STOJÍ TO A PŘECE SE TO HÝBE

Jestli jste zaznamenali v lednu zprávu, že loni během prázdnin se točilo, mám pro vás dobrou zprávu... Jsme blíž k dokončení a konečně se začalo s postprodukcí. Premiéra zatím neurčena, ale narozdíl od Hollywoodu, ne kvůli covidu.

CARAMBOLA (1974)

Šimon a Matouš na divokém Západě. Naposledy jsem to viděl asi tehdy, když jsem o těch dvou filmech napsal na počínající blog, takže už před takovými dvanácti lety, a už tehdy mě to moc nebavilo. Po letech jsem si to díky Vapetu, který film uvedl na svém youtube kanálu, zopakoval, a upřímně, nebyla to až taková bída, jak jsem si pamatoval. Hlavním problémem je, že se tu prakticky není čemu zasmát. Baldi nám nabízí spíš odlehčený western bez mrtvol, ale situace, které měly být k smíchu, jsou spíše trapné, nebo kvůli neadekvátní režii vtip zaniká. Například scéna, kde Coby jde v přestrojení za mexickou prostitutku do vězení - že je to Coby nám režie prozradí ještě předtím, takže vtip mizí, a Cobyho následné zženštilé chování působí spíš divně.

Z filmu je evidentní snaha udělat klon filmů s Terencem Hillem a Budem Spencerem, to je na první pohled jasné. Není tu ale převzat jen model štíhlý provokatér - tlustý bručoun, kradou se celé scény! Z Malého unaveného Joe je vykradena scéna s tasením a fackováním, ale zde v souvislosti s házením cigára do pusy působí trochu divně. Ten gag s cigárem Cantafora používal i v dalších filmech z té doby, dokonce to jednou udělá i v Šimon a Matouš jedou na riviéru. No a kromě trinityovek tu máme i scénu vykradenou ze Dvou machrů mezi nebem a peklem - když černoši začnou tleskat a hrát jazzovou skladbu.

Film je vlastně dalším filmem o revoluci, ale bez revoluce - jde tu o pašování zbrani do Mexika, revolucionáře vidíme jednoho a není jím nikdo jiný, než Pedro Sanchez, na chviličku zahlédneme pár rurales. Spíš mě mate, proč nic nenasvědčuje tomu, že se film odehrává za občanské války, ale američtí vojáci mají jižní uniformy a v městečku visí konfederační vlajky. Že by spíš došly severní kostýmy a vlajky? 

A co mě taky zajímá je italská posedlost kung-fu počátkem sedmdesátých let. I sem narvali kung fu zápasníky, ovšem jejich boj, stejně jako všechny bitky, je dost trapný a špatně natočený. Nedává to vůbec smysl. 

Asi ten film rozebírám víc, než si zaslouží. Horst Frank ze svého posledního westernu vychází ještě poměrně se ctí, Guglielmo Spoletini už je tu dost tlustý. Známých tváří tu vůbec najdeme dost. Pravda je, že bez Cantafory a zvláště Smithe by se na to nejspíš nedalo koukat vůbec. Už jsem viděl horší dvojníky Buda Spencera - Paul L. Smith si v jejich galerii ale zaslouží čestné místo jako ten, kdo se svému vzoru skoro vyrovnal. Právě proto, že pro něj vlastně vzorem nebyl, hrál si to po svém a nepřijal fakt, že je náhražkovým Spencerem. Jestli Vapet vydá i dvojku, asi taky mrknu, ale u té už jsem v těch patnácti dost trpěl, tak uvidíme teď. 5/10

a.k.a. Karambol
Režie: Ferdinando Baldi
Hrají: Paul L. Smith, Antonio Cantafora, Horst Frank, Guglielmo Spoletini, Pino Ferrara, Pedro Sanchez, Luciano Catenacci, Franco Fantasia, Melissa Chimenti, Pietro Torrisi, Nello Pazzafini, Piero Ceccarelli, Claudio Ruffini, Roberto Dell'Acqua, Fred Robsahm, Angelo Susani
Hudba: Vince Tempera - Franco Bixio
Itálie 1974

EMANUELLE NERA: ORIENT REPORTAGE (1976)

Emanuela zas a znova.

Přiznám se, že jsem u tohohle zase podváděl, ale u těch Emanuel to ani jinak nejde, takže jsem přeskakoval, zvláště erotické scény, a celé jsem to viděl tak za poloviční dobu. V podstatě je to první díl přes kopírák, tudíž se jede na střídačku sex - scény o ničem - záběry na exotickou přírodu - sex a tak pořád dokola. Šílená nuda. Jediný náznak jakéhosi příběhu se objeví až za polovinou, kdy už v Bangkoku není nikdo, s kým by se Emanuela nevyspala, takže je potřeba ji odtamtud dostat do jiné země, a to do Maroka. Ovšem podezírám tvůrce, že scény s pouští se točily v Itálii, nijak moc vzhledně to tam nevypadá a bělejší Araby aby člověk pohledal. Ve chvíli, kdy je Emanuela znásilněna bandou kriminálníků, a následně se s jejich šéfem přátelsky baví, mi bylo jasné, že tohle je odpad. Jediný zajímavější konflikt přijde až na konci, kdy se Emanuela poprvé v životě zamiluje - do ženy! Celým příběhem prochází jako vždy Gabriele Tinti jako nadržené hovado, poněkud divnou roli tu má Ivan Rassimov, Venantino Venantini tu naštěstí zůstává celý film oblečen. Oproti prvnímu dílu má aspoň d'Amato lepší cit pro film než Bitto Albertini, ale zase, nepotřebujeme vidět v detailu scénu, kdy si thajská striptérka strká míčky do pohlaví, ani zápas nějakého hlodavce s hadem v kleci, což si Emanuela nadšeně fotí. 1/10

Emanuela už nikdy více, dal jsem to sem jen jako zástupce Lauřiny nejslavnější série. Možná ještě dám Murder Obsession, jediné giallo, kde si Laura zahrála, ale to ještě nevím, kdy.

a.k.a. Emanuella: Reportér z Orientu, Emanuelle in Bangkok
Režie: Joe d'Amato
Hrají: Laura Gemser, Gabriele Tinti, Debra Berger, Ely Galleani, Venantino Venantini, Ivan Rassimov, Giacomo Rossi-Stuart, Chris Avram
Hudba: Nico Fidenco
Itálie 1976

LAURA GEMSER (1950)

Italské žánrovky jsou jako cibule. Tím chci říct, že mají vrstvy. Nahoře jsou filmy, které jsou poměrně přístupné běžnému publiku - i přes značnou násilnost mají nesporné umělecké kvality, nebo jde o širokému publiku přístupné komedie. Postupně se přes čím dál obskurnější a obskurnější filmy plné čím dál odpudivějšího násilí a necenzurované erotiky dostanete až k filmům, které jsou už jen o šokujícím sexu a šokujícím násilí. A jednou z jejich největších hvězd je právě Laura Gemser.

Laura se narodila na Jávě v Indonésii původem nizozemským rodičům 5. října roku 1950. V dětství se její rodina musela z Indonésie přestěhovat zpět do Nizozemí. Mladá Laura se stala modelkou napřed v Nizozemí, poté se dostala do Itálie, kde si ji všimli i filmoví producenti a nabídli jí roli.

V roce 1974 si zahrála v erotickém filmu Amore libero. O rok později si zahrála vedlejší roli ve druhém dílu francouzské erotické série Emmanuelle se Sylvií Kristel v hlavní roli. Netrvalo dlouho a lační italští tvůrci spustili paralelní sérii o černé Emanuelle s jedním m, kterou ztvárnila právě Laura. Přitom druhý díl obsahoval jinou herečku, Laura se však dala, kromě novomanžela Gabriele Tintiho, dohromady i s režisérem Joe d'Amatem, který se pustil do exploatační série, kde fotoreportérka Emanuelle procestuje celý svět (jeden díl se tak přímo jmenuje), setkává se s kanibaly, pornografy, sektáři, obchodníky s bílým masem, v osmdesátých let pod vedením pro změnu jiného mistra trashe Bruno Matteie se dvakrát dostala do vězení. Jednou dokonce byla jeptiškou!

Sérii samozřejmě nedělal jen Joe d'Amato, ale většinu dílů vytvořil právě on, přestože první vznikl pod taktovkou jiného sračkera Bitta Albertiniho. Do série tak neoficiálně zasáhl i Felliniho scenárista Brunello Rondi filmem Velluto nero (1976), Giuseppe Vari filmem Suor Emanuelle (1977, to je ten z kláštera), no a samozřejmě se Laura nesvlékala jen jako Emanuelle. Avšak i když byl film pojmenován jinak (třeba Eva Nera, 1976), na mezinárodní trh se film dostal prakticky pravidelně s titulem Emanuelle. Ostatně už v prvním filmu se tak snažili říkat i titulní představitelce.

Mezi významné filmy ze série patří třeba Emanuelle in America (1977), proslulý scénou se snuff filmem a zoofilní scénou s koněm, Emanuelle Around the World (1977), kde si další obvyklý spoluherec George Eastman zahrál jakéhosi sexuálního guru, pravděpodobně odháčkovávajícího své svěřenky, Emanuelle and the Last Cannibals (1977), kde název mluví za vše. Dále točila i erotické komedie (uvedené třeba jako Emanuelle in the Country) a točila i v Řecku, kde vznikly filmy jako Emanuelle - Queen of Sados (1980) nebo Divine Camp (1982), kde si guru sexuální sekty zahrála sama. Každý film zneužíval jiné populární téma, přičemž vždy převažovala erotika nad vším ostatním. Do mnohých filmů byly přistříhávány hardcore záběry, ovšem s dubléry, Laura i mnohé softcore scény odmítala sehrát, což režisérům nevadilo, prostě strčili před kameru dublérku.

Osmdesátá léta třicetileté herečce přinesla nové možnosti. Chvíli to vypadalo, že by mohla prorazit ve významnějších amerických filmech. Ostří Bushidova meče (1981) ale nijak diváky nezaujalo, a ač si pro film Love is Forever (1983), kde si zahrála s Michaelem Landonem, dokonce změnila jméno na Moira Chen, ani tady se to nepovedlo. Kromě své běžné Emanuelly ale Laura v této době hrála i v několika dobrodružných filmech, avšak opět nevalné kvality. Nejvíce se tak z její filmografie vyjímají Dva poldové s Budem Spencerem a Terencem Hillem.

Od roku 1976 byla Laura manželkou herce Gabriele Tintiho, který si zahrál ve valné většině jejích filmů. Údajně kvůli své žárlivosti na mnohé Lauřiny partnery. Ovšem Laura svého muže velice milovala, a také se po jeho smrti v roce 1991 ze světa filmu nadobro stáhla. Podle některých drbů se v pozdějších letech údajně stala životní partnerkou George Eastmana, avšak nikde jsem tuto informaci nenašel potvrzenou. Dodnes tak pravděpodobně žije v ústraní v Itálii a pravděpodobně už jen vzpomíná na svou dávnou slávu.


Filmy:
1975 - Emanuelle nera
1976 - Emanuella: Reportér z Orientu
1977 - Dva poldové
1978 - La via della prostituzione
1982 - Nájezdníci zbloudilého pozlátka
1982 - Ator, pán ohně

LAURA GEMSER - FOTOSKY

 

Pokračujeme ve speciálu pár fotoskami z filmů s Laurou.

ATOR L'INVINCIBILE (1982)

Začínáme týden s Laurou Gemser, a překvapivě vlastně skoro bez ní.

Jeden z těch osmdesátkových italských filmů typu "Viděli jste poslední hit? Tady je znovu, ale není to on!" Ator je samozřejmě naprostou vykradačkou Barbara Conana, akorát místo hadů tady máme pavouky. Musím ale říct, že mě to asi bavilo i víc než Conan.
Conan se totiž bral hrozně vážně včetně přepáleného soundtracku, zatímco tohle je sice béčko (na Davida Hillse aka Fredericka Sloniska aka Joea d'Amata je to ale docela výkon), ale na nic moc si to nehraje, je to příjemně pitomé a tak vykradačské, až se člověk baví. Miles O'Keefe teda nemá s Arnoldem společného nic, nemá ani jeho charisma, takže hrdina mě moc nezajímal, stejně tak hlavní zloduch ani omylem nemá na Jamese Earla Jonese. Zato Sabrina Siani je mnohem mnohem rajcovnější než Sandahl Bergmanová, a zatímco na čarodějnici v Conanovi bych si dával bacha, Laura Gemser by asi svedla i mě.
Laura tady má jen asi pětiminutovou roli čarodějnice a neukáže zhola nic. A vy už jste si mysleli, že takové filmy už neexistují.
Máme tu i postavu mistra, který tupého hrdinu učí bojovat, a hraje ho šíleně namaskovaný Edmund Purdom. Tak si říkám, škoda že to nehrál Pleasence. Mohla to být sranda.
Co se mi dost líbilo, to byl soundtrack. Čekal jsem nějakou synťákovou hrůzu, ale je tu pěkné orchestrální skóre, ani omylem tak přepálené jako u Conana. Až dával zapomenout na to, že dav obdivovatelů velekněze má dvanáct lidí, zbraně jsou dřevěné a pavučina jsou v detailu viditelné provazy.
Kromě Conana dostaneme vykradačku částečně i ze Souboje titánů, a zase na druhou stranu, O'Keefe byl možná zábavnější než tamější Perseus.
Nevím, proč jsou hodnocení na ČSFD tak příkrá. Ano, není to dobrý film, ano, je to vykrádačka. Ale neměl jsem, oproti tamnímu tvrzení, problém to dokoukat. Prostě zase hodnocení podle jména režiséra. Jako by d'Amato nemohl natočit film vhodný i pro mládež. Přistupujte k tomu jako k zábavné vykrádačce, a budete asi spokojeni. 6/10

a.k.a. Ator, the Fighting Eagle, Ator, pán ohně
Režie: Joe d'Amato
Hrají: Miles O'Keefe, Sabrina Siani, Edmund Purdom, Laura Gemser
Hudba: Carlo Maria Cordio
Itálie 1982

KRÁLOVÉ VIDEA (2020)

Běžte všichni do kina, pokud můžete. Tenhle dokument fakt stojí za to. Jo a najdete mě v titulcích - trochu jsem přispěl v kampani na Startovači ;)

Tak jsem vás na to poslal a teď trošku shrnutí dojmů, názory atp. Já jsem se narodil, až když už u nás byly první videopůjčovny a celá tahle vlna amatérských rychlodabingů mě naprosto minula. První video jsme měli, až když mi bylo pět let, první kazeta, kterou jsem kdy viděl, byla Sněhurka a sedm trpaslíků, pěkně originálka, žádné pirátství. Tudíž pro mě už je to spíš věc zájmu o filmy obecně a o určitou část historie, která ani tak moc historií není a nikdo se jí moc nezabývá. S čím se já ztotožňuju je složité, pokoutné shánění filmů, které nejsou běžně dostupné, amatérský překlad (sám jsem kdysi překládal titulky podobně šíleným způsobem) a nadšení, bez kterého to nejde. 

Jiné recenze si stěžují na zmatečný začátek, ale já se v pohodě orientoval už od něj. I když jsem si u většiny dabérů nepamatoval jména, jsou to tak výrazné typy, že je nejde zaměnit. A samozřejmě tu máme i celebrity jako Hejmu, Neffa, do jisté míry Hábovou, Šarocha a Fuku. Kromě vysvětlení, jak se kazety do ČSSR dostávaly, jak se dabing vyráběl a jak se pak dostávaly dál nechybí ani spousta veselých historek včetně ilustrace v podobě konkrétní ukázky, takže uslyšíme i to, jak Ondřeji Hejmovi během dabingu zvoní telefon, jak do Kvílení vlkodlaků štěká pes Ondřeje Neffa nebo jak neznámého dabéra během dabingu seřve manželka. Ukázek se dočkáme hodně, všech samozřejmě v patřičné VHS kvalitě. 

Opravdu se to povedlo, dokument ani na chvilku nenudí, aniž by měl divák pocit, že nějak moc spěchá, ne, že by mě třeba nezajímalo blíže, jak se to technicky vlastně dělalo, ale to už by asi zabíhalo do detailů až příliš. Také se mohl zmínit rychlodabing studiový, kdy v první polovině 90. let takovéhle voiceovery vycházely běžně i na oficiálních kazetách a dokonce je vyráběly i televize včetně ČT. Ale nutné by to rozhodně nebylo. Nejen, že je skvělé, že tenhle projekt vůbec vznikl, ale hodně se povedl. Je fajn vidět, že i amatéři, pokud vyberou dost peněz, mohou udělat něco, co působí profesionálně. Jak říkám, běžte na to, rozhodně to stojí za vidění.

CALIFORNIA ONLINE

Nechci dělat nikomu reklamu, ale společnost Vapet vydala na youtube western California s Giulianem Gemmou, v českém dabingu s názvem Sbohem, Kalifornie. Dabing je teda celkem pofidérní (Filip Švarc se na Gemmu moc nehodí, Daniel Rous aka Ross Geller na Harmstorfa taky ne), ale od distribuce na youtube asi nemůžeme chtít zázraky.

MARIO ADORF 90

 A máme tu další výročí, rovnou devadesátku dnes slaví Mario Adorf. Všechno nejlepší!