Asi jediný australský film, o které jsem tu doteď psal, byl první Mad Max. I kvůli obsazení dvou amerických herců ale distributoři na VHS stejně napsali, že je to film z USA. Před zhlédnutím jsem toho o filmu moc nevěděl, jen mi byl několikrát doporučen. A asi je to dobře. Vůbec jsem nevěděl, co čekat. Očekával jsem film o řidiči a stopařce, předpokládal jsem, že budou asi před něčím utíkat. No, je to trochu jinak.
Stacy Keach hraje kamioňáka, který má možná až moc bujnou fantazii. Australská krajina je prašná, lidi na silnici jsou pořád ti samí, řezníci stávkují a v okolí řádí vrah stopařek. A Keach začne podezírat řidiče jednoho vozu, na kterého náhodou natrefí. Jediný, kdo je jeho dedukce ochoten poslouchat, a ještě ho v nich podporuje, je ale záhadná stopařka Jamie Lee Curtis. Kladení otázek se mění v posedlost a ve štvanici za záhadnou dodávkou.
Během filmu mě napadala spousta možností, jak to celé je. Je vše jen výplodem Keachovy fantazie? Nebo skutečně na něco natrefil? Nebo pronásleduje vlastně sám sebe? Možností je hodně, a až do poslední chvíle si prakticky nejsme jisti. To vše je doprovázeno westernovou hudbou Briana Maye (ne toho z Queen), která místy cituje Mars od Gustava Holsta. Rozebíral bych ty možnosti víc, ale fakt nechci spoilovat, protože tohle si ten film nezaslouží.
Co se mi líbilo, bylo, že Keach nepotkává pořád nové a nové lidi, ale v jednom kuse naráží na ty samé. Hysterickou ženskou, které utekl manžel, chlapíka převážejícího člun, chlapíka s autem nacpaným rvačkami, a samozřejmě záhadného muže v zelené dodávce. V podstatě je to až komické. A to je další věc, která se mi na tom líbila, film dost umně pracuje s přechody mezi klidnými, až odlehčenými pasážemi, a hutnými a napínavými scénami.
Vše je to ale jedním velkým hereckým koncertem Stacyho Keache, a prakticky až jeho sólem. Člověk až cítí jeho šílenou posedlost, s kterou se snaží záhadného chlapíka v autě dostihnout. Jamie Lee Curtis tu, bohužel, moc není. Čekal jsem, že v tom bude víc, a chvíli mě to i mrzelo, že jak se náhle objevila, tak náhle z plátna zmizí.
Jediné, v čem mě VHSka okradla, je jedna vystřižená scéna s Keachem a
Curtisovou u táboráku. Ale určitě si to někdy pustím v lepší kvalitě a
celé. Za zmínku ještě stojí určitě finále, u kterého jsem si málem
kousal nehty. Docela jsem měl radost, když jsem zjistil, že moje hodnocení film zvedlo z modrých do červených čísel na čsfd. Skoro až uvažuju, že půjdu ještě nahoru, protože se mi film dost líbil. Většina hodnotících na čsfd asi čekala, i dle zavádějícího označení horor, něco úplně jiného, než dostali. A proto je lepší nic nečekat. 8/10
a.k.a. Hry na cestě, Silniční hry
Režie: Richard Franklin
Hrají: Stacy Keach, Jamie Lee Curtis, Robert Thompson, Grant Page
Hudba: Brian May
Austrálie 1981
No tak taky bych mohl něco napsat :).
OdpovědětVymazatOmlouvám se za moji absenci - nebyla moc chuť, ale ani bych nevěděl co napsat. Kromě jedné výjimky - They're playing with fire. Upřímně netuším, jestli to měla být parodie na erotické thrillery (něco mi k tomu sedělo), úmyslně špatný film (něco mi k tomu sedělo) a nebo jen špatný film (něco mi k tomu sedělo). Ale v jedné věci s tebou fakt souhlasit nemůžu - že jsou scénáře k italským giallům často blbé.
Mmch taky mám doma VHS přehrávač. A taky si říkám, že bych ho měl zase zprovoznit. Ale nechce se mi do toho (a to mám těch kazet docela dost. Ale rozhodně ne tak zajímavých jako Kubaso)
Jinak tenhle film mám v merku už dlouho, takže díky za pěknou a dobrou recenzi, která mě dokopá konečně ke shlédnutí. Navíc - Stacy Keach (i když fakt nebudu souhlasit s tím, že je lepší herec než Testi s Nerem. Protože porovnávat italské a americké herectví - co se týká kvalit - mi nepřijde vhodné. A to si myslím, že Keach je naprosto fenomenální herec, který z nějakého důvodu se do první holywoodské ligy neprobil, i když je mnohem lepší než spousta jiných herců v ní. P.S. - tohle především pro Kubasa).
Jinak, kdypak vyjde recenze na Švábenického knihu?:)
Jo, uznávám, že jsem to napsal blbě. Chtěl jsem tím říct, že minimálně ten Keach měl širší záběr. Srovnávat něčí herectví je naprostá krávovina, a u těchhle filmů obzvlášť. Pointa toho komentáře ale přece byla v tom, že přestože Keache a Moorea vždycky rád vidím, jejich obsazení na úkor obvyklejch podezřelejch tý italský cajťárně nakonec nijak neprospělo. A proč? Možná to bude i tím, že v tý době byli ti dva za hvězdy, takže nemuseli nikomu nic dokazovat - na rozdíl od talošů.
VymazatJá film neviděl, takže jsem mohl reagovat jenom na tuhle větu. Fakt jsem nechtěl vyvolat dojem, že jsem ignoroval zbytek komentáře. Rozhodně souhlasím s Keachovým širokým hereckým rejstříkem. Akorát mi přijde, že ho má Franco (např. Bellocchio) a vlastně i ten Fabio (např. Žulawski) taky.
VymazatTaky by mě zajímalo, co je k tomu přimělo. Vzhledem k tomu jak min. Moore a vlastně i Keach byli tehdy za hvězdy asi nešlo o prachy. Asi si chtěli prostě zkusit něco nového...
Já zas fakt nechtěl Nerovi a Testimu znova křivdit a stejně se mi to už zase povedlo, přestože jenom ten Nero si zahrál asi tak ve dvou stech filmech, který v životě neuvidím. No nic, měl bych si zase jednou pustit I guappi (Blood Brothers), kde jsou zrovna oba dva. Dost dobrá věc. Pořád mě štve, že jsem k tomu ty titulky nikdy nedokončil.
VymazatAle aby v těch komentech bylo aspoň něco k tématu, tak jenom připomenu, že tomu režisérovi na základě úspěchu Roadgames Universal svěřil dvojku Psycha. A tu mám vlastně i radši než originál.
Neboj, já to chápu, já zase nechci vypadat, že tě furt kritizuju. A díky za doporučení, I guappi je další film, co mám v merku.
VymazatDíky, to Psychu 2 jsem nevěděl. A tenhle díl mám taky rád. Jednička je fantastická, ale druhý díl je výborná hra s divákem, který moc neví na čem je. A Perkins tam sice není démonický, přesto je úžasný.
Po tomhle si už Roadgames pustit musím.
"Právě Italové v giallech ukázali, že schopný režisér dokáže i z přiblblého nedomyšleného scénáře udělat fascinující podívanou" se nerovná "scénáře k giallům jsou často blbé."
OdpovědětVymazatKdybych se k tomu nedostal tak, že jsem si ho půjčil z práce, a kdybych nechtěl zdigitalizovat některé staré nahrávky, asi bych do toho taky nešel. Ale je fakt, že pouštět VHSky je pro mě pohodlnější, než DVD nebo Blu Ray, nevím proč. Možná kvůli reklamám... U těch nahrávaných z TV to má i příchuť tajemství, co tam vlastně je, a na co tam najdu reklamy :D Už jsem tam našel leccos, co zparodovala Česká soda, nebo Horsta Fuchse a jeho teleshopping.
Keache bych s Nerem ani Testim taky nesrovnával, a dle mě byl Nero určitě, ale možná i Testi lepší herec než Moore. Zase, nikdo z nich dvou by nebyl tak dobrej Bond. Proč se Keach nedostal mezi špičku, možná kvůli několikerému zadržení za přechovávání drog...
Tu knihu pořád ne a ne dočíst, nebaví mě. Přes Velikonoce to zkusím dotáhnout do konce, ale pozitivní recenze to nebude.
Omlouvám se, špatně jsem to pochopil. Evidentně musím pořádně číst. Asi mě možná k tomu přiměla věta v recenzi kde ten film přirovnáváš k giallu a nějak mi z toho vyšlo tohle, Ještě jednou promiň.
OdpovědětVymazatNahrávky z TV vždy překvapí - starými předěly či upoutávkami (na jedné snad mám ty novácké na Indiana Jonese) nebo reklamami (ze kterých si pamatuju vlastně jen Horsta Fuchse). Za to mám ale kazetu s nejlepšími reklamami 90. let (tvrdí kazeta), což je oficiální vydání (!) ... nevím od koho. Ano, mám kazetu, kde jsou jenom reklamy.
Jsem rád, že jsme s Keachem a Moorem na stejné vlně (včetně Bonda). A to o Keachovi s drogama vím, jenže já myslel sedmdesátky, kdy šel z role do role. A kdo nebyl slepej si toho musel všimnout...
Já tušil, že se ti nelíbí :D. Budu hádat - kromě jiných věcí tě štve sousloví "napínavá podívaná". Za sebe musím říct, že se mi knížka moc líbila a zhltnul jsem ji za tři dny (kde jsem se trochu zasekl na konci). Takže za mě doporučuju.
Indiana Jonese mám přemazanýho Asterixem a Obelixem. Proooč... Zrovna na to bych se s chutí kouknul tak, jak jsem to viděl spoustukrát, i s tím ořezem, dabingem Štěpničky a reklamami. Kazeta s nejlepšími reklamami 90. let zní jako něco, co by uvítali v Red Letter Media v Best of the Worst.
OdpovědětVymazatNapínavá podívaná zní jako ze slovníku socialistického kritika, ale nepamatuju si, že to tam používá. Spíš mi vadí, že nejde o nic jiného, než o výčet. Ve filmech jsou mniši. V tomhle filmu dělá mnich tohle. V tomhle filmu dělá mnich zase tohle. V dalším filmu jsou mniši s pistolemi. V dalším filmu mniši ukrývají hledaného zločince. Atd. Atd. Atd. Kontext chybí.
Náhodou, jako malej jsem na to čučel :D. A jedna má třeba i hezký miniatury :).
OdpovědětVymazatA takhle by se měli sledovat klasiky dětství - tám myslím toho Indho, ne moje reklami. Jinak upřímnou soustrast s tím přemazáním, věř mi, že tě až moc dobře chápu.
Ta část s náboženstvím je jediná, kterou bych vytkl (můj zásek na konci nemá co dělat s kvalitou kapitoly, ale s únavou). Je pravda trochu moc výčtová a i celkem dlouhá. Jenže jsem díky ní zjistil jak moc jsou italské westerny prodchnuty náboženskou alegorií (věděl jsem, že dost, ale tohle mě překvapilo) a nebo jsou rovnou náboženskou alegorií (díky tomu mám teď představu Djanga jako náboženskou alegorii a nemyslím to ze srandy).
Ty miniatury, to mluvíš o těch reklamách?
OdpovědětVymazatPremazavani byla u nás bohužel běžná praxe, naši moc nekupovali prázdné kazety, takže bylo asi deset takových, na které se nesmělo sáhnout, a zbytek cirkuloval. Mnohdy se nikdo neptal, co přemazat, člověk přišel a zjistil, že místo Toma a Jerryho je na kazetě nakednou Roseanne. Pak jsme zase Roseanne premazali něčím jiným. Vlastně mě víc štve, že nemám Indyho a Vinnetoua v údolí smrti, zato tam je asi pět dílů mistrů českého animovaného filmu, na které jsem po kekich zhlédnutí v tv stejně už nekoukal, snad s výjimkou dílu o westernových animacích,a ten je zas zrovna něčím premazany. Nemám tam kamenáče billa, ale mám tam jídlo od Švankmajera. Zaškrtil bych svoje třináctileté já. Pak se video rozbilo a bylo po ptakach.
S tím náboženstvím mi to asi vadilo i proto, že to, jak moc náboženství v tom je, mi bylo jasné už dávno. Není náhoda, že obě trinityovky se odehrávají v náboženských komunitách a sám název je odkazem na svatou trojici. Jenže místo hledání nějakých souvislostí, třeba jak na to společnost v Itálii a ve světě, třeba v protestantských USA nebo v ateistickém východním bloku, reagovala, se autor omezuje na výčet, kde se přesně v kterém filmu objevuje kněz v jaké roli. A tak pokračuje i v další kapitole. Co mě taky rozesmalo, je uražený rozhovor s Giancarlem Santim, ale to si nechám do článku.
Jo, ty miniatury byli v reklamách. Konkrétně reklama na párky (a byli tam miniatury letadla a vlaku, ne párků) :).
OdpovědětVymazatVěř mi, že jak to čtu, že mi to láme srdce (zrovna Kamenáč Bill!). Na mých většinou chybí cca čtvrtina filmu - samozřejmě jde o konce :/. U nás se zase nerozbilo video, za to televize ano...
Ad náboženství - trochu nešikovně jsem se vyjádřil. Díky tomu, kolik je tam různých a rozdílných příkladů využívání náboženských prvků ve filmech, tak nějak mi došlo, že spousta těch definic italského westernu je prostě moc úzká.
Ta knížka (především v týhle kapitole, ale někdy i jinde - to je však málo) trpí tím, že se jednoduše rozhodla uvést příklady různých tradičních italských charakteristik v žánru a nechal na čtenáři co si z toho vezme. Ti zkušenější (tj. my :)) třeba to, že by možná některé věci ohledně žánru mohli přehodnotit (u mě to tak bylo).
Ale na jedné věci se možná shodneme - že by jsme asi jen tak nezjistili (já to slyšel poprvé), že italský western má tradici už od němého filmu...
Jinak nejsem si moc jist jestli by v takto strukturované knížce nepůsobilo to mezinárodní srovnávání vnímání náboženství trochu mimo.
A upřímně mě zajímalo jestli tě Santi v knížce spíš naštval než rozesmál :D. Dobrý vědět :).