THE SHOW WITH NO NAME - BONUS

 Co se do epizody nevešlo - Podcast byl tentokrát nealkoholický. Přinášíme detailnější rozbor politické korektnosti v současném zábavním průmyslu. Podebatujeme o zvětšující se délce filmů a o prvních dvou dílech série Rocky.

 

HARDCORE (1979)

Už třetí (!) film týkající se sedmdesátkové pornografie, který jsem v poslední době viděl. (Vlastně čtvrtý, kde vidíme prostředí sexuálního průmyslu vůbec, když započítám Rozparovače z New Yorku.) Po Podivné spravedlnosti druhý, kde pobožný otec s hrůzou sleduje cestu jeho odcizené dcery do světa sexuálního byznysu. Zatímco ale v Podivné spravedlnosti šlo jen o vedlejší zápletku, Naostro se točí právě kolem této postavy a jejích motivací.

Začátek může někomu připadat nudný, ale tak to být muselo - odehrává se ve vidlákově, kde nejžhavější debaty se vedou o Bibli a všichni drží kalvinistické tradice. Klidné, zasněžené městečko, kde největším problémem, který George C. Scott řeší, je odstín stěny v jeho dílně, je v ostrém kontrastu s Los Angeles plným prostitutek, prostitutů, pasáků, pornoherců, striptýzu, sex shopů, tisíců hráčů v světlech neónů a reklamy řvou města z betónu. (Rotující kedluben bohužel neuvidíme.) Scottova dcera původně odjela do Kalifornie na křesťanský tábor. Ale nevrátila se zpátky. Scott si najme soukromého detektiva, aby dcerku hledal, v domnění, že byla unesena. Po několika týdnech detektiv Peter Boyle za Scottem přiletí a ukáže mu laciný pornosnímek, kde si to dceruška rozdává se dvěma muži. Zlomený Scott to nevydrží a rozhodne se v prostředí, které se mu hnusí, kde se nevyzná a kde nutně musí selhat, najít svoji dceru sám.

Námět není vůbec špatný, film obsahuje řadu velmi dobrých scén a Scottův výkon je famózní. Bohužel, scénář sám o sobě obsahuje několik bot, zkratek a konec vnucený produkcí. Například na začátku mi úplně nebylo jasné, která z těch holek je Scottova dcera, protože je tam veliká rodina a hned několik dívek obdobného věku, které před odjezdem na tábor Scott obejme a políbí na tvář. Tarantino ve Filmových spekulacích popisuje Kristen jako cizince ve vlastním domě už v úvodní scéně - vždyť jsme si jí tam pořádně nevšimli.

Logická chyba, jak se Boyle sakra náhodou dostal k tomu pornofilmu bez jakéhokoli označení, podle mě chybou není. Detektiv se v prvních dvou svých scénách zdá být typickým tvrďáckým soukromým očkem, které ale plní zadané úkoly. Brzy se ale ukáže, že jde o hovado, které jen inkasuje peníze od řady klientů, kterým slibuje, ale zas tak extra nepátrá, nebo se nechá snadno vyrušit, a sex je pro něj jedním z mnoha lákadel. Klidně si ten film mohl původně koupit namátkou pro sebe, k postavě by to sedělo. Zato Scott je zhruba do půlky filmu cizinec v džungli, člověk, který netuší, jak jednat se sexuálními pracovnicemi i s pasáky, kteří ho vyhodí z erotické masáže, když místo osahávání prostitutky klade otázky. (Vyhazovače hraje Reb Brown!) Scott sedí v motelu s puštěnou televizí, kde se zpívá nějaký náboženský chorál. Střih, Scott má na sobě najednou hadry světáka a jako světák se i chová, ví, jak jednat s pornoproducentem, všechny přesvědčí a najednou ukáže šarm, který jsme u něj do té chvíle nikdy neviděli.

Pak přijde nejlepší scéna filmu, kde si Scott nalepí umělý knír a paruku a uspořádá pornocasting herců. Scott získá stopu, které se může držet, a zároveň k sobě získá parťačku. Prostitutku a pornoherečku v podání Season Hubley. A právě jejich společné scény a dialogy, které odhalují jejich zcela odlišné náhledy na svět, patří k tomu, co se mi ve filmu určitě velmi líbilo. Scott tady sice ztratil jednu dceru, ale jakoby našel jinou.

Hardcore je docela dobrým protikladem k Hříšným nocem, které prostředí sedmdesátkové pornografie vlastně glorifikují. Tady je ukázána odvrácená tvář sexuálního průmyslu, kde prostitutky ani pornoherečky vlastně nevydělávají, protože peníze jdou pasákům a producentům, odhaluje se zvrácenost celého prostředí, ač v jednom případě jde do extrému - ve chvíli, kdy se Scott zúčastní projekce snuff filmu. Na jednu stranu tato projekce u něj i u nás způsobí větší strach o jeho dceru, na druhou snuff filmy neexistovaly, šlo o urban legend. I když člověk nikdy neví.

Konec je bohužel neuspokojivý, i když Schraderův původní by se mi také nelíbil. Na tom použitém je znát vnucení producentem, Schrader ho asi točil s výhradami, Scott ho točil s výhradami k celému projektu i Schraderovi osobně, a je to dost znát. Navíc se najednou ohne i Boylův charakter, který se scénu předtím tak zajímavě vykreslil v ještě jiných barvách, než jsme předtím viděli.

Kvůli Scottovi, Boylovi a Hubleyové, Nitzscheově hudbě a několika dobrým scénám je určitě Hardcore doporučeníhodný film. Jen je škoda, že mohlo jít o klasiku, kdyby ale měla lepší scénář, pevnější režii a nebyla pozměněna producentem. 7/10

a.k.a. Naostro

Režie: Paul Schrader

Hrají: George C. Scott, Peter Boyle, Season Hubley, Dick Sargent, Gary Graham, Ilah Davis, Reb Brown

Hudba: Jack Nitzsche

USA 1979

ROLLING THUNDER (1977)

Jeden z nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina, film, který autor původního scénáře Paul Schrader nenávidí. V obou případech je po zhlédnutí jasné, proč. Zajímavé drama o muži, který se vrátil z války do města, které ho oslavuje, ale k rodině, která ho nečekala, se po třetině mění v přímočarý akční thriller o pomstě, kde všechny kladné postavy jsou Američani a většina záporných jsou Mexičani, a americkostí se postavy ve filmu ohánějí. Je jasné, pokud je film Schraderův a odkud Flynnův, a proč má film rád Tarantino? Existuje něco víc cool než mlčenlivý tvrďák s brokovnicí a kovovým hákem místo ruky?

Naštěstí i přes svou přímočarost si i druhá polovina uchovává jistou eleganci a hloubku, ztělesňovanou zejména postavou servírky v podání Lindy Haynesové. Všichni po válce ve Vietnamu přišli o iluze. Major Rane o iluze, že se vrátí do poklidného domova s milující ženou a synem. Raneova žena zase o iluze, že se z války vrátí stejný manžel, jako předtím. A servírka zase o iluze, že její vysněný válečný hrdina je příjemný chlapík, který by se do ní zamiloval. Major Rane byl totiž podroben tolika mučení, až úplně ztratil schopnost projevovat jakékoli emoce. Jakékoli kromě hněvu.

Film byl produkován nezávislou firmou American International Pictures, takže posun k větší exploataci je jasný už tím. Nicméně třeba klíčová scéna, kdy je Rane přepaden mexickou bandou, mučen a následně jeho žena a syn zavražděni, je mnohem méně grafická, než jsem čekal. V podstatě není vidět vůbec nic. Flynn se rozhodně neutíká k násilí jako snaze zaujmout a používá ho jako prostředek, ne cíl. Mexičané Raneovi nějakým způsobem ve dřezu uřežou ruku, ale my vlastně vůbec nevidíme, jak se to stane, ani čím to udělají. Vražda dítěte pak není znázorněna vůbec. Určitě je to tak lepší a silnější, než kdybychom viděli všechno v až pornografických detailech, jak by si na tom jiní tvůrci béček smlsli.

William Devane je v hlavní roli naprosto přesný, chladný, bezemoční, člověk za celý film netuší, co se vlastně honí jeho postavě hlavou a proč se vlastně chce mstít. Chce zpátky ukradené peníze? Chce skutečně pomstít svou rodinu, které na něm nezáleželo a našla si za něj náhradu? Chce satisfakci za uřezanou ruku? Nebo mu jde prostě o uraženou čest? Postava servírky je vlastně tou, do které se divák projektuje spíš, a Linda Haynes určitě dostává plusové body za to, že mi za celý film nezačala být protivná, což její postava mohla velmi snadno být. Tommy Lee Jones hraje jen vedlejší, menší roli Devaneova vojáka z jednotky, který evidentně trpí stejnými problémy a bez okolků se přidá k jeho mstě. Na záporné straně je nejvýraznější Luke Askew coby jeden z Acuna Boys, gangsterů, kteří právě zabili Raneovu ženu a dítě.

Jenže to jsem vlastně neviděl. Na film jsem se díval z VHS verze se čteným překladem Pavla Soukupa a s obrazem, kde v nočních scénách nebylo vidět takřka nic. Po dokoukání jsem si zejména všechny akční scény musel pustit znovu z kvalitnější kopie, abych viděl, co se vlastně dělo a kdo byl kdo. Takže třeba mi nedošlo, že ten kovbojský klobouk nosí Askew, protože když jsem ho naposledy rozpoznal, neměl ho. Pro ilustraci přikládám screenshoty z právě této verze. Na film se určitě někdy podívám znovu a tentokrát v nějaké pěkné, vyčištěné verzi, abych taky něco viděl. 7/10

a.k.a. Bez slitování

Režie: John Flynn

Hrají: William Devane, Tommy Lee Jones, Linda Haynes, James Best, Dabney Coleman, Lisa Blake Richards, Luke Askew, Lawrason Driscoll, Paul A. Partain, Cassie Yates

Hudba: Barry De Vorzon

USA 1977

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXVIII - HŘÍŠNÉ NOCI

A je tady další díl The Show With No Name, která tímto vstupuje do sedmé sezóny! Vzhledem k tomu, kolik filmů z 90. let jsme v poslední době zařadili, přizpůsobili jsme tomu i znělku. Dozvíte se vše nejen o filmu Hříšné noci a pornoprůmyslu přelomu 70. a 80. let, ale také se zastavíme u našich oblíbených filmů viděných v loňském roce, u gamebooků 90. let a na závěr přijde oblíbená sekce Ukaž svůj pytlík, v tomto případě až prorocká.

Podcast najdete ZDE. 

HUSTLE (1975)

Od spojení Roberta Aldriche a Burta Reynoldse jsem čekal jednak víc, jednak něco úplně jiného. Na filmu je bohužel silně znát, že jde o zhuštěnou adaptaci knihy, jejíž scénář si napsal autor předlohy sám. Projevuje se to zejména tím, že se ve filmu objevuje spousta linek a podzápletek, které se načnou a nikam nevedou.

Na pláži se najde mrtvola mladé dívky. K případu je povolán poručík Burt Reynolds a jeho parťák, kteří na základě pitevní zprávy uzavřou případ jako sebevraždu. Otec dívky Ben Johnson se ale s výsledkem vyšetřování odmítá smířit a na vlastní pěst se pouští do vyšetřování toho, co se dívce stalo. Policisty to nezajímá. Burt Reynolds si řeší zejména vlastní problémy - žije s prostitutkou Catherine Deneuve a jejich vztah, zprvu založený pouze na sexu a přátelství, se začíná měnit a jemu začíná vadit její živnost. Postupně také zjišťujeme, že ve smrti oné dívky je zapleten vlivný právník Eddie Albert, který je zároveň zapleten v dalších vraždách. Z vězení uprchne nebezpečný zločinec, kterého tam Reynolds dostal. Reynolds i přes nejasnosti v případu mrtvé dívky, která nebyla až tak nevinnou, jak si Johnson myslí, naopak byla prostitutkou, striptérkou i pornoherečkou, odmítá cokoli vyšetřovat.

To, že tu máme případ, který případem není, a policistu, který od něj, ať už z jakéhokoli důvodu, dává ruce pryč, by bylo i zajímavé. Bohužel film si neumí vybrat hledisko. Zajímavějším protagonistou je rozhodně Johnson, ale ten hraje jen vedlejší roli a děj se točí spíše kolem neaktivního Reynoldse. Na druhou stranu, scény s Reynoldsem a Deneuve jsou ve filmu jednoznačně ty nejlepší. Ne všechny, ale třeba jejich úvodní scéna mě docela navnadila. Oba podávají ve svých rolích výborné výkony a atmosféra připomíná francouzské filmy, kde by vedle Deneuve byl na místě Reynoldse Belmondo. Úvodní scéna s nimi je dobrá, obě postavy se vykreslí, kdo jsou, jejich sny, plány, krutá realita, která jim nedává možnost je realizovat. A pak totéž sledujeme celý film pořád dokola, až jako by některé pasáže byly zdvojené.

A s těmi slepými odbočkami? Reynolds a jeho parťák Winfield dostanou v půlce filmu za úkol sledovat nebezpečného teroristu, který přiletěl do LA. Přijedou na letiště počkat na letadlo, poklábosí u whisky, okukují sexy Asiatku... A o celém úkolu už do konce filmu neuslyšíme. Zápletka s vraždou v autě se taky nijak neřeší, ve druhé půlce se na chvilku ozve a pak zase zmizí.

Kromě Reynoldse, Deneuve a Johnsona z obsazení stojí za zmínku už jen Eileen Brennan, která tu vypadá asi nejmíň, co jsem ji kdy viděl, že právě dostala kladivem do nosu. Zbytek filmu ale působí dost nepřesvědčivě a falešně. Nejméně ze všeho scény s policejním šéfem v podání žoviálně přehrávajícího Ernesta Borgninea, za nímž nevidíme výhled z výškové budovy, ale černobílou fotku... Eddieho Alberta jsem nemusel nikdy a tady hraje stejně nesympaticky jako v Columbovi.

Kromě charakterů a prostředí prostituce a pornografie je vlastně dost nepřesvědčivé i vyznění. Film působí, jako by Aldrich chtěl zapadnout mezi filmy, které se natáčely o nějakých pět let dřív. V roce 1970 by tento typ kriminálního filmu působil jako svěží vítr. V roce 1975, včetně ironického konce (ale máme tam Roberta Englunda), působí jako přežitek. Kdybych se díval v originálním znění, asi bych to ani nedokoukal, dabing s Bartoškou, Zawadskou a Moravcem coby Borgninem je ale velmi zdařilý. Asi lepší než film sám. 6/10

a.k.a. Podivná spravedlnost

Režie: Robert Aldrich

Hrají: Burt Reynolds, Catherine Deneuve, Ben Johnson, Eileen Brennan, Eddie Albert, Paul Winfield, Ernest Borgnine, Catherine Bach, Colleen Brennan, Patrice Rohmer, Robert Englund

Hudba: Frank De Vol

USA 1975

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

I GUERRIERI DELL'ANNO 2072 (1984)

Původně jsem plánoval ještě Dům u hřbitova (Brána do záhrobí je v pytlíku do The Show With No Name, tak ji zatím nechávám stranou), ale nakonec jsem se rozhodl pro něco lehčího, kde nebudou vypichované či vytrhávané oči a vyzvracené vnitřnosti.

Což neznamená, že tu neuvidíme Cinziu Monreale podřezanou kyvadlem.

Celý film jsem si kontroloval, že tohle skutečně vzniklo o tři roky dřív než Běžící muž. Celou dobu jsem totiž měl pocit, že se dívám na jeho totální kopírku. Dystopická budoucnost tu totiž vypadá tak, že svět je ovládán médii a počítači, a televizní stanice ve snaze o přilákání publika vysílají brutální pořady, ve kterých se lidé opravdu zabíjejí. Šéfredaktor jedné ze stanic, Claudio Cassinelli, přijde s plánem na nejvelkolepější show, ve které se jako novodobí gladiátoři utkají odsouzenci k smrti, kteří tak mají možnost se "vykoupit". Jako tahák si do show "pozve" hvězdu konkurenční televize.

Tou je motorkář Drake, který sice o sobě celý film říká, že není zabiják, a odmítá násilí, ale že jeho protivníci v show většinou končí dost brutálně zabití, to je jaksi druhá věc. Drake (Jared Martin) se právě v přímém přenosu oženil a jeho novomanželka na něj čeká v jejich domě... Kam pronikne několik tanečníků, kteří ji podřežou, Vzápětí se dovídáme, že Drake byl odsouzen k smrti za brutální vraždu jejích vrahů. Fulci, tys nám to neukázal??? A je nucen přidat se do soutěže. Děj se tu trochu od Běžícího muže odlišuje, ten jde na show hned, a nechává Arnolda postupně se vyhýbat hned několika lovcům. Drake je podroben tréninku pod vedením sadistického Ravena (Howard Ross z Rozparovače z New Yorku) a potýká se i s ostatními "šampiony", mezi kterými vynikají Fred Williamson, Al Cliver a Hal Yamanouchi.

Abychom se ale od Běžícího muže neodchýlili moc, tak důležitou roli hraje zaměstnankyně televize, která začne mít podezření, že ve Drakeově případu něco nehraje, zjistí, že vraždu, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a vyvíjí "podzemní" činnost proti svým nadřízeným. Eleonora Brigliadori vypadá jako postava ze Saudkova komiksu (přesně takovou ženskou jsem u něj někde viděl), ale její postava, ač má být počítačová expertka, je tupá jak poleno a hlavně v závěru totálně na zabití.

A abychom nebrali jen ty hlavní příběhové inspirace, v závěru, kdy konečně dojde na show, je použit i plamenomet, tak jako s ním Arnolda pronásledoval Jim Brown.

Kingova kniha, podle které Běžící muž vznikl, vyšla skutečně už v roce 1982. Takže je možné, že buď Fulci, nebo spíše scenárista Dardano Sacchetti, ji četl, a nechal se silně inspirovat. Na druhou stranu, jak si čtu popis na Wikipedii, tak film Běžící muž se od knihy taky značně odlišuje. Tak že by někdo z tvůrců Běžícího muže viděl někde na kazetě tohle a prvky z toho zapletl do vysokorozpočtového filmu s Arnoldem, věda, že nikdo z italských tvůrců rozhodně nebude Tri-Star žalovat.

Inspiraci jedním starším filmem jsem tu ale našel, ale jen okrajově. Průlety nad Římem budoucnosti byly určitě inspirovány Blade Runnerem. S miniaturami a vánočními světýlky sice nešlo udělat tak dechberoucí podívanou, jakou jsme viděli u Ridleyho Scotta, ale zejména dekorace interiérů nejsou špatné. Ale na film bylo zjevně velmi málo peněz, takže se většina odehrává v noci, divákům na závody radši rovnou zakázali přístup, aby se nemusel platit kompars, a některé scény jsou umístěny do interiérů, kde je jen tma. A pak se spustí stroboskopické blikání. Film určitě není vhodný pro epileptiky. (Předpokládám, že blikání vzniko tak, že se vždy každé druhé okénko nahradilo černým.)

Musím říct, že jsem se u filmu i přes jeho povědomost a mizerné herecké výkony i dialogy docela bavil. Ze všech herců nejpřirozeněji působil opět Fred Williamson, který prostě zůstal sám sebou a hlavně neřval. Al Cliver a Hal Yamanouchi vypadali slibně ze začátku, ale scénář je nakonec docela odsunul do pozadí, což je škoda. O Ortolaniho hudbě radši nevím, co si myslet. Nicméně, do cca posledních deseti minut to bylo docela dobré, dokud se nezjistilo, že hrdinové jsou v časové tísni a proto všechno dělali strašně zpomaleně a chovali se, jako by měli všechen čas na světě. Při každé další dramatické pauze, zejména právě od Brigliadori, jsem se nahlas smál. 6,5/10

a.k.a. Válečníci roku 2072, The New Gladiators, Lucio Fulci's New Gladiators, Warriors of the Year 2072

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jared Martin, Fred Williamson, Eleanora Brigliadori, Claudio Cassinelli, Howard Ross, Al Cliver, Hal Yamanouchi, Valeria Cavalli, Cosimo Cinieri, Penny Brown, Donald O'Brien, Mario Novelli, Omero Capanna, Cinzia Monreale

Hudba: Riz Ortolani

Itálie 1984