Tento
Sollimův krimifilm jako by se námětově vracel k jeho starším westernům, především prvním dvěma. Stejně jako ve
Velké přestřelce tu máme policajta, který jde tvrdě za svou kořistí a kriminálníka, který možná není tak mizerný, jak vypadá.
Sollima sám vzpomínal, že mu scénář připomněl spíš jeho druhý western,
Faccia a faccia - asi vím, v čem, ale podobnost vidím spíš s tou
Velkou přestřelkou.
Podle názvu jsem čekal mnohem více akce, místo toho jsem tedy dostal větší důraz na charaktery hlavních postav. Bral bych to, mám to radši, kdyby ovšem občas ve scénáři nebyly nesmysly. Některé motivace nedávají moc smysl a občas to působí jako oslí můstek, který děj prodlužuje. Mám na mysli zejména jednu scénu z prostředka filmu, jíž nepomáhá ani nepříliš uvěřitelný výkon
Fabia Testiho. Ale nic nebudu prozrazovat. Protože jestli tenhle film má nějakou devizu, tak nepředvídatelnost. Absolutně nelze tušit, jak to všechno skončí, ani co se stane v následujcích minutách. Navíc v napětí je
Sollima mistr.
Ten
Testi zase ne že by se mi nelíbil. Je poměrně sympatický a většinu filmu hraje dobře. Jenom ta jedna scéna, ta je nezvládnutá - je fakt, že i tím, že její průběh prostě není příliš přesvědčivý. Oproti tomu
Oliver Reed se mi dost líbil. Hraje skvěle (možná je škoda, že jsem to sledoval italsky a ne anglicky) a člověk mu prostě musí držet palce. Možná jenom vypadá příliš jako přece jenom sviňák. Původně prý zvažovali oslovení
Lina Ventury - v něčem by to možná bylo lepší, v něčem by do toho zase moc neseděl. Do
Testiho role prý zvažovali
Terence Hilla, ale to už bych si představit nedokázal vůbec.
Morriconeho hudba je samozřejmě skvělá (možná až na tu popovou skladbu hrající v horách). Ústřední znělku Un Ami použil i
Tarantino v
Hanebných panchartech - jenže u
Sollimy tato sladká melodie sedí, protože je použita v kontrastu s tím, že sledujeme muže a mrtvoly, nebo čistě natáčení videoklipu. U
Tarantina hraje v kombinaci s krásnou ženou a dojemnou scénou. Tudíž to všechno vyzní docela kýčovitě. Temný klavírní motiv zase připomíná hlavní téma z o rok pozdějšího
Almost Human - ale ani jedna z těch skladeb by se do toho druhého filmu prostě nehodila.
Každopádně je to zajímavej film. Jenom jsem čekal o dost víc. Zklamal mě scénář svou nedotažeností a ano, opět jedna tendenční scéna. Šmarja, tyhle filmy jsou komunismem prolezlý snad víc než všechny československý normalizační komedie. (A co se týče normalizační propagandy, ta je vyloženě k smíchu. Pusťte si na youtube film Vítězný lid, scénu okolo 10. minuty. Záchvat smíchu zaručen.) Na druhou stranu, pointa tkví v něčem úplně jiném. Proto mi nedělá problém zavřít nad tím oči a udělit hodnocení...
7,5/10 nábojů do revolveru.
a.k.a. Blood in the Streets
Režie: Sergio Sollima
Hrají: Oliver Reed, Fabio Testi, Marc Mazza, Fréderic de Pasquale, Agostina Belli, Paola Pitagora, Daniel Beretta
Hudba: Ennio Morricone
Itálie/Francie/SRN 1973
Žádné komentáře:
Okomentovat