OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 23

Kovboj na sáňkách, kráva na střeše, štír v botě, chytlavá písnička, co chtít víc?

NUDE PER L'ASSASSINO (1975)

Zatímco většina giall má symbolické názvy (např. Pták s křišťálovým peřím nebo Všechny barvy temnoty), tohle má jednoduchý název, který je navíc zcela výstižný. Skutečně dávkování scén je od začátku jednoduché - sex - vražda - sex - sex - vražda - sex - vražda - vyšetřování - sex atd. Takže narozdíl od modelu ála signora Wardh, rovněž s Edwige Fenech, kdy sledujeme hrdinku v centru dění a vše se točí okolo ní, je ttu spíše podobný model jako v Casa d'appuntamento či La bestia uccide a sangue freddo, kdy se nám postupně představí několik postav, jež spojuje jedno místo (zde tradiční modelingová agentura), tyto postavy se milují (nebo se o to snaží), načež přijde vrah a podřeže jim krk, popřípadě jim udělá něco horšího (kastrace, zohavování). Což vede samozřejmě k rozkouskovanosti a také snadnější rozklíčovatelnosti.

Edwige vchází...

Edwige tu tak nehraje zcela hlavní roli, v centru se postupně objevují i další postavy, jejichž role jsou ovšem spíše epizodické. Nicméně Edwige je asi jediná postava, která budí sympatie. Zaprvé jako jediná nemá žádnou úchylku. Hrdina, představovaný Ninem Castelnuovem, je arogantní děvkař, dál se tu objevuje majitelka studia, která je lesba a znásilňuje své modelky pod pohrůžkou, že je už nezaměstná, její manžel je asimetrický* panic a zoufale se snaží sbalit každou modelku (nakonec stejně skončí s nafukovací pannou), fotograf je homosexuál, tradičně po italsku komicky pojatý, a modelky jsou hloupé a lehkomyslné. Edwige se navíc, je-li v ohrožení, nechová tak hloupě jako ostatní, kteří jen chodí po bytě a hledají zdroj divného hluku (navíc nazí), ale třeba volá policii nebo když už, tak jde podél stěny apod. Navíc se nad případem zamýšlí a snaží se vraha vypátrat. Což ovšem neznamená, že by její postava byla nějak geniální, pokud si to ovšem nemyslel scenárista.

Edwige vešla.

Kromě Edwige se tu ještě objevuje další sexbomba italského filmu 70. let, Femi Benussi, a to tak, že skoro není oblečená. Pokud ano, má na sobě titěrné plavečky, nebo má výstřih až k pupíku a rozparek na sukni tak velký, že je vidět všechno pod ní. Ostatně, té nahoty a erotiky tu bylo až příliš mnoho a až moc explicitně, bych řekl (byť porno to samozřejmě není). Vlastně se ten děj nesoustředil na to, kdo další zemře, ale kdo další ukáže prsa nebo víc. Edwige se samozřejmě taky svlékne do naha, hned jak vejde. Tady je nezvykle nakrátko ostříhaná, upřímně mně se mnohem víc líbila s dlouhými vlasy, ovšem ne, že by jí to tu neslušelo.

No jo, moment, hned to sundám...

Vrah se pohybuje v motorkářské kombinéze a přilbě, ale na motorku snad za celý film nevsedne. Ostatně jeho identita je poměrně snadno odhadnutelná, neboť na začátku je nám představeno několik postav, už víme i motiv vražd a když nám postupně zhasínají, moc jich nezbývá. Vraždy jsou, zpočátku, poměrně bez atmosféry, nějaké napětí se objevuje až na konci. Gore efekty tu jsou taky, ale není jich mnoho, byť krví se moc nešetří. Kamera je průměrná, ale to bude taky věc režiséra. Chybí tomu styl, jaký má Martino, nebo Argento, od nějž jsem teda ještě nic neviděl. Hudba je taky průměrná. Celé je to průměrné. Ale byť jsem z tohohle ranku zatím moc filmů neviděl, už jsem viděl i daleko horší věci. 5,5/10
PS. To jsem ještě nezmínil blbosti, jako že fotograf na negativ klidně svítí baterkou...
*Asi metr vysoký, asi metr široký

Tak kdopak je na řadě teď?

No já ne, já jsem hrdina... skoro

A moje práce mě děsně baví

Vážně moc

Vlastně žiju jen pro svou práci

Ale tohle se mi nelíbí

Původce neznámého hluku hledáme samozřejmě zásadně nazí

Nebo aspoň téměř

Ve spodním prádle

Někteří z nás to zvládají i oblečení a dokonce ozbrojení

Tady pro genderové vyvážení něco pro dámy

Do opuštěné uličky radši taky nechoďte... vlastně vy jste hrdinové, vy můžete

A na závěr trochu akce!

a.k.a. Strip Nude for your Killer
Režie: Andrea Bianchi
Hrají: Edwige Fenech, Nino Castelnuovo, Erna Schürer, Femi Benussi
Hudba: Berto Pisano
Produkce: Fral Cinematografica
Itálie 1975

TEN YEARS AFTER - LOVE LIKE A MAN

CHISSA PERCHÉ... CAPITANO TUTTE A ME (1980)

Potřebujeme šerifa, kterej je větší elegán!
Dvojka je skutečně o dost ujetejší a vlastně i přiblblejší. Spencer se opět stává šerifem v malém městečku, kde se ale objeví podivní vojáci, kteří jsou ve skutečnosti mimozemskými roboty. Navíc musí napřed zlikvidovat spoustu místních pobudů. Čili o rvačky a srandu (Bud Spencer coby mexický barman, Bud Spencer ve vězení apod.) není nouze, byť mi tentokrát všechny bitky přišly dost krátké. Naopak až příliš vážné a rádobynapínavé scény, které se točí kolem vetřelců a Caryho Guffeyho mě dost nudily. Hudba se částečně opakuje z předchozího dílu, částečně je nová a zdejší písnička je rozhodně mnohem lepší než ta vlezlá z předchozího dílu. A snad poprvé tu na konci Riccardo Pizzuti bojuje na Spencerově straně! Byť na začátku to tak zdaleka nevypadá. Nakonec bych to viděl asi nastejno s předchozím dílem. Tenhle mi nějak sedí víc, byť je blbější. Ale to hrozný mělo ještě přijít v podobě Bombera či Kočky a psa. 6/10

a.k.a. Šerif a mimozemšťan 2, Why did you pick on me?
Režie: Michele Lupo
Hrají: Bud Spencer, Cary Guffey, Claudio Undari, Ferruccio Amendola, Riccardo Pizzuti, Roberto Dell'Acqua
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Leone Film
Itálie 1980

UNO SCERIFFO EXTRATERRESTRE - POCO EXTRA E MOLTO TERRESTRE (1979)

- Ty mluvíš s tím psem? - Ne, ten pes mluví se mnou...

Tohle jsem si pamatoval mnohem horší. Pamatoval jsem si nevtipnou blbinu, ve skutečnosti jde jen o průměrnou spencerovku, která mě nakonec neurazila. Pokud člověk přistoupí na to, že jde o film ryze pro děti, sice se nijak extra nepobaví, pokud mu není osm, ale ani se nebude tolik nudit. Námět je sice poněkud stupidní, a pravděpodobně vykrádá film Blízká setkání třetího druhu, který jsem neviděl - ale tam hrál dětskou roli Cary Guffey, který zde hraje malého mimozemšťana, který převrátí šerifovi Spencerovi život naruby. A snaží se ho dostat vojáci v čele s Raimundem Harmstorfem, který chce s pomocí mimozemšťanova vysílače paprsků ovládnout svět. Vtipů je, jak už je člověk u Lupa zvyklý, poměrně málo, sem tam některé jsou dětinské, vlastně tam není ani jedna zapamatovatelná scéna. Guffey je poměrně protivný. Přesto ale mi bylo při scéně závěrečného loučení při návratu H725 do kosmu trochu smutno. Ano, opět to tedy celé drží Spencer. Opět se tu objevuje Joe Bugner v roli, kde prakticky jen dostává do držky. Všichni známí kaskadéři od Pizzutiho po bratry Dell'Acquovy jsou tu taky, ale tentokrát poměrně nerozpoznatelní až do finální bitky. Ostatně, bitek je tu dost málo, výraznější je snad jen ta v polovině filmu v samoobsluze. Velice laciné triky nemusím zmiňovat, naštěstí si film povětšinou vystačí se zpětným chodem a podobně. A hudba je dost vlezlá. Ale jak píšu, pamatoval jsem si to horší. Zkusíme zopakovat ještě druhý díl, ten byl, co si pamatuju, více akční a dost ujetý. 6/10

a.k.a. Šerif a mimozemšťan, The Sheriff and the Satellite Kid
Režie: Michele Lupo
Hrají: Bud Spencer, Cary Guffey, Raimund Harmstorf, Gigi Bonos, Claudio Ruffini, Riccardo Pizzuti, Joe Bugner, Roberto Dell'Acqua
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Leone Film
Itálie 1979