IRON MAN (2008)

Iron Mana jsem četl jen první díl, a shledal jsem ho nezajímavou protikomunistickou propagandou. Tento první díl je částečně předlohou pro tento film, takže tu samozřejmě máme hrdinův origin. Kdo nevíte, Iron Man je bohatý průmyslník, dědic impéria na výrobu zbraní, enfant terrible, který lehkovážně užívá života bohatého mladíka, než je zajat krutým nepřítelem a zachráněn vězněným lékařem, který mu vyrobí superkardiostimulátor. Starka to inspiruje natolik, že ke svému útěku vyrobí kovový nezničitelný superoblek, který mu jednak pomáhá přežít, jednak s jeho pomocí zlikviduje všechny nepřátele. Tolik první půlka, která byla v komiksu tak nudně šablonovitá... A ve filmu mě překvapivě bavila. Asi díky Downeymu, který byl pro tvůrce šťastnou volbou. Ten to skutečně táhne a baví.

Příběh je samozřejmě šablona. Až taková, že mě to přestalo někde v půlce bavit a tušil jsem, jak to dopadne. Jak přestali být Iron Manovými protivníky teroristé, už to bylo pro mě nezajímavé. Ano, je to americká propaganda a chvílemi se nezdravě mává vlajkou, ale radši sledovat chlapa v superobleku jak nakopává prdel Tálibánu, než počítačem vytvořený superoblek proti většímu počítačem vytvořenému superobleku. Navíc hlavního padoucha hraje Jeff Bridges. Miluju Jeffa Bridgese. Ale proč je tady? Proč hraje tak šablonovitou postavu? Proč si máme myslet, že je na začátku kamarád hrdiny, když jeho vzhled a pozice (přítel Starkova otce, který vedl firmu, dokud Stark nedospěl) jasně dává tušit, o co tu jde? A čeká někdo, že to bude jinak?

Stejně tak cokoli s americkou armádou je nuda. Přestaňte mi mávat vlajkou před ksichtem! Máte v čele blba, co chce lidem očkovat dezinfekci.

Ale nemůžu říct, že by to byla nuda. Svižně to ubíhá, Downey to táhne, Gwyneth Paltrow taky není špatná, a Jeff Bridges sice nemá šanci cokoli zahrát, ale na druhou stranu nic nekazí. Na začátku zazní AC/DC, tak jsem se těšil na výběrový soundtrack, ale dostali jsme místo toho generický metal. Mimochodem po titulcích se objeví na chviličku Samuel L. Jackson. A to je možná důvod, proč přece jen dám ještě něčemu z dílny Marvelu šanci. Nebude to asi Iron Man 2 ani 3, nejsem si jist Thorem, možná zkusím Captaina Americu a určitě zkusím mrknout na nějaké Avengers. Snad tam bude i víc toho Jacksona. 6/10

Režie: Jon Favreau (alias miliardář Pete z Přátel)
Hrají: Robert Downey jr., Terrence Howard, Jeff Bridges, Gwyneth Paltrow, x dalších a Samuel L. Jackson. Jo a Stan Lee.
Hudba: generátor metalu
USA 2008

BATMAN (1989)

Na jedné straně je tu superrealistická Nolanova verze tvářící se jako krimithrillery, na druhé rozjuchaná komediální seriálová verze šedesátých let. A Burton stojí někde mezi nimi a udělal to nejlépe. Jeho verze je výrazně stylizovaná, přičemž vychází z klasického Batmana čtyřicátých let, takže stylově silně připomíná filmy noir. Gotham je město plné zkaženosti, stoka, kterou je opravdu práce vyčistit, a ani na konci nemáme naději, že by se to Batmanovi mohlo podařit. A že má proti sobě skutečně šílené protivníky. Jenže zatímco v klasickém Supermanovi je padouch Gene Hackman tím nejlepším, ale filmu jako celku slouží, zde si padouch film naprosto ukradl pro sebe.

Jack Nicholson pojal šíleného Jokera jako exhibici, kterou nemilosrdně vytlačuje z plátna kohokoli, kdo se vedle něj objeví. Nikdo nemá šanci, Joker je role, která Nicholsonovi nabídla hodně a on z ní hodně vyždímal. Ale nedá se říct, že všichni jeho spoluhráči se ani omylem nesnaží. Michael Keaton je Bruce Wayne s nejzvláštnější vizáží, nemá hranatou bradu hrdiny a skutečně působí dojmem plachého neurotika. V kostýmu Batmana ale ukáže, že i přes protesty dobových fanoušků byl tou správnou volbou. Kde jiný Bruce Wayne může být komický trouba, tady je spíše plachý excentrický boháč, Batman je pak odhodlaný potírat zlo za každou cenu. I Batman tu tak působí trochu narušeně.

Dál tu máme sexy Basingerovou, užvaněného vedlejšího novináře, Pata Hinglea v roli komisaře Gordona, ovšem s minimálním prostorem, Michaela Gougha jako Alfreda, Billyho Dee Williamse jako Harveyho Denta, aniž by Billy dostal příležitost zahrát si Two Face, a Jacka Palance jako mafiánského bosse. Škoda, že je jeho role tak malá.

Naposledy jsem to viděl někdy v osmi nebo devíti, a asi díky tomuhle filmu je Batman můj oblíbený superhrdina, zatímco ostatní, a marvelovští zvlášť, si můžou políbit šos. Temná, ale silně stylizovaná atmosféra, kdy Burton v některých scénách nezapře svoji inspiraci Bavou a jinými hororovými klasiky, temná Elfmanova hudba. Ovšem občas si film přece jen vzpomene, že jsou osmdesátá léta, a tyhle chvilky působí dost hrozně. Některé věci jsem si pamatoval z dětství trochu jinak, například jsem si myslel, že věž ve finále hoří, nebo jsem si myslel, že film začíná vraždou Waynových rodičů. Je zvláštní ovšem, že jsem pak neviděl už další díly, ani ty od Schumachera, ani Batman se vrací. Ani nevím, jestli je tenkrát TV vysílala, nebo jestli mi je naši odmítli nahrát. Ne, že bych ty dva s Kilmerem či Clooneym toužil vidět, ale na ten druhý se možná i podívám. 7,5/10
PS. Máme tu zamořenou restauraci, respirátor a strach z neznámé nákazy. I tohle může být aktuální.

Režie: Tim Burton
Hrají: Jack Nicholson, Michael Keaton, Kim Basinger, Robert Wuhl, Michael Gough, Pat Hingle, Jack Palance, Billy Dee Williams
Hudba: Danny Elfman
USA / Velká Británie 1989 

JULIÁN ODPADLÍK (1970)

V poslední době je času málo, přes den nevím co dřív a večer na filmy nemám energii. Aspoň jsem se na youtube podíval na tuto celkem zajímavou inscenaci, která zpodobňuje vládu málo známého římského císaře Juliána Apostaty (vládl 361-363) a jeho konfliktu s rostoucím vlivem křesťanství, které si dal za úkol vymýtit. Film je samozřejmě silně omezen mizivým televizním rozpočtem. Tuíž císařský palác je umístěn někde ve sklepě, druhá polovina se skoro celá odehrává ve stanu, a všechny akční scény jsou nám odvyprávěny, což vyznívá směšně hlavně při útoku na palác, kdy Munzar, aniž by se trochu vzdálil, oznamuje císaři, co rozzuřený dav právě provádí. Statičnost je ještě zdůrazněna tím, jak moc filozoficky jsou pojaté dialogy. Tudíž hlavně ve druhé půlce je film trochu repetitivní. Naštěstí není dlouhý, a je dostatečně zajímavý a hlubokomyslný, aby to tolik nevadilo.

Zapomeňte na černou a bílou, na to, kdo je hodný a kdo zlý. Sledujeme několik mužů, kteří všichni dělají chyby, protože chtějí jedno a dostávají druhé. Císař chce moc bez zodpovědnosti, ale má zodpovědnost a nemá moc; chce mír a lásku ve světě, kde se všichni nenávidí a vraždí. Biskup Řehoř z Nazianzu naopak cítí zodpovědnost, ale ve skutečnosti má moc, o jakou nestojí; zatímco pohanský císař považovaný křesťany za ďábla hlásá mír, křesťané kolem sebe šíří jen zkázu a smrt. Situace nevede k ničemu než k tomu, kdo a kdy císaře konečně zabije. Křesťanů stále přibývá a Juliánův boj je marný.

Co hru táhne nahoru jsou vynikající herecké výkony. Režisér často sázel ve svých inscenacích na Hrušínského, který hru táhne jako magnet, a zvláště pokud má vedle sebe protihráče, jakými jsou Munzar nebo Cupák, se dá na film výborně dívat. Slabší je to s ostatními - Brousek má příliš jednorozměrnou postavu (velitel pretoriánů prostě musel být trochu šablona) a zbytek obsazení čtveřici Hrušínský - Munzar - Cupák - Řehoř nestíhá. Zvlátě zdlouhavě působí scény s otrokyní, která ani skoro nemluví. Na druhou stranu, čekali byste v československém TV filmu z roku 1970 postavu, která má po celý film nahá prsa? Což tedy přestane být zajímavé asi tak ve chvíli, kdy si uvědomíte, že ano, opravdu je nahá. Na nic než na přemýšlení tu není čas.

I přes to všechno filmu chybí větší sepětí. Děj není až tak dramatický, aby opravdu napínal. Škodí tomu hlavně televizní omezenost. Nemám rád filmové násilí za každou cenu, ale kdybychom skutečně viděli, jak pretoriáni rdousí mnichy, když je měli jen pozatýkat, jak se zuřivý dav dere do paláce, jak krvežíznivé legie provolávají císařem Germána, zkrátka kdyby nad Apostatou visela jiná než pouze vyřčená hrozba, působilo by to lépe. Což je ovšem v TV filmu z Československa dost utopie. Jinak je zjevná paralela s Pražským jarem, Odpadlík je stejně nerozhodný jako Dubček, Brežněva ani Husáka tu však nehledejte. 7/10

Režie: Jiří Bělka
Hrají: Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Zdeněk Řehoř, Otakar Brousek, Jiří Němeček, Richard Záhorský, Karel Houska
Hudba: Luboš Fišer
ČSSR 1970

HRDINOVÉ ITALSKÝCH ŽÁNROVÝCH FILMŮ I

Když už jsem tu před pár lety udělal souhrn hereček, které nebyly políbeny westernem, ale hrály v mnoha jiných italských žánrovkách, byla by ostuda nezmínit se i o hercích, které sice na západě moc nenajdete, ale v jiných žánrech se chápali koltu či samopalu se stejnou lehkostí, s jakou Franco Nero či Anthony Steffen sedali na koně. Tohle je první část s herci 60. a 70. let. Ještě někdy přibude přehled osmdesátkových italských Arnoldů, Sylvestrů a Chucků.

MAURIZIO MERLI (1940-1989)

Naprosstá ikona policejního žánru, která ale mimo jeho hranice nezabrousila. Hrát Maurizio začal už v šedesátých letech, k větším rolím se dostal ale až v sedmdesátkách. Průlom ale zaznamenal až film Krutý Řím (1975), který sice byl psán pro Franca Nera, ten ale neměl čas. Proto se narychlo našel herec, který ho vzhledem připomínal. Příběh připomínající vzestip je slávě Terence Hilla, ten si ale brzy našel svou vlastní cestičku. Maurizio Merli se oproti tomu zahrabal do dalších a dalších filmů, v nichž hrál drsného policajta. Moc mu nepomohlo, že se brzy začal mluvit sám, pět let chrlil jeden film za druhým, kdy z policejní produkce vybočily snad jen výjimky typu westernu Mannaja, a pak, jak upadl žánr poliziotteschi, naprosto upadla i kariéra herce Merliho. Smutný příběh završila předčasná smrt na infarkt ve 49 letech.
Významné filmy: Krutý Řím, Roma a mano armata, Il cinico, l'infame, il violento, Na plný plyn
Významní režiséři, s kterými spolupracoval: Umberto Lenzi, Stelvio Massi

JEAN SOREL (1934)

Francouzský herec elegantního vzhledu se ve filmech začal objevovat na konci padesátých let, přičemž zdá se, že s Itálií spolupracoval již od počátku kariéry. Objevoval se především v uměleckých filmech Viscontiho či Bunuela, roku 1968 si ale zahrál ve dvou raných giallech, což byl žánr, v kterém se v Itálii prosadil asi nejvíce. Ve filmu Il dolce corpo di Deborah si zahrál s Carroll Bakerovou, s níž se sešel opět ve filmu Paranoia (1970) ve Fulciho Una sull'altra s Marisou Mell, u téhož režiséra si zahál i v Una lucertola con la pelle di donna (1971), tentokrát s Florindou Bolkanovou. Zahrál si i hrdinu zvláštního gialla Krátká noc skleněných panenek (1971), které se odehrává v Praze. Z jiných žánrů se objevil třeba v krimi policie se dívá (1973) s Enricem Mariou Salernem. Ve druhé polovině 70. let se ale přesunul zpět do Francie a jeho účast na italských filmech už byla celkem ojedinělá. Mihl se ale třeba v Ďáblově pokušení (1991) s Budem Spencerem.
Významné filmy: Il dolce corpo di Deborah, Una lucertola con la pelle di donna, Krátká noc skleněných panenek
Významní režiséři, s kterými spolupracoval:Lucio Fulci

LUC MERENDA (1943)

Francouzský herec se naroidl roku 1943. Drtivou většinu kariéry strávil ale v Itálii. Nejdříve se živil jako model, odtud byl už jen krůček do světa filmu. Poprvé se objevil ve filmu roku 1970 a hned jako jeden z představitelů francouzského konkurenta Jamese Bonda, agenta OSS 117. Následně zahájil kariéru sestávající především z filmů žánru poliziotteschi a gialla, ale hrál ve filmech všeho druhu. Do policejních filmů vstoupil roku 1973 filmem Sergia Martina The Violent Professionals, následně hrál jak u tohoto režiséra, tak u jednoho z nejproslulejších režisérů žánru, Fernanda Di Lea (Shoot First, Die Later, 1974, Kidnap Syndicate, 1975). U Sergia Martina si zahráli v giallu Torso (1973), téhož roku stihl i western Říkali mu Ámen a horor Jeptišky od sv. Archanděla. Zahrál si i v různých komediích (třeba Báječný Fantozzi nebo Cattivi Pensieri nebo Il ficcanaso, oba s Edwige Fenech). Jak ale žánrový italský film vyhasínal, vyhasínala i jeho kariéra. Koncem osmdesátých let ji pověsil na hřebík a stal se starožitníkem. Z "důchodu" ho, stejně jako Edwige Fenech, roku 2007 projednou vytáhl Eli Roth pro svůj film Hostel II.
Významné filmy: The Violent Professionals, Torso, Kidnap Syndicate
Významní režiséři, s kterými pracoval: Sergio Martino, Fernando Di Leo, Stelvio Massi

CLAUDIO CASSINELLI (1947-1985)

Claudio Cassinelli se s westernem bohužel v kariéře nesetkal vůbec, ale asi by do nich ani neseděl. Vedle Merliho a Merendy působil v rolích policejních komisařů spíše jako úřednický typ, o to tvrději ale dokázal zaútočit. Přesto, že se objevoval ve filmechu už v 60. letech, pořádně kariéru zahájil až roku 1973, ky se objevil v dramatu Alonzanfán s Marcellem Mastroiannim. Následně vstoupil do vod béčkovějších filmů a roku 1974 se objevil hned ve dvou poliziotteschi a dvou hororech. Jeden z poliziotteschi filmů, La polizia chiede aiuto, byl navíc částečně i giallo. Stejně tak film Sergia Martina z roku 1975 Morte sospetta di una minorenne. S Martinem následně Cassinelli spolupracoval často, i když spíše v dobrodružnějších filmech - setkal se s Ursulou Andress v Kanibalech 2 (1978), s Barbarou bach v Řece velkého krokodýla i Ostrovu rybích mužů (oba 1979), zahrál si v giallu Assassinio al cimitero etrusco (1982) a nakonec i v pro Cassinelliho nešťastném filmu Paco - stroj smrti (1986), při jehož natáčení v Arizoně se stal obětí leteckého neštěstí. Škoda.
Významné filmy: La polizia chiede aiuto, Vrah a polda (1976), Morte sospetta di una minorenne
Významní režiséři, s nimiž pracoval: Sergio Martino

MARC POREL (1949-1983)

Marc Porel pocházel ze Švýcarska a objevoval se pravidelně ve filmech jak ve Francii, tak v Itálii. Zaznamenat jsme ho mohli jako jednoho ze synů Jeana Gabina v Sicilském klanu (1969), s ním si zahrál i v Heroinu (1970). V Itálii se objevil asi nejvýrazněji ve dvou giallech Lucia Fulciho, Muka neviňátek (1972) a Zvuky temna (1977). V žánru poliziotteschi se objevil třeba ve filmu s Rayem Lovelockem Uomini si nasce, poliziotti si muore (1976) Ruggera Deodata nebo v Tony Arzentovi (1974) s Alainem Delonem. Bohužel, kromě slávy přinesla Porelovi úspěšná kariéra i stinné stránky, a to drogovou závislost, která přispěla i k jeho předčasné smrti.
Významné filmy: Muka neviňátek, Zvuky temna
Významní režiséři: Lucio Fulci

JOHN RICHARDSON (1934-2021)

Britský herec byl jednou z hvězd studia Hammer, kde se před kamerami sešel nejen s jeho největšími hvězdami (Christopher Lee, Peter Cushing, Raquel Welch, Ursula Andress), ale i s Olgou Schoberovou. Zároveň ale hrál i v Itálii, poprvé už roku 1960 v Masce démona (1960) Maria Bavy, neunikl spaghetti westernům (např. John the Bastard nebo Execution, oba z roku 1968), po roce 1970 se přenesl především na jih Evropy a začal hrát v giallech či jiných žánrech. U Sergia Martina si zahrál v Torsu (1973), s Edwige Fenech se objevil v Secrets of a Call Girl (1973), hrdinu ztvárnil v giallu Eyeball (1975), posledním jeho žánrovým filmem byl film Murder Obsession z roku 1981. U nás jsme ho mohli vidět v komedii Kachna na pomerančích (1975), kde se objevil vedle Uga Tognazziho, Monicy Vitti či Barbary Bouchet. V osmdesátých letech se ze světa filmu stáhl a objevil se před kamerami už jen výjimečně.
Významné filmy: Maska démona, Torso

LOU CASTEL (1943)

I přes světlý zevnějšek Lou Castel pochází z Kolumbie. V Itálii začal hrát především v uměleckých filmech, párkrát se ale podíval i do spaghetti westernu. Nejproslulejší rolí je určitě Nino v Kulce pro generála (1966), dále si zahrál ve filmech Vymahač (1967) Carla Lizzaniho a Matalo (1970). Objevil se s Olgou Schoberovou v historickém filmu Lucrezia (1968), u Umberta Lenziho si zahrál v giallech Orgasmo (1969) a Paranoia (1970), v obou s Carroll Bakerovou. V sedmdesátých letech se objevil i v několika kriminálních filmech, pak se ale opět vydal spíše cestou uměleckých produkcí.
Významné filmy: Kulka pro generála, Orgasmo

ROGER BROWNE (1930)

Americký herec, který většinu kariéry rovněž strávil v Itálii. Začal už počátkem šedesátých let v sandálových filmech, následovaly špionážní filmy (u nás vyšel film Špioni milují květiny (1966) Umberta Lenziho), superhrdinské filmy (The Fantastic Argoman, 1967) a dobrodružství všeho druhu (debut Edwige Fenech Samoa, Queen of the Jungle, 1968). V 70. letech se jako herec objevoval v čím dál horších filmech (Emanuelle in America, 1977, Heroin v ženském táboře, 1973), zato se jeho hlas ve spoustě žánrových filmů objevoval v dabingu - namluvil do angličtiny Terence Hilla v Pravé a levé ruce ďábla i Gianniho Garka v několika dílech Sartany. Roku 1980 se vrátil do USA, kde začal pracovat ve zdravotnictví.
Významné filmy: The Fantastic Argoman

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XVIII - 25. HODINA

A opět po nějaké době další díl podcastu, tentokrát na téma u nás nikdy neuvedeného filmu, což je jednak škoda, jednak zvláštní, protože v něm hraje Jan Werich. A ve vystřižené scéně údajně i Olga Schoberová.

JEAN-PAUL BELMONDO 87

Všechno nejlepší a ještě hodně let!

GIOVANNI CIANFRIGLIA 85

85. narozeniny včera oslavil kaskadér, dablér třeba Steva Reevese, a také herec Giovanni Cianfriglia. Tvář, kterou můžete vidět ve vedlejších rolích mnoha italských sandálovek, spaghetti westernů, kriminálek, komedií včetně Spencera a Hilla a dalších žánrovek, ve druhé polovině 60. let ale dostával i větší role pod anglickým pseudonymem Ken Wood, a to především záporné (Pohřběte je hluboko, If you want to live, shoot!), tak i kladných, jako byl třeba maskovaný hrdina Superargo.

Tomu německému videu rozumím. Je tu opět někdo italsky hovořící a schopný mi popsat, o čem se tam mluví?

JOE V BARVĚ

Dnešek jsem strávil s programem, který je volně k dispozici online. Nahrajete černobílou fotku a automaticky se vybarví. Samozřejmě, čím kvalitnější fotka, tím lepší výsledek. Zkoušel jsem vybarvovat leccos, kromě osobních památek hlavně věci, které si člověk ani jinak než černobíle představit neumí. Třeba Masaryka, fotky z 19. století... ale třeba taky Limonádového Joe!
Aplikaci najdete na myheritage.com.
Takže tady je pár fotek z Joea a pár dalších, jak vypadaly asi, když vznikly, a nikdy jsme je tak vidět nemohli.

THE MALTESE FALCON (1941)

Základ filmu noir, film, který vynesl ke slávě Humphreyho Bogarta a režiséra Johna Hustona. Bogart hraje o trochu vzteklejšího detektiva, než je Marlowe, ale jinak je to totéž - soukromé očko, které cynicky pohlíží na svět a musí se mít na pozoru naprosto před každým. Poldové ho nesnáší, soudci ho nesnáší, gauneři ho nesnáší a on je s tím naprosto v klidu. Spadea si akorát více kolem prstu omotá femme fatale, která lže, kudy chodí. A vůbec se se ženami zaplétá mnohem více než jeho melancholičtější protějšek Phil. Příběh ovšem stojí na dlouhých dialogových scénách, které jsou radost sledovat, pokud Bogartovi hrají partnery Peter Lorre, Sydney Greenstreet nebo Elisha Cook jr., ale slabší je to s představitelkou femme fatale. Ne, že by byla vyloženě špatná, jen to prostě není tak zajímavá herečka. Ale jinak dobré. 7,5/10

a.k.a. Maltézský sokol
Režie: John Huston
Hrají: Humphrey Bogart, Mary Astor, Peter Lorre, Sydney Greenstreet, Elisha Cook jr., Ward Bond
Hudba: Adolph Deutsch
Podle románu Dashiella Hammetta
USA 1941