christopher Neame je docela fajn hnusák a Stephanie Beacham jako Jessica má sice divný účes, ale jinak je celkem v pohodě. Kameru ovšem opět zajímá především její vyvinuté poprsí, navíc v roce 1972 je možné mít ho pod šaty bez podprsenky. Kromě ní tu ještě máme začínající hvězdičku Hammerovských filmů a pozdější bondgirl Caroline Munro, ovšem jen v menší roli.

Kdo film zejména ve druhé polovině ovšem ovládne je jednoznačně Peter Cushing. Sice zestárlý, ale pořád naprosto skvěle hrající, zapálený a strhující všechnu pozornost na sebe. Je fajn, že se vrátil, bohužel jen na tři poslední filmy, v nichž mu nebylo zrovna dopřáno zahrát si s Leem společně. Lee tu, jak jsem psal, jen hostuje. Ale zanechá větší a zapamatovatelnější dojem než většina ostatního obsazení.

Co je velké mínus, je hudba. Zní jako z československé soudobé kriminálky a zejména k upírským scénám se vůbec nehodí. Jasně, k hipíkům se zase nehodily smyčce Jamese Bernarda, ale poslouchat funkové rytmy a dechy při souboji člověka s upírem, kde se šermuje křížky a stříbrnými dýkami? To je přece nesmysl. Ale jinak docela příjemné překvapení. 7/10

a.k.a. Drákula roku 72

Režie: Alan Gibson

Hrají: Christopher Lee, Peter Cushing, Stephanie Beacham, Christopher Neame, Michael Coles, Caroline Munro

Hudba: Mike Vickers
Produkce: Hammer

Velká Británie 1972