THE BEATLES - LOVE

Dnes o trochu netradičním albu. Najdeme na něm šestadvacet písní Beatles, ovšem v poněkud netradiční podobě. George Martin, producent a aranžér, se společně se svým synem totiž po letech vrátili k nahrávkám Beatles a vytvořili z nich zcela nový... já se trochu štítím použít slovo remix, protože většina remixů vypadá tak, že se ke skladbě prostě přidá nějaký elektronický (a mnohdy nesedící) podkres. Love je jiný případ - všechno (nebo skoro všechno), co zde lze slyšet, nahráli sami Beatles. Písně však byly smíchány tak, že dohromady vytvářejí úplně nové souvislosti, jedna organicky přechází v druhou, melodie jedné je zpívána na podkresu druhé a podobně. Mohl z toho vzniknout pěkný guláš, osobně si ale myslím, že se to docela povedlo.

Desku otvírá Because - a capella. Následuje důvěrně známý akord z A Hard Day's Night, po něm bubenické sólo z The End a nakonec nám začíná Get Back, do toho všeho smyčce z A Day in the Life. V Glass Onion se ozývají jak Hello Goodbye, tak Strawberry Fields Forever, Eleanor Rigby nám začíná bez zpěvu a prolne se s Julií, pěkná organická směska vznikla z Drive My Card, The Word a What You're Doing. Sun Kinga si poslechneme pozpátku, Being For the Benefit of Mr. Kite přejde v mezihru z I Want You, předehra Blackbird zase uvede Yesterday. Mojí asi nejoblíbenější je Strawberry Fields Forever, která má každou sloku z jiné demoverze (napřed jen kytara), pak celá kapela, ale trochu jinak, než známe z desky, pak verze z desky), a nakonec přejde v "jam", kde najdou místo kousky Sgt. Peppera, In My Life, Penny Lane, cembalová mezihra z Piggies a závěrečná část Hello Goodbye. Pěkně se povedlo i smíchat doprovod Tomorrow Never Knows a Within You Without You. Lady Madonna začíná jako Why Don't We Do It In the Road, v závěru pak přejde v basový riff z Hey Bulldog. Come Together končí smíchaná s doprovodem z Dear Prudence a završí ji kóda z Cry Baby Cry. Why My Guitar Gently Weeps dostaneme v nezvykle klidné, jen akusticky kytarové a smyčcové verzi. V Hey Jude si pohráli se závěrečným "nánáná", na závěr pak dostaneme upravené Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Reprise) a All You Need Is Love, zakončenou orchestrem z Good Night a loučením samotných Beatles.

Takhle to asi zní jako totální blázinec, ale je to všechno uděláno citlivě, přechody vůbec neruší a člověk se až diví, jak k sobě některé písně pasují. Jak už jsem napsal výše, mně se tahle směska líbí. Zatímco Anthology, kde jsou třeba za sebou čtyři demoverze od jedné písně, je materiál vyloženě pro sběratele, Love se dá poslouchat od začátku do konce. Je samozřejmě žádoucí, aby člověk všechny ty písně znal (mnohé jsou opravdu notoricky známé), rozhodně bych to nepouštěl nikomu, kdo zná Beatles jenom tak povrchně. Za mě povedená deska.