Je to Superman? Je to Batman? Ne, je to Flashman!
Tentokrát se jedná zcela o okostýmovaného superhrdinu na stopě superpadouchům, akorát celé je to tak nějak italsky směšné. Flashman, pravda, vypadá lépe než Argoman, ale ten netrávil v kostýmu tolik času, a hrál ho Roger Browne, zatímco Flashmana hraje Paolo Gozlino. Ptáte se kdo? Člověk, který ještě pár let hrál menší role padouchů (ne úplně špatně) a pak se z italského filmu potichu vytratil, hrdinu pak nehrál už nikdy. Je zřejmé, proč.
Flashman se maskuje za koktavého tupého bankovního úředníčka, takže bychom si mysleli, že vykrádá Supermana. Pak ale přijde domů, kde má komorníka, říká se mu lord a vlastně kromě svého neprůstřelného obleku a schopnosti skákat z velkých výšek žádné superschopnosti nemá. Takže Superman a Batman v jednom. K ruce má ještě zbytečnou hippie ségru, ta nás ale ani neotravuje. To totiž naprosto perfektně zvládá místní policista, který aspiruje na jednu z nejtrapnějších postav, co jsem za dlouhou dobu ve filmu viděl, a to zahrnuju i Neila Breena. Z dálky trochu vypadá jako František Filipovský ve Švejkovi, ale jeho herec je naprosto příšerný a postavu, která už tak je napsaná jako naprostý dement, jenom pohřbívá, a zdlouhavé scény s ním a s jeho libanonským kolegou jsou nesnesitelné.
Zápletka se na začátku zdánlivě točí kolem ukradeného séra na zneviditelnění, čehož padouch Ivano Staccioli hodlá samozřejmě využít k loupeži. Jenže záhy se objeví druhá zápletka s padělanými penězi, které vyrábí Claudie Lange a její společnice. Banku plnou netušeně padělaných peněz, kde pracuje úředníček Smithers, přepadne neviditelný Staccioli, aby byl záhy dopaden Flashmanem. Staccioli na něj připraví past - předstírá, že jako neviditelný odletěl ve vrtulníku, kam za ním skočí i Flashman s pytlem peněz. A vrtulník letí do vzduchu... totiž, je rozmetán na kusy. Chytrý plán šéfa bandy, jak vyřídit jednoho otrapu a zbavit se své kořisti.
Po dalších zamotanicích se Staccioli spojí s Lange a vymyslí plán jak přijít k bohatství - poletí do Bejrútu za jistým maharádžou, kterého donutí, aby jim odkázal majetek, a pak předstírají, že spáchal sebevraždu. A k čemu, kromě falšování sebevraždy, vlastně potřebovali sérum neviditelnosti, když se Staccioli maharádžovi ukáže? Zápletka s padělanými penězi už se v tom mimochodem neobjeví.
Jak to začalo zábavně, s roztomile blbými triky s předměty visícími na viditelných nitkách, druhá půlka už pobaví jen občas, a to pouze tehdy, je-li na scéně Flashman. Sestra a maharádžova dcera, která nevypadá ani maličko indicky ani libanonsky, spíše nudí, ale prostoru mají málo; Lange a Staccioli už nás nudí taky, no a s inspektorem je to utrpení.
Co potěší, je, že se skutečně natáčelo v Londýně a Libanonu, žádné přistříhané záběry z dokumentů a jinak italské scenérie. Nebo jsou možná vhodněji kombinované. Hudba, ač ji složil člověk jménem Tamponi, je docela fajn. Ale jak byl začátek poměrně zábavný, konec se prostě už vleče, i když se tvůrci snaží a akci nějak stupňují. Akorát je nám vlastně jedno, jak to s postavami dopadne. 5,5/10
Režie: Mino Loy
Hrají: Paolo Gozlino, Claudie Lange, Ivano Staccioli, Jack Ary, Anne Marie Williams, Micaela Pignatelli, Dada Gallotti, Emilio Messina, Marisa Traversi, Mirella Pamphili, Artemio Antonini
Hudba: Franco Tamponi
Scénář: Ernesto Gastaldi
Itálie / Francie 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat