Osmého května, výročí konce války. Tedy v Evropě. Válka v Tichomoří trvala až do září, kdy se po jaderných útocích konečně Japonsko vzdalo. Tento film, na kterém se podílely obě strany stejnou měrou, zachycuje událost, která válku zahájila - útok na Pearl Harbor.
Dlouhá léta jsem o filmu věděl, docela jsem na něj byl i zvědavý. Bohužel, kdybych to viděl v době, kdy jsem válečné filmy celkem hltal, tzn. tak 2008-10, asi bych byl nadšenější. Snaha o co největší objektivitu a zobrazení bez jakýchkoli příkras a dramatických oblouků takřka dokumentárně přípravy operace na straně Japonců a snahy zachytit, co se to vlastně děje, na straně Američanů by se daly jistě ocenit. Bohužel mají za výsledek, že zejména první hodina se neskutečným způsobem vleče. Pořád se představují nové a nové postavy, pořád někdo s někým jedná, ale nikoho snad s výjimkou admirála Jamamota nepoznáme blíže - a i u Jamamota to dělá především silné charisma jeho představitele
Só Jamamury. V rolích amerických admirálů, ministrů, generálů a dalších se sice objevují známější herci jako
Martin Balsam, Joseph Cotten, E.G. Marshall a
Jason Robards, ale jednak má každý v tom filmu asi pět minut, jednak jsem si stejně nedokázal zapamatovat ani jména jejich postav.
Není v tom vůbec nic, s čím by se především na americké straně divák mohl identifikovat. Japonská strana z toho filmařsky i postavami vychází přece jen lépe. Bohužel, producenti se asi báli, že sledovat dvě hodiny film, v kterém by Američani hráli druhé housle, by bylo pro americké publikum otřesné - a už dost riskovali takhle, protože ze dvou a půl hodiny minimálně polovinu strávíme s Japonci. Taakže jak mám
Balsama či
Robardse jinak rád, tady se od nich divák vůbec ničeho nedočká a dívat se na film kvůli nim je nesmysl. Co je ovšem zajímavé, je, že film skutečně oba státy vyráběly stejnou měrou, takže film má tři režiséry - a ten americký,
Richard Fleischer (
Rudá Sonja, Bostonský případ, Pan Majestyk) je uveden jako režisér amerických epizod a jako celková režie jsou uvedeni dva Japonci. /Aha, tak ono je to jinak v americké a jinak v japonské verzi. Je zajímavé, že japonská verze má titulky psané anglicky latinkou./
Dlužno říct, že obě strany na filmu nešetřily, takže když konečně dojde k útoku, bojové scény a bombardování, a především některé kaskadérské kousky jsou skutečně dechberoucí. Rozjíždějící se letadlo vybuchne, chlap uskakuje od dalších vybuchujících letadel z poměrně těsné vzdálenosti, jiný se vybourá v džípu, vybuchují lodě, budovy, letadla, autobusy. Pokud jsou tam miniatury, jsou udělané vážně výborně. Právě jsem se dočetl, že výroba filmu byla nákladnějši než samotný útok na Pearl Harbor, a tvůrci dokonce zakoupili bitevní loď a čtyřicet letadel, aby je mohli zničit. Vážně - pokud šetřili na skutečných hvězdách, aby měli na lodě, udělali zase dobře, to jo.
Docela mě mrzí, že se mi to nakonec tolik nelíbilo. Scény bombardování Pearl Harboru jsou vážně skvělé, japonské pasáže poměrně zajímavé. Škoda většiny těch amerických, škoda, že se pro samá fakta a jednání tvůrci nepokusili alespoň třeba z postavy šifraře v podání
E.G. Marshalla udělat průvodce dějem, ústřední postavu na americké straně, která by byla trochu více prokreslena a byla pro diváky zajímavá. Když
Martin Balsam při pohledu na střepinu, která vletěla oknem do místnosti, z níž zkázu pozoroval, prohlásil, že ho radši měla zabít, nic z toho nešlo cítit. Nic jsme o jeho postavě nevěděli. Aspoň závěrečný proslov admirála Jamamota je skutečně silný.
6,5/10
Režie: Kinji Fukasaku, Toshio Masuda, Richard Fleischer
Hrají: Martin Balsam, Soh Yamamura, Joseph Cotten, Jason Robards, Tatsuya Mihashi, E.G. Marshall, Takahiro Tamura, James Whitmore
Hudba: Jerry Goldsmith
USA / Japonsko 1970
Žádné komentáře:
Okomentovat