PF 2022

 

KALENDÁŘ 2022

Jako obvykle, i letos vám Santa Cleef pod stromeček přináší kalendář na další rok. Tentokrát ale se dvěma změnami - jednak je ve větším formátu, jednak jsou dva - můžete si vybrat, který by se vám líbil víc. Jeden je s plakáty k filmům s Lee Van Cleefem, druhý s Edwige Fenech.

Lee Van Cleef 2022 - ZDE.

Edwige Fenech 2022 - ZDE.

 

Můžete si je, samozřejmě, nějak nakombinovat, to je na vás.

VESELÉ VÁNOCE

 Tak všem přeji veselé a pohoové Vánoce a ať vám pod stromeček Santa Cleef něco hezkého nadělí.

EDWIGE FENECH 73

 Vše nejlepší královně gialla.

LA NOTTE DELL'ULTIMO GIORNO

Tak mám. DVD udělané z VHS, v italštině bez titulků. Kdo má zájem o odkaz, napište mi e-mail do komentářů zde.

THE MATADORS (eponymní album)

Šedesátá léta byla možná dobou rozkvětu, ale co se týkalo hudby,  zázrak byl, pokud bigbíťáky, jak se rock'n'roll překřtil, aby šedesátiletí okresní tajemníci nepojali podezření, vůbec pustili do studia, aby nahráli byť jen singl. Od spousty zásadních českých kapel té doby se zachovaly buď jen nahrávky z koncertů (Hells Devils, Primitives Group), nebo vůbec nic (Donald). V roce 1968 se ale nakonec povedlo, že vyšla tři první alba - Želva od Olympicu, coby jejich nejlepší deska, to asi ještě stihla v roce 1967, každopádně eponymní deska Matadors a Šípková Růženka od The Rebels patří právě do 68. roku. Na špičku z těchto prvních tří českých bigbítových (slovo rockový se zdráhám použít) LP desek rozhodně patří naše dnešní - co se týče výběru Matadors vs. Olympic, je to asi věc osobní preference, zrovna na Želvě ještě jsou věci, co od Olympicu můžu a i mám celkem rád, Rebels... No, je to vlastně projekt dvou lidí, kteří s bigbítem neměli co dělat, (Václav Zahradník, Michael Prostějovský) a jen si pozvali mladou zpěvnou kapelu včetně Jiřího Korna, aby jim to nahráli. To mi jednou slyšet stačilo.

Matadors vznikli postupnou přeměnou původně studentské skupiny Pra-Be, která snad začínala ještě jako dixieland se silně proměnlivým obsazením (chvilku byl členem i můj bývalý učitel ze střední školy), která se brzy soustředila kolem medika Wilfrieda Jelinka, bubeníka. Ten na svoje kontakty v NDR nalákal i nestudující hudebníky, ať už z Komet (Radim Hladík, Vladimír Mišík, Ota Bezloja) či Sputniků (Jan Obermayer) a Hells Devils (Karel Kahovec, později Tony Black, když se Jelinek začal věnovat výhradně manažerování), skupina ještě proměnila název na Fontana, a nakonec dle Obermayerových východoněmeckých kláves zakotvila u názvu Matadors. Po návratu z NDR do Prahy byla veleúspěšnou, v souvislosti s povolávacími rozkazy a omezením na jedinou kytaru došlo k vyhazovu Kahovce a Mišíka, s nimiž už se natočilo pár singlů, a naopak na post zpěváka nastoupil Viktor Sodoma, v té době člen Flamenga (a tam zase honem vzali Kahovce). A právě v sestavě Sodoma - Hladík - Bezloja - Obermayer - Black natočila kapela svoje jediné LP.

 

Otvírací skladba je jedna ze dvou, které se už předtím v nějaké podobě objevily na singlech. Get Down From the Tree je sice v singlové verzi lepší, ale albová se liší snad jen vokálem. Výborná tvrdší věc, proslavená filmem Pelíšky. Následná I Want to See You je trochu měkčí baladou, ale pěknou - dlouho jsem si myslel, že je to převzatá věc, ale složil ji Obermayer s Jiřím Smetanou, jinak tvůrcem textu Slunečného hrobu. Následuje už ale opravdu převzatá věc, reklamami profláknutá My Girl od The Temptations. Následuje trochu rychlejší, ale ne moc zapamatovatelná původní Bad Bad Bird, poté Mayallovo blues I'm So Lonesome a psychedelický jam Extraction. 

 

Druhou stranu otvírá opět převzatá vypalovačka Shotgun s Hladíkovým kvákadlem, poté se zaposloucháme do již třetí verze písně Hate Everything Except of the Hattered, čili opět anglicky špatně. Ovšem lepší než když se zpívalo o nenávisti ke kloboučníkovi. Proto je česká verze Zlatý důl asi nejlepší. Následuje bluesovka I Feel So Lonely, původní od Hladíka a Sodomy, dále další matadorsovská klasika, I Must Hope. Dylanovka It's All Over Now Baby Blue je další klasika, nesčetněkrát coverovaná. Desku zavírá rychlá skladba You'll Be Mine.

Co dělá desku ve svojí době výjimečnou, jak jsme právě zjistili, je, že je celá komplet anglicky. Je na ní dost převzatých věcí, ale oproti jiným českým coverům své doby si je Matadors už předělali trochu k obrazu svému. Co se týče provedení, kapela hraje na vysoké úrovni, Hladík už tady ukazuje, že mezi kytaristy patřil mezi asi nejen evropskou špičku. Připadá mi k smíchu, když někdo prohlašuje takové to: "nebejt železné opony, mohli bejt slavný," prakticky o komkoli, ale o Hladíkovi to, myslím platí. Rytmika Black a Bezloja vše dobe drží, Sodoma zpívá dobře, akorát s angličtinou je dost na štíru. Lépe než Kahovec, ale přece jen, přízvuk je nepřirozený. Na druhou stranu, škoda, že u téhle hudby nezůstal a stejně jako Michal Prokop podlehl iluzi, že zpívat rock dál už nepůjde, tudíž se vrhl k Ringo Čechovi na Papoušky Kakadu a My máme parní stroj. Z celé kapely se na rockové špičce vůbec udržel jen Hladík, zbytek buď rychle zapadl (Sodoma, Obermayer), nebo s obnovenými Matadors emigrovali (Bezloja, Black, s nimi nová kapela - kytara Netopil, klávesy Matoušek, zpěv Reddy Kirken). Ale aspoň po nich, byť zcela na závěr jejich úspěšné dráhy, zůstalo LP. To má svoje mouchy, ať už je to ta špatná angličtina nebo žánrová neujasněnost - vedle sebe na jedné desce tvré Get Down From the Tree, popová My Girl a psychedelická Extraction, ale jinak rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co se tu v té době nahrálo. Taky toho moc nebylo.

V roce 2018 vyšla reedice LP. Vzhledem k nedochovaným původním materiálům byl vytvořen nový obal s archivní fotkou Matadors. Asi je lepší než ten původní z 1968, ale škoda, že se nepokusili restaurovat nebo novu podle vzoru přetvořit ten černý z exportní verze.

SPAGVEMBER - OHLÉDNUTÍ

Listopad už je pryč, a tolik filmů jsem zase nestihl... Jasně, můžu se na ně dívat kdykoli jindy, a asi to s některými i udělám. Je to zvláštní, na jednu stranu mě docela baví vytýčit si nějaký plán a pak se ho držet, na druhou, málokdy se ten čas najde. I když, jak se právě i teď ukázalo, myslím, že to nedodržování není způsobeno jen tím, že bych doslova neměl čas. Spíš se asi radši podívám na něco, co už jsem třeba viděl, než na nějakou novinku. Taky jich bylo ze všech 22 filmů jen pět. Oproti loňsku, kdy jsem sahal pro takřka pozlacené klasice (Tenkrát na Západě, Pro pár dolarů navíc, Velké ticho, filmy s Lee Van Cleefem) jsem tentokrát z již viděného hledal trochu mimo svou top 20, ale pořád v něčem, co by za znovuvidění stát mohlo. Některé filmy si zůstaly tam, kde byly vždycky (u Companeros jsem se tetelil nad dokonalostí filmu), některé si v mých očích polepšily (Arizona Colt  a Fort Yuma Gold s Gemmou), jiné pohoršily (Long Ddays of Vengeance, Důvod žíta zemřít). U Gemmovek jsem články i lehce aktualizoval, u Důvodu žít a zemřít to asi ještě dodatečně udělám taky. Do čeho se mi ovšem pochopitelně moc nechce, je předělat celý žebříček špaget. Příliš mnoho práce, stejně se v tom zorientovat nějak dá, co je dobré, co je špatné. Ale aspoň aktualizaci top 20 bych udělat mohl. I když změny moc nečekejte.

No, ještě než je sem plácnu, napište mi, jestli jste se někdo přidali, co jste za poslední dobu viděli a tak. 

ALL'OMBRA DI UNA COLT (1965)

Od raných špaget buď člověk dostane něco, co sice nemá s jeho představou o spaghetti westernu dle vzoru Leoneho a Corbucciho moc co dělat, ale přesto zajímavého, nebo naopak dostane nudné béčko přesně dle vzoru amerických westernů, které by v USA v téhle době vzniklo už jen v televizi. Tohle je bohužel ten druhý případ. Nezačíná to špatně - zajímavá titulková sekvence s pěknými obrazy, úvodní přestřelka v mexické vesnici. Ani sám děj není zas tak špatný, a kdyby se lépe propracoval scénář a přidalo se více akce, mohlo to být lepší. Co ale film hodně potápí, jsou hlavní představitelé. Stephen Forsyth je tak dřevěný, že představitelka jeho milé si při objetí musela zadřít třísku, a Anthony Steffen vedle něj vypadá jako nadaný herec. Conrado San Martin, kterého jsem nedávno znovu viděl v Long Days of Vengeance s Gemmou, pak stejně jako tam hrozně přehrává. Padouši Ressel a Lantieri moc výrazní nejsou, i když Ressel zase tak špatný není, a představitelé menších rolí, jako půvabná Helga Liné v roli další své mrchy, José Calvo opět jako dobrák od kosti nebo Aldo Sambrell v miniroli bandity na začátku už to nevytáhnou. Je to hezky natočeno, má to dobrou hudbu od Nica Fidenca (hlavní téma je jedno z mých oblíbených v playlistu), ale jako film to dost zklame. S lepšími herci a scénářem možná. 5/10

a.k.a. In a Colt's Shadow

Režie: Giovanni Grimaldi

Hrají: Stephen Forsyth, Conrado San Martin, Helga Liné, Franco Ressel, Franco Lantieri, José Calvo, Aldo Sambrell, Tito Garcia, Remo de Angelis, Eugenio Galadini

Hudba: Nico Fidenco

Itálie / Španělsko 1965

FRANCO NERO 80

Django slaví 80! Všechno nejlepší!

CAPTAIN APACHE (1971)

Dobře, tohle vlastně není spaghetti western. Ale až na to, že zvuk se z většiny natáčel přímo, a není tu zastoupení italské produkce, jako by byl.

Sabata a Sartana bývají označováni jako Jamesové Bondové spaghetti westernu. Jestli má něco z eurowesternů ale k Bondovi opravdu blízko, je to tohle. Lee Van Cleef tu hraje vyšetřovatele, apačského vojáka, který pátrá jednak po vrazích muže, který zprostředkovával kontakt mezi Indiány a bělochy, a jednak po tom, proč jeho poslední slova byla April Morning. Kdokoli ale cokoli třeba ví, tak hned umírá. Stopy vedou od místního šerifa přes místní krasavici, která je natolik počestnou pannou, že dá každému, kdo si řekne (Carroll Baker), až po uhlazeného pašeráka zbraní a vůbec šéfa celého městečka, kde se zločin stal (Stuart Whitman). Takže Lee pátrá, padouši ho buď zavádí na špatnou stopu, nebo se ho rovnou snaží zabít... A zase taková zábava to není.

Dost dlouho totiž tvůrci zavádí i nás, takže z velké části jsem jen kroutil hlavou, co zase mělo tohle znamenat, kdo to byl, proč v tom byl, proč hned umřel... No a v půlce nás hodí do strašlivě špatné halucinogenní scény, která Leemu osvětlí vše a najednou chytí jasnou stopu! Ale řekl bych, že závěrečná část už byla docela dobrá.

Akční scény jsou docela špatné, a film díky nim vypadá o dost zastaraleji, než je. K tomu pomáhá i anamorfický proces, použitý pro natáčení, kdy se postavy a objekty občas na krajích záběru deformují. Asi jako v prvních českých širokoúhlých filmech. To, že Lee je Indián, v podstatě vede jen k tomu, že ho padouši nazývají "redass" a víc z toho není. Akorát tu má jedinkrát opodstatněně paruku a ojediněle nemá knírek. A ještě bych zmínil naprosto hroznou hudbu, psychedelický rock se k westernu prostě nehodí. A Lee sám nazpíval dvě písničky! A jako zpěvák by se určitě neuživil. 6/10

a.k.a. The Guns of April Morning

Režie: Alexander Singer

Hrají: Lee Van Cleef, Carroll Baker, Stuart Whitman, Percy Herbert, Elisa Montés, Tony Vogel, Charly Bravo, Dan van Husen, José Bódalo, Ricardo Palacios, Jess Hahn, Milo Quesada

Hudba: Dolores Claman

Velká Británie / Španělsko 1971