POLIZIOTTO SPRINT (1977)

Konečně je tu týden s nejdrsnějším italským poldou vůbec! Připravte si blond ježky a knírky, nabijte své Beretty, nastartujte Fiaty, nasaďte zarputilý výraz a jedem!

Netflix docela v poslední době překvapil nasazením mnoha starších, u nás buď kdysi dávno, nebo vůbec neuvedených italských filmů. Jde hlavně o komedie, ale občas se objeví giallo (Tessariho Motýl s křídly od krve) nebo pár polizio-komedií s Tomasem Milianem (dva díly série s Nicem Giraldim). A taky tohle.

Tenhle film mě docela překvapil, čekal jsem naprosto tradiční Merliovku, kde se jen bude sice trochu víc jezdit v autech, ale pořád tu zmydlí a postřílí spoustu dealerů, pasáků, kurev, vrahů, únosců a všelijaké svoloče, která ohrožuje čistotu Říma. Ale tenhle film je úplně jiný, a nejen v tom, že Merli nemá knírek.

Merli tu nehraje svého typického zabejčeného inspektora, který musí dostat sám všechny gangstery, ale zabejčeného mladého policistu, který miluje auťáky a chce dokázat nejen všem okolo, ale hlavně svému šéfovi, že je nejlepší řidič. Jeho šéf je pro něj vzorem coby policista-řidič, který kdysi obešel pravidla a díky tomu se stal legendou. Ale zároveň ho nenávidí, protože nechápe, proč mu nechce dovolit, aby dělal to, co kdysi on. Takže tu máme oidipovský komplex! A navíc, i docela zajímavé padouchy, kteří jsou oproti typickým poliziottescovým padouchům jako beránci. Prakticky se tu nezabíjí, skoro nestřílí, sami padouši mají nulový bodycount a "jen" vykrádají banky a vodí policii za nos. A sám šéf bandy, hraný Angelem Infantim, je v podstatě sympaťák, a do jisté míry má i víc plus než horká hlava Merli, který svou zbrklostí způsobí smrt kolegy.

Děj je navíc docela promyšlený a zajímavý, a přestože honiček s auty si užijeme opravdu hodně, stojí hlavně na třech hlavních postavách a vztazích mezi nimi, založených zejména na vzájemném respektu. A to je v tomhle žánru poměrně vzácné. Sám Infanti trochu pohrdá svými spoluzloději, kteří jsou zkažené namachrované krysy (docela velkou roli si tu zahrál jindy dabér Glauco Onorato), ale Merliho respektuje; a Merli respektuje jeho.

Zdánlivě trochu navíc je milostný vztah Merliho s Lilli Carati (s kým jiným by blázen do aut chodil, než s prodavačkou aut?), ale i ta vše poměrně nečekaným směrem zamotá. Co se týče akce, je trochu průměrná. Honičky jsou zajímavé samy o sobě, ale Massi byl poměrně lepší kameraman než režisér, a akční scény nejsou ničím výrazné. Castellari by z toho vyždímal mnohem víc. Ciprianiho hudba je celkem dobrá, až na úvodní skladbu, která je otřesná, a možná i kvůli ní jsem si to nikdy dosud nepustil. Možná bych si to ale ani dřív neužil tolik jako teď, dokud jsem sám neřídil. 7,5/10

a.k.a. Na plný plyn, Highway Racer
Režie: Stelvio Massi
Hrají: Maurizio Merli, Giancarlo Sbragia, Angelo Infanti, Lilli Carati, Glauco Onorato, Orazio Orlando, Vittorio Fanfoni, Tom Felleghy
Hudba: Stelvio Cipriani
Produkce: Titanus
Itálie 1977

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXIII - KLUB RVÁČŮ

 A jsme tu opět s dalším dílem podcastu! Probíraná témata zahrnují nejen film Klub rváčů a jeho knižní předlohu, ale zabrousíme i na aktuální záležitosti, a v jednu chvíli uhneme do prakticky každého dílu, který jsme dosud udělali...

 

ÉCHAPPEMENT LIBRE (1964)

V podstatě jen další Belmondův film, kde hraje rozhněvaného mladého muže, který je jednak vlečen láskou k vypočítavé ženě, jednak ale tentokrát má vlastní plán, i když to tak dlouho nevypadá. Tvůrci jako by se v první polovině 60. let snažili udělat další U konce s dechem, ale pro běžného diváka. A úplně to nevychází.

Belmondo tu hraje pašeráka, kterému vlastně nemáme důvod fandit. Nejdřív ho nezajímá nic než peníze, a pak se zblázní do Jean Sebergové a ukradne pro ni zboží, které pašuje. V druhé polovině navíc dost ubývá humoru, a očekáváte prakticky jakýkoli konec, včetně možnosti smrti obou hlavních postav. A v té první ho taky nebylo tolik.

V centru dění je Belmondo, obklopený spoustou dalších známých herců z různých končin světa. Vzhledem k francouzsko-italsko-španělsko-německé koprodukci tu najdeme opravdu kdekoho. Jenže jen Sebergová, Gert Fröbe coby hlavní zloduch (co jiného) a Enrico Maria Salerno jako Belmondův líný italský kámoš mají trochu více prostoru. Z klasických Belmondových soupputníků se prakticky jen mihnou Michel Beaune a Jean-Pierre Marielle - a to Marielle vypadá na poměrně důležitou postavu! Ne, jak náhle se objevil, tak náhle zmizí. Zrovna tak Fernando Rey jako podezřívavý celník, nemluvě o Fernandu Sanchovi jako libanonském trhovci, Robertu Camardielovi jako řeckému zubaři nebo Dianě Lorys jako italské krásce. Takže díky aspoň za svůdnou Sebergovou a Goldfingera Fröbeho.

Celkově, ne, že bych se u toho nudil. Ale je to jedna z těch belmondovek vidět a zapomenout. V posledních dnech jsem si pár dlouho neviděných belmondovek zopakoval, a tahle nová byla jednoznačně nejslabší. Sám Jean-Paul tu vlastně zanechá menší dojem než ve Sto tisících dolarech na slunci, kde hrál vedlejší postavu ve svém vlastním filmu... A to je co říct. Jestli se na tohle někdy podívám znovu, leda by se objevil původní kinodabing s Třískou. 6/10

a.k.a. Záhadný kontraband
Režie: Jean Becker
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Gert Fröbe, Enrico Maria Salerno, Wolfgang Preiss, Petar Martinovitch, Fernando Rey, Jean-Pierre Marielle, Michel Beaune, Fernando Sancho, Roberto Camardiel, Diana Lorys, José Jaspe, Dominiqe Zardi
Hudba: Martial Solal
Produkce: C.C.F.C.
Francie / Itálie / SRN / Španělsko 1964

JEAN-PAUL BELMONDO 88

 Všechno nejlepší! 

THE JESUS ROLLS (2019)

Nobody fucks with the Jesus! But Jesus fucked with us...

Tenhle film nemá žádnou spojitost s geniálním filmem Big Lebowski, a tak jsem k tomu i přistupoval. Jenže to neznamená, že ta mizerná hodnocení jsou způsobená očekáváním fandů Lebowského, ale tím, že ten film je prostě špatný...

John Turturro si film nejen zahrál, ale i režíroval a dokonce i napsal. Jde ovšem o adaptaci francouzské knihy, podle které už byl natočen v roce 1974 film Buzíci s Gérardem Depardieuem. Francouzský nádech v tom opravdu je cítit, hlavně vlivem obsazení Audrey Tautou do hlavní ženské role, a soundtrackem s mnoha francouzsky zpívanými písněmi... které k tomu nijak zvlášť nesedí. Co ovšem asi v 70. letech působilo svěže, dnes působí mimo, vyčpěle a zastarale.

Popisovat děj je zbytečné, protože tu chybí. Ježíš prostě na začátku vyjde z vězení a pak jen krade auta, nebo utíká před policií. Do toho řeší postřelení svého kámoše (Bobby Cannavale), frigiditu své staré známé (Tautou), nebo se na čtvrt hodiny dá dohromady s podivnou přestárlou krasavicí (Susan Sarandon), aby se pak zase vydal tam nikam, kde už byl předtím. I přes nedějovost jsem hned, jak se objevily první náznaky, odhalil, kam to povede, a až na jednu drobnost jsem měl pravdu.

Filmu by asi pomohlo mladší obsazení. Tihle obstarožní páprdové a životem unavené štětky působí v pozici rebelů bez příčiny poměrně směšně a nepatřičně. A vůbec by to nevadilo už proto, že Turturro sice utáhnul svou scénu v Lebowském, ale nedokáže utáhnout svou postavou celý film, navíc mu s jeho falešným přízvukem ani není moc rozumět, stejně jako Tautou. Vedlejší obsazení je občas překvapivě hvězdné (Sarandon, Christopher Walken pouze na začátku v miniroli ředitele vězení), ale všichni se jen tak zbůhdarma objevují a mizí. Dva přestárlí hejsci na útěku se svojí čubkou. Nepotřebujete to vidět, nedívejte se na to, nespojujte to s Lebowským. Tenhle námět u toho sedmdesátkového filmu možná funguje, ale v roce 2019 už je na tohle pozdě. 2,5/10

a.k.a. Going Places
Režie: John Turturro
Hrají: John Turturro, Bobby Cannavale, Audrey Tautou, Susan Sarandon, Sonia Braga, Michael Badalucco, Pete Davidson, Christopher Walken, Tim Blake Nelson
Hudba: Émile Simon
Produkce: Screen Media Films
USA 2019