LE BOSSU (1959)

Hrb přináší štěstí, jen když se hladí. 

Asi největší klasika s Jeanem Maraisem, která mi v dětství v televizi utekla. A docela toho zpětně lituji, tohle by se mi určitě líbilo. Nejsem si jist, odkud pochází původní příběh, zní silně dumasovsky se spiknutím, do kterého se vlastně náhodou zamotá i hlavní hrdina. Pokud je to původní námět pro film, docela dobrá práce, až na poměrně uspěchaný závěr.

Jinak je to taový správný mix všeho, co od těchhle filmů čekáme. Trochu historie (dokonce se i něco dovzíme o historickém pozadí konce vlády Ludvíka XIV. a počátku vlády Ludvíka XV.), trochu romantiky (i když naštěstí ne moc, hlavně pro to, s kým nakonec Marais skončí), trochu humoru a hodně šermovaček, včetně speciální finty, která je poměrně brutální. Hlavní intrikánští padouši se svými barokními parukami jsou hnusní a bezskrupulózní, i když ze začátku jsem měl problém je rozlišit, hlavní herečka je v obou rolích pohledná, Bourvil svého troubu hraje tak, že ho člověk nemá chuť zabít. A Jean Marais se mužnějc nechová.

Škoda jen, že maska hrbáče nebyla využita více. Vlastně úplně nevím, co měl přesně Marais v plánu a k čemu se převlékal. Jako hrbáč se objevuje až docela daleko za půlkou a děj pak už je poměrně přímočarý a žádné extra zápletky už se nekonají. Ale jinak s Maraisem ve své tradiční šermířské roli asi to nejlepší a asi to někdy uvidím znova. 7,5/10

a.k.a. Hrbáč

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Bourvil, Sabine Sesselmann, Edmond Beauchamp, Guy Delorme

Hudba: Jean Marion
Produkce: Lux Compagnie

Francie / Itálie 1959

JEAN MARAIS - PLAKÁTY

 Tradičně pár plakátů s hvězdou týdne.

FANTOMAS CONTRE SCOTLAND YARD (1966)

V mém pokoji je oběšenec!

Jean Marais tu tentokrát hraje dokonce čtyři role, ale vlastně tu prostorem přichází zkrátka. Protože tohle už se celé točí kolem Louise de Funese a jeho halucinací na skotském hradě.

Třetí díl jsem právě kvůli tomuhle neměl nikdy rád. On totiž moc nedává smysl. Jasně, Fantomasův plán na vybírání daně z práva na život je skvělý, a půl filmu se točí kolem něj, potud v pořádku. Jenže když Juve, Fandor a Helena přijedou na hrad, nedělají nic, než vyvolávají duchy, a Funes nachází jednu mrtvolu za druhou ve svém pokoji. Role Fandora a Heleny jsou ve většině filmu tak omezené, že je mohli úplně škrtnout a nahradit je tím detektivem ze Scotland Yardu. Takže dvě třetiny filmu buď sledujeme Fantomase, jak v nových a nových maskách vymáhá svou daň a zabíjí ty, kteří neuposlechnou, nebo vyšilujícího Funese. Žádný plán k polapení Fantomase. Nic. Pak se akorát vše trochu zvrtne při honu na lišku, jehož většinu bohužel tvoří snahy Funese chytit sedícího koně. A proč tu ani ten Funesův humor moc nefunguje? Protože Jacques Dynam není dobrý nahravač. Je tak strašně nevýrazný, že vtipy od komika nijak moc nefungují.

Navíc i sám Marais na nějakou dobu zmizí z plátna, protože Fandor je křoví, dva převleky už Fantomas vystřídal a nyní je v převleku za lorda McRashleye, kde ho hraje jeho vlastní představitel, Jean-Roger Caussimon. Fandor se může do něčeho zapojit až na konci, ale to je vlastně pozdě.

Samozřejmě, že to není katastrofa, a existují i mnohem horší filmy s Funesem (třeba Hibernatus). Ale oproti předchozím dvěma dílům tenhle tak nějak působí jako chudý příbuzný. 6,5/10

a.k.a. Fantomas kontra Scotland Yard

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Louis de Funes, Mylene Demongeot, Jacques Dynam, Jean-Roger Caussimon, Robert Dalban, Francoise Christophe, Rita Renoir, Guy Delorme, Henri Attal, Dominique Zardi

Hudba: Michel Magne
Produkce: Gaumont

Francie/Itálie 1966

FANTOMAS SE DECHAINE (1964)

Hahahahahahahaha...

Juve je vyznamenán za to, že zbavil svět Fantomase, a v tu chvíli se Fantomas vrátí s novým ďábelským plánem. Naštěstí tu Jean Marais nehraje dvě, ale rovnou tři role, takže by se zdálo, že tentokrát si svůj prostor ohlídá. Nicméně Juve a Fandor jsou tentokrát dvě rovnocenné postavy, a do popředí se dostávají, samozřejmě kromě Fantomase, i Helena, která tu sehraje mnohem důležitější roli, ale také Juvův asistent Bertrand. Třetí Maraisovou rolí je samozřejmě rolička profesora Lefevra, za kterého se jak Fandor, tak Fantomas v průběhu děje převléknou.

Ale převleky se tu nešetří i jinak, takže Louis de Funes jich vystřídá taky několik, od italského policisty přes průvodčího, hotelovou službu až po piráta na plese. Vše se tentokrát přesouvá do Itálie, ale vlastně mám docela pocit, že jestli tady je něčeho málo, je to využití prostředí, kde se děj odehrává. Z Říma toho vlastně nijak moc neuvidíme.

Od kreslených úvodních titulků, které nám shrnou celý předešlý děj, nám tedy děj ubíhá rychle, tentokrát se nikde nezastavuje, a hodina a půl uběhne jako voda. Tohle je určitě můj nejoblíbenější díl, ve kterém neschází prakticky nic, humor s de Funesem se ještě dá přežít, i se zasmát, a Fantomas tady použie svůj nejlepší vynález, létající auto.  8/10

a.k.a. Fantomas se zlobí

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Louis de Funes, Mylene Demongeot, Jacques Dynam, Olivier de Funes, Robert Dalban, Henri Attal, Dominique Zardi

Hudba: Michel Magne
Produkce: Gaumont

Francie/Itálie 1964

FANTOMAS (1964)

Začínáme týden s Jeanem Maraisem, a nemůžeme začít ničím jiným, než naprostou klasikou.

Nebudu počítat, kolikrát jsem tenhle film viděl, a kdybych se snažil přijít na to, kdy poprvé, asi bych se nedopočítal. Každopádně, s lety jsem zjistil, že tenhle film jako celek rozhodně můj oblíbený není. Jasně, Fantomas je cool. Fantomas je tak skvělý padouch, kterého bych snad i zařadil do svojí top 10 padouchů, kdybych se ji někdy snažil sestavit (jako že asi nebudu). Jenže celý děj je tak strašně epizodický, že kolikrát mám pocit, že u toho usnu.

Původní knihy o Fantomasovi, kterých je hromada, ale u nás vyšly jen tři, jsem nečetl. Což se pokusím napravit. Je mi jasné, že Fantomas v nich nemá gumovou modrou masku, ani spoustu technických udělátek 60. let, a také, že původní Fantomas je spíše horor a rozhodně ne komedie. Obsazením Louise de Funese ale jako by tvůrci zpečetili osud filmu. Většina lidí, kteří na Fantomase přišli, prostě přišli na komika, co je tak pobavil v Četníkovi ze Saint-Tropez. Tady je Juve ještě vedlejší postavou, těmi hlavními jsou nepochybně Fandor a Fantomas, i Helena v podání Mylene Demongeotové je tu ještě jen Fandorovou holkou. V pokračováních se ale už váhy vychylují ve prospěch Funese a zvláště Fandor postupně ztrácí svou důležitost.

No, tenhle díl obsahuje rozhodně nejlepší závěrečnou honičku počínaje v autech, na střechách vagonů vlaku, a vrtulníkem a ponorkou. Jen škoda, že děj předtím prostě působí hrozně útržkovitě. Asi je to dáno i tím, že prakticky každá scéna končí zatmívačkou, což jsme většinou navyklí vnímat jako významný předěl. Ještě bych vyzdvihl výbornou hudbu s ikonickým tématem, které patří mezi ta nejlepší vůbec. No, zítra se mrkneme na pokračování. 7/10

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Louis de Funes, Mylene Demongeot, Jacques Dynam, Robert Dalban, Henri Attal, Dominique Zardi

Hudba: Michel Magne
Produkce: Gaumont

Francie / Itálie 1964