čtvrtek 31. října 2019
OIK'S MONTH OF THE LIVING DEAD část 10
S kým se nejlépe rozloučit s letošním hororovým speciálem, než s Johnem Carpenterem? Ne, vážně - během toho měsíce, rozděleného vlastně napůl, mě na horory už trochu chuť zašla, a jsou i jiné filmy, na které bych se rád mrknul během dalších dní. Proto, přestože jsem původně doufal, že toho zvládnu víc, to zakončím opět na těch deseti (i to je dost) a tím dáváme speciálu sbohem.
THE FOG (1980)
Tenhle film má běžně asi tak nízké hodnocení, protože:
1) je příliš starosvětský
2) není to druhý Halloween
3) ještě to není Věc
4) nehraje tu Kurt Russell ani Donald Pleasence
5) Jamie Lee Curtis tu hraje postavu, která celý film jen nezdrhá a nekřičí
Člověk se musí hodně naladit, aby tuhle duchařskou historku přijal, a úvodní titulky, které patří k těm nejdelším, spolu s Tenkrát na Západě, jsou zkouškou tolerance, když sledujeme jen koláž padajících kamenů, houkajících alarmů, praskajícího skla a vypadávajících pump. Do toho ovšem přichází mlha tak hustá, že by se dala krájet, a za ní se neskrývá Rákosníček, ale neznámé, vraždící zlo.
Mlha Carpenterovi hodně pomohla, protože jednak leccos skryje, jednak je dost efektní, takže film vypadá dražší, než ve skutečnosti byl. Musím říct, že mě trochu zklamalo, když se na začátku zase rozednilo a přišel nový den, nějak jsem čekal, že se příběh bude odehrávat během jediné noci, ale co, tak se odehrává během 24 hodin. Během nich se nám ukáže několik postav, které se ocitnou v ohrožení především. Mezi nimi jsou i Carpenterovi stálí spolupracovníci jako právě Jamie Lee Curtis, Tom Atkins, Charles Cyphers, Nancy Loomis nebo sám Carpenter v roličce na začátku. A jednu z hlavních rolí hraje jeho tehdejší manželka Adrienne Barbeau.
Curtisová tu předala právě Barbeauové žezlo hrdinky, která se nejvíc ocitne v ohrožení, a zahrála si sama volnomyšlenkářskou stopařku, která celý film provází samotáře Toma Atkinse. Ten působí příjemně civilně (ale vlastně tak působí úplně všichni), lépe, než by asi působil původně zamýšlený Kurt Russell. Ve vedlejší roli se objevuje i matka Curtisové, Janet Leigh (nějak jsem čekal na nějakou narážku na Psycho, ale nehodilo by se to sem), a kněze hraje Hal Holbrook. Tuto roli původně měl hrát pro změnu Christopher Lee. Škoda, ale Holbrook sem sedí perfektně. Navíc působí křehčeji než Lee, ten by možná působil nepatřičně osudově a takřka démonicky.
Scénář není dostatečně v některých místech dořešený, ale atmosféra, herci i Carpenterova hudba zajistí, že se divák nenudí, je napjatý, občas se bojí a občas se lekne. Následující Věc i Útěk z New Yorku jsou lepší, ale Mlha rozhodně stojí za vidění, a možná se mi líbila i víc než Halloween. 7,5/10
a.k.a. Mlha
Režie: John Carpenter
Hrají: Adrienne Barbeau, Jamie Lee Curtis, Janet Leigh, Tom Atkins, Charles Cyphers, John Houseman, Hal Holbrook, John Carpenter
Hudba: John Carpenter
USA 1980
středa 30. října 2019
OIK'S MONTH OF THE LIVING DEAD část 9
Takže letos už jsme ve speciálu měli mimozemšťana, vtělení ďábla, masožravou kytku, oživlou kreslenou příšeru, čarodějnici, upíry, umělého člověka, Vincenta Price, Petera Cushinga i Christophera Leeho. Copak nám tu chybí? Zvláště když se speciál jmenuje Měsíc oživlých mrtvol?
THE PLAGUE OF THE ZOMBIES (1966)
Už loni jsem rozkoukal Romerovu Noc oživlých mrtvol, ale ještě jsem se k ní nevrátil. Sehnal jsem si ale kolekci 21 Hammerovských filmů, a při výběru, na co se podívám, jsem se rozmýšlel, jestli dalšího Drákulu či Frankensteina, protože jsou v nich Cushing a Lee, nebo něco jiného. (O kolekci v blízké době něco málo napíšu taky.) Nakonec jsem vybral tenhle film a neudělal jsem špatně.
Námět je tak trochu podobný Bavově Prokletí smrti, o lékaři, který přijíždí zjistit do zapadlé vesnice sto let za opicemi, proč zde záhadně umírají lidé. Pointa je ovšem jiná, u Bavy jsme žádné zombie neviděli. Máme tu voodoo kult, máme tu pověry, máme tu zemana, který tvrdou rukou vládne kraji. Souvisí to spolu nějak?
Ze začátku film vypadá trochu podezřele, ale je čím dál lepší. A když se na scénu konečně dostanou zombie, je to docela maso. Hlavní roli navíc vytvořil sympaťák André Morell, který sice není Peter Cushing, ale do role lékaře, který se rázně postaví proti zlu, se hodí výborně. I další obsazení sedí, snad akorát pro hlavní hrdinku mohli vybrat pohlednější herečku.
Vlastně je jen málo, co bych Nákaze zombií mohl vytknout, ale na druhou stranu, není to žádné uchvacující mistrovské dílo, z kterého bych zůstal paf. Jen dobrý hammerovský horor, kterého asi i ve své době bylo škoda pro dvojprogram s třetím dílem Drákuly. 7,5/10
Režie: John Gilling
Hrají: André Morell, Diane Clare, Brook Williams, Jacqueline Pearce, John Carson
Hudba: James Bernard
Velká Británie 1966
THE PLAGUE OF THE ZOMBIES (1966)
Už loni jsem rozkoukal Romerovu Noc oživlých mrtvol, ale ještě jsem se k ní nevrátil. Sehnal jsem si ale kolekci 21 Hammerovských filmů, a při výběru, na co se podívám, jsem se rozmýšlel, jestli dalšího Drákulu či Frankensteina, protože jsou v nich Cushing a Lee, nebo něco jiného. (O kolekci v blízké době něco málo napíšu taky.) Nakonec jsem vybral tenhle film a neudělal jsem špatně.
Námět je tak trochu podobný Bavově Prokletí smrti, o lékaři, který přijíždí zjistit do zapadlé vesnice sto let za opicemi, proč zde záhadně umírají lidé. Pointa je ovšem jiná, u Bavy jsme žádné zombie neviděli. Máme tu voodoo kult, máme tu pověry, máme tu zemana, který tvrdou rukou vládne kraji. Souvisí to spolu nějak?
Ze začátku film vypadá trochu podezřele, ale je čím dál lepší. A když se na scénu konečně dostanou zombie, je to docela maso. Hlavní roli navíc vytvořil sympaťák André Morell, který sice není Peter Cushing, ale do role lékaře, který se rázně postaví proti zlu, se hodí výborně. I další obsazení sedí, snad akorát pro hlavní hrdinku mohli vybrat pohlednější herečku.
Vlastně je jen málo, co bych Nákaze zombií mohl vytknout, ale na druhou stranu, není to žádné uchvacující mistrovské dílo, z kterého bych zůstal paf. Jen dobrý hammerovský horor, kterého asi i ve své době bylo škoda pro dvojprogram s třetím dílem Drákuly. 7,5/10
Režie: John Gilling
Hrají: André Morell, Diane Clare, Brook Williams, Jacqueline Pearce, John Carson
Hudba: James Bernard
Velká Británie 1966
úterý 29. října 2019
OIK'S MONTH OF THE LIVING DEAD část 8
Letos ještě nebyl Vincent Price? Hanba!
HOUSE OF USHER (1960)
První Cormanova adaptace Edgara Allana Poea uvádí na scénu všechno, co obsahují i ty další. Vincenta Price, mladého hrdinu, krásnou ženu, umělé kulisy, jednotné prostředí, kde se děj odehrává, psychedelický sen i katastrofický konec. Poeovu povídku jsem kdysi četl, ale možná jen ukázku, takže nevím, do jaké míry ji film adaptuje věrně, ale nedivil bych se, kdyby si dost vymýšlel.
Jako vždycky u Poea, nemáme tu hrůzu z nadpřirozených jevů, ale hrůzu z pomatené mysli. Vincent Price hraje opět šílence první třídy, z kterého nemůžeme spustit oči, a s blond vlasy a bez knírku je možná ještě děsivější. Kromě něj ve filmu hrají jen tři herci, a musím říct, že všichni jsou dobří. Mark Damon tu hraje tak, jak jsem ho nikde ještě neviděl, a do tohoto typu filmů se hodil určitě víc než do westernů. Price ale přehrává všechny a vždy, a když není na scéně, koukatelnost docela povážlivě klesá.
První půlhodinu jsem se dokonce docela slušně nudil. Ze začátku tolik ne, ale pak se to hodně dlouho točilo pořád na jednom a tom samém. "Odjeď odtud!" "Nemůžu!" "Proč ne?" "Kdybys to tak mohl pochopit!" "Vysvětli mi to!" "Nemůžu!" Pak se naštěstí věci dají do pohybu a atmosféra zhoustne. Dokonce jsem začal čekat na nějaký závěrečný twist, který by vše vysvětlil - a byl úplně jiný, než to, co jsem očekával.
Co mi docela šlo ale na nervy bylo, že hudba hrála v jednom kuse. Vincent Price hrající na loutnu ale stojí za vidění.
Ligeina hrobka zůstala nepřekonána coby Cormanova poeovská adaptace, z toho, co jsem viděl (vlastně už mi ze spolupráce Poe - Corman- Price zbývá jen Maska červené smrti), je ale Zánik domu Usherů asi druhý nejlepší. Tyhle filmy mě navíc vždycky přimějí, abych si přečetl předlohu. Ligeiu ve své sbírce nemám, ale Ushera určitě jo. 7/10
a.k.a. Zánik domu Usherů, The Fall of the House of Usher
Režie: Roger Corman
Hrají: Vincent Price, Mark Damon, Myrna Fahey, Harry Ellerbe
Hudba: Les Baxter
Podle povídky Edgara Allana Poea
Scénář: Richard Matheson
USA 1960
HOUSE OF USHER (1960)
První Cormanova adaptace Edgara Allana Poea uvádí na scénu všechno, co obsahují i ty další. Vincenta Price, mladého hrdinu, krásnou ženu, umělé kulisy, jednotné prostředí, kde se děj odehrává, psychedelický sen i katastrofický konec. Poeovu povídku jsem kdysi četl, ale možná jen ukázku, takže nevím, do jaké míry ji film adaptuje věrně, ale nedivil bych se, kdyby si dost vymýšlel.
Jako vždycky u Poea, nemáme tu hrůzu z nadpřirozených jevů, ale hrůzu z pomatené mysli. Vincent Price hraje opět šílence první třídy, z kterého nemůžeme spustit oči, a s blond vlasy a bez knírku je možná ještě děsivější. Kromě něj ve filmu hrají jen tři herci, a musím říct, že všichni jsou dobří. Mark Damon tu hraje tak, jak jsem ho nikde ještě neviděl, a do tohoto typu filmů se hodil určitě víc než do westernů. Price ale přehrává všechny a vždy, a když není na scéně, koukatelnost docela povážlivě klesá.
První půlhodinu jsem se dokonce docela slušně nudil. Ze začátku tolik ne, ale pak se to hodně dlouho točilo pořád na jednom a tom samém. "Odjeď odtud!" "Nemůžu!" "Proč ne?" "Kdybys to tak mohl pochopit!" "Vysvětli mi to!" "Nemůžu!" Pak se naštěstí věci dají do pohybu a atmosféra zhoustne. Dokonce jsem začal čekat na nějaký závěrečný twist, který by vše vysvětlil - a byl úplně jiný, než to, co jsem očekával.
Co mi docela šlo ale na nervy bylo, že hudba hrála v jednom kuse. Vincent Price hrající na loutnu ale stojí za vidění.
Ligeina hrobka zůstala nepřekonána coby Cormanova poeovská adaptace, z toho, co jsem viděl (vlastně už mi ze spolupráce Poe - Corman- Price zbývá jen Maska červené smrti), je ale Zánik domu Usherů asi druhý nejlepší. Tyhle filmy mě navíc vždycky přimějí, abych si přečetl předlohu. Ligeiu ve své sbírce nemám, ale Ushera určitě jo. 7/10
a.k.a. Zánik domu Usherů, The Fall of the House of Usher
Režie: Roger Corman
Hrají: Vincent Price, Mark Damon, Myrna Fahey, Harry Ellerbe
Hudba: Les Baxter
Podle povídky Edgara Allana Poea
Scénář: Richard Matheson
USA 1960
Štítky:
1960's,
FILM RECENZE,
HOROR,
ROGER CORMAN,
USA,
VINCENT PRICE
pondělí 28. října 2019
OIK'S MONTH OF THE LIVING DEAD část 7
A po Draculovi přichází ten druhý nejklasičtější. Samozřejmě.
FRANKENSTEIN (1931)
Filmy z třicátých let jsou na mě až moc archaické, takže je nedokážu úplně docenit. Tudíž asi z následujících řádek budu působit jako barbar. Je na nich vidět, jak se ještě tvůrci filmovat učili, a to především filmovat zvukový film. Pasáže bez dialogů jsou od němých filmů naučené skvěle, ale jak herci promluví, je to slabší.
Frankenstein je i tak lepší než oba filmy s Lugosim, které jsem v posledních letech viděl, ale ne zase o tolik. Strnulost, absence hudby, věčný šum a topornost herců mi tentokrát nevadily ani tolik, jako uspěchanost a nepromyšlenost scénáře. Scenáristé prostě vzali námětek "vědec ukradne těla, sestaví umělého člověka, oživí ho, je to vraždící monstrum, které zdrhne", a to je všechno, co udělali.
Frankenstein hned na začátku sice svůj projekt tají, ale sotva za ním přijdou jeho snoubenka, přítel a učitel, hned jim to ukáže... a všichni ho kryjí a pomáhají mu! Frankenstein je chvíli šílený vědec a chvíli hrdina. Stejně tak monstrum je chvíli zvíře, které neví, co vlastně dělá, a chvíli vraždící stvůra. Máme tu seladona s knírkem, od kterého jsem čekal, že to bude ten, co se obrátí proti svému příteli a na konci odejde s dívkou, ale je to jen pasivní a dost zbytečná postava.
Pár působivých scén tak ve výsledku moc nezachrání dojem, který na mě film měl. Ano, v rámci žánru je to jeden z nejdůležitějších filmů, navíc se tu poprvé objevuje (i když v němé roli) Boris Karloff, ale verze s Cushingem a Leem je o dost výš. 6/10
PS. Colin Clive vypadá úplně jako Sean Connery.
Režie: James Whale
Hrají: Colin Clive, Boris Karloff a další
USA 1931
FRANKENSTEIN (1931)
Filmy z třicátých let jsou na mě až moc archaické, takže je nedokážu úplně docenit. Tudíž asi z následujících řádek budu působit jako barbar. Je na nich vidět, jak se ještě tvůrci filmovat učili, a to především filmovat zvukový film. Pasáže bez dialogů jsou od němých filmů naučené skvěle, ale jak herci promluví, je to slabší.
Frankenstein je i tak lepší než oba filmy s Lugosim, které jsem v posledních letech viděl, ale ne zase o tolik. Strnulost, absence hudby, věčný šum a topornost herců mi tentokrát nevadily ani tolik, jako uspěchanost a nepromyšlenost scénáře. Scenáristé prostě vzali námětek "vědec ukradne těla, sestaví umělého člověka, oživí ho, je to vraždící monstrum, které zdrhne", a to je všechno, co udělali.
Frankenstein hned na začátku sice svůj projekt tají, ale sotva za ním přijdou jeho snoubenka, přítel a učitel, hned jim to ukáže... a všichni ho kryjí a pomáhají mu! Frankenstein je chvíli šílený vědec a chvíli hrdina. Stejně tak monstrum je chvíli zvíře, které neví, co vlastně dělá, a chvíli vraždící stvůra. Máme tu seladona s knírkem, od kterého jsem čekal, že to bude ten, co se obrátí proti svému příteli a na konci odejde s dívkou, ale je to jen pasivní a dost zbytečná postava.
Pár působivých scén tak ve výsledku moc nezachrání dojem, který na mě film měl. Ano, v rámci žánru je to jeden z nejdůležitějších filmů, navíc se tu poprvé objevuje (i když v němé roli) Boris Karloff, ale verze s Cushingem a Leem je o dost výš. 6/10
PS. Colin Clive vypadá úplně jako Sean Connery.
Režie: James Whale
Hrají: Colin Clive, Boris Karloff a další
USA 1931
Štítky:
1930's,
BORIS KARLOFF,
FILM RECENZE,
FRANKENSTEIN,
HOROR,
KLASIKA,
USA
OIK'S MONTH OF THE LIVING DEAD část 6
Jako každý rok ani letos nesmí chybět adaptace nejklasičtějšího hororového příběhu.
DRACULA (1979)
Malé anglické městečko, kde dominuje osamělé panství a obrovský blázinec, začíná sužovat strašlivá kletba... elegantní svůdce!
Tenhle film se totiž chopil mýtu o upírech z jiné stránky a to zjevné sexuální metafory. Dracula už tu tak není divnej patron, ale sexy manekýn, kterému podlehne každá, na kterou se podívá. Pryč jsou úvahy o dobru a zlu, o Bohu a ďáblu, na Draculu ani ty kříže neplatí. Tenhle film z Draculy dělá příběh boje impotentních tatíků za záchranu svých dcer před alfa samcem, do kterého se zamilovaly. Ten sexuální podtext je samozřejmě přítomen vždycky, ale až tahle adaptace zobrazuje explicitně přeměnu v upírku jako odpanění. Dracula je tu vlastně vnímán jako nepochopený hrdina, který jen přináší ženám to, co chtějí, a je za to štván žárlivými impotenty.
To, že film začíná až příjezdem Draculových rakví do Anglie je zase podle mě plus. Všichni vědí, že Dracula je upír, a i postavy se to dozvědí poměrně brzo. Tak proč zdržovat nějakým postupným odhalováním. Na druhou stranu, proč byly prohozeny jména Miny a Lucy? Proč z Miny udělali dceru Van Helsinga? Mezi otci a dcerami jako by nebylo ani žádné pouto. Lucy je dcerou dr. Sewarda, ale za celý film jsem neměl pocit, že by se tihle dva znali lépe než jen letmo.
Herecké obsazení vypadá skvěle, ale kvůli nepříliš dobře napsaným postavám zklame. Nejpropracovanějšími postavami jsou Dracula a Lucy, jenže Lucy je děvka, takže jí ani to vysvobození nepřejete, a Draculu hraje Frank Langella, opájející se vlastní přitažlivostí, jinak ale nevýrazný. Chápu, že Christopher Lee už byl v roce 1979 na Drákulu starý, ale Langella mu prostě nesahá ani po kotníky. Van Helsing v podání Laurence Oliviera působí víc než jindy jako zlomený stařík, který proti Draculovi prostě nemá šanci, a Donald Pleasence hraje jen vedlejší roli, která jen klade otázky, na které ostatní odpovídají.
Vizuálně film vypadá skvěle a to i přes občas viditelné dokreslené pozadí. Líbí se mi barevné tónování, které ale bylo přidáno až později, původně byl film barevnější. Williamsova hudba je skvělá. Ten film mohl být nejlepším zpracováním Draculy, ovšem jeho pojetí příběhu je něco, co se mi nezamlouvá. Radši mám Draculu jako ztělesnění zla a smrti než jako Dona Juana. 7/10
a.k.a. Drákula
Režie: John Badham
Hrají: Frank "I'm sexy and I know it" Langella, Laurence Olivier, Donald Pleasence, Kate Nelligan
Hudba: John Williams
USA/Velká Británie 1979
DRACULA (1979)
Malé anglické městečko, kde dominuje osamělé panství a obrovský blázinec, začíná sužovat strašlivá kletba... elegantní svůdce!
Tenhle film se totiž chopil mýtu o upírech z jiné stránky a to zjevné sexuální metafory. Dracula už tu tak není divnej patron, ale sexy manekýn, kterému podlehne každá, na kterou se podívá. Pryč jsou úvahy o dobru a zlu, o Bohu a ďáblu, na Draculu ani ty kříže neplatí. Tenhle film z Draculy dělá příběh boje impotentních tatíků za záchranu svých dcer před alfa samcem, do kterého se zamilovaly. Ten sexuální podtext je samozřejmě přítomen vždycky, ale až tahle adaptace zobrazuje explicitně přeměnu v upírku jako odpanění. Dracula je tu vlastně vnímán jako nepochopený hrdina, který jen přináší ženám to, co chtějí, a je za to štván žárlivými impotenty.
To, že film začíná až příjezdem Draculových rakví do Anglie je zase podle mě plus. Všichni vědí, že Dracula je upír, a i postavy se to dozvědí poměrně brzo. Tak proč zdržovat nějakým postupným odhalováním. Na druhou stranu, proč byly prohozeny jména Miny a Lucy? Proč z Miny udělali dceru Van Helsinga? Mezi otci a dcerami jako by nebylo ani žádné pouto. Lucy je dcerou dr. Sewarda, ale za celý film jsem neměl pocit, že by se tihle dva znali lépe než jen letmo.
Herecké obsazení vypadá skvěle, ale kvůli nepříliš dobře napsaným postavám zklame. Nejpropracovanějšími postavami jsou Dracula a Lucy, jenže Lucy je děvka, takže jí ani to vysvobození nepřejete, a Draculu hraje Frank Langella, opájející se vlastní přitažlivostí, jinak ale nevýrazný. Chápu, že Christopher Lee už byl v roce 1979 na Drákulu starý, ale Langella mu prostě nesahá ani po kotníky. Van Helsing v podání Laurence Oliviera působí víc než jindy jako zlomený stařík, který proti Draculovi prostě nemá šanci, a Donald Pleasence hraje jen vedlejší roli, která jen klade otázky, na které ostatní odpovídají.
Vizuálně film vypadá skvěle a to i přes občas viditelné dokreslené pozadí. Líbí se mi barevné tónování, které ale bylo přidáno až později, původně byl film barevnější. Williamsova hudba je skvělá. Ten film mohl být nejlepším zpracováním Draculy, ovšem jeho pojetí příběhu je něco, co se mi nezamlouvá. Radši mám Draculu jako ztělesnění zla a smrti než jako Dona Juana. 7/10
a.k.a. Drákula
Režie: John Badham
Hrají: Frank "I'm sexy and I know it" Langella, Laurence Olivier, Donald Pleasence, Kate Nelligan
Hudba: John Williams
USA/Velká Británie 1979
Štítky:
1970's,
DONALD PLEASENCE,
DRACULA,
FILM RECENZE,
HOROR,
KLASIKA,
USA
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)