Pro dnešek se podíváme na
Nieves Navarro, opět nabarvenou na zrzavo a přejměnovanou na Susan Scott, a to v hlavní roli.
LA MORTE ACCAREZZA A MEZZANOTTE (1972)
Vavava vavava vavavává váá Valentííínáááá
Sotva si na ten film vzpomenu, hned mi ta
Ferriova melodie vyskočí v hlavě. Jako vždy u Ercoliho, film se točí kolem hlavní hrdinky v podání jeho ženy
Nieves Navarro, která tu vypadá snad ještě lépe než kdy dřív. Ale nejen to, narozdíl od tradiční femme fatale či dívky v nesnázích tu hraje silnou hrdinku, která si nenechá nic líbit a rázně se vrhá do pátrání po rozuzlení záhady, do které se dostala, přičemž se setkává s divnějšími a divnějšími lidmi.
Na začátku modelka Valentina (
Navarro) experimentálně vyzkouší novou halucinogenní drogu, přičemž její reakce jsou sledovány tiskem. V halucinaci Valentina vidí muže v černých brýlích, kterak železnou rukavicí s ostny zavraždí mladou ženu. Mohla by to být jen halucinace, jenže po vyjití článku se onen muž skutečně objeví a pokouší se Valentinu zabít. Policie si ale myslí, že jde jen o pokus o vyvvolání senzace, nevěří jí ani její přítel, sochař Stefano, ani novinář Gio, který článek sepsal. Navíc se objevují stále zvláštnější existence, které Valentinu zvolna vedou k rozuzlení celé záhady...
Tenhle film je posledním z neoficiální volné trilogie, vytvořené
Ercolim (dále
Forbidden Photos of a Lady Above Suspicion a
Death Walks on High Heels). I tentokrát vzal
Ercoli takřka stejný tým, takže vedle
Nieves Navarro tu opět hraje
Simón Andreu. Jak byl v prvním z filmů coby náhražkový
Ivan Rassimov nevěrohodný, v mírně komických rolích ve zbývajících dvou filmech mu to jde o dost lépe a s Navarro by vytvořili poměrně dobrou komickou dvojici.
Navarro vůbec celý film prochází skoro jako komedií. Valentina je ženská od rány, která celým filmem prochází rázným krokem, a kdo se ji pokusí zastavit, toho seřve, a nebo ho i praští. Občas mi tahle stylizace seděla, občas vůbec, a některé scény
Navarro silně přehrává. Od koho jsem čekal přehrávání byl
Pietro Martellanza coby onen sochař, který je tu ale poměrně umírněný. Další postavy jsou jednostrunné figurky, od blbého policisty
Gentilliho přes děsivého ředitele blázince
Staccioliho až po jeho divnou ženu
Claudii Lange. Kdo si ale v závěrečných dvaceti minutách film naprosto ukradne pro sebe je
Luciano Rossi coby smějící se nájemný vrah. Samozřejmě nebudu prozrazovat, jaká je v ději jeho úloha, ale na jeho postavu se vyplatí si počkat.
Dějově je to samozřejmě blbost, a vysvětlení toho, co se vlastně stalo, je skoro až vymyšlené na poslední chvíli a tudíž nedává moc smysl. Samozřejmě nic není tak, jak to zpočátku vypadá, takže se nenechte mást tím, že znáte tvář vraha.Zajímavé je, že autorem námětu je
Sergio Corbucci. Zajímalo by mě porovnání jeho námětu s tím, jak film nakonec svým obvyklým způsobem překroutil scenárista
Gastaldi. Skoro až se dá počítat s tím, že zůstala jen, ve filmu nakonec upozaděná, cool vražedná zbraň, která svou přítomností na plakátech prostě láká. Ale bohužel ji neuvidíme zase tolik, jak bychom doufali. Zůstává nám pak oslňující obrazová stránka, ne špatná hudební a poměrně dost zábavných či jinak zajímavých scén. Rozjíždí se to hodně pomalu, ale stojí za to si počkat.
7/10
 |
| Prodejce encyklopedií opět v akci |
a.k.a. Death Walks at Midnight
Režie: Luciano Ercoli
Hrají: Nieves Navarro, Simon Andreu, Pietro Martellanza, Carlo Gentilli, Claudie Lange, Ivano Staccioli, Luciano Rossi, Fabrizio Moresco, Pajarito, Claudio Pellegrini
Hudba: Gianni Ferrio
Námět: Sergio Corbucci
Scénář: Ernesto Gastaldi, May Velasco
Itálie / Španělsko 1972
Žádné komentáře:
Okomentovat