I SETTE DEL GRUPPO SELVAGGIO (1975)

Mezi nejhorší spaghetti westernové režiséry se vedle Demofila Fidaniho řadí ještě Gianni Crea (nejsou sami). Tohle bylo moje první setkání s tímto "mistrem". Ale řekl bych, že Crea byl o něco lepší než Fidani, i když ten film hrozný skutečně je. Oproti Il lungo giorno del massacro, který jsem viděl stejného večera, měl tenhle film jednu výhodu - čekal jsem, že bude špatnej.

Příběh je prostý. Hrdinovi (Dino Strano) zabijí sestru, takže se vydává na cestu pomsty, což znamená, že přijede do města, společně se svým kámošem (Mario Brega) z něj vypráskají bandu, která město terorizuje, a pak už jen hrdina sedí ve městě a čeká. Bandité se neustále vracejí, aby hrdinu zabili, hrdina odráží útoky, chodí za svou přítelkyní prostitutkou (Femi Benussi) a diskutuje s novým šerifem. Dává vám to smysl? To je ještě málo. Prvních cca osm minut je vystřiženo z jiného filmu, takže sledujeme Rika Battagliu, George Wanga a jiné, jak znásilní a zavraždí ženu, o níž se dovíme, že je hrdinova sestra. Samozřejmě, že Battaglia, Wang a další výrazný bandita v ponču se do konce filmu už neobjeví, takže Strano se vůbec nepomstí těm, kteří jeho sestru zabili!

A co nedává smysl dál? V jedné ze scén bandité přijedou do města. Zatímco připravují nějaký výbuch, sledujeme dívku s velice sedmdesátkovým účesem, jak se o něčem naprosto nesouvisejícím baví s novým šerifem, který má pro změnu afro, i když je běloch. A pak banditi vyhodí do vzduchu nějakou budovu, aniž bychom věděli, co to vlastně bylo! V dalších částech sledujeme třeba pohřeb nějaké asi významné postavy - já v tu chvíli vůbec nevěděl jaké, umřel tam vůbec předtím někdo významnej? Strano přijede k boudě, kde celý film dlí padouch Gordon Mitchell se svou náctiletou já ani nevím co, přítelkyní, dcerou? A jenom mu jede říct, že je padouch a že ho dostane. Mitchell se rozesměje a Strano zase odjede. Moje nejoblíbenější pasáž ale je, když padouši vjedou do města a strhne se naprosto nepřehledná přestřelka. Jeden z nich ujíždí, Strano ho následuje. Dojedou do pískovny, seskočí a začnou se honit, jeden neustále bez přebíjení střílí po druhém a kryjí se tak, že jeden na druhého má výborný výhled. Samozřejmě nic netrefí. Když asi po deseti minutách Strano padoucha konečně zasáhne, objeví se druhý a situace se opakuje. Nelogický střih a najednou se perou... Ne, tohle je vážně výborný.

BASTARD YOU'RE GONNA DIIIIIIE!

A to jsem ještě nepopsal závěrečný duel, kdy Mitchell sám od sebe přijede do města, aby se se Stranem utkal ("Prý mě hledáš. Tak co chceš?"). Stojí proti sobě, a Strano najednou začne křičet: "BASTARD YOU'RE GONNA DIIIIIIIIIIIIE!!!!" Mitchell se krátce rozesměje a zase ztichne. Perfektní. Pak Mitchell řekne, že střílet se začne, až zahodí kámen, který drží v ruce, kterou bude tasit, čímž dává Stranovi čas, aby tasil dřív, že jo. Sebevražda? Asi ne.

Nekoukejte na mě, stejně v tom doopravdy nehraju

Ze všech herců ve filmu je jasně nejlepší Femi Benussi, která jediná působí aspoň trochu přirozeně, a to už je co říct. Mitchell hraje hrozně, Strano hraje hrozně (kdo ho udělal hrdinou sakra?) a Brega suplující Buda Spencera včetně mizerně udělaných bitek je příšerný. A zbytek ochotníků nemá ani cenu zmiňovat Hudba od Ciprianiho je takřka komplet z Blindmana. Ořez, v němž sledujeme jen to, co nemá význam (v detailech kořeny nosů, v celcích místa, kde se nic neděje) je už jen třešničkou na dortu, která podtrhuje mizérii celého díla. Dobrý leda pro zasmání, ale musíte si to pustit zrychleně, jinak to nedáte. 2/10
Omlouvám se za spoilery, ale tohle buď vidět chcete, abyste to všechno viděli na vlastní oči, nebo se bez toho spíš obejdete.

a.k.a. Seven devils on Horseback
Režie: Gianni Crea
Hrají: Dino Strano, Mario Brega, Goron Mitchell, Femi Benussi, šerif s afrem, holka s moderním účesem, bastard, který zemřeeeee!
Hudba: Stelvio Cipriani
Produkce: Indipendenti Regionali
Itálie 1972 (promítáno až 1975)

RAZZIA SUR LA CHNOUF (1955)

Další z francouzských kriminálek padesátých let s Jeanem Gabinem, i kvůli přítomnosti Lina Ventury ve vedlejší záporné roli na první pohled snadno zaměnitelná s předchozím filmem Nesahejte na prachy. Oba filmy byly navíc natočeny podle knih Augusta Le Bretona, který si tu dokonce zahrál malý štěk. Tenhle film je ovšem vystavěný zcela jinak. Je údajně prvním, nebo jedním z prvních, které se zabývaly ve Francii problematikou drog a černého kšeftu s drogami. A proto místo uceleného příběhu dostaneme vlastně spíš dokumentárně laděný thriller o tom, jak to vlastně všechno funguje.

Jean Gabin tu přijíždí do Paříže převzít místo v organizaci po zastřeleném mafiánovi. Stává se v pařížském podsvětí mužem číslo 2, vlastní luxusní restauraci, a seznamuje se s prostředím a s tím, jak to všechno běží. Odshora. Takže začneme propašováním opia do Paříže, následně chemickým zpracováním na heroin a další drogy a pak postupně přeprodávání mezi jednotlivými dealery a jejich poskoky až nakonec k drogově závislým klientům. Tyhle pasáže tak do nějakého dramatického rámce dávají jen pasáže s Gabinovou milenkou, mladou naivní prodavačkou v restauraci (Gabin mi fakt do rolí svůdců vůbec nesedí, naštěstí je tu opět spíš tvrdým patriarchou) a scény s Linem Venturou a jeho parťákem coby brutálními zabijáky, kteří likvidují zaměstnance, kteří udělali chybu. Pointy se dočkáme až v závěru, první náznaky přijdou už někdy v polovině, já už to tušil trošku dřív, ale nebudu spoilovat.

Přestože film postrádá propracovanější příběh, vlastně mi to někdy v půlce přestalo vadit. Předkoncová pasáž, ve které je Gabin provázen po ulici mezi dealery, feťáky a šlapkami zkrachovalou existencí Lilou Kedrovou se mi vlastně líbila asi nejvíc. Taky je zajímavé, jak i přes dobovou absenci nahoty jsou určité pasáže vlastně odvážnější než mnohé pozdější kriminálky plné koz. Celkově si myslím, že to bylo vlastně lepší než Nesahejte na prachy, byť Gabin mi do téhle role zase tak moc neseděl. O nějakých deset dvacet let později by to byla ideální role pro Delona. Ale to už by to byl jiný film. 7/10

a.k.a. Když je v Paříži noc (WTF?) 
Režie: Henri Decoin
Hrají: Jean Gabin, Marcel Dalio, Lila Kedrova, Lino Ventura,  Paul Frankeur, Marcel Bozzuffi
Podle románu Auguste le Bretona
Produkce: Gaumont
Francie 1955

IL LUNGO GIORNO DEL MASSACRO (1968)

Westernová předzvěst poliziotteschi? V určitým smyslu mi to tak přišlo. Peter Martell tu tentokrát hraje šerifa, který se s tím nemaže a všechny lumpy, které vyslídí, okamžitě postřílí. Slizký soudce samozřejmě pro toto jednání nemá pochopení (určitě se jeho práci snaží mařit!) a využije první příležitosti, aby nechal Martella zavřít. K tomu po Martellovi jde mexická banda vedená padouchem Pedrem La Muerte a jeho přítelkyní Danielou Giordano, kteří na něj ještě navlečou vraždu farmáře a jeho ženy. Martell se ocitá na útěku, jde po něm jeho bývalý přítel, šerif Glenn Saxson, Pedro a jeho banda, kterým vyfouknul kořist z přepadení banky, a jediný, kdo mu věří, jsou jeho snoubenka Lara a její bratr.

Ne, i když jsem to přeložil (po dlouhý době zas jedny titulky), tak se mi to takřka vůbec nelíbilo. Laciná výprava, laciný scénář, laciné dialogy, laciní neherci, laciné všechno. No a na konci to pak pro jistotu úplně přestane dávat smysl. Mírný spoiler - představte si, že jste bandité a chytíte chlapa, od kterýho něco chcete. Co uděláte? Rozhodně ne to, že se, coby šéf, s ním začnete prát. Pak přijde wtf moment, když uprostřed bitky šéf zvolá "Mám nápad!", pomocí složitého systému lan Martella pověsí do oprátky, a pak oprátku přestřelí! Co to mělo sakra znamenat?

Film je navíc strašně zdlouhavý a nudný, postavy nezajímavé, ani z nápadu, že Daniela Giordano hraje sexy banditku, není vytěženo zhola nic. I hudba zněla občas až příliš moderně. Prakticky není, proč ten film doporučit. Fanoušci na život a na smrt se sice stejně podívají, možná se jim to bude líbit, mně ne. 4/10

a.k.a. Long Day of Massacre
Režie: ALberto Cardone
Hrají: Pietro Martellanza, Glenn Saxson, Daniela Giordano, Luisa Baratto, Fortunato Arena, Franco Fantasia
Hudba: Michele Lacerenza
Produkce: Metis Film
Itálie 1968

LA PIU GRANDE RAPINA DEL WEST (1967)

Čekal jsem od toho jednu z těch typických Hiltonových pozdně šedesátkových skoro komedií, kde je Hilton hrdinou vždy nad věcí, je zde více postav, které se perou o nějaký balík zlata a hlavně se děj nezastaví, vystřídá mnoho lokací a pořád se střílí nebo aspoň mlátí. Zpočátku to tak dokonce vypadá, ale pak se ukáže, že jakmile se bandité, kteří na začátku vykradli banku v jiném městě, zastaví ve městě, kde žije Hilton, už se nikam stěhovat nebudou. Místo toho dostanou pořádně prostor mazané triky, pnutí mezi jednotlivými členy bandy i snaha obyvatel městečka o odpor. Postavy se tak více prokreslí, sice se méně střílí a trochu více mluví, ale o to zajímavější pak je, kdo dřív a za jakých okolností pojde. A napětí i tak nepolevuje.

Je pravda, že ani jedna z postav není příliš sympatická. Walter Barnes je čistý záporák, Hunt Powers coby podrazácký bandita vydávající se za kněze, scházející se s Barnesovou ženou a plánující získání peněz pro sebe sama taky moc sympatií nezíská, a aby George Hilton nebyl proti nim jako svatoušek, tak je to frajírek, opilec a flákač, který většinu filmu stráví ve vězení, kam ho na začátku zavře jeho bratr šerif. Nicméně proti Barnesovi a jeho bandě, která hodlá celé město vyvraždit, aby nezůstali žádní svědci (ostatně v bandě jsou existence typu Maria Bregy, Ricka Boyda, Luciana Catenacciho, Sala Borgeseho a především zdejšího hnusáka č. 1 Bruna Corazzariho), člověk aspoň trochu tomu Hiltonovi ty palce drží. První výraznou roli zde dostal pozdější Fidaniho dvorní herec Jeff Cameron, a už zde dokazuje, že měli radši obsadit někoho jiného. Powers mi tu nevadil, je IMHO lepší než třeba Ed Kookie Byrnes, který hrál s Hiltonem v této době několikrát.

Zajímavé jsou některé prvky, které režisér Lucidi převzal ze svého předchozího filmu Jmenuji se Pecos, například hluchý barman (opět hraný Luigim Casellatem) a jeho půvabná dcera (zde Erika Blanc), ostatně i tam byla banda držící malé město, tam však za jiných okolností. Co film podle mě sráželo, byly ty tendence ke komediálnosti. Nadsázka je fajn, ale občas to bylo až moc, a konec film tak trochu zkazil. Taky mě rušilo, že pod anglickým zvukem prozníval italský dabing, ale to není IMHO chyba filmu, jako spíš člověka, který stopu na obraz nasazoval. Hudbu složil Luis Bacalov, a člověku připadá povědomá - nejen, že tu částečně kopíruje některé svoje věci z Djanga či Kulky pro generála, ale jiné zase byly použity v pozdějších filmech. Celkově, docela mě to překvapilo, příjemně. Nebýt konce a některých odlehčujících elementů, dal bych snad vyšší hodnocení. Takhle 7,5/10

a.k.a. The Greatest Robbery in the West
Režie: Maurizio Lucidi
Hrají: George Hilton, Hunt Powers, Walter Barnes, Erika Blanc, Mario Brega, Bruno Corazzari, Jeff Cameron, Rick Boyd, Sal Borgese, Luciano Catenacci, Luciano Rossi, Enzo Fiermonte
Hudba: Luis Bacalov
Produkce: Panta Cinematografica
Itálie 1967

FOR A FEW SERIES MORE

Začínají prázdniny, to znamená, že televize v téhle zemi vymetají archivy. Nebo vymetají... opakují to, co opakovali už tisíckrát. Hlavně staré seriály, které se vracejí už padesát let. Co na tom, že je všichni znají nazpaměť. Když už tu bednu v televizi někdo pustí, ty Chalupáře stejně dokouká, ať je viděl třikrát nebo tisíckrát. Takže se na ně podíváme teď v rychlosti, abyste se v létě mohli věnovat něčemu jinému.
(číst dál)