Pokud se nepletu, je tohle vůbec první špageťák s
Anthonym Steffenem. A oproti jiným italsko-španělským westernům z téhle doby působí, jako o něco mladší. Žádné pokusy o nápodobu amerického westernu, tady jde čistě o pomstu až za hrob.
Do popředí se nám dostává několik postav - krutý rančer, toužící po pomstě za své zmrzačení (překvapivě zlý
José Calvo, kterého máme všichni zafixovaného jako hodného staříka), drsný muž, který se neohlíží při své pomstě na nikoho a na nic a dokonce kvůli ní zdrhne z vojny (
Steffen), brutální nájemný vrah Gringo, který se neštítí už vůbec ničeho (
Aldo Berti). Vůbec jsou všichni tak posedlí ctí, hrdostí, pýchou a odplatou, až mi to lezlo krkem. Proti nim v kontrastu působí dvě ženy,
Steffenova sestra
Ida Galli, nevinná dívka toužící po míru a odmítající násilí, která to ale nejvíc odnese,
Calvova dcera, která rovněž opovrhuje násilím, a pak se, poněkud zbytečně, do centra dostává komický stařík, hrobař, který těží z všudypřítomného násilí. Zajímavých postav je tu vůbec dost, dále třeba
Pedro Sanchez coby
Calvův zaměstnanec, který všechno to násilí dělá nerad a nejradši by vzal roha, je tu i
José Torres, samozřejmě v roli krutého Mexičana. Nicméně každá postava je jen zběžně načrtnuta, žádné se film nevěnuje do hloubky.
Už tu jsou dost násilné scény, ať jde o úvodní popravu
Steffenova otce či zmlácení
Idy Galli, to musel být v roce 1965 docela šok. Příběhem i stylem je to pak naprosto typický
Mulargia, s jediným rozdílem, že film se tentokrát netočil v lomech, ale rovnou ve Španělsku. Což zapříčinilo i uvedení španělského režiséra v titulcích, ale bezpochyby režíroval
Edoardo Mulargia. Kromě stylu vlastně část scénáře byla o dva roky později použita v
Non aspettare, Django, spara, takže některé věci se tam odehrávají takřka shodně. Mám dokonce pocit, že strýčka ústředních sourozenců hrál stejný herec.
Stylově je to už tedy špageťák jak se patří, nicméně pořád je to
Mulargia, takže film nijak moc neoslní. Není nijak moc zábavný a napínavý, tady navíc melodramatická místa poněkud zdržují, a ani hudebně neoslní, protože v tom hrají snad jen dvě melodie od
Mulargiova dvorního skladatele
Felice di Stefana, asi nejlacinějšího epigona
Morriconeho. Průměrné spaghetti, průměrný
Mulargia, průměrný
Steffen. Aspoň, že má stejný malý klobouk a hned v první scéně se překulí a postřílí pár padouchů, jak jsme od něj zvyklí :)
6/10
a.k.a. Why Go On Killing
Režie: José Antonio de la Loma, Edoardo Mulargia
Hrají: Anthony Steffen, Ida Galli, José Calvo, Aldo Berti, Franco Pesce, José Torres
Hudba: Felice Di Stefano
Itálie/Španělsko, 1965
Žádné komentáře:
Okomentovat