Asi jsem tu o jeho filmech nikdy nic nepsal, ale to neznamená, že jsem je neměl hrozně rád. Na samotě u lesa jsem viděl asi stopadesátkrát, a přece mě naposledy v restaurované verzi uchvátilo, jak nádherně ten film vypadá; Postřižiny byly v mém dětství asi první film, od kterého mě nevyhnali při nevhodných scénách (a že jsem se tehdy na ňadra Magdy Vášáryové nemohl vynadívat); ze Slavností sněženek, Skřivánků na niti i Vesničky mé střediskové jde citovat celé pasáže, které každý zná, aniž by se tím nějak ty filmy snižovaly na pouhou zásobárnu hlášek; z Rozmarného léta bych si naopak přál umět vůbec něco správně odcitovat; Konec starých časů je méně známý, ale o nic slabší, a Ostře sledované vlaky vyhrály Oscara. Takže za tohle všechno díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat