GENE HACKMAN 1930-2035

Před měsícem jsem mu tu přál k narozeninám, dnes přišla smutná zpráva o podivné smrti jeho, jeho ženy i jeho psa... Čest jeho památce a brzy si nějaký jeho film musím připomenout.

A DOPPIA FACCIA (1969)

Na scénáři k tomuto ranému giallu se podílel Lucio Fulci, a v ději by se dalo najít dost shodných rysů s Una sull'altra i Una lucertola con la pelle di donna. Děj se točí kolem vysoce zajištěného muže Johna, který se ožení s bohatou dědičkou Helen. Manželství ale začne skřípat poté, co si Helen najde až příliš dobrou kamarádku Liz. John ale úplně neskončí jako Ross Geller proto, že Helen záhy zahyne při autonehodě. Po nějaké době se však v Johnově domě objeví mladá hipísačka, která náhodou (giallisti už tu bystří) Johna zavede do hippie squatu, kde se kromě nahých tanečnic a motorkářů také promítají amatérské pornofilmy - a v jednom vystupuje žena se stejnou jizvou a stejným prstenem, jaký měla právě Helen.

Zvláště s Una sull'altra se tu společných motivů najde dost, ale byť Riccardo Freda coby režisér na Fulciho nemá, jeho film má obrovskou devizu v hlavním představiteli, kterého nehraje toporný hezounek Jean Sorel, ale Klaus Kinski. Jeho výkon je jeden z nejumírněnějších, co jsem kdy kde viděl, dokonce ani v momentech, kdy je jeho postavana pokraji nervového zhroucení, nijak nepřehrává. Navíc u něj si opravdu nejsme celý film jisti, jestli je jeho postava vrah nebo oběť.

Jinak ale kromě vizuální stránky nejde zas tak moc pochválit. Děj moc negraduje a točí se v kruhu, až se na jednom místě prostě zastaví. Zvláště na konci je až moc scén, kdy se Kinski toulá nočním Londýnem (a projde třeba před kinem, kde se hraje Kam orli nelétají) v baloňáku, s kloboukem a cigárem v puse, aby připomněl co nejvíce noirového hrdinu, čímž se ale ztrácí návaznost mezi jednotlivými napínavými sekvencemi.

Ostatní herci také nejsou nic extra. Sydneyho Chaplina evidentně dabuje někdo jiný, kdo se mu netrefuje do pusy, Margaret Lee a Annabella Incontrera v rolích Helen a Liz se objevují jen krátce, policisté Luciano Spadoni a Gunther Stoll jsou dost toporní a Christiane Krüger a Barbara Nelli sice ukážou pěkná ňadra, ale jinak nezaujmou. Tohle je prostě Kinskiho one man show, kde sice zdánlivě moc nezáří, ale velmi funkčně hraje svou postavu. 

Z té vizuální stránky se pak nedají pochválit triky, jako u Fredy obvykle. Miniatury jsou ještě zjevnější než kde jinde a tak příšerný bluescreen jako tady při scéně na saních (byl takový problém zajet někam za Řím na sníh?) nebyl snad ani v Barbarelle. Hudba Nory Orlandi je tu taky víceméně nevýrazná. Takže dá se vidět, není to taková bída, jak naznačují komentáře na čsfd, ale asi vysloveně jen kvůli Kinskimu. 6/10

PS. Edgar Wallace coby autor předlohy v anglických úvodních titulcích nebyl uveden a kdo ví, zda nejde jen o snahu německého distributora nalákat diváky na falešnou souvislost s populární sérií, tak jako později u Solange a Sedmi krvavých orchidejí. Francouzi si k tomu pro změnu v 70. letech přitočili pornoscény...

a.k.a. Double Face, Liz and Helen

Režie: Riccardo Freda

Hrají: Klaus Kinski, Christiane Krüger, Sydney Chaplin, Luciano Spadoni, Gunther Stoll, Barbara Nelli, Annabella Incontrera, Margaret Lee

Hudba: Nora Orlandi

Itálie / Západní Německo 1969

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLV - PŘEPADENÍ 13. OKRSKU

 The Show With No Name je zpět a s ní ceny Zlatý žalud! Který flm a kteří tvůrci za poslední cca rok se nám nejvíce líbili? Napište nám i své názory! Dále probereme klasický film Johna Carpentera. Dozvíme se, jak to vypadá, když se western zkříží se zombie hororem, zamyslíme se nad použitím netypických zbraní a projdeme celkově Carpenterovu tvorbu.

THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL ČÁST 3

 Dokončení speciálu v půlce února s pohádkami od 80. let dodnes.

WARREN OATES (1928-1982)

Warrena Oatese si většinou vybavíme jako představitele vedlejších rolí z filmů Sama Peckinpaha, byl ale mnohem více, než to. Zejména v 60. a 70. letech se stal vyhledávaným představitelem vedlejších, občas ale i hlavních rolí v nejrůznějších westernech, dramatech i akčních filmech, a ke konci života i komediích.

Narodil se 5. července 1928 v Kentucky, do venkovské rodiny vlastnící malý obchod. Po škole dva roky sloužil u námořní pěchoty, následně studoval na University of Louisville, kde ho zaujalo divadlo. Poté se přestěhoval do New Yorku, kde začal získávat první role v divadelních hrách a v televizi. Na svůj jižanský původ byl hrdý a byl odhodlán svými rolemi změnit image, kterou jižní postavy v amerických filmech 30., 40. a 50. let měly.

Koncem 50. let se pak přesunul do Los Angeles, kde hrál v řadě televizních seriálů, často westernů. S McQueenem ve Wanted: Dead or Alive, s Eastwoodem v Rawhide, s Richardem Boonem v Have Gun - Will Travel a mnohých dalších. Nejdůležitějším setkáním ale byla spolupráce se Samem Peckinpahem na seriálech The Rifleman a The Westerner. S Peckinpahem ho pojilo osobní přátelství i podobný náhled na svět, a později spolu natočili čtyři filmy, vedlejšími rolemi v Majoru Dundeem, Jízdě vysočinou počínaje, přes kultovní roli v Divoké bandě až po hlavní roli v Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, kde se Oatesova a Peckinpahova osobnost propojily a Oates ve filmu ztvárňuje přímo Peckinpaha.

První filmy ale natočil už v roce 1959, válečný film Barakuda čeká (Up Periscope) a western Yellowstone Kelly s Clintem Walkerem. Ve filmu Private Property z roku 1960 si pak zahrál první téměř hlavní roli. V roce 1966 si zahrál v acid westernu Střelba (The Shooting) Monte Hellmana, tvůrce nízkorozpočtových kultovních snímků, který se stal jeho dalším zásadním režisérem. V roce 1971 navázali další spolupráci Dvouproudou asfaltkou (Two-Lane Blacktop) (podle kritika Leonarda Maltina měl Oates za tuto roli získat Oscara). v roce 1974 natočili drama The Cockfighter a v roce 1978 spaghetti western Žena pro dva střelce (Amore, piombo e furore), kde si Sam Peckinpah zahrál vedlejší roli. Oatesova žena Teddy řekla, že Peckinpah a Hellman byli režiséři, pro které by Oates vždy pracoval při jakékoli příležitosti.

Z dalších významných Oatesových filmových prací lze určitě jmenovat hlavní roli v Dillingerovi (1973) Johna Miliuse, kde se opětovně sešel s Benem Johnsonem i Harrym Deanem Stantonem, vedlejší roli v oceňovaném dramatu V žáru noci (In the Heat of the Night, 1967) Normana Jewisona či spolupráci s Peterem Fondou coby hvězdou i režisérem na filmech Muž na výpomoc (The Hired Hand, 1971), Závod s ďáblem (Race with the Devil, 1975) a 33 stupňů ve stínu (92 In the Shade, 1975). V roce 1978 si zahrál ve filmu Williama Friedkina Kasař Tony (The Brink's Job) a o rok později v komedii Stevena Spielberga 1941.

I počátek osmdesátých let přinesl Oatesovi poměrně úspěšné role, ať už v komedii s Billem Murrayem Lampasy (Stripes, 1981) nebo v kriminálním filmu Hranice (The Border, 1982) s Jackem Nicholsonem. Vydání posledních dvou filmů, Létající oko (Blue Thunder) a Příliš tvrdý (Tough Enough, oba 1983) se už ale nedožil. Zatímco se léčil s chřipkou, dostal 3. dubna 1982 nečekaně infarkt, který mu byl osudný. Pitva ukázala že trpěl chronickou obstrukční plicní nemocí.

Filmy:

1962 - Jízda vysočinou

1965 - Major Dundee

1966 - Návrat sedmi statečných

1967 - Vítejte do Zlých časů

1968 - The Split

1969 - Divoká banda

1971 - Dvouproudá asfaltka

1973 - Dillinger

1974 - Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

WARREN OATES - PLAKÁTY

Sotva jsem vyhlásil speciál, omarodil jsem, Dívat se na filmy můžu v pohodě, ale psát o nich moc nevydržím. Takže pro dnešek jen plakáty, ať to tu neusne.

TWO-LANE BLACKTOP (1971)

Závod přes celou Ameriku.

Tohle je film velmi v duchu konce šedesátek, prakticky bez děje, bez výrazných postav, ale zachycující atmosféru doby. Dva závoďáky se trumfují, kdo je lepší, tak dlouho, až se vsadí, že kdo dojede dřív do Washingtonu, získá vůz toho druhého. Místo divokého závodu plného napětí a různých překážek, které osazenstvo obou vozů musí překonávat, ale sledujeme něco úplně jiného. Něco, co se těžko popíše, aniž by to znělo fádně. Prostě jenom sledujeme čtyři lidi ve dvou autech na cestě. Silnice je dlouhá, rovná, auta jsou rychlá a na tom, kdo dojede první, vlastně vůbec nezáleží.

Kdyby film byl komerčněji zaměřený, vše by bylo postaveno tak, abychom fandili osazenstvu Chevroletu. Dva dlouhovlasí maníci zapálení do svého auta, jeden řidič, druhý mechanik, kteří se živí tím, že sem tam někoho vyzvou na závod o peníze. K tomu mladičká stopařka, která se k nim beze slova, bez dotazů přidá a projede s nimi celou trasu. Jenže o nikom z nich se nedozvíme dost na to, aby nás zajímali. Řidič i mechanik (nikdo ve filmu nemá jméno) jsou zkrátka ztotožněni se svým autem. Hrají je ve svých prvních filmových rolích hudebníci James Taylor a Dennis Wilson z Beach Boys.

Posádkou druhého vozu je pouze Warren Oates, podle svého auta nazývaný jen GTO. O Oatesovi se dozvíme dost, otázkou je, co je pravda. Oates celý film průběžně bere stopaře a každému z nich, aniž by je to zajímalo, vypráví svůj životní příběh, jenže pokaždé jiný. Film naštěstí neubíhá epizodicky a Oates dost času stráví nejrůznějším setkáváním a prolínáním s posádkou druhého auta.

Akorát kdo vyhraje, je nám úplně jedno. I rychlostní závody v průběhu filmu jsou natočeny tak, že spíš jen dokreslují atmosféru a nakonec ani nezjistíme, kdo vyhrál. Z herců film táhne především právě Oates na svém zkušeném hereckém výkonu, Taylor, Wilson a Laurie Bird coby stopařka jsou tehdy módně obsazení neherci, kteří sice typově zapadají, ale nijak zvlášť zaujmout nemohou. Z ostatních herců si všimneme Harryho Deana Stantona coby jednoho ze stopařů, autor scénáře Rudolph Wurlitzer (dále Pat Garrett a Billy Kid) se mihne coby chlapík v hospodě. Vidět se to dá, ale tempo je velmi volné, a kromě atmosféry Ameriky přelomu 60. a 70. let už dnes nic moc nenabízí. 6/10

PS. Nevím, jestli jsem sledoval nějaký oficiální titulkový překlad, ale překladatel film evidentně neviděl a spoustu frází překládá doslova. 

a.k.a. Dvouproudá asfaltka

Režie: Monte Hellman

Hrají: James Taylor, Warren Oates, Laurie Bird, Dennis Wilson, Harry Dean Stanton, Rudolph Wurlitzer, Alan Vint

USA 1971

DILLINGER (1973)

 

Začínáme týden s Warrenem Oatesem, který si zahrál v lecčem...

Podobně jako Bonnie a Clyde, na jejichž úspěchu se film veze, tu máme portrét řádění skutečného gangstera ze stejné doby a prostředí. John Dillinger byl obávaný bankovní lupič, který řádil na středozápadě USA a vykrádal jednu banku za druhou, aby byl nakonec dopaden v přestrojení a okamžitě zastřelen FBI. Miliusův film sleduje jak titulního lotra, tak agenta FBI Purvise, který Dillingera dopadl. Věrnost historickým faktům je samozřejmě velmi volná...

John Milius byl počátkem 70. let zaveden jako scenárista, ale se zpracováním svých scénářů do filmu byl málokdy spokojen. Pro možnost režijního debutu se obrátil mimo studiový systém na béčkovou firmu American International Pictures pod vedením Samuela Z. Arkoffa, který mu nedal úplně volnou ruku, ale nabídl mu tři témata - hororový blaxploitation (z kterého vznikl Blacula), film o vězenkyních na útěku (z toho vzniklo Černá, bílá) a film o gangsterech 30. let. Je jasné, že ambiciózní scenárista a režisér si vybral raději historické téma. A co se týče režie, tak velmi dobře - kvalita produkce je vyšší, než je u AIP zvykem, i když tak spíš jenom vypadá, než že by film měl nějak závratný rozpočet. Navíc se podařilo nalákat do filmu poměrně zvučná jména - Warren Oates byl spíše kultovní herec než skutečná hvězda, ale svoje publikum měl, Ben Johnson byl poměrně čerstvým držitelem Oscara, v Dillingerově bandě najdeme Harryho Deana Stantona, Geoffreyho Lewise, Steva Kanalyho, Johna P. Ryana či Richarda Dreyfusse, epizodní postavu si zahrála Cloris Leachman a filmový debut si tu odbyla Michelle Phillips z The Mamas and the Papas.

S čím jsem měl trochu problém, byl scénář. První polovina jde ve velmi rychlém tempu, člověk si postavy moc nezapamatuje a plete si je mezi sebou, a opravdu zajímat mě začala až druhá polovina, když FBI obklíčí bandu na ranči Little Bohemia. Postava Michelle Phillipsové pak nemá v ději skoro žádné opodstatnění, snad kromě určitého zlidštění Oatesovy postavy (byť to tak zpočátku nevypadá) a aby měl v některých scénách co dělat. 

Warren Oates skutečně jako Dillinger vypadal, stejně jak Geoffrey Lewis vypadá velmi autenticky. Postava Bena Johnsona byla ve skutečnosti stejného věku jako Dillinger, oba herci byli starší a Johnson vypadá ještě výrazně starší než Oates - což ale dává smysl, protože Dillinger je tak trochu populární rebel, zatímco Johnson je ten páprda prosazující zákon - nebo spíše osobní pomstu.

Moc to připomíná Bonnie a Clyde, akorát to je přece jen o dost lepší film. Možná, že kdybych oba filmy viděl s větším odstupem, líbil by se mi Dillinger víc. Hodnocení nakonec bude ucházející, zvláště kvůli druhé polovině a především všemu, co se týče Harryho Deana Stantona. 7/10

Režie: John Milius

Hrají: Warren Oates, Ben Johnson, Michelle Phillips, Cloris Leachman, Harry Dean Stanton, Geoffrey Lewis, Steve Kanaly, John P. Ryan, Richard Dreyfuss

Hudba: Barry de Vorzon

USA 1973