Nedlouho po svých pětaosmdesátých narozeninách nás včera opustil George Hilton, hvězda nejen spaghetti westernů, ale i gialla a alších italských žánrových filmů. Tak sbohem, Georgi, a díky za všechny tvoje role. Asi si večer pustím Massacre Time, už jsem to léta neviděl...
pondělí 29. července 2019
neděle 14. července 2019
LE RAPACE (1968)
A je tu další Ventura, a tentokrát je to zapatovský western! Akorát se odehrává ještě dvacet let po revoluci, v roce 1938. Takže se tu jezdí auty, existují tu poloautomatické pušky a samopaly, ale jinak jako by se kdesi na jihu Mexika zastavil čas. A přichází sem tajemný cizinec, aby dostal revoluční úkol, ve skutečnosti však především dostává k ruce idealistického mladíka, kterého musí pořádně vyškolit.
Trochu je škoda, že film nemá vyloženě westernové prostředí, Ventura na západě by byl skvělej. I tak je to ale drama s westernovým půdorysem osamělého střelce, který spíše jedná než mluví. Děj není, jak jsme u Giovanniho už zvyklí, ani tak o politice, boji, či o akci, ale o chlapském přátelství a vztahu mezi dvěma hlavními postavami. Takže zatímco spousta diváků čekala prvoplánový akčňák, a byla zklamána, že k němu nedochází, já se zaujetím sledoval vývoj vztahu mezi Venturou a mladíkem, který se má stát novým vůdcem lidu. Jenže ten film má několik ale. Kromě Ventury nejsou jiné postavy moc zajímavé, a pokud jsou, jsou upozaděné na úkor těch zajímavějších. Třeba ze vztahu policisty k ženě, která atentátníky schovává, mohlo být vytřískáno mnohem víc. A další problém: Venturovi herecky nikdo nestíhá ani zdaleka. Vedle něj všichni působí jako ochotníci. Zvláště právě mladík v druhé hlavní roli.
Tím pádem se přece jen čekání na závěrečnou část stává více a více nesnesitelným. Nedojde to teda tak daleko, jako u jiných Giovanniho filmů, kdy na mnoho minut zavládne nuda, ale přece jen trochu nastartovat by to chtělo. Stojí to tak pak už jen na Venturovi, který hraje to, co vždycky, tedy správného chlapa na nesprávném místě, a jako vždy skvěle, a na de Roubaixově hudbě. 6,5/10
a.k.a. Dravec
Režie: José Giovanni
Hrají: Lino Ventura, Xavier Marc, Rosa Furman, Aurora Clavel, Enrique Lucero, Carlos Cardán, Augusto Benedico
Hudba: Francois de Roubaix
Francie / Itálie / Mexiko 1968
Trochu je škoda, že film nemá vyloženě westernové prostředí, Ventura na západě by byl skvělej. I tak je to ale drama s westernovým půdorysem osamělého střelce, který spíše jedná než mluví. Děj není, jak jsme u Giovanniho už zvyklí, ani tak o politice, boji, či o akci, ale o chlapském přátelství a vztahu mezi dvěma hlavními postavami. Takže zatímco spousta diváků čekala prvoplánový akčňák, a byla zklamána, že k němu nedochází, já se zaujetím sledoval vývoj vztahu mezi Venturou a mladíkem, který se má stát novým vůdcem lidu. Jenže ten film má několik ale. Kromě Ventury nejsou jiné postavy moc zajímavé, a pokud jsou, jsou upozaděné na úkor těch zajímavějších. Třeba ze vztahu policisty k ženě, která atentátníky schovává, mohlo být vytřískáno mnohem víc. A další problém: Venturovi herecky nikdo nestíhá ani zdaleka. Vedle něj všichni působí jako ochotníci. Zvláště právě mladík v druhé hlavní roli.
Tím pádem se přece jen čekání na závěrečnou část stává více a více nesnesitelným. Nedojde to teda tak daleko, jako u jiných Giovanniho filmů, kdy na mnoho minut zavládne nuda, ale přece jen trochu nastartovat by to chtělo. Stojí to tak pak už jen na Venturovi, který hraje to, co vždycky, tedy správného chlapa na nesprávném místě, a jako vždy skvěle, a na de Roubaixově hudbě. 6,5/10
a.k.a. Dravec
Režie: José Giovanni
Hrají: Lino Ventura, Xavier Marc, Rosa Furman, Aurora Clavel, Enrique Lucero, Carlos Cardán, Augusto Benedico
Hudba: Francois de Roubaix
Francie / Itálie / Mexiko 1968
Štítky:
1960's,
DOBRODRUŽNÝ,
FILM RECENZE,
FRANCIE,
LINO VENTURA,
THRILLER
sobota 13. července 2019
L'AVENTURE, C'EST L'AVENTURE (1972)
Ať žije Mao, který nikdy neměl Ferrari a nikoho nepřejel!
Po tom, co jsem se osvěžil z rudých Ctihodných mrtvol, jsem zkusil dalšího Venturu, a ona tam je zase politika. Naštěstí je to satira. Hrdiny filmu je pět kriminálníčků, kteří po návratu z vězení zjistí, že se doba změnila. Banky ani auta už moc nenesou, prostitutky se sdružují do politických hnutí. Ocitli se ve světě, kterému nerozumí, a jak si teď vydělat? Politikou! A tak začnou provozovat politické únosy. Objednávky zleva, zprava, je to jedno, berou všechno. Jenže samozřejmě se vše může pořádně zamotat...
Film je sice dobové politiky plný, ale dělá si z ná legraci. Zesměšňuje všechny politické idealisty, teroristy, extremisty, anarchisty a všechny isty, na které si vzpomenete. Nakonec jde všem stejně jen o moc a prachy, a naše titulní pětice se tím netají. Ne, že by bažila po moci, jen po prachách. Ústřední pětice je navíc tvořena herci, které by snad nikdo ani ze smyslu pro humor nepodezíral (snad s výjimkou Tassina Maccioneho), ale o to lépe to funguje. Lino Ventura, Jacques Brel, Charles Gérard, Charles Denner a Aldo Maccione navíc k sobě měli evidentně blízko nejen před kamerou, ale hlavně za ní, čehož navíc evidentně režisér Lelouch nezřídka využívá, takže prostě někam postaví kameru a nechá je blbnout. Ale i jejich předepsané eskapády jsou dostatečně bláznivé a zábavné, škoda jen, že je to jedna epizodka za druhou bez nějakého děje, a že film neví, kdy skončit.
Je fajn slyšet Lina Venturu mluvit ve filmu francouzsky i italsky, ještě víc fajn je slyšet Charlese Gérarda mluvit anglicky. Pár scének je překvapivě drsných, třeba ruská ruleta, ale nikdy nepřekročí pomyslnou hranici. Dozvte se, jak balit holky, ale na kočky nahoře bez, co k vám samy připlují na motorovém člunu, pozor. Ale ani to není problém - dobrodružství je přece dobrodružství, jak vám zazpívá osobně Johnny Hallyday. 7,5/10
a.k.a. Dobrodružství je dobrodružství
Režie: Claude Lelouch
Hrají: Lino Ventura, Jacques Brel, Charles Denner, Charles Gérard, Aldo Maccione, Johnny Hallyday, Juan Luis Bunuel, Nicole Courcel, Yves Robert, Sophie Boudet
Hudba: Francis Lai
Francie / Itálie 1972
Po tom, co jsem se osvěžil z rudých Ctihodných mrtvol, jsem zkusil dalšího Venturu, a ona tam je zase politika. Naštěstí je to satira. Hrdiny filmu je pět kriminálníčků, kteří po návratu z vězení zjistí, že se doba změnila. Banky ani auta už moc nenesou, prostitutky se sdružují do politických hnutí. Ocitli se ve světě, kterému nerozumí, a jak si teď vydělat? Politikou! A tak začnou provozovat politické únosy. Objednávky zleva, zprava, je to jedno, berou všechno. Jenže samozřejmě se vše může pořádně zamotat...
Film je sice dobové politiky plný, ale dělá si z ná legraci. Zesměšňuje všechny politické idealisty, teroristy, extremisty, anarchisty a všechny isty, na které si vzpomenete. Nakonec jde všem stejně jen o moc a prachy, a naše titulní pětice se tím netají. Ne, že by bažila po moci, jen po prachách. Ústřední pětice je navíc tvořena herci, které by snad nikdo ani ze smyslu pro humor nepodezíral (snad s výjimkou Tassina Maccioneho), ale o to lépe to funguje. Lino Ventura, Jacques Brel, Charles Gérard, Charles Denner a Aldo Maccione navíc k sobě měli evidentně blízko nejen před kamerou, ale hlavně za ní, čehož navíc evidentně režisér Lelouch nezřídka využívá, takže prostě někam postaví kameru a nechá je blbnout. Ale i jejich předepsané eskapády jsou dostatečně bláznivé a zábavné, škoda jen, že je to jedna epizodka za druhou bez nějakého děje, a že film neví, kdy skončit.
Je fajn slyšet Lina Venturu mluvit ve filmu francouzsky i italsky, ještě víc fajn je slyšet Charlese Gérarda mluvit anglicky. Pár scének je překvapivě drsných, třeba ruská ruleta, ale nikdy nepřekročí pomyslnou hranici. Dozvte se, jak balit holky, ale na kočky nahoře bez, co k vám samy připlují na motorovém člunu, pozor. Ale ani to není problém - dobrodružství je přece dobrodružství, jak vám zazpívá osobně Johnny Hallyday. 7,5/10
a.k.a. Dobrodružství je dobrodružství
Režie: Claude Lelouch
Hrají: Lino Ventura, Jacques Brel, Charles Denner, Charles Gérard, Aldo Maccione, Johnny Hallyday, Juan Luis Bunuel, Nicole Courcel, Yves Robert, Sophie Boudet
Hudba: Francis Lai
Francie / Itálie 1972
Štítky:
1970's,
DOBRODRUŽNÝ,
FILM RECENZE,
FRANCIE,
KOMEDIE,
LINO VENTURA
CADAVERI ECCELLENTI (1976)
Lino Ventura by oslavil stovku, což je příležitost se zase jednou podívat na pár filmů s ním. Tohle nevypadalo špatně. Politický thriller o zkorumpované justici a bezmocném policistovi, snažícím se zjistit pravdu? Ve skutečnosti bolševická propaganda, za kterou by se nestyděl ani Vasil Biľak.
Stařičký soudce chodí ve sklepení kostela, kde jsou vystaveny mumie, sám vypadá jako jedna z nich. Vyjde ven, ozve se rána a soudce je mrtev. Případu se ujímá inspektor Rogas (Lino Ventura) a už od začátku mocní tvrdí, že vše je dílem levičáků. Rogas však chytí jinou stopu, mezitím však mrtví soudcové přibývají. Sotva se však Rogas dostane blíže k řešení, objeví se nová skutečnost, která celým případem řádně zatřese...
Kupředu levá, zpátky ni krok! Kdo není komunista, ten je fašista. Tečka. Aspoň to se mi snažil film celou dobu tvrdit. Ze začátku je film neskutečně zmatený. O Venturovi ani vyšetřování se nedozvíme nic. Lino tu chodí, čumí, sem tam řekne větu, a pak najednou přijde s hypotézou, která je sama o sobě šílená. Ale budiž, proč ne. Jenže v půlce se politické pozadí projeví naplno, a tak se dozvíme, že policisté jsou jen loutkami politiků, kteří dopředu ukáží na ty, kteří mají přiznat to, co v životě neudělali, a soudci si přejí, aby mohli odsuzovat k smrti namátkou. Ti zlí se navíc chovají naprosto dementně. Pokud jste soudce v čele pokusu o fašistický převrat, a máte pocit, že policista, jehož blízký přítel je navíc komunistický novinář, vám jde po stopě, co uděláte? a) snažíte se ho zmást nepravidvými informacemi, b) pokusíte se ho ujistit, že jste na jeho straně, c) přednesete mu projev o tom, jak se svět řítí do hajzlu a je třeba stanné právo, o neomylnosti soudců a neexistenci justičního omylu. Ano, Max Von Sydow udělá c.
Takže jak úvod vypadá na něco ve stylu Damianiho filmů, konec ne jen v náznacích, ale přímo v záběrech z demonstrací mává rudými vlajkami a mává a mává a mává... To, co je v první půli zajímavé, je v druhé kvůli politice odsunuto naprosto na nejen vedlejší, ale přímo slepou kolej. Proč se podezřelý vystříhal ze všech fotek? Proč si nikdo nepamatuje, jak vypadal? Nezájem. Navíc je v tom šílené množství postav, jež si skoro nelze zapamatovat. Pak už se člověk orientuje jen podle těch pár herců, které zná odjinud, ať je to sám Ventura, ať je to úlisný soudce Sydow, slizký ministr Rey, slizký policajt Salvatori, novinář Pistilli, vágus Bozzuffi (naprosto zbytečná role pro tohoto herce) či děvka Aumontová. Pár dobrých scén vražd soudců, pár pěkných obrazů osamělých postav v obrovských justičních palácích, ale jinak rudo před očima. Škoda Ventury v tomhle - vůbec se divím, že v tom hrál, sám ztělesněním naprosté antirevoluce. Původně to měl snad být Volonté, ten by sem patřil - ale taky bych tenhle film asi neviděl. Vlastně naštěstí... 4/10
a.k.a. Ctihodné mrtvoly
Režie: Francesco Rosi
Hrají: Lino Ventura, Max Von Sydow, Fernando Rey, Renato Salvatori, Charles Vanel, Luigi Pistilli, Tina Aumont, Alain Cuny, Marcel Bozzuffi, Claudio Nicastro, Corrado Gaipa
Hudba: Piero Piccioni
Itálie / Francie 1976
Stařičký soudce chodí ve sklepení kostela, kde jsou vystaveny mumie, sám vypadá jako jedna z nich. Vyjde ven, ozve se rána a soudce je mrtev. Případu se ujímá inspektor Rogas (Lino Ventura) a už od začátku mocní tvrdí, že vše je dílem levičáků. Rogas však chytí jinou stopu, mezitím však mrtví soudcové přibývají. Sotva se však Rogas dostane blíže k řešení, objeví se nová skutečnost, která celým případem řádně zatřese...
Kupředu levá, zpátky ni krok! Kdo není komunista, ten je fašista. Tečka. Aspoň to se mi snažil film celou dobu tvrdit. Ze začátku je film neskutečně zmatený. O Venturovi ani vyšetřování se nedozvíme nic. Lino tu chodí, čumí, sem tam řekne větu, a pak najednou přijde s hypotézou, která je sama o sobě šílená. Ale budiž, proč ne. Jenže v půlce se politické pozadí projeví naplno, a tak se dozvíme, že policisté jsou jen loutkami politiků, kteří dopředu ukáží na ty, kteří mají přiznat to, co v životě neudělali, a soudci si přejí, aby mohli odsuzovat k smrti namátkou. Ti zlí se navíc chovají naprosto dementně. Pokud jste soudce v čele pokusu o fašistický převrat, a máte pocit, že policista, jehož blízký přítel je navíc komunistický novinář, vám jde po stopě, co uděláte? a) snažíte se ho zmást nepravidvými informacemi, b) pokusíte se ho ujistit, že jste na jeho straně, c) přednesete mu projev o tom, jak se svět řítí do hajzlu a je třeba stanné právo, o neomylnosti soudců a neexistenci justičního omylu. Ano, Max Von Sydow udělá c.
Takže jak úvod vypadá na něco ve stylu Damianiho filmů, konec ne jen v náznacích, ale přímo v záběrech z demonstrací mává rudými vlajkami a mává a mává a mává... To, co je v první půli zajímavé, je v druhé kvůli politice odsunuto naprosto na nejen vedlejší, ale přímo slepou kolej. Proč se podezřelý vystříhal ze všech fotek? Proč si nikdo nepamatuje, jak vypadal? Nezájem. Navíc je v tom šílené množství postav, jež si skoro nelze zapamatovat. Pak už se člověk orientuje jen podle těch pár herců, které zná odjinud, ať je to sám Ventura, ať je to úlisný soudce Sydow, slizký ministr Rey, slizký policajt Salvatori, novinář Pistilli, vágus Bozzuffi (naprosto zbytečná role pro tohoto herce) či děvka Aumontová. Pár dobrých scén vražd soudců, pár pěkných obrazů osamělých postav v obrovských justičních palácích, ale jinak rudo před očima. Škoda Ventury v tomhle - vůbec se divím, že v tom hrál, sám ztělesněním naprosté antirevoluce. Původně to měl snad být Volonté, ten by sem patřil - ale taky bych tenhle film asi neviděl. Vlastně naštěstí... 4/10
a.k.a. Ctihodné mrtvoly
Režie: Francesco Rosi
Hrají: Lino Ventura, Max Von Sydow, Fernando Rey, Renato Salvatori, Charles Vanel, Luigi Pistilli, Tina Aumont, Alain Cuny, Marcel Bozzuffi, Claudio Nicastro, Corrado Gaipa
Hudba: Piero Piccioni
Itálie / Francie 1976
Štítky:
1970's,
FILM RECENZE,
ITÁLIE,
KRIMI,
LINO VENTURA,
LUIGI PISTILLI,
THRILLER
neděle 7. července 2019
THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XV - SPACEBALLS
A již popatnácté přichází váš náš oblíbený podcast, tentokrát o Spaceballs, helmách a absurdní rychlosti! Během hodinky pročešeme poušť a ještě mnoho více!
sobota 6. července 2019
GUNS OF THE MAGNIFICENT SEVEN (1969)
Ach jo. Ze všech tří pokračování Sedmi statečných bylo tohle asi nejlepší, ale pořád hodně, hodně slabý. Chris tentokrát dává partu sedmi mužů dohromady na pomoc revoluci, která tak nějak není ukotvena v čase. Podle různých náznaků by se měl děj odehrávat někddy v 70. letech, kdy se ale v Mexiku nikdo moc nebouřil. Všechno ale vypadá, jako by šlo o revoluci 1911-17, včetně zbraní. Ale zase je tu Emiliano Zapata jako dítě...
Revoluci vede zcela tradičně Fernando Rey, který však většinu děje tráví v base. Pak tu máme nevypočitatelné bandity, kteří revoluci možná pomůžou, možná ne, a vlastně jsou v ději naprosto zbyteční. Chrise samozřejmě najme mladý nadšený Mexičan v podání Reniho Santoniho, Clintova parťáka z Drsného Harryho. Nebavil vás už původní Chico? Připadal vám ve dvojce Julián Mateos otravný? Reni Santoni je noční můra. Jeho postavě jsem přál smrt. Většině ostatních jsem nepřál ani to.
Naprosto mě totiž nezajímaly. Ono se taky podle charakteristiky dá celkem snadno odhadnout, kdo zařve a kdo přežije. Chris je tu George Kennedy, a nebylo to šťastné obsazení. Kennedyho mám rád, ale do role vůdce party se prostě nehodil. Náhražkový Vin se jmenuje nevím jak a hraje ho nevím kdo, kdo je vzhledem trochu podobný McQueenovi... a to je tak všechno. Pak tu máme starého vrhače nožů, černošského siláka, jednorukého konfederačního ostrostřelce a pistolníka s tuberkulózou. Stařík (James Whitmore) se sblíží s malým Zapatou (to dítě taky bolí), černoch a jižan se samozřejmě spřátelí, tuberák se zamiluje do vesničanky. A nikdo z nich nedostane šanci předvést to, co umí. Chris celou dobu tvrdí "já mám plán", ale nikdy se ho nedozvíme. Proč najal právě tyhle lidi? Pak stejně nemá smysl to, co dělají.
Ale ono to nedává smysl skoro vůbec. Sedmička se dá dohromady a překročí hranici. Narazí na vojáky, kteří odvádějí vězně. K jednomu z nich přiběhne dítě. Voják na koni dítě začne bít. Co udělají"stateční"? Ten, kterého jsme dosud prakticky nepoznali, chytí vojáka lasem a stáhne ho z koně! Následně se sedmička setká s celou armádou. Co armáda udělá? Nechá je jet! Chris přijede do věznice, aby zjistil, jak vypadá. Většinu toho, co potřebuje, mu sám od sebe vykecá strážný. Následně vidí popravu ve věznici, a přestože dělal, že si tam jel doplnit zásoby vody, po popravě se otočí a odjede. A plukovník je ukázán jako prohnaný, protože si toho všiml! Rovněž nedává smysl role banditů v ději atd., atd., atd...
Film se, stejně jako Návrat, točil ve Španělsku, ovšem zdejším tvůrcům se tuto skutečnost celkem zadařilo kamuflovat. Jedno známé městečko, jedna známá skála, pár známých obličejů, jinak bych i věřil, že se točilo v Mexiku.
Jízdu si už skoro nepamatuju, ale asi byla i horší než tohle. Návrat už jsem taky skoro šťastně zapomněl, ale určitě se mi taky líbil méně než tohle. Ale neznamená to, že by se mi Pistole líbily. Vůbec ne. Jen mě zdaleka tolik neurazily. 4,5/10
a.k.a. Pistole sedmi statečných
Režie: Paul Wendkos
Hrají: George Kennedy, James Whitmore, Monte Markham, Reni Santoni, Joe Don Baker, Bernie Casey, Scott Thomas, Michael Ansara, Frank Silvera, Sancho Gracia, Luis Rivera, Jorge Rigaud, Fernando Rey
Hudba: Elmer Bernstein (pořád ta samá)
USA 1969
Revoluci vede zcela tradičně Fernando Rey, který však většinu děje tráví v base. Pak tu máme nevypočitatelné bandity, kteří revoluci možná pomůžou, možná ne, a vlastně jsou v ději naprosto zbyteční. Chrise samozřejmě najme mladý nadšený Mexičan v podání Reniho Santoniho, Clintova parťáka z Drsného Harryho. Nebavil vás už původní Chico? Připadal vám ve dvojce Julián Mateos otravný? Reni Santoni je noční můra. Jeho postavě jsem přál smrt. Většině ostatních jsem nepřál ani to.
Naprosto mě totiž nezajímaly. Ono se taky podle charakteristiky dá celkem snadno odhadnout, kdo zařve a kdo přežije. Chris je tu George Kennedy, a nebylo to šťastné obsazení. Kennedyho mám rád, ale do role vůdce party se prostě nehodil. Náhražkový Vin se jmenuje nevím jak a hraje ho nevím kdo, kdo je vzhledem trochu podobný McQueenovi... a to je tak všechno. Pak tu máme starého vrhače nožů, černošského siláka, jednorukého konfederačního ostrostřelce a pistolníka s tuberkulózou. Stařík (James Whitmore) se sblíží s malým Zapatou (to dítě taky bolí), černoch a jižan se samozřejmě spřátelí, tuberák se zamiluje do vesničanky. A nikdo z nich nedostane šanci předvést to, co umí. Chris celou dobu tvrdí "já mám plán", ale nikdy se ho nedozvíme. Proč najal právě tyhle lidi? Pak stejně nemá smysl to, co dělají.
Ale ono to nedává smysl skoro vůbec. Sedmička se dá dohromady a překročí hranici. Narazí na vojáky, kteří odvádějí vězně. K jednomu z nich přiběhne dítě. Voják na koni dítě začne bít. Co udělají"stateční"? Ten, kterého jsme dosud prakticky nepoznali, chytí vojáka lasem a stáhne ho z koně! Následně se sedmička setká s celou armádou. Co armáda udělá? Nechá je jet! Chris přijede do věznice, aby zjistil, jak vypadá. Většinu toho, co potřebuje, mu sám od sebe vykecá strážný. Následně vidí popravu ve věznici, a přestože dělal, že si tam jel doplnit zásoby vody, po popravě se otočí a odjede. A plukovník je ukázán jako prohnaný, protože si toho všiml! Rovněž nedává smysl role banditů v ději atd., atd., atd...
Film se, stejně jako Návrat, točil ve Španělsku, ovšem zdejším tvůrcům se tuto skutečnost celkem zadařilo kamuflovat. Jedno známé městečko, jedna známá skála, pár známých obličejů, jinak bych i věřil, že se točilo v Mexiku.
Jízdu si už skoro nepamatuju, ale asi byla i horší než tohle. Návrat už jsem taky skoro šťastně zapomněl, ale určitě se mi taky líbil méně než tohle. Ale neznamená to, že by se mi Pistole líbily. Vůbec ne. Jen mě zdaleka tolik neurazily. 4,5/10
a.k.a. Pistole sedmi statečných
Režie: Paul Wendkos
Hrají: George Kennedy, James Whitmore, Monte Markham, Reni Santoni, Joe Don Baker, Bernie Casey, Scott Thomas, Michael Ansara, Frank Silvera, Sancho Gracia, Luis Rivera, Jorge Rigaud, Fernando Rey
Hudba: Elmer Bernstein (pořád ta samá)
USA 1969
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)