GENE HACKMAN 95

 Jeden z nejlepších herců se dnes dožívá neuvěřitelných 95 let. Ať mu zdraví ještě dlouho slouží.

THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL ČÁST 2

Ještě opožděnější druhý díl. Pohádky 70. a první poloviny 80. let včetně přesahu do televizní tvorby. 

DOG DAY AFTERNOON (1975)

"Vypadneme ze země. Kam chceš letět?" "Do Wyomingu."

Sidney Lumet a Al Pacino vezmou diváky jako rukojmí, drží a nepustí a Stockholmský syndrom pracuje. Tak jako filmoví lupiči si získají rukojmí částečně na svou stranu, když policie nedrží slovo a rukojmí vědomě nepřímo ohrožuje, zatímco lupiči se k nim chovají s jakýmsi respektem, tak divák, ač postupně zjistí, jaký je Pacino ztroskotanec a jeho parťák John Cazale tupec, tak jim přece jen drží palce, aby se jim z pasti povedlo utéct. Na druhou stranu film rozhodně není černobílý ani v tomhle ohledu a člověk spíš věří místní policii v podání Charlese Durninga, že jim jde opravdu hlavně o to, aby se nikomu z rukojmí nic nestalo, kdežto FBI v podání Jamese Brodericka, vzhledem připomínajícího Christophera George, a mladého Lance Henriksena, jde jen o to lupiče dostat a přišít si úspěch.

Další důležitou linkou je samozřejmě veřejné mínění a medializace. Přihlížející dav lupiče povzbuzuje a spílá policii, aby se v okamžiku prozrazení důležitého detailu z Pacinova soukromí proti němu obrátil a povzbuzování se mění v posměch a urážky. Televize a noviny pak nevybíravě zveřejňují detaily, které mohou situaci zhoršit, jen pro svou sledovanost.

Al Pacino předvádí životní výkon v době, kdy měl ještě hlasivky v pořádku, za dvě hodiny z plátna skoro nesleze a není se co divit, že to s ním po natáčení seklo. Ostatní mu spíše jen přihrávají, ale jak Cazale, tak Durning, Chris Sarandon nebo představitelé některých rukojmí dostanou také možnost zazářit. 

Je stěží uvěřitelné, že velká část dialogů byla improvizovaná, na druhou stranu tu mohly trochu zaúřadovat střihačské nůžky, protože občas film působí už trochu natahovaně, zvláště ve druhé polovině. Závěr ale přiková diváka k sedačce a i když víme, jak to dopadnout musí, stejně jsme napjatí a čekáme, jestli se to lupičům tentokrát přece jen nepovede. Navíc film strhne tak, že člověku ani nedojde, že kromě úvodní písně a sem tam zvuku z televize nehraje ve filmu žádná hudba. Po průměrnějších Andersonových nahrávkách mi Lumet ukázal, že Dvanáct rozhněvaných mužů nebyla náhoda. 8/10

a.k.a. Psí odpoledne

Režie: Sidney Lumet

Hrají: Al Pacino, John Cazale, Charles Durning, James Broderick, Sully Boyar, Penelope Allen, Carol Kane, Lance Henriksen, Dick Anthony Williams, Susan Peretz, Chris Sarandon, Floyd Levine

USA 1975

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLIV - ABSOLVENT

 A u Nového Hollywoodu a šedesátých let zůstáváme i v podcastu. Dnes se podíváme na klasický film Mikea Nicholse s Dustinem Hoffmanem, Anne Bancroftovou a Katharine Rossovou. Rovněž probereme astronomické jevy, zážitky z kin, sportovní události loňského roku a zejména Čtyři rohy smrti, náš nejnovější film!

BONNIE AND CLYDE (1967)

Legendární dvojice lupičů v neméně legendárním filmu. Či spíše se skutečně legendárními stali až právě díky úspěšnému filmu?

Každopádně bez Bonnie a Clydea by se v zaprděném Hollywoodu 60. let nehnuly ledy a způsob, jakým se točily filmy, se značně změnil. Tvrdohlavý herec a producent Warren Beatty a neméně tvrdohlavý režisér Arthur Penn si prosadili scénář, který se vymykal dosavadním konvencím amerického filmu. Zatímco celý svět točil filmy, které se věnovaly tématům života dospělých, v Hollywoodu bylo nepředstavitelné, že jedno z hlavních témat filmu o lupičích je impotence. Boření tabu co se týče zpodobněných témat, i co se týče násilných scén - dva roky před Peckinpahem Penn natočil obdobně šokující násilné scény, inspirované nejen filmy Leoneho, Kurosawy či jiných světových tvůrců, ale i tím, co šlo běžně vidět ve zprávách. Konec byl uhlazenému násilí hollywoodských kovbojek, nové násilí bylo hlasité, krvavé a bolestivé.

Film má poměrně volnou strukturu a reálií se nedrží zase tak moc. Každopádně začíná se poměrně rychle a v rychlém tempu jede i většina filmu, který se nikde nezdržuje. Namísto zdlouhavého vykreslování nudného všedního života Bonnie Parkerové stačí hned úvodní scéna s nahou Faye Dunaway a převyprávění typického osudu Warrenem Beattym o chvilku později. Sotva se Bonnie a Clyde poznají, hned začnou loupit. Cestou naberou ještě Michaela J. Pollarda coby křupanského řidiče a Gena Hackmana s manželkou coby Beattyho bratra, a vytvoří gang, který se stane postrachem bohatých, naopak chudí farmáři, postižení hospodářskou krizí, jim fandí. Je ale jasné, že nic nepůjde tak snadno a smyčka se začíná stahovat.

S Warrenem Beattym mám jediný problém. Zaboha si nemůžu zapamatovat, jak vypadá. Opravdu, je tak zaměnitelný s jinými herci, že i když jsem ho sledoval teď dvě hodiny, při pokusu si vybavit, jak vypadá Clyde, ho nějak nevidím. Zapomenout na nádherný zjev mladé Faye Dunawayové samozřejmě nejde. Stejně tak nejde zapomenout na zvláštní zjev Michaela J. Pollarda, a Hackmana nebo Duba Taylora samozřejmě dobře znám. Kromě Estelle Parsonsové v roli uječené Hackmanovy manželky jsou všichni skvělí, stejně jako Gene Wilder v roličce muže, kterému Bonnie a Clyde ukradnou auto, unesou ho a pak ho vysadí uprostřed noci daleko od domova.

První půlka je skoro jako komedie, což podtrhuje i country hudba. Nicméně nikdy se film nezvrhne do nějaké frašky a humornější momenty jsou opravdu vtipné. (Hackman vyprávějící pořád dokola stejný vtip.) Ve druhé ale atmosféra značně zhoustne a film povážlivě ztemní, přičemž předělem je zvláštně natočená scéna návštěvy Bonniiny rodiny, kdy je vše točeno se silným protisvětlem. Oproti všem těm pozdějším novohollywoodským náhlým smrtím hrdinů rukou zlé kapitalistické společnosti tu závěrečná scéna zcela dává smysl a nepřijde zčistajasna, navíc odpovídá realitě. Její ztvárnění ale muselo být v roce 1967 velmi šokující.

Vliv filmu není třeba rozepisovat. Každá další lupičská dvojice muž-žena byla, je a bude Bonnie a Clydem poměřována. Film navíc založil zejména Rogerem Cormanem živenou vlnu exploatací, filmů o lupičských bandách v době hospodářské krize, často o rodinných klanech s topless blond dceruškami, které jako by Faye Dunaway z oka vypadly. Další neoddiskutovatelná klasika. 8,5/10

a.k.a. Bonnie a Clyde

Režie: Arthur Penn

Hrají: Warren Beatty, Faye Dunaway, Michael J. Pollard, Gene Hackman, Estelle Parsons, Denver Pyle, Dub Taylor, Evans Evans, Gene Wilder

Hudba: Charles Strouse

USA 1967

MIDNIGHT COWBOY (1969)

Ještě, že jsem už jako malý, zahlédnuv v programu název Půlnoční kovboj, z popisku pochopil, že nejde o western. Moje zděšení by asi bylo značné...

Hloupý Honza si sbalí svůj kufřík z kravské kůže, nasadí kozačky a stetson a vyrazí prvním autobusem do New Yorku, aby prorazil. Ne svým talentem herce. Ne svým talentem hudebníka. Největším talentem Joe Bucka je jeho přirození a hodlá ho vytěžit do mrtě. Jenže tak jako představy hloupého Honzy o světě byly dost liché, představa Joe Bucka, že se bude válet v penězích a souložit s bohatými babkami, vezme záhy za své, a zjišťuje, že v New Yorku je těžko jednomu přežít, a navíc je plný homosexuálů, podvodníků, feťáků a jiných zkrachovalých existencí.

Film byl ve své době odvážným námětem a netradičním dějem podobně revoluční jako Bezstarostná jízda, Půlnoční kovboj je ale přece jen o dost lepší, zejména technickým provedením. V podstatě jenom v pasáži, kdy se Voight a Hoffman dostanou na LSD párty, jsem si plně uvědomil, že se dívám na film ze šedesátých let. Kamera, střih, zejména ve snových pasážích či představách jsou naprosto perfektní.

Jinak jde především o vykreslení New Yorku a zejména jeho odvrácené strany, kterou v televizi neuvidíte. Možná se toho film drží až tak důsledně, že hlavní postavy radši živoří, kradou, nebo se Joe dokonce stane homosexuálním prostitutem, ale pracovat nebudou ani za zlatý tele. Ono na hlavních postavách není celkově nic moc sympatického - Joe Buck v podání Voighta je tupý machýrek s nevyřešenými traumaty z minulosti, podivným vztahem k vlastní babičce a jeho jediný vztah byl s mentálně postiženou holkou, Hoffman pak hraje naprostého somráka a váguse, kterému není nic špatného cizí. Otázka je, proč spolu vlastně drží - potřebují se jako obchodní parťáky, se snem, že zbohatnou a odjedou na Floridu? Nebo se z nich stanou opravdu přátelé? Nebo je v tom víc? Nebo je Joe tak tupý, že zůstává v Ratsově vybydleném bytě v domě určeném k demolici, aniž by ho napadlo zkusit to někde jinde?

Škoda jen, že jak to skončí jsem čekal asi tak pět minut dopředu, a už jsem jen čekal, až se to opravdu stane. Půlnoční kovboj je nepopiratelná filmová klasika s vynikajícím výkonem Hoffmana a dobrým Voighta (Wayne je oba o toho Oscara doslova okradl), a víc se k tomu asi říct nedá. 8/10

a.k.a. Půlnoční kovboj

Režie: John Schlesinger

Hrají: Dustin Hoffman, Jon Voight, Sylvia Miles, John McGiver, Brenda Vaccaro, Barnard Hughues, Ruth White, Jennifer Salt, Bob Balaban, Paul Morrissey, Taylor Mead, Viva, M. Emmet Walsh

Hudba: John Barry

USA 1969

THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL část 1

 Opožděný vánoční speciál, a to ještě k tomu teprve první díl!

NORA ORLANDI 1933-2025

Včera zemřela Nora Orlandi, skladatelka, vokalistka, aranžérka. Z jejích soundtracků lze připomenout spaghetti westerny 10.000 dollari per un massacro, Per 100.000 dollari t'ammazzo nebo Johnny Yuma, nebo giallo Lo strano vizio della signora Wardh.

2025: YEAR OF STEEL

Tak jsem spočítal, že takovýhle novoroční článek píšu už pojedenácté. První novoroční projev jsem tu napsal v roce 2015. To jsem myslel, že dřív. Nicméně když si ty články projdu, zjistím, že jsem většinou psal to samé, takže asi už víte, co čekat.

Začal jsem rok speciálem osobnosti (Lucio Fulci), v podstatě jsem ho i zakončil speciálem osobnosti (Robert Mitchum), ale jiné speciály osobností se během roku nekonaly. Zato bylo ale pár náročnějších, celotýdenních speciálů, zaměřených nejrůznějšími směry. 

Leden se nesl ve směru exploitation, nejprve Fulciho krváků a potom sedmdesátkové klasiky na dost ostrá témata - a aby toho nebylo málo, v podcastu jsme měli Hříšné noci, které až na rok výroby zapadly taky. Únor přinesl zejména týdenní speciál "redemption tour", kdy jsem zjišťoval, zda obecně oblíbenější filmy, než jak byly oblíbené u mne, jsou tak zlé, jak jsem je vnímal poprvé, nebo jestli jsem na nich tehdy přece jen nepřehlédl něco podstatného. Vítězem se asi stal Peckinpahův Útěk, který jsem během roku ještě viděl jednou v kině, tudíž jsem se s ním smířil asi nejvíc, s výjimkou Jonesova soundtracku. Profesionál taky zkoušku časem obstál, částečně Mechanik zabiják a určitě di Leův Boss - smrt na zakázku, který jsem ale kdysi viděl v osekané formě na českém DVD.

V březnu jsem šel trochu trashovějším směrem španělského hororu a gialla, ale nebyl z toho speciál, ani celkově nějak moc aktivity. Festival otrlého diváka ve stylu amerických drive-inů, chybělo už jen to auto, mě nadchl a na jaře zajdu určitě na něco znovu. Kino Aero následně rozjelo vlnu dvojprogramů, z nichž některé jsem navštívil, takže paradoxně jsem viděl v kině pouze jeden nový film, a většina ostatního byly starší, již dříve viděné klasiky, navíc v dvojprogramech.

 

K dubnu asi nic určitého neřeknu, s výjimkou hrátek s umělou inteligencí a její schopností "skládat" hudbu. Květen přinesl další speciál, který jsem ale vzdal už po pěti filmech, protože jsem zjistil, že v italském subžánru eurospy se dobré věci hledají asi tak dobře jako jehla v kupce sena, a všeho moc škodí. No ale oklikou mě to vrátilo k bondovkám, které ovládly můj červen, zkouknul jsem většinu Conneryho, komplet Daltona a Brosnana a navrch jednoho Moora. 

Červenec se nesl ve znamení westernů, ale opět žádných premiér, po letech (někdy po mnoha) jsem zkoukl již viděné filmy, a opět zjistil, které za to opakování stojí, a které už ne. Takže třetí celotýdenní speciál za rok! Srpen byl co do novinek docela slabý, hodně se nesl v duchu amerických thrillerů osmdesátých let a na konci měsíce jsem dohnal pár restů z Francie. O září nemá cenu mluvit, s výjimkou toho, že jsem nakoukal část filmů Jima Jarmusche. Taky jsem viděl Smoke, o čemž jsem tu nepsal. Dobrá věc. Říjen, klasika, horory, listopad ve znamení spaghetti westernů, a prosinec po docela dlouhé odmlce aspoň přinesl ten speciál s Mitchumem.

The Show With No Name docela jede, prakticky co dva měsíce jsme udělali díl, což myslím stačí. The Show With A Name je na tom hůř a kromě dvou sérií toho moc letos nebylo. Ale holt mě to samotnýho baví míň. Navíc v TSWAN se víc stříhá, podcast, jak jsme všichni pohromadě, a nepoužívám klipy a ukázky, jde mnohem rychleji od ruky.

Konečně je venku poslední film Oik Filmu a sám to nevidím, že by někdy měl být nějaký další. Když si vezmu, že natáčení probíhalo v létě 2019 a dokončen byl v létě 2024 (pak už jsem na tom jenom seděl v podstatě), nedovedu si představit, že bychom ještě našli čas a energii na nějakou další tvorbu. Možná je to dobře.

Výhled do nového roku? Nějaké další speciály, co byste navrhovali? Osobnosti, nebo spíš témata? Opakování nebo novinky? Dával jsem tu jednou v diskusi návrh na téma "co jsem kdysi nedokoukal", ale na moc filmů jsem si ani nevzpomněl. Dejte svoje tipy. Říjen a listopad jsou jasné, takže tam můžete psát i konkrétní tipy na filmy.

Taky bych měl dokoukat Craigovy bondovky, dotočit poslední díl The Show With A Name a dostříhat ho. Kubaso viděl jen Casino Royale a já jen Není čas zemřít, takže ve zbytku natočeného materiálu jsme spíše kecali obecně a dávali dohromady svoje topky atp. Takže nějakou dobu se to zdrží. 

Každopádně všem přeju jen to nejlepší do nového roku a jdeme na tradiční statistiky.