Šedesátá léta byla možná dobou rozkvětu, ale co se týkalo hudby, zázrak byl, pokud bigbíťáky, jak se rock'n'roll překřtil, aby šedesátiletí okresní tajemníci nepojali podezření, vůbec pustili do studia, aby nahráli byť jen singl. Od spousty zásadních českých kapel té doby se zachovaly buď jen nahrávky z koncertů (Hells Devils, Primitives Group), nebo vůbec nic (Donald). V roce 1968 se ale nakonec povedlo, že vyšla tři první alba - Želva od Olympicu, coby jejich nejlepší deska, to asi ještě stihla v roce 1967, každopádně eponymní deska Matadors a Šípková Růženka od The Rebels patří právě do 68. roku. Na špičku z těchto prvních tří českých bigbítových (slovo rockový se zdráhám použít) LP desek rozhodně patří naše dnešní - co se týče výběru Matadors vs. Olympic, je to asi věc osobní preference, zrovna na Želvě ještě jsou věci, co od Olympicu můžu a i mám celkem rád, Rebels... No, je to vlastně projekt dvou lidí, kteří s bigbítem neměli co dělat, (Václav Zahradník, Michael Prostějovský) a jen si pozvali mladou zpěvnou kapelu včetně Jiřího Korna, aby jim to nahráli. To mi jednou slyšet stačilo.
Matadors vznikli postupnou přeměnou původně studentské skupiny Pra-Be, která snad začínala ještě jako dixieland se silně proměnlivým obsazením (chvilku byl členem i můj bývalý učitel ze střední školy), která se brzy soustředila kolem medika Wilfrieda Jelinka, bubeníka. Ten na svoje kontakty v NDR nalákal i nestudující hudebníky, ať už z Komet (Radim Hladík, Vladimír Mišík, Ota Bezloja) či Sputniků (Jan Obermayer) a Hells Devils (Karel Kahovec, později Tony Black, když se Jelinek začal věnovat výhradně manažerování), skupina ještě proměnila název na Fontana, a nakonec dle Obermayerových východoněmeckých kláves zakotvila u názvu Matadors. Po návratu z NDR do Prahy byla veleúspěšnou, v souvislosti s povolávacími rozkazy a omezením na jedinou kytaru došlo k vyhazovu Kahovce a Mišíka, s nimiž už se natočilo pár singlů, a naopak na post zpěváka nastoupil Viktor Sodoma, v té době člen Flamenga (a tam zase honem vzali Kahovce). A právě v sestavě Sodoma - Hladík - Bezloja - Obermayer - Black natočila kapela svoje jediné LP.
Otvírací skladba je jedna ze dvou, které se už předtím v nějaké podobě objevily na singlech. Get Down From the Tree je sice v singlové verzi lepší, ale albová se liší snad jen vokálem. Výborná tvrdší věc, proslavená filmem Pelíšky. Následná I Want to See You je trochu měkčí baladou, ale pěknou - dlouho jsem si myslel, že je to převzatá věc, ale složil ji Obermayer s Jiřím Smetanou, jinak tvůrcem textu Slunečného hrobu. Následuje už ale opravdu převzatá věc, reklamami profláknutá My Girl od The Temptations. Následuje trochu rychlejší, ale ne moc zapamatovatelná původní Bad Bad Bird, poté Mayallovo blues I'm So Lonesome a psychedelický jam Extraction.
Druhou stranu otvírá opět převzatá vypalovačka Shotgun s Hladíkovým kvákadlem, poté se zaposloucháme do již třetí verze písně Hate Everything Except of the Hattered, čili opět anglicky špatně. Ovšem lepší než když se zpívalo o nenávisti ke kloboučníkovi. Proto je česká verze Zlatý důl asi nejlepší. Následuje bluesovka I Feel So Lonely, původní od Hladíka a Sodomy, dále další matadorsovská klasika, I Must Hope. Dylanovka It's All Over Now Baby Blue je další klasika, nesčetněkrát coverovaná. Desku zavírá rychlá skladba You'll Be Mine.
Co dělá desku ve svojí době výjimečnou, jak jsme právě zjistili, je, že je celá komplet anglicky. Je na ní dost převzatých věcí, ale oproti jiným českým coverům své doby si je Matadors už předělali trochu k obrazu svému. Co se týče provedení, kapela hraje na vysoké úrovni, Hladík už tady ukazuje, že mezi kytaristy patřil mezi asi nejen evropskou špičku. Připadá mi k smíchu, když někdo prohlašuje takové to: "nebejt železné opony, mohli bejt slavný," prakticky o komkoli, ale o Hladíkovi to, myslím platí. Rytmika Black a Bezloja vše dobe drží, Sodoma zpívá dobře, akorát s angličtinou je dost na štíru. Lépe než Kahovec, ale přece jen, přízvuk je nepřirozený. Na druhou stranu, škoda, že u téhle hudby nezůstal a stejně jako Michal Prokop podlehl iluzi, že zpívat rock dál už nepůjde, tudíž se vrhl k Ringo Čechovi na Papoušky Kakadu a My máme parní stroj. Z celé kapely se na rockové špičce vůbec udržel jen Hladík, zbytek buď rychle zapadl (Sodoma, Obermayer), nebo s obnovenými Matadors emigrovali (Bezloja, Black, s nimi nová kapela - kytara Netopil, klávesy Matoušek, zpěv Reddy Kirken). Ale aspoň po nich, byť zcela na závěr jejich úspěšné dráhy, zůstalo LP. To má svoje mouchy, ať už je to ta špatná angličtina nebo žánrová neujasněnost - vedle sebe na jedné desce tvré Get Down From the Tree, popová My Girl a psychedelická Extraction, ale jinak rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co se tu v té době nahrálo. Taky toho moc nebylo.
V roce 2018 vyšla reedice LP. Vzhledem k nedochovaným původním materiálům byl vytvořen nový obal s archivní fotkou Matadors. Asi je lepší než ten původní z 1968, ale škoda, že se nepokusili restaurovat nebo novu podle vzoru přetvořit ten černý z exportní verze.
Žádné komentáře:
Okomentovat