pátek 21. července 2017

L'UCCELLO DALLE PIUME DI CRISTALLO (1970)

Tohle jsem dlouho odkládal, ani nevím, proč. Možná to bude tím, že subžánr gialla mě tak moc zase nenadchl. Viděl jsem pár filmů, ale všechny mi přišly jak podle jednoho mustru, tu podaného působivěji (Sergio Martino), tu hůře. Vždy šlo buď o osamělou ženu, po které jde sériový vrah, nebo o skupinu lidí, které jednoho po druhém likviduje sériový vrah. Nemohu říci, že Argentův film by se co do námětu nějak dramaticky odlišoval, ale přece jen jsem neměl ten pocit, že tohle jsem už viděl.
V centru dění je tentokrát mužská postava, americký spisovatel, který se chystá odletět z Itálie společně se svou snoubenkou. Když náhle jedné noci spatří v rozsvícené galerii maskovaného vraha, kterak vraždí krásnou dívku. Sam, hraný Tonym Musantem, vraha vyplaší, dívku se podaří zachránit, ale vrah nyní jde i po něm, a Sam se navíc začíná o sériové vraždy více a více zajímat a totožnost vraha odhalit.
Scénář tedy není nijak originální ani dokonalý (ostatně teď jsem si vzpomněl na jednu nedovysvětlenou a podivnou záležitost), ale hlavní tahák v něm netkví. Film je spíše takovou děsivější detektivkou než hororem, krve tu moc není, kde by jiní ukazovali vraždy názorně, Argento tady jen naznačuje a vlastně s každou další vraždou přidává na intenzitě a detailnosti - první nevidíme vůbec. Každopádně ani chvíli jsem se nenudil, případ mě zajímal, tipoval jsem, kdo je vrah, byť tady falešných stop není moc, a v napínavých momentech jsem byl skutečně napjatý jak guma od trenek. Zvláště scéna, kdy se vrah dobývá k Suzy Kendall v prázdném domě je nervydrásající. Ovšem není jen napětí, je tu i humor, který překvapivě funguje, snad až na teplého zastavárníka. Pobaví jak koktavý pasák Gildo De Marco, tak především Mario Adorf jako podivínský malíř.
Hlavní role pak obsadili Tony Musante, známý ze Žoldnéře, který si v průběhu filmu svoje sympatie získá, jeho přítelkyni hraje Suzy Kendall, která se děsně podobá Susan George. Policistu hraje jako vždy výborný Enrico Maria Salerno. Kromě Kendallové tu hraje i řada dalších krasavic, například Eva Renzi, okouzlí pak především Rosita Torosh. Ovšem narozdíl od Martina (či Bianchiho či Di Lea) se Argento nesoustředí vůbec na erotiku, neuvidíme ani jednu bradavku, ani nic jiného, což je jen dobře. Kdo ovšem filmu prospěl asi nejvíce, jsou dva géniové, z nichž jeden, Vittorio Storaro, se postaral o kameru, a druhý, Ennio Morricone, o hudbu, která jako by se k takovému filmu snad ani nehodila - sedne geniálně. Jo, tohle se mi moc líbilo - a vlastně teď mám chuť mrknout od Argenta na další kousky. Třeba na ten s Budem Spencerem ;) 8,5/10
a.k.a. Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru (proč ten dovětek, proboha?), The Bird with the Crystal Plumage, The Phantom of Terror, Point of Terror, The Gallery Murders
Režie: Dario Argento
Hrají: Tony Musante, Suzy Kendall, Enrico Maria Salerno, Eva Renzi, Umberto Raho, Renato Romano, Mario Adorf, Rosita Torosh, Giuseppe Castellano, Gildo De Marco
Hudba: Ennio Morricone the GOD
Scénář: Dario Argento
Itálie / SRN 1970

4 komentáře:

  1. SPOILER Tak jsem film zkouknul a musím říc, žejsem byl příjemně překvapen. Fungující námětí i (u Argenta překvapivě - pravda, dále jsem od něj jen Děs v opeřě, který mě svým pitomým scénářem naštval. Takhle zajímavý film zabitýtak idotským dialogy nelogickými kiksy) celkem slušný scénař (pravda malé podivnosti tam jsou + jedna velká o Musantově snoubence zmíněná inspektorem), kde mě osobně odhalení vraha překvapilo. Výtečná muzika i kamera. Možná bych ale dal spíše 7,5 či 8 z 10 - přece jen menší chyby ve scénaři mě štvaly (to víš jsem fanoušek jedné z nejlepších dektivních sérií Taggart (pravda, jen do smrti Marka McManuse, pak už je to jak na kyvadle), takže na scénář honě dám) rušící dialogy ve chvílích, kdy hraje hudba. Jinak pěkná recenze! KONEC SPOILERU

    OdpovědětVymazat
  2. Mě zarazilo hlavně nedovysvětlení podzápletky s nájemným vrahem. Kdo ho najal? Majitel galerie? A proč ho pak zabili? A kdo? DOmyslet si to můžu, ale chtělo by to vysvětlit jasněji. Ohledně přítelkyně si na nic nevzpomínám.

    OdpovědětVymazat
  3. Podle mě manžel - manželka přece byla považována za oběť a k tomu si neuvědomovala možnost chycení policií (její manžel byl v každé scéně z Musanteho nervozní, ona byla naprosto uvolněná). Za to její manžel měl strach, že Musantovi může dojít co vlastně viděl (tomu by odpovídalo mé dměncě, že hlas vyhrožující Musantemu zněl dost hluboce a tedy mužsky) a tak se ho snažil zlikvidovat. Podle té stříkačky co Musante našel byl možná drogově závislý a rozhodl se majitele galerie vydírat - přece jen, je to bezpečnější než zabíjet lidi pod policejní ochranou. A majitel galerie ho vyvedl z omylu...
    Co se týká přítelkyně, Salerno se jí zeptá, jestli ji nezná a ona odpoví, že ne. A asi tři vteřiny je mezi nima zvláštní napětí, které skončí poté, co Kendal někam odejde. Vím, že to nemusí nic znamenat (mohla to být obyčejná trapná chvíle), ale to víš - jako zarytého fanouška Taggarta a Detektiva Conana mě zaujmou velmi zvláštní detaily:). Ale to všechno měli vysvětlit ve scénaři, i když mě to nepřekvapuje - co jsem zatím viděl (a dalších filmech slyšel), Argenta vždy více zajímala forma než obsah (i když psal scénáře). Ale je fakt, že díky tomu více vynikl více jako režisér...

    OdpovědětVymazat
  4. Dodatky ke komentáři:
    dměncě = doměnce
    Drogově závislým myslím samozřejmě nájemného vraha

    OdpovědětVymazat