Zapomeňte na Vinnetoua. Zapomeňte na Gojka Mitiće. Apačové nebyli ušlechtilí bojovníci za svobodu a spravedlnost, kteří chtěli žít s bělochy v míru. Aspoň to uvidíte v podání Roberta Aldriche.
Čekal jsem od toho něco velmi podobného Winnerově Chatově zemi s Bronsonem, tedy válečnou výpravu, kde největší konflikty budou v samotné výpravě, ty, kteří jsou příliš milosrdní, krvelační lovci zlikvidují sami a zbytek dorazí v horách poschovávaní Indiáni. Ale k čemu by bylo mít dvakrát ten stejný film? Úkol je jasný, dopadnout uprchlého Ulzanu, a za tím jde celý film, zvláště, když nejdřív ukáže, jakou hrůzu hrstka uprchlých rudochů budí ve farmářích, a jak to dopadne s těmi, kteří nestačí utéct. Trestnou výpravu pak vede zelenáč, ve kterém se to mele - na jednu stranu chce působit jako schopný velitel, na druhou je velmi naivní a o prostředí, kde se ocitl, ani o svých nepřátelích neví zhola nic. Na jednu stranu se chová jako sluníčkář a šíří všude křesťanské myšlenky, na tu druhou po konfrontaci s brutalitou Apačů se okamžitě mění v největšího rasistu, který ztěžka snáší i indiánského stopaře, kterého mají s sebou. Na druhou stranu, postava není podaná tak, že by diváka začala rozčilovat, a jeho poznání kruté reality přináší poznání a zbavení předsudků i pro diváka.
Kromě indiánského stopaře jako zkušenější stopař výpravu doprovází drsňák McIntosh v podání Burta Lancastera. V jeho asi poslední velké westernové roli je naprosto perfektní a všechny manýry, které třeba v Profesionálech u něj nemusím, tady naprosto zahazuje. Jeho postava je jednoznačně morálním centrem filmu a tou, kterou byste s sebou na takové výpravě nutně potřebovali. Stejně jaké mazáckého seržanta Richarda Jaeckela, který sice nemá tolik znalostí o Apačích, ale dost toho zažil na to, aby věděl, kdy mu zelený velitel dává naprosto debilní rozkaz. Čtvrtou významnou postavou je pak apačský stopař v podání Jorge Lukeho, u kterého si pořád nejste jisti, jestli náhodou nepřeběhne k Ulzanovi, aniž byste mu to vlastně měli za zlé.
Docela mě zajímalo, zda se u filmu nevyměnil někde v půlce natáčení kameraman, ale nic tomu nenasvědčuje. Začátek filmu je totiž natočen, jako by Aldrich točil ještě padesátkový černobílý western. A podobně vypadá i velká část filmu potom. Jenže pak jsou tu pasáže, které působí značně moderněji, jako by se k filmu dostal kameraman z "Nového Hollywoodu," jako třeba Haskell Wexler. To, že většinou film vypadá trochu zastarale, ale nijak nevadí, v přímém kontrastu s tím je pak velmi syrový obsah, který často ani od dost hnusných záležitostí neuhne. Co na tom, že krev je jako vždy světle červená.
Pochválit se dá rozhodně scénář plný nejen zajímavých motivů, ale i zajímavých dialogů, naopak hudba Franka De Vola, Aldrichova obvyklého skladatele, se mi ani tady nelíbila a připadala mi jako velmi špatná napodobenina Elmera Bernsteina.
Ulzanův nájezd běhá v televizi poměrně často, takže až na něj narazíte, určitě se podívejte. Nezařadil bych ho vyloženě jako antiwestern, na to je málo podvratný vůči bělochům, ale ničemu to nevadí. U podobných věcí si to říkám málokdy, ale klidně bych se na něj podíval někdy znovu. 8/10
a.k.a. Ulzanův nájezd
Režie: Robert Aldrich
Hrají: Burt Lancaster, Bruce Davison, Jorge Luke, Richard Jaeckel, Joaquín Martínez, Lloyd Bochner, Karl Swenson, Douglass Watson, Dran Hamilton
Hudba: Frank De Vol
USA 1972
Žádné komentáře:
Okomentovat