Další z hipísáckých komiksových adaptací šedesátých let, kde víc než o smysluplný příběh jde o barevné dobrodružství, designové interiéry, kostýmy, make-up a sex a kde se zesměšňuje konzervativní společnost. Podobně jako ve francouzském
Fantomasovi i zde máme superpadoucha, který má superluxusní podzemní sídlo, krade ve velkém a zesměšňuje policii a vládu, a policistu, který se ho snaží ze všech sil zastavit. Marně.
Narozdíl od
Fantomase tu však není zcela jasné dobro a zlo. Přičemž charaktery nejsou ambivalentní! Ony prostě nejsou. Ve
Fantomasovi byl Fandor, kterému jsme fandili. Komu fandit tady? Slizkému, prakticky se moc neprojevujícímu Diabolikovi, který po většinu času jen někam leze, krade a vraždí? I policejní inspektor Ginko, zdejší Juve, je postavou pomětně nevýraznou. Kromě zajímavých postav absentuje i děj, který sestává jen z epizodek, kdy se objeví něco, co by Diabolik mohl ukrást (vzácné smaragdy, miliony dolarů, dvacet tun zlata), Ginko se to snaží ochránit, ale nakonec to skončí v rukou Diabolika a jeho sexy přítelkyně. Trochu se do toho ještě zaplete mafie, která se snaží vykoupit dopadením Diabolika.
Překvapivá je docela produkce, která míchá áčkové a béčkové hvězdy. U komiksového skoro velkofilmu v produkci
Dina de Laurentiise by člověk nečekal na režijním křesle
Maria Bavu a v hlavní ženské roli
Marisu Mell, ve filmu
Maria Bavy by zase člověk běžně nehledal
Michela Piccoliho a
Terryho Thomase. Diabolika hraje
John Phillip Law, který tehdy měl docela našlápnuto, ale nakonec skončil rovněž v béčkách. Snad jen
Adolfa Celiho by člověk čekal ve filmech obou kategorií. No, tenhle film je rozhodně béčko, takže spíš tu zaráží
Piccoli coby Ginko (i když nemá co hrát, nelze mu nefandit) a
Terry Thomas jako ministr, ten ovšem dost přehrává.
Marisa Mell nemá jinou práci než být co nejvíce sexy, což se jí velice dobře daří.
Za kamerou tedy seděl
Mario Bava - a nebyl to evidentně jeho film. Po vizuální stránce je film ohromující, spousta záběrů je vyloženě krásných, interiéry Diabolikova úkrytu jsou dechberoucí. Ovšem na mnoha místech jsou vidět použité miniatury, takže tolik peněz zase nebylo -
Bava ale s nízkým rozpočtem uměl vycházet dobře. No a hudbu složil
Ennio Morricone - některé skladby se mi líbily, jiné moc ne.
Diabolik rozhodně není dobrý film. Bohužel není ani dost špatný, aby tím byl nějak zábavný. Na to byl
Bava dost zručný režisér. Škoda.
5/10
a.k.a. Diabolik
Režie: Mario Bava
Hrají: John Phillip Law, Marisa Mell, Michel Piccoli, Adolfo Celi, Terry Thomas, Claudio Gora, Lucia Modugno, Renzo Palmer, Federico Boido
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Francie 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat