LO CHIAMAVANO BULLDOZER (1978)

-Neříkals, že už nebudeš hrát? -Ale tohle už není sport!
První z pěti filmů, které v řadě za sebou natočil Spencer s režisérem Michelem Lupem. V Německu je to asi Spencerova nejproslulejší sólovka, u nás však poprvé vyšla až třicet let po premiéře. Možná kvůli tomu, že hlavními padouchy jsou cizí vojáci, kteří neustále provokují mladé hrdiny a ti jim dělají různé naschvály. Kdo ví, ale komunisti byli dost paranoidní, aby je napadlo srovnání s přítomností sovětských vojsk tady... Každopádně se nejedná o úplně klasickou spencerovskou práskačku, ale vlastně o ryze klasický sportovní film.

Tenhle námět už jsme viděli tisíckrát. Nýmand, který touží po vítězství, se postaví proti mnohonásobně silnějšímu soupeři v nějakém sportu, ať už je to box (Rocky), sáňkování (Kokosy na sněhu) nebo tady americký fotbal. Zde je však mnohem výraznější osoba trenéra, který se nakonec musí o konečný úspěch postarat sám. Tenhle film tak naprosto stojí na Budu Spencerovi, a ten neselže. Jak už jsem tu napsal před lety, působí tu tak charismaticky, že i já, absolutní nesportovec, bych se od něj nechal trénovat :) Jako parťáka tu má Spencer partu místních kluků, jako celku jim člověk drží palce, ovšem některým by radši zakroutil krkem (ten popletený blbec, Spitz a jeho hraní na city). Zajímavostí je, že jednoho z nich si zahrál Enzo Santaniello - což je ten kluk, před kterým se nemělo vyslovovat jméno Henryho Fondy v Tenkrát na Západě.

Protivníky jsou sice američtí vojáci, v jejich rolích se však setkáváme se všemi starými známými. Hlavního padoucha seržanta Kempfera hraje zde obzvlášť nesympatický Raimund Harmstorf, jeho četu pak tvoří klasický tým kaskadérů, Riccardem Pizzutim počínaje a Claudiem Ruffinim konče. Někteří z nich tedy působí, jako že už v armádě strašně přesluhují, ale v bitkách jsou spolehliví. A kdo není voják, objevuje se v předkoncové scéně rvačky v podzemní herně, takže tu najdeme dva ze čtyř bratrů Dell'Acquových (a Ottaviano je navíc mezi Spencerovými kamarády - a skutečně oba své bratry, Roberta a Alda, v téhle scéně zmydlí!), a třeba i Nella Pazzafiniho.

Bitek je tedy v průběhu filmu hodně, co tu trochu chybí, je nějaký výraznější humor. Vlastně je to spíš jako ne zrovna nejtragičtější sportovní drama (včetně sociálních témat jako je jeden z kluků, který má problém s vymahači), které spíš navodí dobrou náladu, a k tomu pár bitek, přičemž ale ta v herně je s těmi gagy trochu přes čáru. Pozdější Šerifové a mimozemšťani byli přes čáru celí, tam se tyhle gagy snesly, ale tady byly trochu moc. I přes absenci vtipů se však není kdy nudit. Zachraňuje to jak Spencer, tak ostatní obsazení, scénář, který zase tak blbý není, byť je docela předvídatelný, a taky klasická pohodová hudba bratrů De Angelisů. Spencer a Lupo toto téma později zpracovali ještě v Bomberovi, tentokrát s boxem, ale výrazně hůře. 7/10

 

a.k.a. Buldozer, They Called Him Bulldozer
Režie: Michele Lupo
Hrají: Bud Spencer, Raimund Harmstorf, Ottaviano Dell'Acqua, Reinhard Kolldehoff, Joe Bugner, Gigi Reder, Giovanni Cianfriglia, Riccardo Pizzuti, Pietro Torrisi, Riccardo Petrazzi, Renato Chiantoni, Roberto Dell'Acqua, Artemio Antonini, Omero Capanna, Claudio Ruffini, Fortunato Arena, Giovanni Vettorazzo, Luciano Bonanni, Giancarlo Bastianoni, Osiride Pevarello
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Itálie / SRN 1978