Na základě doporučení dnes do českých luhů a hájů.
PROKLETÍ DOMU HAJNŮ (1988)
O Havlíčkově předloze a o čem je jsem ze studií samozřejmě věděl, byť jsem knihu nečetl, ale na existenci Svobodova filmu jsem vlastně zapomněl, v povědomí jsem měl jen existenci adaptace s Rudolfem Hrušínským v roli neviditelného strýčka. Námět, kdy do sešněrovaného prostředí, kde se absurdní situace předkládá jako normální, by klidně mohl sloužit jako námět pro komedii, ale román i obě adaptace jdou samozřejmě cestou psychologického dramatu.
Nicméně Jiří Svoboda film natočil způsobem pro československé filmy a televizi konce 80. let velmi typickým. Celé to vypadá jako klip Pražského výběru (Pražákům, těm je hej, je natočen stejně). Divoká ruční kamera se širokou čočkou hraje důležitější roli než sami herci. Kamera se nezastaví a zabírá všechno ze všech stran, z výšky, zespoda, ze strany. U těch pár scén točených ze stativu jsem si i ulevil, že konečně má člověk možnost si prostředí prohlédnout, a ne čekat, co mu kameraman, často nejspíš přivázaný na nějakém laně a vytahovaný do vzduchu a spouštěný zase na zem, ukáže.
Film se tak snaží vytvořit až nesnesitelnou, těkavou atmosféru místa, kde sice lidé žijí jako v hrobce, ale každou chvíli tu může vybuchnout nálož. Mezi škrobenou rodinku tvořenou krutou tetičkou, šílencem trpícím bludy, jeho slabošským bratrem, vypočítavou sestřenicí a na první pohled nevinnou dcerkou přijíždí nikoli ušlechtilý hrdina, jak by tomu bylo ve filmu s Vincentem Pricem (seděl by spíše do role Cyrila nebo Huga?), ale sobecký, vypočítavý a chladný muž, který se nepřijel oženit s dívkou, ale s dědictvím. Čili divák je vržen mezi řadu nesympatických postav, a jak to tak bývá, záleží na tom, jak je herci sehrají, aby divák udržel pozornost.
Nejlepší z obsazení je jednoznačně Valerie Kaplanová v roli zlé tetičky, která svýma ledovýma očima a svým už obvykle nepříjemným vzhledem působí jako magnet, a bylo mi líto, že ve druhé polovině z děje skoro mizí. Petr Čepek toho na práci bohužel moc nemá. Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová i František Husák jsou ve vedlejších rolích v pohodě, bohužel tíha filmu spočívá na mladé dvojici. Emil Horváth ml. se šedinami vypadá starší než Radek Brzobohatý st., ale je v pohodě, byť možná by bylo lepší, kdyby to rovnou hrál Martin Stropnický, který ho dabuje (a titulky to hned přiznávají). Ovšem Petronela Vančíková je neskutečně protivná a proti zbytku obsazení značně slabší, bohužel zejména druhá polovina filmu stojí na jejím ztvárnění šílenství. Ne, že bych nevěřil, že je magor, ale nebavila mě sledovat.
Jestli film označit přímo za horor bych váhal. Stylem natočení i některými aspekty má film k hororu blízko, ale psychologické drama je pořád lepší označení. Psychologické drama, které asi nemusím vidět znovu, leda bych chtěl vidět Petra Bruknera, jak zachraňuje sebevražedkyni před skokem z okna. 6,5/10
a.k.a. The Damned House of Hajn, Uncle Cyril
Režie: Jiří Svoboda
Hrají: Emil Horváth ml., Petronela Vančíková, Valerie Kaplanová, Petr Čepek, Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová, František Husák, František Švihlík, František Řehák, Petr Brukner, Ondřej Pavelka
Hudba: Jozef Revallo
Produkce: Ústřední půjčovna filmů Praha
ČSSR 1988
Mě naopak Petronela Vancířová seděla naopak perfektně - nikoho jiného (ani po shlédnutí televizního filmu Neviditelný) si v téhle roli nedokážu představit. Ale trochu jsem čekal, že tě nebude moc bavit ji sledovat (viz recenze Sunset Blvd.).
OdpovědětVymazatPřiznám se, že mě srovnání s Pražským výběrem nenapadlo, ale sedí. Jako to, že Svoboda má rád italský horrory, které viděl ze speciálních projekcí pro profesionály na FAMU - aspoň jsem to slyšel.
Tak aspoň doufám, že Svoboda v tvých očích stoupnul.
Ještě jsem tebe a ostatní pochválit za skvělou epizodu k Queimada, fakt se mi líbila hlavně kvůli pohledu diváků, pro které je to spíš nekonformní (?) zona.
P.S. K Fulcimu - za mě je ten film zajímavě strukturovaný. Spíš, než o temnou sílu v domě (o tu samozřejmě taky) tam jde o zhoubný vliv historického domu, resp. historie samotné na chování lidí. I když její člověk formován, nepřipustí si, že ho ovlivňuje a vede to k ignoraci nebezpečných náznaků (třeba krve), která ho vede ke zkáze. Zároveň je Fulci nihilista, takže ani poznání nevede k záchraně Takhle aspoň chápu ten "cyklický" závěr. Čímž netvrdím, že ten film nějaká konzistentně pracuje s "magií" domu (chtít taky logiku po nadpřirozenosti, že), ale vnímám tam, že pracuje promyšleně s tématem. Samozřejmě nelze vyloučit možnost, že jsem úplně vedle.
A Paolo Malco snad ve filmu dělá historika, ne?
K Domu u hřbitova - nemáš občas pocit, že si tyhle interpretace trochu cucáš z prstu? :P :D
OdpovědětVymazatPřiznám se, že nevím. Někdy mám pocit, že si do toho promítám něco, co tam není. Pak se dívám na ty filmy a instinkt mi říká: "On tam smysl je". Přemýšlím, co by mohl být autorský záměr, pokud tam je. A fakt se snažím vždycky dávat pozor, abych z toho vytvářel totální nesmysly. Takže se pokaždé pohybují na sinusoidě a čekám na výsměch jako prase na porážku.
VymazatNení to snadný :).
Zrovna Dům u hřbitova mě přijde, že má scény, který tomu vybízí. Teda pokud beru fakt, že se při tvorbě snažil řídit Artaudovymi myšlenkami.
Neboj, o spoustě filmech si reálně myslím, že jsou blbost, fakt za vším ji nehledám:).
Má být "nevytvářel totální nesmysly"
VymazatA samozřejmě na konci zase "...fakt za vším nehledám skrytý smysl"
A tady Prokletí domu Hajnů feat. Hrabě X a Mendosino https://youtu.be/e-OzLgZX00U
OdpovědětVymazatTrochu to ten vibe má
Vymazat