OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 38

The Dude Abides. Seru na to, jdu na bowling.

QUANDO?

Na tenhle článek jsem narazil na nějaké stránce. Nebylo by na něm nic moc zajímavého, ostatně vzhledem k mojí mizivé znalosti italštiny, kdy bych vás dokázal vyzvat na souboj, ale neobjednám si pizzu, si to ani nemůžu přečíst. Problém je, že redaktorka si překroutila svévolně data narození herců (nebo je tak zveřejňovali jejich agenti?) tak, že článek nejsem schopen datovat. Nejdříve vyšel rozhodně v roce 1971, vzhledem k tomu, že už se v něm mluví o Allelujovi s Hiltonem. Jenže u každého herce se dočteme naprosto jiný věk. Takže podle článku je v době, kdy vyšel, Francu Nerovi 31 let, což by ukazovalo na rok 1972 či 1973. Fajn, sedělo by. Jenže Gianni Garko se údajně narodil před 35 lety (je ročník 1935), Georgi Hiltonovi (nar. 1934) má být pro změnu 32, Terenci Hillovi (1939) dokonce pouze 28, a Lee Van Cleefovi (1925) pro změnu přidali na padesát! U Jeana-Louise Trintignanta se věk nedočteme.
Pokud tomu někdo rozumíte, nebyl byste někdo ochotný články přeložit? Třeba těm slovíčkům vedle rozumím dokonce tak špatně, že ani nejde o věk.

Grazie, su le mani, sceriffo, t'ammazzo, pizza quattro formaggi. (Zde končí má italština).
Arrivederci, Bambini di Praga. 

THE CONTINUING STORY OF THE SERIES

No a máme tu dokončení článku o seriálech, které stojí za zmínku. Před třemi lety jsem v první části sliboval, že třetí bude o animácích, ale nakonec je většina zase hraná. Něco z toho, o čem tu teď píšu, jsem při vydání první části článku ještě ani neznal.

THE SIMPSONS (1989-)
Animáky jsem chtěl původně oddělit, ale koukám, že by mi nakonec vyšly tak tři. Simpsonovy samozřejmě není třeba představovat. Vrcholem je pro mě cca pátá až třináctá série, pak to začalo slábnout a cca od šestnácté dál se na to nedá už ani dívat. Mnohé epizody z vrcholu jsou ale jednoduše geniální. Je teda fakt, že nejradši mám díly, které se točí kolem Homera. Díly o Bartovi, Líze a Marge jsou vždy na jedno brdo o tom, jak se snaží někomu dokázat, jak jsou super, a zvláště u ukňourané Lízy je to otrava. Halloweenské díly jsou příběh od příběhu. I tak si ale seriál těch 10/10 zaslouží už za oněch osm až devět sérií, které jsou špičkové.
Oblíbené postavy: Homer, Vočko, Barney, Lenny, Komiksák, Flanders, Bart, Skinner, Ralph, Duffman, chlap co říká ÁÁÁNOOOOO
Dabing: 10/10. Po onemocnění Vlastimila Bedrny se Zavřel zhostil Homera skvěle, jenom to byl zpočátku nezvyk, jeho dabing ve 13. sérii ale nebyl méně kvalitní než ten pozdější. V poslední době došlo i k nahrazení zesnulých Bedřicha Šeteny, Vladimíra Fišera a Heleny Štáchové, ale z toho jsem slyšel jen ukázky.

FUTURAMA (1999-2013)
U Futuramy, která se mi zpočátku dost líbila, jsem nakonec vydržel jen cca do půlky druhé série a nějak se mi omrzela. Už jsem ji dlouho neviděl, takže si nejsem jist, proč. 7/10
Oblíbené postavy: Zoidberg, Bender, Leonard Nimoy
Dabing: 8/10 - za mě se Primě povedl.

BLACK BOOKS (2000-2004)
A další britcom, z nějž mi, nevím proč, chybí asi tři díly dokoukat. Musím napravit, nebo líp dát celé znova. Dylana Morana jsem na začátku prvního dílu vůbec neznal, už v půlce jsem si říkal, že tohohle chlapa žeru. Bill Bailey je taky super, a Fran to nijak nekazí. Do tohohle knihkupectví bych asi nechtěl chodit nakupovat, ale nevadilo by mi tam bydlet. 9/10
Oblíbené postavy: Bernard, Manny
Dabing: Neexistuje.

MARRIED WITH CHILDREN (1987-1997)
U sitcomů je nejdůležitější vytvořit hlavního tahouna, což se samozřejmě povedlo i tady. O něco níže si povíme něco o tradičních sitcomech s funkční rodinou a jejich běžnými trably. Bundovi jsou rodina kde nefunguje nic. Otec je blbec, matka je slepice, která neumí vařit, dcera je pitomá běhna a syn je vytahovačné pako. Do toho se tam plete feministická sousedka a její manželé. Neviděl jsem zatím bohužel moc dílů, ale až bude čas, dám se do toho pořádně. "Who's there ridin' into sun, who's the man with the itchy gun, who's the man who kills for fun, Psycho Dad, Psycho Dad, Psycho Dad!!!" - jo, to je westernovej seriál, kterej bych chtěl vidět.
Oblíbené postavy: Zatím hlavně Al
Dabing: 8/10 - občas blbej mix a divnej překlad, ale Zedníček i Zawadská mluví dobře

FAWLTY TOWERS (1975-1979)
Pouhé dvě série šílení Johna Cleese coby majitele hotýlku. Dvanáct dílů úžasné zábavy. Kdo žere Bernarda Blacka a Ala Bundu, musí žrát i Basila Fawltyho a jeho záchvaty vzteku, stejně jako číšníka Manuela s jeho "Qué?" Někdy musím zopakovat. 10/10
Oblíbené postavy: Basil, Manuel
Dabing: Jsem neslyšel, prý je příšerný

RIPPING YARNS (1976-1979)
Tentokrát sólovka Michaela Palina, sice psaná ve spolupráci s Terrym Jonesem, ale ten hraje jen v prvním díle. Palin si tu vzal na paškál klasické příběhy opakující se v britské literatuře a vždy kromě hlavní postavy hraje i nějaké další. Nevím proč, ale viděl jsem jen tři díly... Musím někdy zopakovat a dohnat. Asi proto, že jsme se dívali společně se sestrou, tu to moc nebavilo a já neměl tenkrát chuť pokračovat sám. Ty tři díly tak za 8/10.
Dabing: Jsem neslyšel

GARTH MARENGHI'S DARKPLACE (2004)
Než se Richard Ayoade a Matt Berry sešli v IT Crowd, vytvořili seriál, který je ve skutečnosti výtvorem geniálního spisovatele Gartha Marenghiho, představitele hlavní role a autora příběhů, kde nechybí tajemno, napětí a krev. Krev? Krev. Celý seriál se točí kolem nemocnice, která je posedlá ďáblem. Opět nevím, proč jsem z toho viděl jen půlku. Musím někdy zopakovat a dohnat. 7,5/10
Dabing neexistuje, seriál tu nedávno v premiéře uvedla ČT, ale s titulky.

FAMILY GUY (1999-)
První díl, co jsem viděl, se mi líbil, že je drsnější než Simpsonovi. Druhý už byl trochu otravný. Třetí už byl vyloženě nechutný. Griffinovi umí pobavit, ale je to ode zdi ke zdi. Jejich parodie Star Wars ale stojí za to. 7,5/10
Dabing jsem opět naštěstí neslyšel.

MEIN FREUND WINNETOU (1980)
Seriál Vinnetou, v jehož titulcích není ani jednou zmíněno jméno Karla Maye. Ve skutečnosti jde o one-man show Pierra Brice, kvůli které je dokonce Old Shatterhand odsouzen do role trapného statisty, navíc byl obsazen hercem, který sice na první pohled vypadá jako starší verze Burianovy obálky knihy, na ten druhý jde ale vidět, že je to prostě jen tlustý dědek. Sám Vinnetou tu tak může jednat jako absolutní bojovník za práva Indiánů, který nenávidí bledé tváře a Shatterhanda i Hawkense snad toleruje jen se skřípěním zubů. Dalšími hlavními postavami jsou pak přiblblý Komanč Tašunka a otravný ukecaný a zbabělý fotograf, kterého si zahrál autor scénáře, takže se nacpal, kde mohl, a nevystupuje snad jen ve dvou dílech. Začátek se hřmotnou hudbou, podivným střihem, zastřeleným dítětem a Vinnetouem střeleným do hlavy je děsivý, pak se ale uklidní. Největším problémem seriálu je tak to, že se v něm takřka nic neděje. Jen se pořád mluví o tom, co se stane, a nakonec se nestane nic. Aspoň se mezi knižními dialogy občas objeví hláška tak šílená, že člověk jen kroutí hlavou. "Mnoho indiánů tam nechalo svoje péra, když jsem udělal tuhle fotku." "Byl to starý muž, tak jsme ho poslouchali. Ale pak jsme ho museli praštit veslem, abychom se dostali včas domů." "Připravili mě o nevinnost. Žádný muž už pro mě nikdy nebude hrát na flétnu před mým teepee." "Pomoz, Vinnetou, bledé tváře znásilňují naše ženy a pálí naše teepee!" "Ty stvůry!" Atd. A nezapomeňme na dobré trávy a zhuleného Starého Medvěda! 3/10
Dabing: horší než u filmů, ale pořád celkem slušný, z 80. let.

HOME IMPROVEMENT (1991-1999)
Tak když mi bylo osm, žral jsem to. Vždycky v půl osmé na Primě, než začal hlavní večerní pořad. Dneska už bych to asi nedal. Jedna z těch věcí, které Ženatý se závazky zesměšňuje. 6,5/10
Oblíbené postavy: Al, Wilson (to je soused za plotem)
Dabing: Dokud daboval Postránecký, dobrý. Jak to převzal Mahdal, nedá se to poslouchat.

STEP BY STEP (1991-1998)
V šesti se mi na tom nejvíc líbila ta horská dráha ve znělce (na které jsem v životě nejel, fňuk), v desíti Kouďák. Dneska bych z toho asi zvracel, viď, Bobby Ewingu! 5/10
Oblíbené postavy: Kouďák
Dabing: Dal se poslouchat... Ale naštěstí si ho moc nepamatuju.

STAR TREK (1966-1969)
Star Treků je milion, já mluvím o TOS. Na jaře jsem ji sjížděl dost, ale skončil jsem, z časových důvodů, někde po 23 dílech. No, mám z té doby rozdělaný speciál na celý týden, tak až ho dodělám, dozvíte se víc. 8/10
Oblíbené postavy: Spock, Sulu, Scotty, Kostra
Pozn. Našel jsem v knihovně knihu komiksů se Star Trekem. Otevřu ji náhodně a co je první věta, co čtu? Schválně takový malý kviz:
a) Je mrtvý, Jime.
b) Přenes mě, Scotty.
c) Žij dlouho a blaze.
Kdo tipoval a, vyhrál.
Dabing: Celkem fajn. Plachý je jako Spock geniální, Martin Preiss jako Kirk asi lepší než Županič ve filmu, vedlejší postavy dobře obsazené.

ROBERT PLANT 70

 70. narozeniny dnes slaví zpěvák Led Zeppelin Robert Plant. Všechno nejlepší!

THE YELLOW AND YET BLOODY GIALLO SPECIAL - část 6

Lucio Fulci je zpátky a s ním sedm geniálních tónů.

SETTE NOTE IN NERO (1977)

Tenhle film režíroval Lucio Fulci! Na to se nebude dát koukat, zas to bude plné krve, vnitřností a usekaných končetin! Hm, ani omylem. Film sice začíná pádem ze skály a to naprosto stejným, jako jsme viděli v Don't Torture a Duckling, ale skoro v něm nejsou žádné vraždy, žádný maskovaný vrah, jen jedna záhada, která se možná stala a možná ne. Hrdinka má jasnovidecké vize, které ji přivedou k nálezu pozůstatků před několika lety zavražděné ženy, zazděné ve starém domě rodiny jejího novomanžela. Ten se stává podezřelým a hrdinka se rozhodne vypátrat, co měly její vize znamenat, aby jej očistila. Tím se samozřejmě dostane do víru nejrůznějších událostí...

Fulci jako by se inspiroval jednak svým filmem A Lizard in a Woman's Skin, kde rovněž šlo o vizi vraždy, jednak Argentovými filmy. Narozdíl od něj ale naprosto rezignoval na jakékoli pokusy o humor a soustředí se především na budování atmosféry, což je to, co mu jde nejlépe. Začátek s pádem a potom ta přeslazená písnička sice nejsou nic moc, ale jakmile Jennifer O'Neill začne jezdit skrz tunely, Fulci vás drapne a už nepustí. Žádný maskovaný vrah, žádné J&B, žádná nahota, vlastně žádné brutální scény s výjimkou úvodního pádu, přesto je to lepší než většina jiných, klasičtějších giall. A Fulcimu k tomu stačí kamera, hudba, střih a scénář, který neobsahuje žádné větší boty, pokud přistoupíte na premisu, že hlavní hrdinka je jasnovidec.

Na herce tu pak měl Fulci štěstí. Nikdo tu nepředvádí nějaký obdivuhodný výkon, ale jejich výkony jsou dostačující. Jennifer O'Neill je dostatečně sympatická i zajímavá (a samozřejmě krásná), nezklamou ani Gianni Garko, Ida Galli či Marc Porel, a z pana Vláčka Gabriele Ferzettiho jde strach. Bruno Corazzari tu snad hraje poprvé, co jsem viděl, zcela normálního člověka, ovšem jen v malé roli. Snad jen Jenny Tamburi coby Porelova sekretářka mi úplně neseděla, včetně té trvalé.

Nepíše se mi úplně snadno, protože mám pocit, že bych tím hodně prozradil. Snad jen tolik, že vnímavému divákovi bude jasné, jak přesně film skončí, cca 10 minut dopředu, což ale neznamená, že by se vytratilo napětí. Jinak je to určitě to nejlepší, co jsem z tohoto týdenního speciálu viděl a určitě se někdy mrknu znovu. Ale v italštině, protože anglický dabing je naprosto příšerný se všemi falešnými italskými přízvuky a aristokratkou Idou Galli mluvící hlasem pouliční prodavačky cigaret. 8,5/10
PS. Tentokrát musím českého distributora za zvolení názvu pochválit.

a.k.a. Zvuky temna, The Psychic, Seven Notes in Black, Death Tolls Seven Times, Murder to the Tune of the Seven Black Notes
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Jennifer O'Neill, Gabriele Ferzetti, Marc Porel, Gianni Garko, Ida Galli, Jenny Tamburi, Luigi Diberti, Bruno Corazzari, Elizabeth Turner, Salvatore Puntillo
Hudba: Franco Bixio, Fabio Frizzi, Vince Tempera
Itálie 1977

THE YELLOW AND YET BLOODY GIALLO SPECIAL - část 5

Hleďme, Nieves Navarro je zpátky, dokonce i s Lucianem Rossim, Ivanem Stacciolim a Fabriziem Morescem (ten už je tu tento týden potřetí). Tentokrát ale dělají všichni jen křoví.

RIVELAZIONI DI UN MANIACO SESSUALE AL CAPO DELLA SQUADRA MOBILE (1972)

Takže copak tu máme tentokrát?
- vraha v černém, který nožem vraždí krásné ženy
- bezmocnou policii, která mu ne a ne přijít na stopu
- červené telefony
- lahve skotské J&B
- sedmdesátkovou módu
- detailně zobrazené násilí
- ženskou nahotu
- několik zjevných úchyláků, kteří mají odlákat naši pozornost

Čím se tedy film odlišuje od ostatních giall? No, moc toho není. Hlavním hrdinou je tentokrát policista, kterého ztvárňuje Farley Granger. Většina děje se však odvíjí epizodicky, jak občas bývá zvykem. Už na začátku se nám vyprofiluje skupina krásných vdaných záletnic, které postupně sledujeme při souloži s tajným milencem, aby následně vešel maskovaný vrah a pokaždé stejným způsobem je zabije. Detektiv tedy nemůže najít žádnou stopu. Trochu problematické je, že podezřelých není zase tolik. Z mužů vidíme hlavně detektiva, patologa, jeho pošahaného asistenta Rossiho, detektivova šéfa a pak milence obětí, ale jen dva manžely, přičemž Tranquilli je nejen manželem Incontrerové, ale i milencem Navarrové. No a pokud přemýšlíte, zůstane vám jen poměrně málo možných pachatelů. Já se tedy zaměřil na někoho jiného, koho jsem celý film podezíral, takže jsem se v tipování netrefil. Ale byla to, řekněme, jedna ze čtyř možností, které mě napadly.

Zase pokud oko divákovo rádo spočine na odhalených křivkách krásných žen, přičemž mu nevadí delší záběry na místa, která se moc neukazují, užije si tu dost. Každá z žen tu hraje jen epizodku, a většinou vlastně mají za úkol jen svléknout se a zemřít. Takže hned ze začátku rozřezané tělo blond modelky, potom nahá Femi Benussi (jejíž smrt na pláži je jednou z mála pamětihodných scén), dlouhá, v rozšířené verzi ještě protažená milostná scéna s Nieves Navarro, která odhaluje naprosto všechno až v takřka pornografickém provedení, pokocháme se i prsy Sylvy Koscinové a Kristy Nell. Jen Annabella Incontrera a kupodivu i Angela Covello (viz Torso) zůstaly zahalené. Zrovna postava Covellové vypadá část filmu poměrně důležitě a za půlkou z něj naprosto bez vysvětlení zmizí.

Film ani není nijak zvláště dobře natočen a říkal jsem si, že z mnohých scén by Argento či Martino vytřískali mnohem více. Pořádně zajímavý začal být až ke konci, kdy se pro komisaře případ stal osobním a Granger konečně dostal možnost hrát - a velice dobře. Právě závěr filmu, scéna na pláži a nekrofil Luciano Rossi budou asi jednou z mála věcí, které mi po skončení filmu zůstanou v hlavě. Nic víc. 6/10
PS. V USA byla dokonce vyrobena pornoverze s přistříhanými hardcore scénami.

a.k.a. So Sweet, So Dead, The Slasher is a Sex Maniac, Penetration
Režie: Roberto Bianchi Montero
Hrají: Farley Granger, Sylva Koscina, Silvano Tranquilli, Chris Avram, Nieves Navarro, Femi Benussi, Krista Nell, Annabella Incontrera, Angela Covello, Fabrizio Moresco, Luciano Rossi, Ivano Staccioli, Jessica Dublin, Benito Stefanelli
Hudba: Giorgio Gaslini
Itálie 1972

THE YELLOW AND YET BLOODY GIALLO SPECIAL - část 4

Pro dnešek se podíváme na Nieves Navarro, opět nabarvenou na zrzavo a přejměnovanou na Susan Scott, a to v hlavní roli.

LA MORTE ACCAREZZA A MEZZANOTTE (1972)

Vavava vavava vavavává váá Valentííínáááá
Sotva si na ten film vzpomenu, hned mi ta Ferriova melodie vyskočí v hlavě. Jako vždy u Ercoliho, film se točí kolem hlavní hrdinky v podání jeho ženy Nieves Navarro, která tu vypadá snad ještě lépe než kdy dřív. Ale nejen to, narozdíl od tradiční femme fatale či dívky v nesnázích tu hraje silnou hrdinku, která si nenechá nic líbit a rázně se vrhá do pátrání po rozuzlení záhady, do které se dostala, přičemž se setkává s divnějšími a divnějšími lidmi.

Na začátku modelka Valentina (Navarro) experimentálně vyzkouší novou halucinogenní drogu, přičemž její reakce jsou sledovány tiskem. V halucinaci Valentina vidí muže v černých brýlích, kterak železnou rukavicí s ostny zavraždí mladou ženu. Mohla by to být jen halucinace, jenže po vyjití článku se onen muž skutečně objeví a pokouší se Valentinu zabít. Policie si ale myslí, že jde jen o pokus o vyvvolání senzace, nevěří jí ani její přítel, sochař Stefano, ani novinář Gio, který článek sepsal. Navíc se objevují stále zvláštnější existence, které Valentinu zvolna vedou k rozuzlení celé záhady...

Tenhle film je posledním z neoficiální volné trilogie, vytvořené Ercolim (dále Forbidden Photos of a Lady Above Suspicion a Death Walks on High Heels). I tentokrát vzal Ercoli takřka stejný tým, takže vedle Nieves Navarro tu opět hraje Simón Andreu. Jak byl v prvním z filmů coby náhražkový Ivan Rassimov nevěrohodný, v mírně komických rolích ve zbývajících dvou filmech mu to jde o dost lépe a s Navarro by vytvořili poměrně dobrou komickou dvojici. Navarro vůbec celý film prochází skoro jako komedií. Valentina je ženská od rány, která celým filmem prochází rázným krokem, a kdo se ji pokusí zastavit, toho seřve, a nebo ho i praští. Občas mi tahle stylizace seděla, občas vůbec, a některé scény Navarro silně přehrává. Od koho jsem čekal přehrávání byl Pietro Martellanza coby onen sochař, který je tu ale poměrně umírněný. Další postavy jsou jednostrunné figurky, od blbého policisty Gentilliho přes děsivého ředitele blázince Staccioliho až po jeho divnou ženu Claudii Lange. Kdo si ale v závěrečných dvaceti minutách film naprosto ukradne pro sebe je Luciano Rossi coby smějící se nájemný vrah. Samozřejmě nebudu prozrazovat, jaká je v ději jeho úloha, ale na jeho postavu se vyplatí si počkat.

Dějově je to samozřejmě blbost, a vysvětlení toho, co se vlastně stalo, je skoro až vymyšlené na poslední chvíli a tudíž nedává moc smysl. Samozřejmě nic není tak, jak to zpočátku vypadá, takže se nenechte mást tím, že znáte tvář vraha.Zajímavé je, že autorem námětu je Sergio Corbucci. Zajímalo by mě porovnání jeho námětu s tím, jak film nakonec svým obvyklým způsobem překroutil scenárista Gastaldi. Skoro až se dá počítat s tím, že zůstala jen, ve filmu nakonec upozaděná, cool vražedná zbraň, která svou přítomností na plakátech prostě láká. Ale bohužel ji neuvidíme zase tolik, jak bychom doufali. Zůstává nám pak oslňující obrazová stránka, ne špatná hudební a poměrně dost zábavných či jinak zajímavých scén. Rozjíždí se to hodně pomalu, ale stojí za to si počkat. 7/10

Prodejce encyklopedií opět v akci

a.k.a. Death Walks at Midnight
Režie: Luciano Ercoli
Hrají: Nieves Navarro, Simon Andreu, Pietro Martellanza, Carlo Gentilli, Claudie Lange, Ivano Staccioli, Luciano Rossi, Fabrizio Moresco, Pajarito, Claudio Pellegrini
Hudba: Gianni Ferrio
Námět: Sergio Corbucci
Scénář: Ernesto Gastaldi, May Velasco
Itálie / Španělsko 1972