neděle 16. července 2023

RICHARD HARRISON (1936)

Už dlouho nebyla něčí biografie mimo speciál, ale upřímně, zaslouží si Richard Harrison speciál? Jeho kariéra je ovšem docela zajímavá.

Narodil se 26. května 1936 (někdy se uvádí 1935) v Salt Lake City. Jako mladý se věnoval sportu a kulturistice, což ho vedlo i k pokusu zkusit štěstí ve filmovém průmyslu. Už v roce 1957 se objevil v prvních filmech a následně podepsal smlouvu se společností American International Pictures. Dceru šéfa společnosti, Jamese H. Nicholsona, si dokonce vzal za svou první ženu.

Smlouva s AIP však pro Harrisona neznamenala úspěch na poli amerického filmu, ale přesun do Itálie, kde se stal pro svou svalnatou postavu poměrně vyhledávaným představitelem hlavních rolí v peplum filmech a prvních spaghetti westernech. Sice se mihl vedle Vincenta Price a Charlese Bronsona v Pánu světa, ale hned v roce 1961 si zahrál v pirátském filmu Il giustiziere dei mari, u Alberta de Martina si zahrál v několika peplum filmech včetně třeba Perseo l'invincibile (1963), u nás vyšly filmy Dva gladiátoři a Vzpoura pretoriánů (oba 1964).

Ve stejné době se ve Španělsku a Itálii začínají točit spaghetti westerny a Harrison ani tady nechyběl. Blascův Duello nel Texas (1963) bývá označován jako ten vůbec první a Harrison tu ztělesnil hlavní roli Gringa. V Marchentově El sabor de la venganza (1963) si zase zahrál jednoho ze tří bratrů pátrajících po vrahu jejich otce. K westernům se ale v šedesátých letech vracel poměrně sporadicky - další byl až El Rojo (1966), v roce 1968 filmy Joko invoca Dio... e muori (režie Antonio Margheriti), Anche nel west c'era una volta Dio (režie Marino Girolami) a Uno dopo l'altro (režie Nick Nostro), více westernových příležitostí si našel až v roce 1971, kdy se ale obrovsky snížila i kvalita filmů a produkce, takže ze spousty westernů té doby stojí za zmínku jen filmy La lunga cavalcata della vendetta (1972), kde si zahrál spolu s Anitou Ekbergovou, a Due Fratelli (1972), kde se pokusil i o režii.

V mezičase, zatímco peplum filmy, jimž byl až do konce věrný, vymřely, se Harrison věnoval jinému populárnímu šedesátkovému žánru - eurospy. Asi nejzajímavější z nich bude film Colpo maestro al servizio di Sua Maestà britannica (1967), kde Harrison představuje herce hrajícího ve westernu. Poté, co i obliba eurospy vyhasla, se Harrison na chvíli obrátil k žánru macaroni combat (Bez návratu, 1970), než zakotvil na chvíli u spaghetti westernů a u poliziotteschi. I jeho filmy z tohoto žánru jsou však povětšinou laciné a špatně dostupné. U nás na DVD vyšel Kmotrův přítel (L'amico del padrino, 1972), který ale i tak vyšel v kvalitě jako na VHS. Navíc šlo o tureckou koprodukci, a to předznamenávalo, že Harrisonovi už se moc nedařilo ani v Itálii a začal se pomalu přesouvat na východ

Takže od roku 1972 se začal objevovat ve filmech tureckých a následně i hong-kongských (Ma Ge Bo Luo, 1975, kde ztvárnil Marca Pola). V Itálii se objevoval stále, ale v čím dál levnějších a horších produkcích, až skončil v několika pornofilmech Joea d'Amata (Orgasmo nero, 1982). Zároveň podepsal smlouvu na ninjovský film se zetkovým hong-kongským producentem a režisérem Godfreym Ho, s kterým natočil film Ninja (1984). Bez Harrisonova vědomí ale Ho záběry s Harrisonem použil ještě v mnoha dalších filmech, takže najednou videotrh zaplavily filmy jako Ninja Terminator (1985), Dračí ninja, Golden Ninja Warrior (oba 1986), Kobra proti ninjovi (1987)...

Sám Harrison v 80. letech točil filmy obdobné kvality na Filipínách, kde asi stačilo, že byl Američan, aby dostával hlavní role v zetkových filmech. Z filmů jako Blood Debts (1983) nebo Fireback (1983) se ale staly na videokazetách kultovní klasiky. Na konci 80. let se Harrison vrátil do USA, kde pokračoval v natáčení zetkových filmů určených pro distribuci na VHS, jako například Nudist Colony of the Dead (1991). Poté pověsil herectví na hřebík, nějakou dobu spolu se synem Sebastianem vedl elektronickou firmu Gladiator Electronics, než odešel na odpočinek.
 
Filmy:

Žádné komentáře:

Okomentovat