První poliziottesco, ve kterém dostal šanci zazářit
Maurizio Merli. Ten byl vybrán jako další z řady herců, kteří byli podobní
Francovi Nerovi, režii místo
Enza G. Castellariho dostal jeho otec
Marino Girolami, hudbu dostali na starost osvědčení bratři
De Angelisové. Zaděláno na úspěch podle vzoru staršího
High Crime.
Merli je tu tedy klasickým policistou s neortodoxními metodami, který se snaží bránit zločinu ve státě, který má zákony samozřejmě postavené tak, aby mohli kriminálníci vesele páchat své zločiny, právníci z toho bohatli, policisté nemohli účinně postupovat (třeba tím, že kriminálníky brutálně zmlátí nebo rovnou zastřelí) a občané mohli být vražděni, okrádáni a znásilňováni. O to přece zákonodárcům jde, ne?
Nicméně nejde to tak daleko jako u
Lenziho, byť tyhle tendence jsou jasně patrné už z úvodní scény přepadení autobusu. Oběť je lupiči zastřelena prakticky omylem, nicméně když je
Merli dopadne, okamžitě je začne mlátit, omyl neomyl. Ovšem tentokrát nevyletí každou chvíli jako čert na péru a každého včetně své přítelkyně nemlátí a neřve na něj, takže mi tu byl oproti pozdějšímu
Roma a mano armata o dost sympatičtější. Navíc je docela legrační sledovat, jak svým výkonem
Nera vyloženě imituje.
Největší problém, který s filmem mám, je tentokrát to, že nemá žádný příběh. Celé je to vlastně jen sled epizodek, jak se spravedlivý policajt snaží zjednat pořádek ve městě a vymyká se mu to z rukou, protože existují individua, která se neštítí postřílet děti samopalem, jen aby utekli před pronásledujícím poldou. Přitom akce je dost, ve zhruba polovině filmu je vynikající dlouhá honička, bitek je pár, přestřelek taky, pořád se něco děje. Exploatace dojde tak daleko, že kromě umlácení okrádané babky a postřílení dětí tu máme taky
Luciana Rossiho znásilňujícího nebohou dívku před očima jejího otce, přičemž předtím ji kompletně svleče do naha tak, abychom se na všechno mohli dobře podívat. Ale chybí tomu nějaký rámec. Třeba jenom nějaký padouch, o kterého jde
Merlimu především, jako byl třeba
Milian ve zmiňovaném
Roma a mano armata. Tady není nic. Film je ukončen v podstatě na náhodném místě, a to dost zvláštně, čímž se inspiroval pro změnu filmem
High Crime, který končí tak nějak podobně.
Co se dá pochválit je obsazení, známějších tváří tu sice až tolik nebylo, ale přesto tu máme třeba
Raye Lovelocka coby mladého tajného policajta,
Silvana Tranquiliho, který sice coby šéf nesouhlasí s metodami svého podřízeného, ale nehází mu klacky pod nohy,
Benita Stefanelliho či
Luciana Rossiho jako zločince, nebo
Massima Vanniho, tentokrát na té správné straně. Výraznější role pak hrají
John Steiner jako namyšlený gangster zvaný Hřebík, který při útěku chladnokrevně střílí samopalem do dětí a pak
Richard Conte jako překvapivě kladný advokát, který se rozhodne proti narůstající kriminalitě postavit. Jenže na
Conteho si musíte až do druhé poloviny počkat. Tempo filmu vlivem nepříběhovosti pak klesá a stoupá podle zábavnosti jednotlivých scén, a taky je fakt, že druhá půlka už zdaleka tak zajímavá prostě není. Proto, i když se mi to líbilo víc než
Roma a mano armata, dávám stejné hodnocení, tj.
6,5/10
a.k.a. Violent Rome, Krutý Řím
Režie: Marino Girolami
Hrají: Maurizio Merli, Richard Conte, John Steiner, Ray Lovelock, Massimo Vanni, Benito Stefanelli, Luciano Rossi, Daniela Giordano
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Itálie 1975
Žádné komentáře:
Okomentovat