MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL IV

A zas tu máme pár již viděných filmů, o kterých jsem tu buď nepsal, nebo jen stručně shrnu, zda se můj názor na ně za léta nezměnil.  

HOT SHOTS! (1991)

Všechno to haló ohledně nového Top Gunu mě ani tak nepřiělo jít na novinku a podívat se na originál, ale spíš se vrátit k skvělé parodii, díky které originál asi nemusím ani vidět. Charlie Sheen má sice AAAAAAAAAAAAIDS, ale i tak ho mám radši než Toma Cruise. Jednička sice nemá na dvojku, ale protože jsem se na ni jako malý díval méně, moc jsem si ji nepamatoval a díky tomu se skvěle pobavil.

HOT SHOTS: PART DEUX (1993)

Dvojka je přece jen o třídu výš. Tohle už hraničí s dokonalostí, především díky Sheenovi, Lloydu Brdgesovi, Richardu Crennovi a Jerry Halevovi, který, bohužel, navždy zůstal jen dvojníkem Saddáma Hussajna. Rambo, Základní instinkt, Apokalypsa, Terminátor, vše se tu kříží s nečekanou lehkostí a slavná scéna se slepicí je jen třešničkou na dortu. Možná mám radši dvojku i díky lepšímu dabingu, u jedničky mi přece jen vadí, že Trávníček, Meduna a Švarc mluví prakticky všechny postavy a málem si i povídají sami mezi sebou.

 

KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964)

Kdysi jsem to viděl a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl znovu a jediné, co se mi líbilo, bylo asi dvacet minut uprostřed filmu, kdy vojáci ještě dělají show sami pro sebe a v rychlém sledu následují hity jako Tereza, Babeta a Vy byste pořád seděla. Pokud původní Suchého námět ještě měl nějaký chatrný příběh, ten ve filmu mizí a mění se v nesouvislý sled hudebních vystoupení, kde všechny scény, které by snad mohly dát všemu nějaký smysl, jsou rychle utnuty. Herci jako Brodský nebo Růžek nemají jakoukoli šanci cokoli předvést a nechávají se zastínit neherci typu Vostřela či Šlitra, případně zpěváky jako je Matuška nebo Gott. Ale většina těch písní nestárne.

 

COMMANDO (1985)

Pojďme zpátky do akce. Komando jsem si zopakoval s rychlodabingem, jehož překladatel překládal nadávky příliš doslova, takže Arnoldovo úsečné Fuck you! (ve smyslu Jdi do prdele!) přeložil jako "Já bych tě nejradši zm*dal," obdobně Dukovo "Fuck you, asshole!" jako "Já bych tě zm*dal ty prdelko!" Stěžejní hlášky typu "Spí jako zabitej" nebo "Co jsi udělal se Sullym? Pustil jsem ho." mu ale unikly, takže příště už bez rychlodabingu.

 

12 ANGRY MEN (1957)

Tak jsem si pustil kousek, abych viděl, jak pěkně hraje blu ray... A dokoukal jsem to do konce. Jestli mám nějakou top 10 filmů vůbec, tohle tam patří. Spíš než nějaké 2001, než Shawshank nebo Občan Kane (oba se mi ale líbily) a další údajně nejlepší filmy všech dob.

 

SUNSET BOULEVARD (1950)

Z původního článku jsem měl dojem, že jsem to asi nadhodnotil. Píšu tam strašně negativně a pak 8/10? Ale ten film si je zaslouží, jen Norma Desmond mě asi děsí víc než všichni Drákulové a Frankensteini dohromady. To je nechutná postava! Zatímco s Christopherem Leem cenícím zuby bych vlastně i v klidu pokecal, v přítomnosti Normy Desmond bych se nechtěl nikdy ocitnout. Jinak je to ale výborný film.

 

LA GRANDE VADROUILLE (1966) 

Snažil jsem se zopakovat více Funesů, ale přípravy na cestu mi to nějak zhatily... No neměl jsem moc chuť. Velký flám je samozřejmě super, takže není moc co napsat. Das ist přestávka.

 

OSCAR (1967)

Oscara jsem si moc nepamatoval a čekal jsem prostě další z řady Funesovek. O to víc mě ale pobavil. Nejen díky Funesovi, jako o život hrají i David, Gensacová či Préboist a Rich jim skvěle přihrává.

 

LE CERVEAU (1969)

Velkého šéfa jsem zopakoval už v době úmrtí velkého Bébela, a asi to byl v tu dobu ten film, který jsem s ním potřeboval vidět. Sice se tu dělí o prostor s Bourvilem, Nivenem či Wallachem, ale každý z nich má svůj prostor, kde zazáří. Větu "Překonávám se." občas používám v práci.

 

NEJISTÁ SEZÓNA (1987)

Cimrmany jsem měl vždycky rád, a proč si je po letech nepřipomenout. Tenhle film je sice dost suchý, ale skutečné trampoty divadla s komunistickou cenzurou představovanou těmi největšími blby líčí dobře. Navíc tu máme snad všechny kromě Vondrušky, který se údajně urazil, jakou roli mu napsali, tak tu Čepelka hraje Vondrušku. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl naživo Jaroslava Weigela, pokud byl v soukromí takový, jako v tomhle filmu, byl to frajer. Závěrečná scéna ve všech kopiích vypadá jako stočená z bety, že by před revolucí byla vystřižena? No, už to, že se tenhle film v roce 1987 schválil, natočil a uvedl, a že bývalý vedoucí Barrandova, který stál za zakazováním filmů a tvůrců, Ludvík Toman, si tu zahrál roličku tupého vedoucího, to samo je zázrak.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 6

Dnes se podíváme na netradiční lokaci, která nebyla postavena pro film. V 60. letech vesničky na jihu Španělska pořád vypadaly jako kdyby kolem nelétala letadla, nejezdila auta, nedalo se dovolat telefonem a nemohli jste si pustit televizi. Typická architektura navíc silně připomínala i domky v mexickém pohraničí. Nejznámější vesničkou je právě Los Albaricoques (v překladu Meruňky), ležící asi pětatřicet kilometrů západně od Almeríe. Zde, ale nejen zde, se natáčelo asi čtyřicet spaghetti westernů.  Dnes samozřejmě najdete v obci asfaltové silnice, automobily a všechny moderní vymoženosti, atmosféru ale místní uličky, pojmenované podle osobností spojených se spaghetti westerny, mají.

ALTRIMENTI CI ARRABBIAMO (2022)

 

Zbytečný remake nezremakovatelného filmu. Sice se tváří jako pokračování, ale většina děje kopíruje situace z originálu, jen o dost hůř. Ne, neustálé přelety dronů, zpomalovačky ani komiksové obrázky uprostřed akce nezpůsobí, že film bude vypadat cool, způsobí, že ještě víc vynikne, jaká je to nuda. Vlastně jsem to vydržel celé jen proto, abych zjistil, jestli vykradou i scénu se sborem. Narážky na ni jsou, ale celá kopírovaná není. Aspoň tak. Jinak dostaneme:

- Závod v autech, který je příšerně nudný dokonce i pro postavy ve filmu.

- závod v pivu a párkách, kde naprosto chybí jakýkoli přehled, kdo vede.

Což mimochodem platí pro veškerou akci v celém filmu. Ani u závodu, ani u bitek, ani u těch pitomejch párků se během scény nedá říct, jak se vše právě vyvíjí.

- Hlavní postavy s nezapamatovatelnými jmény navštíví gaunera a chtějí po něm zpátky svou bugy.

- Ten štíhlejší se snaží sbalit cirkusačku

- v poledne padouši přivezou dunovku (zde hračku), následuje honička na motorkách a poté souboj za pomoci klád. Ten silnější jede na silnější motorce, ale ani omylem tak komické, jako Bud Spencer.

Pak už se děj vydává vlastní cestou, ale nedaří se mu ani tak. K tomu: vyhánění cirkusáci působí jako banda, s kterou by slušný člověk nechtěl mít nic společného. A především, hlavní postavy jsou naprosto nezajímavé, necharismatické, tupé, v případě "Hilla" vyloženě protivné (tenhle chlap by i samotnému Terencovi lezl na nervy) a hlavní dvojka spolu nemá žádnou chemii, nefunguje to. Hlavní padouch mi nepřišel zase tak strašný, ale scénář si s ním neví rady. Dostaneme výraznější ženskou postavu, její představitelka je sice sexy, ale sympatie moc nebudí, a stejně, k takovému tématu se víc hodí něžná naivita Patty Shepardové než sexy mrcha. V závěrečné bitce (a bitek je tu málo) začne hrát Dune Buggy a je to dost trapné. Ne, tenhle remake neměl vzniknout, stejně jako nemůže vzniknout remake Četníka ze Saint-Tropez, To neznáte Hadimršku, Komanda nebo Friga na mašině. 1/10

a.k.a. Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Režie: Younuts (tak to dopadá, když hiphopery necháte točit film)

Hrají: já jsem i línej dohledávat jména herců. Pardon

Hudba: části převzaté od De Angelisů a zbytek bych radši nezmiňoval

Itálie 2022

Vyrobeno pro Netflix, což začíná mluvit za vše

PICKUP ON SOUTH STREET (1953)

Naší vesnicí imperialistický agent neprojde! Nebo spíš naším New Yorkem komunistický agent neprojde! Z tohohle filmu čiší McCarthismus na sto honů. Ovšem je to spíš film noir maskovaný jako protikomunistická propaganda než obráceně. Jo, zejména agenti FBI tu mávají hvězdnopruhatou vlajkou velmi často, ale důvody, proč se hlavní postavy obrátí proti komunistickým špionům, jsou osobní, ne že by ideově prozřely a uvědoměle se postavily do boje za demokracii, kapitalismus a americký způsob života.

Hlavním hrdinou je kapsář, který jednoho dne ukradne ženě v metru peněženku. Neví ale, že v peněžence je víc než pár drobných a fotka milence, neví ani, že dívku sledovali agenti FBI, protože přenášela nebezpečný kontraband. S pomocí svérázné informátorky Moe policie zloděje Skipa brzo najde a požaduje, aby kontraband vrátil. Mazaný Skip ale ví, že mu nemohou nic dokázat, a tak poté, co ho najde i okradená žena, nastrčená komunistickým agentem, který má kontraband předat, snaží se na tom co nejvíc vydělat.

Co se mi na tomhle filmu už od začátku líbilo asi nejvíc, byly postavy. Každá je něčím zajímavá, každá je něčím charakteristická. Nejvýraznější je asi postava udavačky prodávající kravaty v podání Thelmy Ritterové, která, tuším, byla i za tento film nominována na Oscara. Nezaostávají ale ani postavy policistů, z nichž jeden by nejradši Skipovi rozbil hubu, ale musí se držet zkrátka, protože už ho dvakrát kvůli němu suspendovali, ani samotné hlavní postavy, frajírek Skip, skvěle ztvárněný Richardem Widmarkem, a nevědomá pomocnice nepřátel Candy v podání sexy Jean Petersové. Právě tyhle postavy a jejich vlastní motivace posouvají námět daleko od protikomunistické propagandy - natolik, že sám J. Edgar Hoover proti filmu protestoval. Zajímavé je třeba už jen to, kde hlavní postava bydlí - žádný nudný byt, ale chajda postavená na molu, kde tím nejdůležitějším nábytkem je houpací síť a basa piva ponořená do moře.

Film plyne rychle, je dost krátký, a v podstatě co se mi na něm moc nelíbilo, je konec. Předpokládám, že zde na Fullera nastoupilo studio, takže klasika, jako v jeho jiných filmech, mrtví ožívají a vše se posouvá, aby mohl být pěkný happy end. Závěrečná bitka v metru pak je nedořešená, po pár ranách prolínačka a závěrečná scéna. Škoda. 7,5/10

PS. Widmark tu dost vzhledem připomíná Jiřího Korna a hlavní padouch mi chvílemi připomínal mladého Miroslava Horníčka. Což by bylo hodně bizarní obsazení.

PPS. V roce 1967 byl v JAR natočen remake pod názvem The Cape Town Affair, kde hlavní role sehráli James Brolin a Jacqueline Bisset. Kvůli Bissetce jsem uvažoval, že bych na to někdy mrknul, ale našel jsem to na youtube a vypadá to, že je to prostě znovu přetočený scénář tohoto filmu.

a.k.a. Zátah na Jižní ulici

Režie: Samuel Fuller

Hrají: Richard Widmark, Jean Peters, Thelma Ritter, Murvyn Vye, Richard Kiley, Willis Bouchey

Hudba: Leigh Harline
Produkce: 20th Century Fox

USA 1953

THE LINEUP (1958)

Někdo tenhle film mylně označil jako noir, ale tohle už bych jako noir nevnímal. Spousta typických prvků už tu chybí a film spíše předznamenává kriminálky, které i sám Siegel točil v 60. a 70. letech. Druhá věc je, že části připomínají spíše televizní seriál toho typu, co později parodoval Leslie Nielsen v Police Squad. V podstatě mi i postavy dvou vyšetřovatelů silně připomínaly Franka Drebina a jeho šéfa, ať už v seriálu, nebo ve filmech, jen s nimi není sranda. Spíše obráceně.

Prvních cca dvacet minut je tak šílená nuda, protože dva naprosto nezajímaví policisté, kteří jsou hraní naprosto špatnými herci, kteří mechanicky a často zády k divákovi odříkávají svoje příliš popisné dialogy, jsou v centru dění, a my s nimi sledujeme nezajímavé vyšetřování toho, co se stalo na letišti. Hlavně se pořád zdůrazňuje, že byl zabit policista ve službě. Po dvaceti minutách naštěstí přilétá do San Francisca Eli Wallach a jeho parťák Robert Keith, kteří tvoří bezvadnou dvojici hitmanů, přebírají otěže a atmoséfra silně zhoustne. Wallach je nervní, psychopatický zabiják, kterému stačí málo, aby začal běsnit. Keith jako by byl Wallachovým koučem, který ho uklidňuje, z něj samotného jde ale taky strach, navíc má zvlástní zálibu ve sbírání posledních slov Wallachových obětí. Úkol Wallacha a Keitha je sice zdánlivě snadný, ale vlivem nevyzpytatelnosti nevědomých pašeráků a i dílem šlendriánství těch skutečných, a taky vlivem Wallachova charakteru se pořádně zamotá.

Právě díky postavám Wallacha a Keitha a jejich výkonům se film v jejich pasážích neuvěřitelně zlepší, dvojka policajtů už nemá skoro žádný prostor. Wallach se navíc neštítí ohrožovat dítě nebo si je vzít jako živý štít. Jeho postava do jisté míry předznamenává postavy, které hrál třeba Tomas Milian v italských poliziotteschi. Je třeba škoda, že postava ambiciózního řidiče v podání Richarda Jaeckela je nedořešená a v druhé půlce už kromě řízení auta v poměrně dobré honičce. Pár scén skutečně stojí za to a jednak ano, skutečně navazují na věci, které v noirech dělal Cagney nebo Widmark, ale zároveň spíše předznamenávají to, co Siegel lépe točil o patnáct let později. 6,5/10

Režie: Don Siegel

Hrají: Eli Wallach, Robert Keith, Richard Jaeckel, William Leslie, Warner Anderson, Mary LaRoche

Hudba: Mischa Bakaleinikoff
Produkce: Columbia

USA 1958