SEDMNÁCT!!!

A vesele do nového roku...

Na začátku května jsem byl na několik dní na hranicích Německa a Polska. Ve Štětíně jsme marně hledali slušnou nedrahou hospodu, kde bychom si dali pivo a najedli se. Nepovedlo se. Jediné, co jsme našli, byl od pohledu podezřelý podnik, kde v pátek večer nikdo nebyl, měli designové vybavení a nějaké ceny na zdech. Inu co, jsme v Polsku, uvidíme. Zkusmo jsme si dali pivo a požádali o jídelní lístek. Na lístku samé nepoživatelné snobské jakostravy, losos a podobné věci (nic proti lososu, ale v cizině hledám místní speciality, a to nevedli), a pivo bylo asi nejhnusnější, co jsem kdy pil. Ne, kdybyste byli v Polsku, kupte si v plechovce Zubra nebo Žywiec, to se dá pít, ale nikdy Atak chmielu. To pivo bylo o to hnusnější, že za něj chtěli sedmnáct zlotých. SEDMNÁCT!!! To je nějakých 120 korun. Ani jsme to nedopili. Odtud tedy název dnešního novoročního článku. Přichází nový rok dva tisíce SEDMNÁCT!!! Snad bude lepší než to pivo...

Na tohle je třeba dobrý

Vlastně ani nevím, co jsem celý rok dělal. Nějak utekl rychleji, než jsem se stačil rozkoukat. Celé první pololetí jsem strávil studiem, od července do září jsem v jednom kuse makal, a pak zase škola. Kdyby nebylo toho Polska, už bych asi neměl ani co vyprávět. On to stejně nikdo nechce slyšet...

Co se týče blogu, došlo k jedné radikální změně, totiž už koncem ledna jsem začal vydávat články s pravidelnou frekvencí. Čtenářské potěšení (nebo taky ne) tak můžete dostávat každý týden dvakrát, v úterý a v pátek. Což mně osobně vyhovuje, když nemám naprosto na blog čas, třeba jako teď v prosinci. Zelo by to tu prázdnotou, takhle tu byl aspoň náznak života v tom, že se tu objevilo i něco staršího. Byly články, které jsem měl ve frontě třeba půl roku nebo déle (třeba recenze Shafta). I teď na leden mám už něco málo připraveno. Ale když zase čas a chuť mám, sleduju hodně filmů a mám hodně článků, tak mi trochu vadí, že se o některé věci nemůžu podělit hned, jak jsem na to byl zvyklý.
Takže to je moje otázka na vás. Vyhovuje vám to? Nebo se mám vrátit ke starému modelu a vydávat články, jak to přijde?

Trochu mě mrzí, že jsem nedodržel svoje předsevzetí, které jsem si dal, když jsem to takhle nastavil. Chtěl jsem to trochu víc střídat a přidávat i víc článcích o hudbě a o knihách. Jenže nějak mi k tomu schází inspirace. Dva roky mám rozepsanou recenzi na Dark Side of the Moon, a pořád tam mám jednu větu. Nicméně to se mi stává běžně u čehokoli - chtěl jsem napsat recenzi na Krotitele duchů, a v článku je jediná věta: Nebaví mě psát. Teď už je to půl roku, co jsem oba filmy viděl (myslím samozřejmě ty původní, ne ten nový nevtipný film), takže mi dokonale splynuly dohromady. Takže v dohledné době to asi nenapíšu.
Víte co, uděláme to jako písničky na přání. Napište mi do komentářů desky nebo knihy, o kterých byste si ode mě chtěli něco přečíst, a třeba se vám to splní. Někdy... U knih je velký nebezpečí, že jsem je nečetl, ale třeba se trefíte.
A vůbec pište víc komentářů. Já mám zpětnou vazbu rád. ;)

První půlrok na blogu byl ve znamení amerických westernů. Nějak jsem se k nim vrátil, zvláště když jsem trochu více studoval osidlování amerického západu. Takže tím spíš jsem docenil třeba film Zátočina řeky, který pojednává o Oregonské stezce. Ve druhé polovině roku jsem z amerických westernů sledoval spíše nové westerny, z nichž jeden jsem viděl v kině. Ano, do kin dorazila předělávka Sedmi statečných, s kterou bych neměl problém, kdyby se jmenovala třeba The Motherfuckers Seven. Pak by to bylo prostě akční westernové béčko vyrobené áčkovou produkcí. Ostatně, vyjádřil jsem se k tomu dost v recenzi. Teď na Vánoce běží v německé a slovenské televizi třídílná předělávka Vinnetoua, v lednu se jí dočkáme i na ČT. Jsem poněkud masochisticky zvědav. Vinnetou vypadá, že má v tee-pee fitko a solárko. Ale zase v tom hrají nezničitelný Mario Adorf, německý Indián č. 1, Srb Gojko Mitić v roli Inču-čuny a prý i Marie Versini. Tak nevím. Kolik remaků, rebootů a sequelů a prequelů budeme muset ještě snést, než někdo přijde s něčím originálním a skutečně dobrým?

V kině jsem byl koneckonců letos čtyřikrát a pokaždé na novém filmu, což je docela prima. Bohužel zatím ve výhledu není nic dalšího, co by mě zajímalo. Nejlepší z viděných filmů byl sice hned ten první v lednu, Osm hrozných (po kterém jsem si dal doma pozpátku celého Tarantina, a taky jsem sem tam něco napsal), ale Eastwoodův Sully byl taky dost fajn, Rogue One nebyl vůbec špatnej a akorát těch Sedm statečných... dost už.

Taky jsem letos poprvé udělal jakýsi blogový maraton hororů, čímž jsem vybočil z pravidelného vydávání článků. Každý den na přelomu října a listopadu přišla recenze jednoho hororu. Je fakt, že dva ze sedmi recenzovaných filmů jsem už viděl předtím. S přáteli jsme letos uspořádali dvakrát "Maraton špatných filmů", kdy jsme si pouštěli různé nepovedené záležitosti s tím, že se budeme smát jejich debilitě. Narazili jsme přitom na poklad jménem Policajt samurai, to je neskutečná záležitost. Ale většina těch filmů byla prostě jenom špatná, i když sem tam se nějaký ten moment našel. V novém roce bychom se rádi zúčastnili Festivalu otrlého diváka. Představa promítání něčeho, jako je Smrtelná kořist, v kině (což před pár lety bylo), mi připadá úžasná.

Vlastní film jsme letos nenatočili. Nějak to nevyšlo, nebyly nápady ani čas. A těžko říct, jestli to ještě vůbec vyjde. Ale nikdy neříkej nikdy.

Aspoň by mohlo nasněžit

Co ještě napsat? Vánoce byly celkem fajn, dostal jsem kůl tričko s Clintem Eastwoodem, takže jsem spokojenej. Co je horší, docela se v poslední době rozjela zubatá. Nejvíc mě samozřejmě zasáhl odchod Radima Hladíka, kterého považuju za největší osobnost českého rocku. Teď to beru samozřejmě za prosinec, třeba Buda Spencera jsem taky "obrečel". Ale zvlášť přes ty Vánoce toho bylo strašně moc. Včetně toho letadla s Alexandrovci. Já k Rusku nemám moc pozitivní vztah. A znám několik rusofilů, kteří mi to ještě víc kazí. Ale cynismus, jaký v případě pádu ruského letadla zaplavil sociální sítě, mě šokoval. Stát se to ve Francii, Facebook by byl plný srdceryvných příspěvků "Je suis Air France" a tak podobně. U Rusů to bylo samé, že Alexandrovci jsou na dně, pilot byl ožralý vodkou a podobně. Sakra, umřela tam spousta lidí. Alexandrovci snad mají menší hodnotu než lidi, kteří letos tragicky zahynuli při jiných neštěstích (a že jich bohužel bylo dost)? Ale jsem rád, že to nebylo arabské letadlo. To by se z internetu vyplavila mnohem větší, horší a smradlavější žumpa.

To jsou vyhlídky...

Nekončeme tak negativně. Vykračujeme do nového roku, ve kterém se třeba přestane válčit, všichni budeme šťastní a spokojení, a všichni blbci se odstěhují na Antarktidu - protože to je jediný pustý ostrov, kam by se mohli všichni vejít. Jo, už to vidím... Ale co. Ještě jednou přeju všechno nejlepší do nového roku.