PULP FICTION (1994)

Některé filmy můžete vidět jednou a podruhé už vás ničím nepřekvapí. A jiné můžete vidět desetkrát, dvacetkrát a pokaždé na nich objevíte něco nového. Někdy stačí třeba i jen přepnout do původního znění. Dabing k Pulp Fiction je legendární, snad až na Vydru coby Marselluse je dost dobře obsazený a obsahuje legendární hlášky. Takže jsem nějak byl s touhle verzí spokojený a neměl jsem potřebu přepínat na originál. Nicméně včera jsem si ty titulky pustil a měl jsem tak nějak pocit, že sleduju trochu jinej film. Uvědomil jsem si, jak tady, oproti jiným filmům, skutečně záleží na výkonech herců (ano, i Bruce Willis tu hraje výborně). A ty legendární hlášky - překlad je dost ok, byť překvapivě i tady se občas některý fuck uhlazovalo, ale přeložit "I'm pretty fucking far from okay" jako "Jsem totiž pěkně rozmrdanej"? Ano, k situaci to sedí a je to srandovní, ale je to vycucaný z prstu. Neříkám, že ten dabing je špatnej a že ho už nikdy nechci slyšet, přece jenom i dabéři odvedli skvělé výkony, ale posouvá to celé trošku jinam, více do komediální roviny.

Co se týče filmu, co o něm napsat nového? Tři příběhy (nebo vlastně jen dva?) o třech gaunerech, kteří jsou v každém postaveni před určitý morální problém a jejich rozhodnutí ovlivní jejich další osud. A teď budu skákat dějovou linií tak, jako Tarantino skáče časovou. A dopředu upozorňuju, že počítám s tím, že jste ten film viděli. Kdo ne -> dá se to sehnat snad úplně všude a už máte jasnej program na dnešní večer.

Hlavní postava, Vincent, má svůj příběh asi nejméně zásadní, nelze však říct, že by nebyl zajímavý a lehce se dotýká i hlavního tématu celého filmu, které je paradoxně v odpuštění a smíru (což by někdo v těch záplavách násilí asi nehledal). Ve třetí povídce, podle mě zásadní, byť vypadá napřed jen jako černohumorná historka o omylem zastřeleném muži a jak se zbavit těla, Vincent i jeho parťák Jules zažijí neobvyklou situaci, z níž vyplývají jejich další životní rozhodnutí. Zatímco Jules se rozhodne skoncovat s prací nájemného vraha (a v povídce je i jasně ukázaný poměrně spokojený život kamaráda Jimmieho, který se evidentně násilí vzdal), Vincent celou věc nebere vážně a u násilí setrvá.

 

Je na tom vidět i povahový rozdíl mezi oběma zabijáky. Jules je evidentně inteligentní a přemýšlivý, Vincent je omezený trouba, který se jen vytahuje tím, že byl v Evropě. Zatímco Jules tedy odchází, Vincent setrvává u násilí a drog (nic jiného si v životě zřejmě nedovede představit) a i nad ním se objevuje hrozba násilí, neboť zdánlivě jednoduchý úkol, jeden večer zabavit manželku nepřítomného šéfa, skýtá nebezpečí, že by Marsellus nemusel být s Vincentovou péčí o Miu spokojen - což je znásobeno tím, že Mia a Vincent si evidentně dobře rozumí. V příběhu (to je ta první povídka) pak dojde ke zvratu, který jejich vztah posune trochu jinam.

Asi nejklasičtějším příběhem je příběh Butche, který Marselluse podrazí a se spoustou peněz se hodlá vypařit. Stejně jako Vincent musí zůstat loajální ke svému šéfovi, musí ale i Butch zůstat loajální ke svým předkům a vzít s sebou rodinné hodinky, předávané z generace na generaci, což ho dostane do situace, v níž se musí utkat se samotným Marsellem, ale i zde nakonec dojde, vlivem situace, do níž se v potyčce dostanou, k odpuštění a smíru. Jak říkám, pod vší tou krví, mlácením a střílením je nakonec čistý pacifismus.

Právě promyšlený scénář a výborné dialogy jsou Tarantinovou hlavní devizou. Všechny ty citace starých filmů a hudby, to, o čem se v souvislosti s Pulp Fiction nejvíc mluví, je vlastně jen omáčkou, nikoli podstatou, což nepochopili jak mnozí kritici, tak mnozí uctívači a napodobitelé. Ostatně, všechny ty citace starých filmů jsou většinou přirovnání, nikoli jádrem dialogů postav. Vincent a Mia si nepovídají o filmech, které viděli, ale o svém životě a svých názorech. To, že se to děje v restauraci, kde jsou číšníci namaskovaní jako hvězdy padesátých let, je jenom ozvláštnění. Praktcky jediné, s čím mám trochu problém, jsou scény s drogami.

O hercích nemá cenu mluvit. Nebo vlastně má. John Travolta je výborný, Samuel L. Jackson geniální, Uma Thurman skvělá. Harvey Keitel se objeví jen na chvilku, ale je ve své epizodce naprosto boží. Snad jenom sám režisér trochu trčí, ale zase ne tolik, aby to překáželo. Mohl bych mluvit o výborném výběru hudby, citovat oblíbené hlášky, ale myslím, že by to bylo zbytečné. Po zopakování komplet Tarantina (kromě Kill Billa, kterého jsem viděl na jaře) vidím tohle jako jeho nejlepší film (dvojka jsou Pancharti a trojka Gauneři - o těch tu možná ještě něco bude). 9,5/10.

a.k.a. Pulp fiction: Historky z podsvětí
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: John Travolta, Samuel L. Jackson, Uma Thurman, Ving Rhames, Harvey Keitel, Bruce Willis, Eric Stoltz, Rosanna Arquette, Tim Roth, Amanda Plummer, Christopher Walken, Maria de Medeiros, Quentin Tarantino
USA 1994