Nejkultovnější spaghetti western od béčkaře Edoarda Mulargii. Nejkultovnější proto, že dlouho nešel sehnat, a když už, tak ve velmi osekaných kopiích, ti, kteří ho viděli, o něm mluvili a psali tak, jako by šlo o velmi nevšední záležitost. Až loni vyšel na Blu ray u Arrow Films, a i tam je poznat, že plná, 108 minut dlouhá verze, je složena z několika zdrojů. Díval jsem se na italský dabing, a i tam film několikrát přeskočil do španělštiny.
Nicméně řekl bych, že je to film, který měl potenciál a docela dobrý nápad, ale úplně neví, co s ním, a ač tu měl Mulargia zjevně vyšší rozpočet než předtím u filmů, které točil s producentem Vincenzem Musolinem, zase ten rozpočet nebyl tak vysoký, aby film nějak lépe vypadal. Zjevně museli tvůrci využívat odlehlejší části městečka ve studiu Elios, a dokonce tu uvidíme ohradu, která mi připadá, že byla přímo ohraničením filmové kulisy. Kvůli omezeným lokacím jsem pak měl dojem, že se film celou dobu odehrává v jednom městečku, ačkoli pak se ukázalo, že jsou dvě - a dokonce dvě různé postavy si byly tak podobné, že jsem je pokládal za jednu!
Děj je jednoduchý a na skoro dvě hodiny úplně neopodstatněný, že bych se ale nějak výrazněji nudil, to říct nemůžu. El Puro je obávaný pistolník, který pověsil kolty na hřebík a skrývá se v malém městě, kde ho všichni mají jen za obyčejného ožralu. Z vězení zatím uteče pětice nebezpečných zločinců, kteří se rozhodnou slavného El Pura najít a vyřídit a dostat za něj odměnu 10 000 dolarů.
No a vzhledem k tomu, že El Puro celou první půlku jenom chlastá, je větší zábava s lupiči, kteří si třeba vtipným způsobem opatří nové šaty a zbraně, nebo se usadí kde jinde než v opuštěném kostele. Nejsilnější, nejkultovnější a nejkontroverznější scéna je pak také s nimi - Aldo Berti umlátí k smrti prostitutku a nadšený šéf ho za to políbí. Druhá polovina, která pak stojí na El Purovi, jenž je donucen vystřízlivět a vzít zase do ruky zbraně, je tak o dost slabší a natahovanější, než první, a některé pasáže mi připadají nedokončené.
Díky ale bohu za to, že hlavní roli ještě nehraje Anthony Steffen, ale máme tu Roberta Woodse, kterému sice bylo vždycky úplně jedno, jestli je vůbec divákům sympatický, ale nehraje špatně. Pětice padouchů je zábavná a zajímavá - hlavního lotra Gypsyho hraje mně neznámý Marc Fiorini, jeho pobočníka Aldo Berti, objeví se tu i Mario Brega, Maurizio Bonuglia a i neznámý Fabrizio Gianni zaujme. Jinak tu ale moc dalších herců není. Hodnou holku ze saloonu hraje Rosalba Neri, její nesympatickou kolegyni Mariangela Giordano, která se mi tady snad líbila i víc. A právě ta se mi pletla s holkou ze saloonu z jiného města, kterou hraje Lisa Seagram. Hudba je od Alessandra Alessandroniho a vykrádá Morriconeho, kde jen může, což ale znamená, že se dá dobře poslouchat.
Jak píšu nahoře, potenciál to mělo, ale zpracování dost pokulhává. Pár dobrých scén, ale jinak spíš průměr. 6,5/10
a.k.a. La taglia e tua... l'uomo ammazzo io!
Režie: Edoardo Mulargia
Hrají: Robert Woods, Marc Fiorini, Rosalba Neri, Mariangela Giordano, Gustavo Re, Maurizio Bonuglia, Mario Brega, Fabrizio Gianni, César Ojinaga, Attilio Dottesio, Giusva Fioravanti, Emilio Zago, Lisa Seagram
Hudba: Alessandro Alessandroni
Itálie / Španělsko 1969
