PERCHÉ UCCIDI ANCORA (1965)

Pokud se nepletu, je tohle vůbec první špageťák s Anthonym Steffenem. A oproti jiným italsko-španělským westernům z téhle doby působí, jako o něco mladší. Žádné pokusy o nápodobu amerického westernu, tady jde čistě o pomstu až za hrob.

Do popředí se nám dostává několik postav - krutý rančer, toužící po pomstě za své zmrzačení (překvapivě zlý José Calvo, kterého máme všichni zafixovaného jako hodného staříka), drsný muž, který se neohlíží při své pomstě na nikoho a na nic a dokonce kvůli ní zdrhne z vojny (Steffen), brutální nájemný vrah Gringo, který se neštítí už vůbec ničeho (Aldo Berti). Vůbec jsou všichni tak posedlí ctí, hrdostí, pýchou a odplatou, až mi to lezlo krkem. Proti nim v kontrastu působí dvě ženy, Steffenova sestra Ida Galli, nevinná dívka toužící po míru a odmítající násilí, která to ale nejvíc odnese, Calvova dcera, která rovněž opovrhuje násilím, a pak se, poněkud zbytečně, do centra dostává komický stařík, hrobař, který těží z všudypřítomného násilí. Zajímavých postav je tu vůbec dost, dále třeba Pedro Sanchez coby Calvův zaměstnanec, který všechno to násilí dělá nerad a nejradši by vzal roha, je tu i José Torres, samozřejmě v roli krutého Mexičana. Nicméně každá postava je jen zběžně načrtnuta, žádné se film nevěnuje do hloubky.

Už tu jsou dost násilné scény, ať jde o úvodní popravu Steffenova otce či zmlácení Idy Galli, to musel být v roce 1965 docela šok. Příběhem i stylem je to pak naprosto typický Mulargia, s jediným rozdílem, že film se tentokrát netočil v lomech, ale rovnou ve Španělsku. Což zapříčinilo i uvedení španělského režiséra v titulcích, ale bezpochyby režíroval Edoardo Mulargia. Kromě stylu vlastně část scénáře byla o dva roky později použita v Non aspettare, Django, spara, takže některé věci se tam odehrávají takřka shodně. Mám dokonce pocit, že strýčka ústředních sourozenců hrál stejný herec.

Stylově je to už tedy špageťák jak se patří, nicméně pořád je to Mulargia, takže film nijak moc neoslní. Není nijak moc zábavný a napínavý, tady navíc melodramatická místa poněkud zdržují, a ani hudebně neoslní, protože v tom hrají snad jen dvě melodie od Mulargiova dvorního skladatele Felice di Stefana, asi nejlacinějšího epigona Morriconeho. Průměrné spaghetti, průměrný Mulargia, průměrný Steffen. Aspoň, že má stejný malý klobouk a hned v první scéně se překulí a postřílí pár padouchů, jak jsme od něj zvyklí :) 6/10

a.k.a. Why Go On Killing
Režie: José Antonio de la Loma, Edoardo Mulargia
Hrají: Anthony Steffen, Ida Galli, José Calvo, Aldo Berti, Franco Pesce, José Torres
Hudba: Felice Di Stefano
Itálie/Španělsko, 1965

A FISTFUL OF PHOTOS

DAVE DEE, DOZY, BEAKY, MICK AND TICH - THE LEGEND OF XANADU

SARTANA NELLA VALLE DEGLI AVVOLTOI (1970)

Šmarja, já ty Němce nesnášim. Ani kvůli válce, ani kvůli Merkelový, ani kvůli Habsburkům, ale jednoduše pro jejich pocit, že diváci v kině asi nevydrží déle než 80 minut, a tak všechny německé verze spaghetti westernů postrádají spoustu scén z originálu. Řeknete mi "tak nečum na německý verze", ale ona se jiná než ta německá 79 minutová dost těžko shání. A navíc běžela i ve španělské televizi, přičemž právě tento rip s českými titulky jsem viděl.

Otázka ovšem je, jestli ten film vykastrovala skutečně až německá verze. Vždycky jsem na to četl převážně negativní ohlasy, takže i přes chuť vidět něco s Willym Bergerem v hlavní roli jsem se docela bál. O to víc mě překvapilo, že první polovina filmu nebyla nijak špatná. Ne, že by výprava nestála za nic a logika si nedala dvacet, ale bylo to poměrně ok. Následně film ovšem velice zpomalí, protože režisér, inspirován velkým Leonem, zařadí scénu přechodu pouště, která je nesmírně dlouhá a nezajímavá. A tímto poměrně pomalým tempem se dostaneme až k posledním cca sedmi minutám... kdy přijde brutální zrychlení! Závěrečná přestřelka přijde nečekaně brzy, bez gradace a jakékoli atmosféry. Ten film neskončí, jen vyšumí. Mimochodem, v titulcích je velkým písmem psaná herečka Jolanda Modio... která v této verzi hraje jen ve dvou záběrech, přičemž na jednom spí a na druhém stojí zády! Ve vystřižené verzi jsou asi nějaké scény navíc. Doufejme. Jo a Rick Boyd se ani nedostaví. Asi ho zapomněli ve střižně.

Jinak celkem ok, všechno, co od pískovnového westernu čekáme, přičemž tady je poměrně dobré obsazení. Berger je coby hrdina poměrně neokoukaný, Wayde Preston je dobrý padouch a Aldo Berti toho svého pošuka typu "neměli jsme na Kinskiho" umí taky dobře - dokonce vypadá, jako by Kinskimu šlohnul čepici, co nosil ve Vinnetouovi. Hudba, zvláště úvodní píseň, je poměrně pěkná. Nakonec průměr. 5,5/10
PS. Sartana je ve španělském dabingu Bergerova přezdívka, kdo ví, jak je to v originále.

a.k.a. Sartana in the Valley of Death
Režie: Roberto Mauri
Hrají: William Berger, Wayde Preston, Aldo Berti, Luciano Pigozzi, Federico Boido, Aldo Berti, Franco Ressel
Hudba: Augusto Martelli
Itálie 1970

BANJO

Hlavní je nezrychlovat!

KRÁSNÉ NOVÉ STROJE - PALMOVKA

OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 20

You brought two too many...

GIANNI GARKO 80

NĚCO SE DĚJE

UŽ JSME DOMA - JO NEBO NEBO

LITOMĚŘICKÝ KOŘEN

Již jedenadvacátý ročník hudebního festivalu Litoměřický kořen se konal tento víkend na Střeleckém ostrově v Litoměřicích, jak název napovídá, a já byl u toho, poprvé. Drtivou většinu účinkujících jsem neznal, a pokud ano, tak jen jménem, nebo jednu dvě písničky. Sestra s jejím přítelem, kteří jeli taky, ale naopak spoustu kapel znají (člověk by až věřil, že si s nimi i tykají) a po nalákání jsem byl poměrně zvědavý.
Neslyšel jsem všechno. Nejen hudbou živ je člověk, a tak jsme občas museli zvednout kosti a jít si nakoupit, protože jindy nebyla příležitost. Jiné kapely se nám zase třeba moc nelíbily. V pátek se jelo od tři čtvrtě na pět až někdy do dvou do rána, v sobotu od jedenácti do stejné hodiny.
Tak a teď k jednotlivým účinkujícím.

Václav Koubek a Martin Rychta
Písničkář s tahací harmonikou a bubeník. Hudebně odrhovačky, ovšem se zajímavými texty. Ještě zajímavější byly úvody jednotlivých písní a vůbec Koubkova osobnost. Jako písničky bych si to asi nepustil, texty bych si možná přečetl, ale vystoupení to bylo dobré. +

Tvrdý / Havelka band
Elektronické verze starých písní Garáže, Psích vojáků a podobných kapel. Originály popravdě (na rozdíl od sestry) neznám (některé teď už jo), ale hudebně se mi to moc nelíbilo (z originálů vlastně nechali jen texty - z tohohle třeba udělali tohle), nudilo mě to a zpěvák mě neskutečně vytáčel. Hlasem a především podivnou rádobysexy choreografií. -

Vladimír Mišík a ETC... se nekonalo :( Místo toho ATD
Na tohle jsem se těšil, protože Mišíka samozřejmě znám dobře. Bohužel cestou na festival Mišík zkolaboval a museli ho odvézt do nemocnice. Přítomní muzikanti jako náhradu utvořili seskupení vtipně nazvané ATD a už ne tak vtipně sehráli několik největších Mišíkových hitů. Nijak dobře. Většinu skupiny tvořil Traband, který ihned následoval... a ze kterého jsme po dvou písničkách odešli, tohle nás neoslovilo.

Longital
Všem okolo se to líbilo. Mně napřed ne, pak to začalo být zajímavější, nakonec převážily pozitivní dojmy, ale zase nějakej extra hit to nebyl. Ale spíš +

Muchu a Ještě jsme se nedohodli jsem neslyšel, protože jsem už na Longitalu málem usnul. Zvlášť u Ještě jsme se nedohodli mě to mrzí.

A jdeme na sobotu. Ta začala netradičně divadlem.
Činoherák Ústí - Dva páni z Verony (Shakespeare)
Komorní představení málo známé Shakespearovy komedie, v němž sedm herců ztvárnilo asi patnáct rolí, z toho většinu ženských muži, jen jednu hrála žena. Celé představení si však pro sebe ukradl herec Jiří Maryško v několika vedlejších rolích, zejména coby sluha skinhead (ty aktualizace jsem sice nepochopil, proč zrovna skinhead, ale aspoň byla sranda). Taky mě zaujalo vykradení jednoho gagu ze Šimona a Matouše. +

Zuzana/Faker/Antonín jsme neslyšeli, šli jsme pro oběd.

Kadé Chim
Folk/country směs s harmonikou, dudami a banjem, která zaujala snad jen osobou banjisty, jímž není nikdo jiný, než Josef Janíček z Plastiků. To bych netušil, že ho kdy uvidím hrát na banjo a zpívat americké lidovky. Z vystoupení pak asi nejvíc pobavil opilý divák, který jako jeden z mála trsal v kotli pod pódiem, a jehož taneční kreace bych popsal asi jako "pták se snaží vzlétnout a nejde mu to". Spíš asi -

Už jsme doma
Nářez, u kterého mi přišlo, že hráli strašně krátce. Jednoznačně +

DG 307
Narozdíl od sestry a spol., kteří znají tvorbu Dégéček odshora dolů, já znám dvě tři věci, takže jsem nevěděl, co čekat. Hudebně se mi to líbilo. Dramaturgicky už tolik ne. Věci s takovou atmosférou dát odpoledne do amfiteátru, to je vražda. Ale asi to jinak nešlo. Pavlu Zajíčkovi bohužel po mrtvici už není moc rozumět (a když se kamarádce podepisoval, ani nevěděl, kde je :( ) a taky je fakt, že věci jako Degenerace už dneska působí dost anachronicky. Ale určitě +

Deshane vypadalo zajímavě (hráli na didgeridoo a podobné nástroje), ale byl to čas večeře. Šli bychom později, ale dál už bylo jen to, co jsme opravdu vidět chtěli.

Krásné nové stroje
Novovlnný nářez s prima texty (typu "Spousta lidí! Ha! Spousta lidí! Metro!") a zpěvákem a zároveň dirigentem. Tohle se mi moc líbilo. +

Pak sice ještě měla hrát skupina Dva, která ovšem nedorazila (rovněž zdravotní indispozice), takže hned následovaly dva největší taháky.

Dunajská vlna (+ Iva Bittová)
Někdejší Dunaj se rozpadla po smrti Jiřího Kolšovského, dva bývalí členové Vladimír Václavek a Josef Ostřanský se však loni, také díky Kořenu, dali po letech znovu dohromady a oprášili Dunajský repertoár. Moc se mi to líbilo, Dunaj si určitě pustím.

Plynule, přes hostování někdejší zpěvačky Dunaje Ivy Bittové, navázala její skupina Čikori. Taky úžasný, i když dost složitý, musel jsem si hodně zvykat, ale rozhodně to stálo za to. Sice jsem na konci vystoupení byl rád, že už je konec, ale jenom proto, že jsem měl otlačenej zadek od sezení na zídce :D Jinak bych to klidně poslouchal dál. Za oboje hodně +

Program však ještě pokračoval a nastoupili hosti z ciziny, Peppe Voltarelli a Piaceri Proletari. Po meditativní a složité Bittové přišly jednoduché veselé písničky. Takže to docela nudilo. Prohodit se tohle s Dégéčkama, bylo by to super, bohužel takhle nás to nudilo a radši jsme se šli projít. Ale Taliáni potěšili pokusy o češtinu a citací Morriconeho v jedné písni ;) Bez hodnocení.

A celé to zakončila skupina Byl pes, která se nám taky moc nelíbila, tak už jsme šli spát. A oproti ostatním mi přišlo, jak jsem to slyšel ze stanu, že přidávali víc než jednu písničku. Holt poslední mají výhodu.

Celkově většina věcí se mi dost líbila. Když se k tomu připočte, že čepovali Bakaláře (asi aby se nám nestejskalo po našem rodném městě), stánek se zajímavými knížkami, CD a vinyly a tričky a plackami apod., kde jsem si koupil jednu knížku od Vonneguta, a odečte chvílemi nesnesitelné horko, to byl moc prima víkend :)