BLASTFIGHTER (1984)

Nemůžu říct, že bych se u tohohle filmu nějak moc nudil. Na druhou stranu obsahoval elementy, kterými mě dost rozčiloval. Postavy, které mě buď rovněž rozčilovaly (hlavní padouch, který mi fyzicky vadil - osobně dávám přednost padouchům, kteří mě baví sledovat) nebo moc nezajímaly, a hlavně nelogické scény a jednání postav, které vedou jen k další akci a násilí. Když už jsem od toho čekal naprostý vymaštěný béčko, kde se zasměju nad tupostí filmu, nedostal jsem to, což by mělo být pozitivem. Na druhou stranu mě ten film v žádným případě nepřesvědčil o tom, že by byl nějak extra kvalitní.

Scénář byl první půlku filmu docela zmatený. Hlavní postavu (s übercool jménem Tiger Sharp) sledujeme prvních dvacet minut pořád, ale za celou dobu snad nepromluví. Což by nevadilo, kdyby z toho nebyl jenom zmatek. Kdo je ten chlap, co mu dal pušku, mafián? Proč Tiger nezabil toho chlapa, co na něj mířil? Co měl znamenat ten flashback? Kam zase jede? A když už Tiger promluví, měl radši mlčet ("You know who I am? I'm son of a bitch... who wants to be left alone!"). Hned na to se dočkáme neskutečně otravné ženské postavy (mně fakt lezla na nervy, nemůžu si pomoct), jejímž, jak se po dalších asi patnácti minutách dozvíme, by měl hlavní hrdina být otcem - přičemž hrdina vypadá na přesně tolik, kolik skutečně bylo jeho představiteli Michaelu Sopkiwovi, tedy na třicet! Sám Sopkiw je poměrně dobrý představitel, na druhou stranu, ne tak dobrý, abych mu přál vítězství. Obávám se navíc, že většinu charisma a popravdě i hereckého umění mu dodal až Alois Švehlík ve VHS dabingu (i výše citovanou větu namluvil tak, že nevyzněla tak dementně). Pro pořádek dodávám, že George Eastmana zde namluvil Petr Pospíchal, což docela sedí.

Pryč od dabingu, až na obsazení hlavních dvou rolí je totiž příšerný, jak překladem, tak ostatními cca pěti herci. Nejasnosti se vrší, vysvětlení sice sem tam přijde, ale leccos bylo poměrně nedořešeno. Upřímně, když už je ve filmu George Eastman, očekávám, že se z něj vyklube padouch. Je na tom úplně stejně jako Christopher Lee, byť ani v jednom případě tohle škatulkování není úplně fér (zvláště u Leeho), což uznávám. Tady byla snaha o poněkud hlubší a zajímavější vztah mezi Sopkiwem a Eastmanem, nicméně kvůli zkratkovitému scénáři i ta vychází naprázdno. Některé Eastmanovy projevy tak vypadají jako otočka v povaze o 180 stupňů, a co měl znamenat konec mi došlo až za poměrně dlouhou chvíli po zhlédnutí (a dokonce až když už tenhle článek byl napsán, první verzi jsem psal zatepla s čerstvými pocity, občas ale chce materiál trochu uležet. Že to bude i případ akčního béčka, se mi ještě nestalo ;) ).

Akce střídá akci, ale občas se objevují nepříjemně natahované scény (operace uprostřed peřejí - ale působilo to o trochu realističtěji než Rambovo samovytahování třísky ve trojce, to jo), a samozřejmě celá řada klišé. A finální akce, na kterou jsem se celý film těšil, zklame. Nakonec je z toho jen vyhazování aut do vzduchu hrdinovou superzbraní, která je jediným pozůstatkem po zamýšleném zařazení do žánru sci-fi - což nedovolil rozpočet (který i tak ale působí jako poměrně vysoký). Být tam o něco míň chlapů a používat rafinovanější triky v boji, byl bych spokojenější. Nakonec tedy film, který měl nakročeno výš, ale neuspokojil. Navíc, asi nic mě ve filmu tak nenaštve jako ubližování zvířatům (byť hrané), což pravděpodobně bude i důvod k příliš expresivnímu vyjadřování v první verzi článku. Své fanoušky si Ničitel ale stoprocentně našel. Za mě 5,5/10

a.k.a. Ničitel
Režie: Lamberto Bava
Hrají: Michael Sopkiw, George Eastman, Valentina Forte, Stefano Mingardo, Ottaviano Dell'Acqua, Massimo Vanni, Michele Soavi, Billy Redden
Hudba: Fabio Frizzi
Itálie 1984