Neobvyklý je ten film proto, že Bronson tu nehraje svého obvyklého mlčenlivého tvrďáka, ale právě onoho muže, který ztratil paměť, a navíc je podle všeho duševně nemocný. Bronson je ve své roli zmatený, vzteklý a nedůvěřivý, přitom velice snadno ovlivnitelný, a překvapivě podává dost přesvědčivý výkon. Protihráčem mu je vynikající Anthony Perkins coby onen manipulativní lékař, který má s Bronsonem jisté plány - ale jaké? Všechny ostatní role jsou rozsahem menší, většinu filmu sledujeme jen tyhle dva, vršící se otázky nám nedovolí se nudit - a když jsou odhaleny lékařovy úmysly, zbývá ještě odhalit, co je vlastně zač Bronson? Je tu však ještě jedna výrazná role, Perkinsova manželka, kterou hraje Bronsonova žena Jill Ireland. Zvláštní, jaké role hrála v Bronsonových filmech - zde nevěrná žena, v Cestujícím v dešti je s ní naopak nevěrný manžel Jobertové, v Citta Violenta hraje totální děvku, no a v Mechaniku zabijákovi přímo prostitutku.
Celý film mě dost bavil, je napínavý, bohužel závěr mě dost zklamal. Přesněji jeho poslední část, kdy se moc mluvilo a všechno to dopadlo tak nějak nepravděpodobně. Zajímavá je hudba, kterou vlastně složil Antonín Dvořák a zde je jen její úprava - byť udělat z Novosvětské lounge music je trochu dehonestující. Byť na lounge music je Largo pořád hodně výrazné a filmu propůjčuje zvláštní atmosféru. 7,5/10
Režie: Nicolas Gessner
Hrají: Anthony Perkins, Charles Bronson, Jill Ireland
Hudba: Georges Garvarentz
Francie / Velká Británie 1971
Tak je vidět, že pokud Charlie dostal zajímavou roli, dokázal podat výborný výkon. To samé u Sly - pokud mu role odpovídá, dokáže svým kritikům zavřít pusu.
OdpovědětVymazat