NUDE PER L'ASSASSINO (1975)

Zatímco většina giall má symbolické názvy (např. Pták s křišťálovým peřím nebo Všechny barvy temnoty), tohle má jednoduchý název, který je navíc zcela výstižný. Skutečně dávkování scén je od začátku jednoduché - sex - vražda - sex - sex - vražda - sex - vražda - vyšetřování - sex atd. Takže narozdíl od modelu ála signora Wardh, rovněž s Edwige Fenech, kdy sledujeme hrdinku v centru dění a vše se točí okolo ní, je ttu spíše podobný model jako v Casa d'appuntamento či La bestia uccide a sangue freddo, kdy se nám postupně představí několik postav, jež spojuje jedno místo (zde tradiční modelingová agentura), tyto postavy se milují (nebo se o to snaží), načež přijde vrah a podřeže jim krk, popřípadě jim udělá něco horšího (kastrace, zohavování). Což vede samozřejmě k rozkouskovanosti a také snadnější rozklíčovatelnosti.

Edwige vchází...

Edwige tu tak nehraje zcela hlavní roli, v centru se postupně objevují i další postavy, jejichž role jsou ovšem spíše epizodické. Nicméně Edwige je asi jediná postava, která budí sympatie. Zaprvé jako jediná nemá žádnou úchylku. Hrdina, představovaný Ninem Castelnuovem, je arogantní děvkař, dál se tu objevuje majitelka studia, která je lesba a znásilňuje své modelky pod pohrůžkou, že je už nezaměstná, její manžel je asimetrický* panic a zoufale se snaží sbalit každou modelku (nakonec stejně skončí s nafukovací pannou), fotograf je homosexuál, tradičně po italsku komicky pojatý, a modelky jsou hloupé a lehkomyslné. Edwige se navíc, je-li v ohrožení, nechová tak hloupě jako ostatní, kteří jen chodí po bytě a hledají zdroj divného hluku (navíc nazí), ale třeba volá policii nebo když už, tak jde podél stěny apod. Navíc se nad případem zamýšlí a snaží se vraha vypátrat. Což ovšem neznamená, že by její postava byla nějak geniální, pokud si to ovšem nemyslel scenárista.

Edwige vešla.

Kromě Edwige se tu ještě objevuje další sexbomba italského filmu 70. let, Femi Benussi, a to tak, že skoro není oblečená. Pokud ano, má na sobě titěrné plavečky, nebo má výstřih až k pupíku a rozparek na sukni tak velký, že je vidět všechno pod ní. Ostatně, té nahoty a erotiky tu bylo až příliš mnoho a až moc explicitně, bych řekl (byť porno to samozřejmě není). Vlastně se ten děj nesoustředil na to, kdo další zemře, ale kdo další ukáže prsa nebo víc. Edwige se samozřejmě taky svlékne do naha, hned jak vejde. Tady je nezvykle nakrátko ostříhaná, upřímně mně se mnohem víc líbila s dlouhými vlasy, ovšem ne, že by jí to tu neslušelo.

No jo, moment, hned to sundám...

Vrah se pohybuje v motorkářské kombinéze a přilbě, ale na motorku snad za celý film nevsedne. Ostatně jeho identita je poměrně snadno odhadnutelná, neboť na začátku je nám představeno několik postav, už víme i motiv vražd a když nám postupně zhasínají, moc jich nezbývá. Vraždy jsou, zpočátku, poměrně bez atmosféry, nějaké napětí se objevuje až na konci. Gore efekty tu jsou taky, ale není jich mnoho, byť krví se moc nešetří. Kamera je průměrná, ale to bude taky věc režiséra. Chybí tomu styl, jaký má Martino, nebo Argento, od nějž jsem teda ještě nic neviděl. Hudba je taky průměrná. Celé je to průměrné. Ale byť jsem z tohohle ranku zatím moc filmů neviděl, už jsem viděl i daleko horší věci. 5,5/10
PS. To jsem ještě nezmínil blbosti, jako že fotograf na negativ klidně svítí baterkou...
*Asi metr vysoký, asi metr široký

Tak kdopak je na řadě teď?

No já ne, já jsem hrdina... skoro

A moje práce mě děsně baví

Vážně moc

Vlastně žiju jen pro svou práci

Ale tohle se mi nelíbí

Původce neznámého hluku hledáme samozřejmě zásadně nazí

Nebo aspoň téměř

Ve spodním prádle

Někteří z nás to zvládají i oblečení a dokonce ozbrojení

Tady pro genderové vyvážení něco pro dámy

Do opuštěné uličky radši taky nechoďte... vlastně vy jste hrdinové, vy můžete

A na závěr trochu akce!

a.k.a. Strip Nude for your Killer
Režie: Andrea Bianchi
Hrají: Edwige Fenech, Nino Castelnuovo, Erna Schürer, Femi Benussi
Hudba: Berto Pisano
Itálie 1975