SPACE COP (2015)

 

Na amatérský film nelze brát stejná měřítka, jako na ten běžný, takže ať jsou výprava, kostýmy, triky, herecké výkony jakékoli, je třeba přimhouřit oči. Důležitější je, jestli film pobaví, a aspoň nějak funguje. Za Space Copem stojí tvůrci Red Letter Media, kteří tak dlouho na videu zkoukávali béčkové akčňáky, sci-fi a horory, až se rozhodli natočit parodii. Tyhle projekty "děláme záměrně blbý film" často zkrachují na tom, že je to blbé i nezáměrně a humor není ani trochu vtipný. Jak to dopadlo v případě Space Copa?

Překvapivě dobře. Jasně ve výhodě jsou fanoušci RLM, kteří znají hlavní protagonisty a pobaví se už jen jejich "herectvím". Rich Evans sice nemluví svým ultravysokým hlasem, ale napodobuje drsnou mluvu Clinta Eastwooda, ale pobaví, Mike Stoklasa se pak ani skoro hrát nesnaží a toporně přehrává, jak jen může. divák, který RLM nezná, se asi bude chytat za hlavu, ale pro fanoušky je to přesně to, co by chtěli. Scénář nedává smysl záměrně, a vtipy jsou v rozmezí od nejsofistikovanějších narážek na céčkové klasiky až po ty nejtrapnější frky. U úvodu jsem se trochu bál, ale nakonec scén, u kterých jsem se dobře pobavil a zasmál, bylo poměrně dost. Spousta toho nevyšla, nefunguje, a asi to bylo vtipné, jen když se to nad lahvinkou vymýšlelo, ale zhruba stejné množství dialogů, hlášek a scén je opravdu povedených.

Film vznikal dohromady dvanáct let (takže Čtyři rohy smrti jsou na tom ještě docela dobře) a to asi hlavně z důvodu shánění peněz. Tohle nemohl být levný projekt, ač byl dělán na koleně, a na to, v jakých podmínkách vznikal, vypadá skvěle. Ani nemá vypadat realisticky, ale kombinace praktických triků a kulis s digitálně vytvořenými a se zeleným plátnem funguje dobře. Navíc, když dojde na akci, dojde na ničení kulis, kostýmů, ne jak v jiných amatérských záležitostech, kde se dává zatraceně bacha, aby se nic nezničilo.

Nemůžu Space Copa úplně každému doporučit, a nemůžu říct, že bych ho v blízké době chtěl vidět znovu. Víc to asi funguje, když člověk RLM zná, a i tak se asi bude divit, co to ti chlapi vypustili. Na druhou stranu, když to člověk srovná třeba s tvorbou Neila Breena, Space Cop je coby amatérský film veledílo. Hodnotit nebudu, ale spíš se mi líbilo.

Režie: Mike Stoklasa, Jay Bauman

Hrají: Rich Evans, Mike Stoklasa, Jocelyn Ridgely, Jay Bauman, Tim Higgins, Jack Packard, Freddie Williams

Hudba: Marty Meinerz

USA 2015

TOHLE S BLU RAYEM NEUDĚLÁTE

V poslední době tady nebylo moc co přidat, protože když nepracuji, většinou se dívám na youtube na různá videa od Red Letter Media, většinou na sérii Best of the Worst. Mike Stoklasa, Jay Bauman, Rich Evans a pár jejich dalších přátel, včetně občasných hostů, někdy třeba i v podobě Macaulaye Culkina, se dívají na nejhorší filmy vůbec především na videokazetách, na DVD i Blu Rayích, a pak je rozebírají, přičemž nejde jen o srandu, ale často o opravdu zajímavý rozbor. Jedna z jejich "her", pomocí kterých vybírají šrot, na který budou koukat, i mě inspirovala k tomu, abych postavil věž z kazet. Už jsem ji ale nerozebíral tak jako oni, navíc jsem neměl kazety s filmem Nukie, kterými bych věž doplňoval...

Jinak nic moc zajímavého asi nemám. Doplnil jsem si pár filmů s Chuckem Norrisem na DVD, už minulý měsíc mi dorazila Blu Ray kolekce Vengeance Trails od Arrow, o které už jsem mluvil v podcastu, že si ji koupím. V Electro Worldu jsem narazil na tři díly Ramba na Blu Ray po stovce. Původně jsem je nechtěl, protože jsem si myslel, že tam bude ten šílený dabing se Zdeňkem Mahdalem coby Crennou, ale je tam ten z Novy s Pavlem Rímským a Aloisem Švehlíkem, což je lepší. (Ne že by nejlepší ze všeho nebyl nervový záchvat v jedničce dabovaný Markem Pavlovským z VHS.)

LA 7ÉME COMPAGNIE, AU CLAIR DE LUNE (1977)

Manželka má svojí síť, švagr má svojí síť, já mám svojí síť, a navzájem se do toho nepleteme.

Trochu jsem na tohle zapomněl, ale dopíšu to. Sérii o Sedmé rotě jsem viděl v děství v televizi a na kazetě nespočetnkrát, ale tak si říkám, že minimálně tenhle díl jsem tak patnáct let neviděl. Přitom rozhodně není nijak špatný, jen všechny tyhle francouzské komedie jsou něco, co mám zafixováno jako "viděl jsem to tisíckrát," a nebýt svojí vhs výzvy, asi jsem to pořád neviděl znova. Takže jsem byl překvapen, že si toho pamatuju poměrně málo.

Na třetí díl série, a zvlášť v porovnání s nedávno viděným Lamoreuxovým filmem Akce Lady Marlene, tohle vůbec není špatné. Rozhodně tomu napomáhá, že kromě trojice Lefebvre - Mondy - Guybet tu máme jako podporu i pár dobře známých vedlejších herců, třeba Gérarda Jugnota nebo Jeana Carmeta ve skvělé epizodce popleteného převaděče. Rovněž tu, jako v jediném dílu, máme i jasného hlavního antagonistu, gestapáka Lamberta v podání další známé tváře francouzských filmů, André Pousseho. V prvním dílu antagonista úplně nechyběl, byl o útěku tří ztracených vojáků napříč obsazeným územím, kdežto v druhém už opakovat pořád stejnou písničku dokola nešlo.

Docela mě po letech překvapilo, že v tom vlastně i němečtí vojáci umírají, měl jsem pocit, že vždycky jen někam spadnou, nebo se Pitivierovi a spol. povede utéct. U Lamberta jsem si myslel, že končí zasypáním v lomu, a pak už se neobjevuje. Ale to by bylo docela hloupé. Bourtayrova hudba je skvělá, vtipy většinou fungují, jen chování Sedmé roty je občas až moc přiblblé. Na první díl tohle nemá, ale nemá k němu daleko. 7/10

Jo, k dabingu - i když ČT oprášila ten z osmdesátých let, kvůli sledování na VHS jsem viděl ten kazetový. Nelituju, narozdíl od prvního dílu se tu zvláště Jan Přeučil coby Mondy dost rozjel, Fišer ani Plachý za ním o moc nezůstávají, a to, že Mahdal, Richter a Sejk dabují každý více postav, jsem si v dětství ani neuvědomoval, a teď mi to moc nevadí.

A screenshoty jsem bral mobilem přímo z tv obrazovky, kde běžela kazeta ;) Jasně, mohl bych to ripnout, ale do toho se mi nechtělo. 

a.k.a. Sedmá rota za úplňku

Režie: Robert Lamoreux

Hrají: Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Henri Guybet, André Pousse, Patricia Karim, Gérard Jugnot, Gérard Herold, Jean Carmet

Hudba: Henri Bourtayre

Francie 1977

OVER THE TOP (1987)

Výkladní skříň Cannonu, to, na čem si Golan s Globusem dali co nejvíc záležet, za megahonorář přitáhli Stalloneho do hlavní role, sám Golan se postavil za kameru, a výsledkem je... plytká vyprávěnka o odcizeném otci a synovi, kteří k sobě musí najít cestu. Až se příště budu chtít podívat na takový film, pustím si radši Jak vytrhnout velrybě stoličku. Už jen proto, že zdejšího kluka by člověk proplesknul, sotva ho vidí. Všichni jsme byli přesvědčeni, že jde o film o zápasech v páce, ale těch se pořádně dočkáme až na konci, a do té doby sledujeme telenovelu o rozmazleném spratkovi, zazobaném mafiánském dědkovi, otci samotáři v kamionu (které osmdesátkové dítě by uteklo, kdyby zjistilo, že jeho otcem je Stallone?) a matce umírající na rakovinu. Jedno oko nezůstalo suché... Ba ne, zůstalo. Ono to bohužel není ani tak blbé, aby to bavilo svou tupostí. Je to prostě plytké, a jediné, co bylo trochu k smíchu, bylo Stalloneho přehrávání při zápasech v páce na konci filmu. A ty zápasy jsou, nakonec, taky pěkná nuda. To už je snad i ten Paco - stroj smrti měl lepší. 4,5/10

a.k.a. Do útoku

Režie: Menahem Golan

Hrají: Sylvester Stallone, Robert Loggia, Susan Blakely, David Mendenhall, Rick Zuwalt

Hudba: Giorgio Moroder

Scénář: Stirling Siliphant a Sylvester Stallone

Produkce: Yoram Globus a Menahem Golan

USA 1987

ROADGAMES (1981)

Asi jediný australský film, o které jsem tu doteď psal, byl první Mad Max. I kvůli obsazení dvou amerických herců ale distributoři na VHS stejně napsali, že je to film z USA. Před zhlédnutím jsem toho o filmu moc nevěděl, jen mi byl několikrát doporučen. A asi je to dobře. Vůbec jsem nevěděl, co čekat. Očekával jsem film o řidiči a stopařce, předpokládal jsem, že budou asi před něčím utíkat. No, je to trochu jinak.

Stacy Keach hraje kamioňáka, který má možná až moc bujnou fantazii. Australská krajina je prašná, lidi na silnici jsou pořád ti samí, řezníci stávkují a v okolí řádí vrah stopařek. A Keach začne podezírat řidiče jednoho vozu, na kterého náhodou natrefí. Jediný, kdo je jeho dedukce ochoten poslouchat, a ještě ho v nich podporuje, je ale záhadná stopařka Jamie Lee Curtis. Kladení otázek se mění v posedlost a ve štvanici za záhadnou dodávkou.

Během filmu mě napadala spousta možností, jak to celé je. Je vše jen výplodem Keachovy fantazie? Nebo skutečně na něco natrefil? Nebo pronásleduje vlastně sám sebe? Možností je hodně, a až do poslední chvíle si prakticky nejsme jisti. To vše je doprovázeno westernovou hudbou Briana Maye (ne toho z Queen), která místy cituje Mars od Gustava Holsta. Rozebíral bych ty možnosti víc, ale fakt nechci spoilovat, protože tohle si ten film nezaslouží. 

Co se mi líbilo, bylo, že Keach nepotkává pořád nové a nové lidi, ale v jednom kuse naráží na ty samé. Hysterickou ženskou, které utekl manžel, chlapíka převážejícího člun, chlapíka s autem nacpaným rvačkami, a samozřejmě záhadného muže v zelené dodávce. V podstatě je to až komické. A to je další věc, která se mi na tom líbila, film dost umně pracuje s přechody mezi klidnými, až odlehčenými pasážemi, a hutnými a napínavými scénami.

Vše je to ale jedním velkým hereckým koncertem Stacyho Keache, a prakticky až jeho sólem. Člověk až cítí jeho šílenou posedlost, s kterou se snaží záhadného chlapíka v autě dostihnout. Jamie Lee Curtis tu, bohužel, moc není. Čekal jsem, že v tom bude víc, a chvíli mě to i mrzelo, že jak se náhle objevila, tak náhle z plátna zmizí.

Jediné, v čem mě VHSka okradla, je jedna vystřižená scéna s Keachem a Curtisovou u táboráku. Ale určitě si to někdy pustím v lepší kvalitě a celé. Za zmínku ještě stojí určitě finále, u kterého jsem si málem kousal nehty. Docela jsem měl radost, když jsem zjistil, že moje hodnocení film zvedlo z modrých do červených čísel na čsfd. Skoro až uvažuju, že půjdu ještě nahoru, protože se mi film dost líbil. Většina hodnotících na čsfd asi čekala, i dle zavádějícího označení horor, něco úplně jiného, než dostali. A proto je lepší nic nečekat. 8/10

a.k.a. Hry na cestě, Silniční hry

Režie: Richard Franklin

Hrají: Stacy Keach, Jamie Lee Curtis, Robert Thompson, Grant Page

Hudba: Brian May 

Austrálie 1981