Jedna z mých nejoblíbenějších scén.
úterý 8. prosince 2015
pondělí 7. prosince 2015
ELI WALLACH (1915 - 2014)
Právě dnes by se dožil sta let americký herec Eli Wallach. Muž, který natočil více než 150 filmů, a přesto, že westernů z nich bylo jen sedm, je nejvíce spojován právě s tímto žánrem A z těch westernů mu dva zajistily nesmrtelnost - v Sedmi statečných ztvárnil vůdce banditů Calveru, v Hodném, zlém a ošklivém zločince Tuca. Byť Calvera byl padouchem filmu, ani jedna z těchto postav nebyla vyloženě negativní, a obě si diváci po celém světě zamilovali. Když Calvera na konci filmu umírá, bylo mi to líto. Smrt Tuca bych asi obrečel (a to jsem se držel i u Vinnetoua ;) )
Eli Wallach se tedy narodil 7. prosince 1915 v Brooklynu v New Yorku v židovské rodině, vyrůstal však ve čtvrti obydlené převážně italskými přistěhovalci. V mládí odešel do Texasu, kde vystudoval umění, zpět v New Yorku pak i pedagogickou fakultu na City College. V New Yorku pak studoval i herectví. Během války sloužil na Havaji a po ní se mohl vrátit k divadlu.
Přestože hrál divadlo už od roku 1945, jeho prvním filmem byl až v roce 1956 film Baby Doll, režírovaném slavným Eliou Kazanem. První hlavní roli dostal o dva roky později ve filmu noir Dona Siegela Lineup, a roku 1960 konečně dostal roli, která ho proslavila, zmiňovaného Calveru v Sedmi statečných. Wallach se musel pro roli naučit jezdit na koni, neuměl ani tasit, ani strčit kolt do pouzdra bez podívání (což je ve filmu i vidět). Pro svůj poctivý přístup k roli (podílel se na vzhledu postavy, když domyslel, co Calvera asi dělá s těmi všemi penězi, proto ty zlaté zuby) a výborný výkon si získal i v této záporné úloze přízeň publika.
Wallachova kariéra se rozjela, o rok později hrál v moderním westernu Mustangové (The Misfits) s Marylin Monroe, Clarkem Gablem a Montgomery Cliftem, režírován slavným Johnem Hustonem. O další rok později se objevil v jedné epizodě velkowesternu Jak byl dobyt Západ (How the West Was Won), kde si ho vyhlédl jistý Sergio Leone... ale nepředbíhejme. Wallach jde z role do role, dalším populárním snímkem je film Jak ukrást Venuši s Audrey Hepburn a Peterem O'Toolem, či dokonce si zahrál jednu z rolí ve filmu o Čingischánovi. V roce 1966 se na něj obrátil Sergio Leone s rolí ve westernu Hodný, zlý a ošklivý. Wallach měl ztělesnit právě ošklivého, nově přidaného mezi klasické archetypy dobra (Clint Eastwood) a zla (Lee Van Cleef). Natáčení bylo krušné, Wallach několikrát málem přišel o život, ale stvořil svou nejslavnější a nejlepší roli.
Tuco se však jakoby stal jeho prokletím, protože natočil ještě tři další italské westerny, a ve dvou, zvláště ve Viva la muerte... tua!, po něm nechtěli nic než opakování toho, co už udělal u Leoneho. V Itálii Wallach hrál i v několika dalších filmech, například v kriminálním filmu L'ultima chance (1973) s Fabiem Testim a Ursulou Andressovou, ve Francii hrál mafiána v komedii Velký šéf.
Jeho domovinou však zůstávala Amerika, kde zůstal být oblíbeným hercem vedlejších rolí. Setkal se s Jacqueline Bissetovou v Hlubině (1977), s Jeffem Bridgesem v Zimním zabíjení (1979), se Stevem McQueenem v Lovci (1980) či Francem Nerem v Salamandru (1981). Během osmdesátých let se trochu stáhl a točil spíše v televizi, v roce 1990 však získal roli ve třetím Kmotrovi. I po osmdesátce a dokonce i po devadesátce pořád točil a objevoval se v menších rolích, které však byly publikem nadšeně vítané, zvláště po znovuobjevení Hodného, zlého a ošklivého na DVD a jeho docenění po všech těch letech. V roce 2010 natočil svůj poslední film, Wall Street: Peníze nikdy nespí, téhož roku dostal alespoň čestného Oscara, kterého mu předal Clint Eastwood. V roce 2006 vydal svou autobiografii nazvanou "The Good, the Bad and Me". Zemřel 24. června 2014 ve věku 98 let.
Eli Wallach se tedy narodil 7. prosince 1915 v Brooklynu v New Yorku v židovské rodině, vyrůstal však ve čtvrti obydlené převážně italskými přistěhovalci. V mládí odešel do Texasu, kde vystudoval umění, zpět v New Yorku pak i pedagogickou fakultu na City College. V New Yorku pak studoval i herectví. Během války sloužil na Havaji a po ní se mohl vrátit k divadlu.
Přestože hrál divadlo už od roku 1945, jeho prvním filmem byl až v roce 1956 film Baby Doll, režírovaném slavným Eliou Kazanem. První hlavní roli dostal o dva roky později ve filmu noir Dona Siegela Lineup, a roku 1960 konečně dostal roli, která ho proslavila, zmiňovaného Calveru v Sedmi statečných. Wallach se musel pro roli naučit jezdit na koni, neuměl ani tasit, ani strčit kolt do pouzdra bez podívání (což je ve filmu i vidět). Pro svůj poctivý přístup k roli (podílel se na vzhledu postavy, když domyslel, co Calvera asi dělá s těmi všemi penězi, proto ty zlaté zuby) a výborný výkon si získal i v této záporné úloze přízeň publika.
Wallachova kariéra se rozjela, o rok později hrál v moderním westernu Mustangové (The Misfits) s Marylin Monroe, Clarkem Gablem a Montgomery Cliftem, režírován slavným Johnem Hustonem. O další rok později se objevil v jedné epizodě velkowesternu Jak byl dobyt Západ (How the West Was Won), kde si ho vyhlédl jistý Sergio Leone... ale nepředbíhejme. Wallach jde z role do role, dalším populárním snímkem je film Jak ukrást Venuši s Audrey Hepburn a Peterem O'Toolem, či dokonce si zahrál jednu z rolí ve filmu o Čingischánovi. V roce 1966 se na něj obrátil Sergio Leone s rolí ve westernu Hodný, zlý a ošklivý. Wallach měl ztělesnit právě ošklivého, nově přidaného mezi klasické archetypy dobra (Clint Eastwood) a zla (Lee Van Cleef). Natáčení bylo krušné, Wallach několikrát málem přišel o život, ale stvořil svou nejslavnější a nejlepší roli.
Tuco se však jakoby stal jeho prokletím, protože natočil ještě tři další italské westerny, a ve dvou, zvláště ve Viva la muerte... tua!, po něm nechtěli nic než opakování toho, co už udělal u Leoneho. V Itálii Wallach hrál i v několika dalších filmech, například v kriminálním filmu L'ultima chance (1973) s Fabiem Testim a Ursulou Andressovou, ve Francii hrál mafiána v komedii Velký šéf.
Jeho domovinou však zůstávala Amerika, kde zůstal být oblíbeným hercem vedlejších rolí. Setkal se s Jacqueline Bissetovou v Hlubině (1977), s Jeffem Bridgesem v Zimním zabíjení (1979), se Stevem McQueenem v Lovci (1980) či Francem Nerem v Salamandru (1981). Během osmdesátých let se trochu stáhl a točil spíše v televizi, v roce 1990 však získal roli ve třetím Kmotrovi. I po osmdesátce a dokonce i po devadesátce pořád točil a objevoval se v menších rolích, které však byly publikem nadšeně vítané, zvláště po znovuobjevení Hodného, zlého a ošklivého na DVD a jeho docenění po všech těch letech. V roce 2010 natočil svůj poslední film, Wall Street: Peníze nikdy nespí, téhož roku dostal alespoň čestného Oscara, kterého mu předal Clint Eastwood. V roce 2006 vydal svou autobiografii nazvanou "The Good, the Bad and Me". Zemřel 24. června 2014 ve věku 98 let.
Filmy:
1958 The Lineup
1960 Sedm statečných
1962 Jak byl dobyt Západ
1966 Hodný, zlý a ošklivý
1968 Trumfové eso
1969 Mackennovo zlato
1969 Velký šéf
1971 Viva la muerte... tua!
1975 Napřed střílej, pak se ptej
1977 Hlubina
1979 Palebná síla
1979 Zimní zabíjení
1981 Salamandr
1962 Jak byl dobyt Západ
1966 Hodný, zlý a ošklivý
1968 Trumfové eso
1969 Mackennovo zlato
1969 Velký šéf
1971 Viva la muerte... tua!
1975 Napřed střílej, pak se ptej
1977 Hlubina
1979 Palebná síla
1979 Zimní zabíjení
1981 Salamandr
pátek 4. prosince 2015
úterý 1. prosince 2015
MY NAME IS PECOS (1966)
Zábavný špageťák klasického střihu, kdy hrdina přichází do města, které ovládá banda krutých hrdlořezů, která navíc pátrá po penězích, jež jí byly vyfouknuty. A hrdina odmítá komukoli sdělit svoje jméno... A ještě tu v těch osmdesáti minutách najdeme i téma rasismu. To vše v pískovnových lokacích s kartonovým městečkem bez jediného komparsisty (ono nevypadá ani opuštěně, ono prostě působí tak nějak nepatřičně).
Nicméně dvě věci zvedají tento film z běžného levně vyráběného průměru. Jednou je scénář, který je jednoduchý, úderný a film celých osmdesát minut utíká rychlým tempem. Navíc kromě hrdiny a padoucha jsou tu vykresleny zajímavě i vedlejší postavy, přičemž tentokrát tu není žádný ukecaný stařík, všichni jsou buď podrazáci, nebo zbabělci. Zvláště zajímavou figurkou je kolaborantský hrobník. A tou druhou věcí je casting. Žádnou velkou hvězdu tu nenajdeme, ale pro člověka, který už nějaký ten špageťák viděl, se tu v obsazení skrývá jedno později známé jméno vedle druhého.
Hrdinu ztvárňuje docela dobrý Robert Woods, který namaskovaný i vypadá celkem mexicky, jenom mu zbytečně uměle zešikmovali oči, což vypadá divně. Padouchem je Pier Paolo Capponi, kterého člověk prostě musí nenávidět. Lahůdkou je tu ale jeho banda - zástupce mu dělá Peter Carsten (viz And God Said to Cain s Kinskim), dál má v bandě George Eastmana (zde ještě coby Luigi Montefiori), Massima Righiho (Adios Gringo), Petera Martella (vypadá sjetě už tady), Sala Borgeseho či Orsa Maria Guerriniho (Keoma).
No a aby toho nebylo málo, až na režiséra Lucidiho jako by se většina štábu sebrala s návrhářem scény Demofilem Fidanim a šli točit ještě levnější westerny (kameraman Franco Villa, skladatel Lallo Gori, a samozřejmě manželka kostymérka Mila Vitelli). Gori dodal na svoje poměry překvapivě sedící hudbu s písničkou připomínající House of the rising sun od Animals, Villa poměrně doboru kameru a akorát ta výprava je docela naprd. A dost to kazí konec, byť ten byl zřejmě narychlo dodělávaný, protože původně měl dopadnout trochu jinak. Ale publikum si vynutilo změnu a posléze i další díl. Jenom ten ukradený záběr z Pro pár dolarů navíc si mohli odpustit. 7,5/10
a.k.a. Due once di piombo, Jmenuji se Pecos
Režie: Maurizio Lucidi
Hrají: Robert Woods, Pier Paolo Capponi, Peter Carsten, Cristina Iosani, George Eastman, Pietro Martellanza, Orso Maria Guerrini, Luigi Caselatto, Umberto Raho
Hudba: Lallo Gori
Výprava: Demofilo Fidani, Mila Vitelli Valenza
Produkce: Atlantis Film
Itálie 1966
Nicméně dvě věci zvedají tento film z běžného levně vyráběného průměru. Jednou je scénář, který je jednoduchý, úderný a film celých osmdesát minut utíká rychlým tempem. Navíc kromě hrdiny a padoucha jsou tu vykresleny zajímavě i vedlejší postavy, přičemž tentokrát tu není žádný ukecaný stařík, všichni jsou buď podrazáci, nebo zbabělci. Zvláště zajímavou figurkou je kolaborantský hrobník. A tou druhou věcí je casting. Žádnou velkou hvězdu tu nenajdeme, ale pro člověka, který už nějaký ten špageťák viděl, se tu v obsazení skrývá jedno později známé jméno vedle druhého.
Hrdinu ztvárňuje docela dobrý Robert Woods, který namaskovaný i vypadá celkem mexicky, jenom mu zbytečně uměle zešikmovali oči, což vypadá divně. Padouchem je Pier Paolo Capponi, kterého člověk prostě musí nenávidět. Lahůdkou je tu ale jeho banda - zástupce mu dělá Peter Carsten (viz And God Said to Cain s Kinskim), dál má v bandě George Eastmana (zde ještě coby Luigi Montefiori), Massima Righiho (Adios Gringo), Petera Martella (vypadá sjetě už tady), Sala Borgeseho či Orsa Maria Guerriniho (Keoma).
No a aby toho nebylo málo, až na režiséra Lucidiho jako by se většina štábu sebrala s návrhářem scény Demofilem Fidanim a šli točit ještě levnější westerny (kameraman Franco Villa, skladatel Lallo Gori, a samozřejmě manželka kostymérka Mila Vitelli). Gori dodal na svoje poměry překvapivě sedící hudbu s písničkou připomínající House of the rising sun od Animals, Villa poměrně doboru kameru a akorát ta výprava je docela naprd. A dost to kazí konec, byť ten byl zřejmě narychlo dodělávaný, protože původně měl dopadnout trochu jinak. Ale publikum si vynutilo změnu a posléze i další díl. Jenom ten ukradený záběr z Pro pár dolarů navíc si mohli odpustit. 7,5/10
a.k.a. Due once di piombo, Jmenuji se Pecos
Režie: Maurizio Lucidi
Hrají: Robert Woods, Pier Paolo Capponi, Peter Carsten, Cristina Iosani, George Eastman, Pietro Martellanza, Orso Maria Guerrini, Luigi Caselatto, Umberto Raho
Hudba: Lallo Gori
Výprava: Demofilo Fidani, Mila Vitelli Valenza
Produkce: Atlantis Film
Itálie 1966
Štítky:
1960's,
FILM RECENZE,
GEORGE EASTMAN,
ITÁLIE,
ROBERT WOODS,
SPAGHETTI WESTERN
OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 24
Never, never, no never... but Lee Van Cleef & Tomas Milian forever.
Štítky:
ENNIO MORRICONE,
FERNANDO SANCHO,
LEE VAN CLEEF,
OSTATNÍ,
TOMAS MILIAN,
VIDEO
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)























