"Chci to... co chtějí oni... a všichni hoši... kteří přijdou... aby tu padli... za svou vlast! Já chci... aby mě moje vlast... milovala tak... jako já miluju ji! To... je to co chci!"
Píše se rok 1985. Studená válka zběsile uhání vstříc svému konci, Reagan zbrojí a zbrojí a to za mohutné podpory filmového průmyslu. Ani
Rambo nemůže zůstat stranou a tak je znovu naverbován. Hned první dvě minuty filmu tak naprosto popřou všechno, co se snažil sdělit první díl - a následně je Stallone vyslán zpátky do Vietnamu, aby se podíval, jestli tam ještě nejsou vězněni nějací Američané... Že mi to něco připomíná? Stejný námět v předchozím roce zpracoval
Chuck Norris v
Nezvěstných v boji. Jenže
Norris přesto opisuje odtud -
Golan s Globusem se nějak dostali ke scénáři připravované dvojky Ramba a narychlo ji obšlehli.
Místo Ramba bojujícího se svými válečnými traumaty a společností, která ho odmítá pochopit, tu tak máme Ramba se samopalem, obrovským nožem a touhou zabíjet - samozřejmě, aby zachránil zajaté americké hochy nejen před komunistickým nebezpečím, ale i před zkorumpovaným velením armády. Je to strašná blbost a přiznám se, že když jsem si dvojku pustil poprvé, hned po dokoukání prvního dílu, znechuceně jsem ji vypnul. Synťáková hudba, patos a jedno klišé za druhým (ztělesněné hlavně postavou vietnamské agentky) mě odradily. Navíc
Stallone už tu hraje příšerně, zvláště výše citovaný proslov stojí za to. Za nějakou dobu jsem si to pustil bez jedničky a už jsem se jen a jen bavil. Občas je film nudnější, ale od slov "Murdocku! Přijdu si pro tebe!" už to jede nezastavitelným tempem až do konce. Jenom ten
Crenna je tu tak nějak do počtu.
7/10
Jašin... podej nuž!
a.k.a. Rambo II
Režie: George P. Cosmatos
Hrají: Sylvester Fucking Stallone, Richard Fucking Crenna, stovky rákosníků na odstřel
Hudba: Jerry Fucking Goldsmith
USA 1985
Žádné komentáře:
Okomentovat